KRÁČÍME V JEDNOTNÉM ŠIKU

Žijeme v demokracii, alespoň tak zní mantra, kterou nám vtloukají do hlavy.¹ „Demokracie“ v tomto smyslu obvykle znamená možnost volby. Nelíbí se nám současná vláda, takže si v příštích volbách můžeme zvolit jinou. Pokud by to byla pravda, mohli bychom očekávat, že vlády západních zemí budou navrhovat a schvalovat zákony odrážející potřeby a aspirace lidí, kteří je zvolili. Ale tak tomu není. Místo toho se zdá, že v jedné otázce za druhou – od legislativy týkající se online bezpečnosti a svobody projevu až po návrhy zákonů o digitálních identitách a bezhotovostních transakcích – režimy v západních zemích postupují podle stejného scénáře.² Mnohé z těchto takzvaných základů čtvrté průmyslové revoluce se budují pod záminkou pomoci lidstvu.

Kategorizace a analýza znečištění, jak se nám říká, neslouží ke sledování spotřeby energie pro marketingové účely a sociální kontrolu, ale spíše k záchraně budoucích generací před antropogenními klimatickými změnami. Masové geofencing lidského pohybu pomocí aplikací neslouží k sledování a k přeměně lidí na digitální nevolníky, ale k zajištění bezpečnosti všech během pandemie. Cenzura kritiky Izraele neoslabuje svobodu projevu, ale je to opatření přijaté k ochraně zranitelné skupiny – v tomto případě Židů – před historicky jedinečným pronásledováním. Tento nový světový řád se formuje ze tří důvodů:

1) Technologičtí oligarchové a gigantické společnosti vplétají zisk do samotné struktury naší existence: v moderní společnosti prostě nemůžeme žít, aniž bychom byli nástrojem velkých technologických firem.

2) Technologičtí oligarchové a generální ředitelé/hlavní akcionáři se scházejí a volně vytvářejí své agendy na mezinárodních summitech, jako je Světové ekonomické fórum a Bilderbergská skupina.

3) Prostřednictvím programů pro vedoucí pracovníky, prověřování a vyhledávání talentů tato fóra vychovávají a podporují nové generace politiků, které technologické aliance financují. Tento systém činí výše uvedený koncept demokracie nep