KRISTOVA KREV: ZAHAL SE DO SMUTKU - HEMORAGICKÁ HOREČKA, POSTRADATELNÍ A ZKROCENÁ BAKTERIE (2)

Má se zato, že metaloproteináza hraje roli v matrix při interakcích na buněčné a mimobuněčné úrovni. Tyto dvě příbuzensky blízké rodiny – matrixová metaloproteináza (MMP) a desintegrační metaloproteináza (ADAM) – se nyní považují za rozhodující činitele v růstu nádorů. Vlastně je nyní mnoho mikrobiologů přesvědčeno, že „pokud MMP podněcuje rozvoj rakoviny, pak by mu jejich inhibitory mohly také zabránit.“^[18]

Lék na rakovinu?

Dalším zápisem v deníku Reichsgeschäftsführera Wolframa Sieverse odsouzeného k smrti, následujícího bezprostředně po těch, jež učinil v dubnu roku 1944, byla informace, že dr. Kurt Blome experimentoval s neutronovou radiací, lidmi a bakteriálními patogeny, vypovídající o tom, že jeden ze spolupracovníků v Blomeho výzkumném týmu našel lék na rakovinu. Slovo, jejž Sievers použil, nebo přinejmenším jeho anglický překlad zní, že „údajně“ pochází z rostlinného extraktu…^[19]

Blome, který musel tuto bitvu vybojovat, nemusel podstoupit všechny ty obtíže s izolací MMP a ADAM, aby našel nejlepší chelatační činidlo na jejich inhibici. Chelatační činidla odstraňují kovy tím, že poutají jejich ionty. Kyselina ethylendiamintetraoctová, známá lépe jako EDTA, byla objevena téměř dekádu před počátkem II. světové války. Baron Manfred von Ardenne, nadlidský génius a osobní důvěrník jak Hitlera, tak i Göringa, vlastně vynalezl řádkovací nebo skenovací elektronový mikroskop, jeden ze dvou nástrojů, který v roce 1937 znamenal revoluci v mikrobiologii.

Ve skutečnosti, když se v roce 1933 národní socialisté chopili v Německu moci, německý lékař a možný nositel Nobelovy ceny Ernst Ruska už dávno vynalezl a zkonstruoval (1931) fungující transmisní elektronový mikroskop (TEM), na jehož bázi až do dneška fungují všechny ostatní elektronové mikroskopy, a stal se tak dalším milníkem, který urychlil vývoj mikrobiologie. V roce 1937 pak Němci požádali Ernstova bratra Helmuta Rusku, aby pro tento nový vynález vyvinul aplikaci pro biologické vzorky.^[20]

Německá dovednost v jaderné fyzice je dobře zdokumentována v mém jiném článku - "Black Sun Rising", část 4. Blome jakožto zplnomocněnec pro výzkum rakoviny měl za Třetí říše neomezené zdroje aktiv, nebo přinejmenším jejich základní verze, jež jsou dostupné dnešním mikrobiologům. Jeho dodatečnou výhodou bylo to, že byl institucionálně pověřen experimenty na lidech… Blome mohl docela dobře nalézt lék na rakovinu. Při svém hledání, jak zmutovat S. marcescens, použil neutronovou radiaci, a tak mohl na nějakou variantu přijít. S. marcescens produkuje prodigiosin, který je pro nádory toxický. V laboratorních testech se prokázalo, že prodigiosin od S. marcescens vykázal zálibu hodovat jen a jen na rakovinných buňkách.^[21]

