Kouzelný proutek

Proutek k hledání ukrytého používali lidé odpradávna. Byla hledána ruda v hornictví, podzemní voda, poklady a chodby, a v posledních desetiletích geopatogenní zóny. Proutek je používán také k diagnostice nemocí, pátrání po nezvěstných osobách, detekování a měření intenzity různých polí a záření a k mnoha jiným měřením. Mnohdy poslouží i k průzkumu jiných neobvyklých věcí jako výskytu UFO nebo zjevení nadpřirozených bytostí. Statistické vyhodnocení pokusů prováděných jak se zkušenými proutkaři tak i se začátečníky prováděné v Německu v osmdesátých letech jednoznačně neprokázaly pravdivost detekce proutkem. Při hledání zón v přírodě bylo dosaženo urąitých výsledků, při detekci vody tekoucí v potrubí a detekci magnetického pole v laboratorních nebylo dosaženo významnějších výsledků. Pokus v Lyonu v roce 1935 kde proutkaři hledali mince ukryté v pokojích hotelu nepřinesl žádný výsledek.
Není mi známo že by byl proveden seriózní pokus jednoznačně prokazující pravdivost proutkařského nálezu.

Nástroje používané k proutkaření

Dříve byl nejčastěji používán čerstvý vrbový proutek, někdy rituálně uříznutý. Dnes se kromě tohoto proutku používají virgule z nejrůznějších materiálů, mnohdy fantastických tvarů. Časté jsou ocelové spirály nebo dráty. Někdy je ve virguli držátko na takzvaného svědka (předmět mající vztah k hledanému). Některé provedení virgulí virgulí mají asi spíše jen ohromit zákazníka.
Dále se používalo a používá kyvadélko zvané siderické či pendule. Opět platí to samé co bylo řečeno u virgule. Některá kyvadélka se houpají na vlasech pannen, jiná na precizně vyrobených zlatých závěsech. Jeden známý český psychotronik se vyjádřil že dobrý proutkař by mohl použít i buřt na špagátě.
Zkušenější proutkaři se mohou obejít i bez proutku či kyvadélka, stačí použít prstů rukou.

Držení proutku

Proutek se většinou drží v obou rukou, tak aby byl napružený a přitom nestabilní. Stačí pak malý nevědomý pohyb svalů a proutek kývne, nebo se i několikrát otočí, a to i když se proutkař snaží udržet proutek v klidu. Tato neschopnost udržení proutku u začátečníků a to i skeptických vyvolá většinou značný údiv.

Práce s kyvadélkem

Kyvadélko vyžaduje trochu více cviku. Drženo je v jedné ruce a proutkař s ním kýve. Při detekci se kyvadélko roztočí. Metod práce s kyvadélkem je velmi mnoho, skoro každý proutkař má svoji vlastní. Při hledání v terénu reakce nastávají při chůzi, když se proutkař zastaví tak po chvilce přestanou.

Mentální dotaz

Mnoho proutkařů při hledání myslí na hledaný předmět. Když hledají vodu, myslí na vodu, hledají li zlato, tak myslí na zlato. Pokročilejší pak zkoušejí hledat na dálku, třeba pomocí malého kyvadélka nad mapou. Další pak se kyvadélka ptají na všechno možné a dostávají odpovědi. Pokud se takto psychotronik ptá na věci, které by mohlo jeho podvědomí znát, může dostat pravdivou odpověď (tuto metodu popisují někteří psychologové). Jestli pokládá otázky na věci skutečně neznámé pak se tato metoda blíží k postupům používaným například na spiritistických seancích. Občasný pravdivý výsledek těchto jasnovidců může být náhodný. Žádný statistický důkaz není, ale občas se snad vyskytnou jednotlivci s nadprůměrnými výsledky. Mnoho psychotroniků používá metodu mentálního dotazu k zkoumání samotné psychotroniky. Směle pak uvádějí intenzity nejrůznějších záření, nověji pak energetických polí.
Používání těchto metod v přírodním léčitelství může někdy (obzvláště jeli léčitel dostatečně fanatický a součastně hloupý) důvěřivého pacienta poškodit.

