KRÁTKÉ ZASTAVENÍ VE ZCELA JINÉM SVĚTĚ: OPĚTOVNÉ NAVŠTÍVENÍ "JITRA KOUZELNÍKŮ" ANEB FANTASTICKÁ REALITA PAUWELSE A BERGIERA (1)

V roce 1960 vyšla ve Francii kniha, která spustila svého druhu revoluci. Nebyla to politická kniha, i když jeden z autorů knihy zastával politické ideje, které se výrazně klonily doprava. Spíše se jednalo o revoluci mysli, dalo by se říct, imaginace, ba dokonce samotné reality. V  existencionalistické Paříži Jean-Paula Sartrea a Alberta Camuse, kde se nosily černé roláky, angažovanost a ponurá „autenticita“, měla kniha stejný účinek, jako by se v kavárně Café Deux Magots, anebo ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés otevřela červí díra. V černém a bílém světě „mdlob“ a „absurdity“, marxismu a sociálního nadšení se zdálo, že díra explodovala s barevnou vizí podivného nového světa. Anebo snad podivného starého světa, zapomenuté minulosti, která se na začátku těchto postmodernistických desetiletí, jak se zdálo, vrátila, aby zavedla novou generaci do fantastické budoucnosti.

Byla to kniha Jitro kouzelníků. Autoři knihy byli neobyčejnou dvojicí. Louis Pauwels byl novinář, který vydal nepřátelskou, zavádějící knihu o tajuplném ezoterickém učiteli G. I. Gurdjieffovi. Pauwels trávil poslední léta v Paříži a od konce II. světové války redigoval noviny  Combat; před ním noviny redigoval sám Camus. V Rusku narozený Jacques Bergier byl fyzik a inženýr chemie se zájmem o alchymii a měl barevnou minulost špiona a bojovníka v odboji.

Ti dva se potkali, když pracovali na sérii článků o současné vědě pro populární pařížský časopis. Říká se, že je seznámil André Breton, černý papež surrealismu, který se sám hodně zajímal o magii, jak naznačuje jeho vysvětlení Arkány 17 z Tarotu. Pokud je to pravda, pak se revoluce, kterou toto seznámení vyvolalo, ukázala být mnohem významnější a rozšířenější, než si mohl Breton přát ohledně surrealizmu.