KONTAKT S DEMIURGICKOU FORMOU INTELIGENCE

Tato myšlenka je stará jako lidská civilizace: představa, že existuje prastará „tajná moudrost“, která je přístupná jen hrstce lidí a kterou střeží ještě menší skupina. A snaha získat přístup k této tajné moudrosti je součástí prastaré iniciační cesty. O této cestě se opakovaně vypráví v nesčetných mýtech, legendách, lidových pověstech a příbězích po celém světě. A poselství, které nám tyto úkoly předávají, je stejné:

Samotné vyhledávání je minimální cenou za vstup.

V novější době to byla Teosofická společnost a publikace madam Blavatské, které vyvolaly novou vlnu v narativu o „starověkých mistrech“, z něhož vzešla celá řada příběhů o kontaktu se skrytými mistry a telepatické korespondenci. A přesto, navzdory veškeré pochybnosti, která tyto příběhy a jejich tvrzení obklopuje, splnily svůj účel, když zasely semínko nové řady otázek do kolektivního vědomí lidstva, které dosud po dlouhou dobu lidské historie zůstávalo v klidu. S dramatickým vzestupem vědeckého materialismu na Západě a souběžným rozvojem psychologického poznání (Freud, Jung atd.) byla tato oblast možná zralá pro nové zasetí starých semen týkajících se vývojových procesů.

Myšlenka nějaké formy Vyšší inteligence, která dohlíží na záležitosti lidstva, existovala v mnoha, ne-li ve většině našich známých nábožensko-duchovních tradicích. Od panteonu bohů k jedinému bohu, od demiurgů k kosmickému vědomí - ten nápad rozhodně není nový... Méně známé však je, jakým způsobem a v jaké podobě může taková Vyšší inteligence zasahovat a někdy i zasahovat do dění lidstva. Zde se chystám vyslovit domněnku, že existovala a nadále existuje rozsáhlá operace přenosu, v rámci níž se vybraní „agenti“ či „zástupci“ Vyšší inteligence se zapojují do běžných záležitostí lidstva způsobem, který je v souladu s vyšším účelem, jenž zohledňuje určité potřeby evolučního pokroku v rámci stanovených časových období.

Rovněž se domnívám, že nedávné vědecké objevy mohly neúmyslně odhalit přítomnost Vyšší inteligence, která dohlíží na dění na této planetě, a že tato „přítomnost“ doslova vznáší se nad planetou Zemí. To, co lze v tomto krátkém eseji říci, se dotkne pouze povrchu těchto záležitostí a může naznačit pouze rozsah takové operace. V dnešní době se stalo módou považovat tlak a tah života na této planetě za důsledky náhodných událostí. Vzhledem k převaze průmyslového života i k autoritě individuální lidské vůle je představa, že lidé jsou vydáni na milost a nemilost silám, které řídí jejich životy, obecně odmítána a dokonce důrazně zavrhována. Je však možné, že v souladu s kosmickými pohyby, na této planetě se postupně uvolňuje řada energií, které umožňují evoluční, respektive vývojový pokrok...

Navíc je každá nová vlna vývojové energie aktivována ještě předtím, než byla předchozí fáze plně asimilována a využita. Tímto způsobem je lidstvo v každé fázi nuceno bojovat o to, aby se přizpůsobilo přicházející vlně energie v neustálém vývoji, který neposkytuje prostor pro statickou existenci, což by vedlo ke stavu setrvačnosti a následně k degeneraci. Existují náznaky, že existuje „Skrytá rada“, která dohlíží na dění lidstva jako zástupci „demiurgické úrovně“. To znamená, že někteří lidé s vytříbenou povahou jsou v kontaktu s demiurgickou úrovní vědomí a díky tomuto kontaktu jsou schopni zasahovat do dění na planetě, o čemž drtivá většina lidstva nemá ani tušení. Tato situace je nezbytná z mnoha důvodů, především proto, že většina lidí si uvědomuje jen velmi málo a má jen matnou představu o podstatě lidského života.