Síla působící na proutek

Dříve byl často rozšířen názor že nějaká neznámá síla působí přímo na proutek v rukou proutkaře ( takzvaná rabdomotorická síla) . Byly konstruovány různé přístroje s kyvadélky v skleněných krytech a podobné, ale bez výsledku (Popis něčeho podobného je v Lavkraftově hororu Hrůzný stařec). Dnes většina proutkařů souhlasí s názorem že proutkem pohybují, byť nevědomky oni sami. Určitě existují i podvodníci kteří proutkem hýbají zcela vědomě.

Jestliže pomineme použití proutku a kyvadélka k různým jasnovidým a léčitelským účelům, ke kterým jsou tyto nástroje často používány, zůstane nám jejich použití k zjišťování přítomnosti vodních pramenů, geopatogenních zón a jiných ukrytých skutečností. Zde je možnost ověřit proutkařský nález například vykopáním studny nebo vyvrtáním vrtu, či měřením geofyzikálními přístroji. V případě ověřování nálezu podzemní vody studnou nebo vrtem lze namítnouti, že je více pravděpodobné na našem území na vodu narazit nežli vykopati suchou studnu.

Ověřování proutkařských nálezů nestandardními měřícími metodami

K ověření místa nálezu lze použít dvou ne zcela v geofyzice běžných metod. Prvá spočívá v změně kvality elektromagnetických vln o kmitočtu nad 50 MHz. V praxi to znamená útlum signálu přijímaného přenosným přijímačem především na rozsahu OIRT (66-73 MHz). Tranzistorové přijímače byly porůznu upravovány a doplňovány stupnicovými ukazateli poklesu intenzity ( např. měření napětí pro AVC).Návody na takové úpravy vyšly i v Amatérském radiu ( AR č.36 1987).
Druhá metoda je měření ionizace vzduchu. Používá se zesilovač s velmi vysokým vstupním odporem. Návod vyšel také v AR. Jev změny vlastností radiových vln a rozdílné ionizace vzduchu by mohl mít přímou souvislost. Rozhraní vzduchu s různou ionizací by mohlo odrážet nebo jinak měnit rádiové vlny.

Různé teorie proutkařského jevu

Neuvádím teorie předpokládající nějaké nové, fyzice dosud neznámé záření nebo pole. Rovněž teorie aury či biopole které "osahává" prostor pod proutkařem nebude uvažována.

Radioaktivní záření

 

 

Teorie že proutkařská reakce je způsobena radioaktivitou byla rozšířena v době objevení záření radia. Záření alfa a beta pro jejich malou schopnost prostupovat hmotou nemohou přinášet informace z podzemí. Záření gama může proniknout maximálně několik metrů. Zdrojem informací by v případě gama záření pak byla rozdílná radioaktivita podloží nebo něco na způsob rentgenování jevů mělko pod povrchem zářením z hlubších vrstev. Vzhledem k malému dosahu gama záření je toto většinou nepravděpodobné. Záření gama lze poměrně snadno přesně měřit. Zvýšenou radiaci v některých místech určených proutkařem bylo možno změřit jen v oblastech s pravděpodobným výskytem radioaktivních nerostů. ( Měření v Jeseníkách na 3 místech z asi 30 míst,kde nastala reakce proutkaře, ukázala přibližně dvojnásobnou aktivitu pozadí, měřeno jednoduchým GM počítačem). Gama záření by mohlo způsobovat změnu ionizace ve vzduchu.

Pravděpodobnější je teorie neutronového záření. Neutrony mají velkou schopnost prostupovat hmotou. Nejsou pohlcovány ale jen zpomalovány. Neutron se rozpadá na proton, elektron a neutrino s poločasem rozpadu 1040 sec. Pokud by při jaderných reakcích v středu země vznikaly neutrony, tyto by pak prostupovaly zemskou kůrou k povrchu. Dá se očekávat že ve větších hloubkách bude hornina méně rozrušena a neutrony budou prostupovat rovnoměrně. V mělčeji položených vrstvách prostoupených puklinami, zlomy a jinými jevy budou nerovnoměrně zpomalovány. Tím by došlo k prokopírování těchto nerovnoměrností do oblasti maximálního rozpadu neutronů a projevilo by se také změnou ionizace. Detekce neutronů samotných je vzhledem k jejich neutrální podstatě obtížná. Používá se látka zpomalující neutrony a detekce částic vzniklých po rozpadu neutronu. ( v souvislosti s touto metodou existuje podobnost k jevu " včelí voda" ). Neutronová teorie by šla teoreticky potvrdit nebo vyvrátit odborně provedeným výpočtem.