Serratia marcescens vylučuje velice zákeřnou extracelulární endonukleázu za současné a specificky mimořádně vysoké aktivity. Tato endonukleáza, nazývaná restrikční enzym, se laboratořích rutinně využívá k modifikaci DNA a je podstatnou pomůckou při molekulárním klonování. Restrikční enzymy jsou charakteristické pro baktérie a jejich příbuzné, kdysi nazývané archebaktérie, nyní archea (z řec. ἀρχαῖα, archaia, „starobylý“, jednotné číslo archeon či v latinizované podobě archeum). Enzym produkovaný S. marcescens, nazývaný SmaI, je nespecifická („promiskuitní“) hydroláza cukru schopná štěpit jak RNA, tak i DNA v buď dvojitou či jednoduchou formu vlákna. Vyžaduje dvojmocné kationty, zejména magnesium (Mg₂), a dokud je udržován poměr Mg₂ k DNA na vysoké úrovni, a substrát nukleové kyseliny obsahující alespoň 5 fosfátových reziduí, bude SmaI štěpit v podobně vysoké míře jak jednoduchou, tak i dvojitou šroubovici DNA a RNA.

Míra dravosti, s jakou S. marcescens hydrolyzuje nukleové kyseliny, takto biologický materiál, z nějž se skládá DNA i RNA, samozřejmě vedla k využití SmaI jistými zločinnými bakteriology jakožto sebevražedného genu, jímž by vyvraždili celý svět, a ještě by tomu říkali práce. Po jisté době tento gen nejen automaticky zlikviduje baktérii přeměněnou na zbraň do něj vloženou, ale stejně tak zničí všechny rekombinantní plazmidy DNA. Během let devadesátých a počátkem jednadvacátého století bylo v laboratořích na Západě demonstrováno, že rod Serratia je schopen pomalého růstu s využitím pouhé DNA jako jeho zdroje uhlíku. Některé modernizované i neobvyklé možnosti využití nukleázy rodu Serratia byly a stále jsou zkoumány v zemích bývalého Sovětského svazu.^[22] Nedávno se objevila zpráva, že SmaI enzym se dokáže vázat na hybridní formu DNA nazývanou B-Z DNA.

V ruském experimentu se SmaI navázal společně s kovovými kationty na substrát hybridní B-Z DNA namíchaný ruskými vědci, a zastavil tak veškerou enzymatickou činnost, jako by šlo o ukázku přirozené afinity k frankensteinovskému genetickému materiálu. Předpokladem tohoto experimentu bylo povědomí vědců o tom, že SmaI je produktivní zabiják jak DNA, tak i RNA, všimli si však i toho, že vykazuje „citlivost na sekundární strukturu substrátu.“ Z-DNA byla poprvé objevena na konci sedmdesátých let, Z-RNA pak o pár let později. To „Z“ je popisné vyjádření cikcak uspořádání molekuly ve šroubovici vypadající velmi odlišně od hladce spojité šroubovice nacházející se v daleko častěji se objevující B-DNA.^[23]

------------------------------------------------------------------

ODKAZY

[18] Chieh Chang a Zena Werb: The Many Faces of Metalloproteases: Cell Growth, Invasion, Angiogenesis and Metastasis. PubMed Central (PMC). National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, 11 Nov. 2001. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2788992/.

[19] Ute Deichmann: Biologists Under Hitler. Harvard University Press 1996, pozn. č. 60, str. 417.

[20] Ernst Ruska: Ernst Ruska Autobiography. Nobel Foundation 1986.

[21] Amit A. Deorukhkara, Ramesh Chandera, Sukhendu B. Ghosh a Krishna B. Sainis: Identification of a Red-pigmented Bacterium Producing a Potent Anti-tumor N-alkylated Prodigiosin as Serratia Marcescens. Research in Microbiology, Volume 158, Issue 5, June 2007, str. 399-404. ScienceDirect, 1 June 2007. Viz http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0923250807000800.

[22] Michael J. Benedik a Ulrich Strych: Serratia Marcescens and Its Extracellular Nuclease.

[23] Alexander Rich a Shuguang Zhang: Z-DNA: The Long Road to Biological Function. July 2003, Volume 4. Nature Reviews, Genetics, 1 July 2003. Viz http://web.mit.edu/lms/www/PDFpapers/Rich_%26_Zhang,_NRG,_7-03.pdf.