Gravitační teorie

Proutkař by mohl reagovat na změny gravitace způsobené rozdílnou hustotou podloží. V tomto případě by proutkař musel reagovat na maxima nebo minima, gravitace je silové pole a nešíří se v ostrých pásech. Změny gravitace i od relativně velkých dutin jsou velmi malé. V případě hledání krasových jeskyní, umělých podzemních objektů a podobně , může nález proutkaře souhlasit s výsledky měření gravitace přístroji. Teorie gravitační uspokojivě nevysvětluje nálezy i velmi malých trhlin v hornině.

Teorie podzemního kondenzátoru

Dle této teorie se na puklinách nebo styčných plochách dvou různých prostředí vytvoří kondenzátor nabitý podzemními elektrickými proudy nebo galvanický článek. I při malém napětí se při obrovských rozměrech tohoto kondenzátoru nebo článku elektrostatické pole projeví na povrchu a vznikne faradayova klec s změnou elektrostatického zemského pole a útlumem elektromagnetických vln. Slabinou této teorie je malý odpor mokré půdy na povrchu a také například otázka jak by vypadal kondenzátor z krasové dutiny.

Radon

Z podzemí po puklinách stoupá radon a ten proutkař pozná. Ale radon je plyn, hromadí se v nevětraných prostorách a z povrchu zemského jej i slabý vánek odvane. To by pak reakce mohla být závislá na směru větru. V oblastech kde se radon vyskytuje je možné při detekci pukliny proutkařem objevit radon v půdním vzduchu ( vzduch odebraný pod povrchem ). Existuje také teorie o jiných prvcích vystupujících z povrchu zemského.
Tyto teorie nedokáží uspokojivě vysvětlit proutkařský nález podzemních prostor s homogenním stropem. ( zde se dá namítnout že důlní díla k těžbě kovových rud se nacházejí na žílách, které mají často charakter pukliny, ale to se nedá říci o všech, a také to neplatí o umělých i přirozených prostorách ve vápenci).

Ultrazvuk

Voda tekoucí pod zemí prý vytváří ultrazvuk. Snad byl nad některými zónami změřen.
Také se vyskytuje podobný názor, ovšem s infrazvukem.

Magnetismus

Podzemní jevy mění magnetické pole země a na jeho změny proutkař reaguje. Tato teorie je snadno vyvratitelná jednoduchými experimenty.

Seismická teorie

Proutkař reaguje na seismickou nestabilitu terénu.Zde by byla možnost zjišťování podzemních prostor na základě podvědomého posuzování "zvuku kroků" ale nevysvětluje detekci hlouběji uložených jevů nebo tenkých puklin.

Podvědomá teorie

Proutkař podvědomě vyhodnocuje vzhled terénu, s použitím svých zkušeností a představ.Tato teorie by vysvětlovala proč jsou dobří proutkaři součastně často geologové nebo hydrogeologové. Podvědomí by vyhodnocovalo tvar terénu, stav porostu a případnou proutkařovu představu o budoucím umístění studně nebo přemístění postelí ( v případě geopatogenních zón), tedy něco jako autosugesce. Tato teorie nevysvětlí reakce lidí naprosto geologie neznalých nebo hledání v terénu bez jakýchkoliv známek o podzemí.

Vliv geopatogenních zón na zdraví

Pokud je schopen proutkař rozpoznat geopatogenní zónu pak v případě silných zón by většina lidí mohla při pohybu v oblasti těchto zón cítit neklid, nejistotu nebo nějaké brnění. Také by bylo možné vysvětlit bezdůvodně vysoký počet nehod na některých místech dálnic. Řidič při přejezdu zóny neudrží volant v poloze odpovídající přímé jízdě, nebo se mu udělá náhle nevolno.
V přízemních nebo suterénních objektech v oblastech s výskytem radonu může po puklině, detekované proutkařem tento do obytných prostor stoupat.
Prokazovat přímý vliv geopatogenních zón na zdraví člověka ukázkou konkrétních případů při dnešní celkově velké nemocnosti nic neprokazuje, ale vliv těchto zón na zdraví je možný.