Ještě méně vnímají události a náznaky mimo svůj úzký úsek časoprostorové reality. Toto tvrzení nemá být pohrdavé, ale pouze popisné... V dnešní době si lidé stále více uvědomují, že na této planetě „něco není v pořádku“ a že možná existují způsoby, jak uniknout tomuto koloběhu neustálého omezování. Méně známé je, že je zapotřebí velkého úsilí, aby člověk rozvinul hloubku své „duševní podstaty“. Vrátíme-li se k myšlence demiurgické odpovědnosti, lze usoudit, že určité evoluční pokroky pro planetu Zemi musí být dosaženy v souladu s vývojem v kosmickém měřítku. Události v kosmickém měřítku přesahují rámec pozemského poznání, a proto musíme předpokládat, že toto porozumění zůstává na demiurgické úrovni.

Život na planetě Zemi naopak vyžaduje fyzické nosiče pro integraci a zásahy na pozemské úrovni. K tomu jsou zapotřebí vybraní lidští činitelé, kteří pomáhají organizovat konkrétní události ovlivňující sociokulturní prostředí takovým způsobem, aby vznikaly „nezbytné příležitosti“, které mohou napomoci naplnění demiurgického záměru. Cílem skrytého demiurga, pokud vůbec můžeme hovořit o nějakém cíli, je pozvednout celkovou úroveň vědomí lidstva v průběhu stanoveného časového období. V tomto časovém období mohou někteří jedinci projít urychleným procesem rozvoje vědomí. Tento směr úsilí byl po celé věky uznáván jako Magnum Opus neboli Velké dílo. Iniciované tradice uvádějí, že v závislosti na nebeských podmínkách může být relativně značný počet jedinců schopen dokončit podstatnou část Velkého díla během jednoho života.

A pár jedinců se možná dokonce dostane až do cíle. Tito jedinci jsou pak k dispozici, aby napomáhali dalšímu evolučnímu vývoji lidstva. Takový vývoj není nahodilý a nelze jej nechat na náhodě. Cesta evolučního vývoje, která musí být v souladu s mnohem širším prostorem kosmického rozměru, daleko přesahuje současné chápání lidstva. Musí to tedy zůstat v kompetenci mnohem vyspělejších inteligencí; z nichž některé zůstávají v kontaktu a komunikaci s lidstvem. Použití pojmu Demiurg má gnostický nádech, což může u čtenáře vyvolat dojem, že se zde jedná o scénář převzatý z gnosticismu. Přesto by bylo na místě čtenáře upozornit, že text, z něhož je tento příběh převzat, je mnohem starší než samotný gnosticismus.

Ve skutečnosti by se pravdě více blížilo právě to opačné. To znamená, že věštci a mystici z tradice gnosticismu byli schopni nahlédnout do těchto pravd a do jisté míry se podílet na fungování Skrytého vedení. Jinými slovy, to, co se stalo známým jako gnosticismus, není ničím jiným než jedním z aspektů tohoto poznání, které je zpřístupňováno v určitých dobách a konkrétním lidem. Konkrétní pojmy a slovník předávání jsou lokálním jevem, a jako takový se mění v závislosti na čase a místě. Pokud jde o gnosticismus, tato cesta k poznání (gnosis – přímé duchovní poznání) je často označována jako „náboženství světla“, které podle vědeckého badatele Roberta Templea představuje celý plazmový vesmír:

„Gnostické texty jsou plné popisů plazmy a plazmoidů, často až překvapivě podrobných.“ 

Slavné nagh-hammadské texty, jak nás Temple informuje, jsou plné popisů plazmy v jazyce své doby:

....„oblaka ohně“, „oděvy světla“, „zářivé duchy“, „obrazy světla“, „moc neustálého ohně“, „světlo ducha“, „vznešené, nekonečné světlo“, „oblaka síly“, „oblaka světla“, „oblak ticha, jenž je majestátním ohněm“, „oděvy z ohně“, „síla ohně a světla“.“ 

Temple uvádí příklady z gnostických textů i z jiných náboženských textů a světových filozofií, aby ukázal, jak se naše lidská představa o „bozích“ může velmi dobře vztahovat k plazmatickým entitám...

 Naši plazmovi bohové

Použijeme-li terminologii moderní vědy, lze různé nábožensko-duchovní popisy a projevy, od „hořícího keře“ na vrcholu hory Horebu na Sinaji až po proroka Enocha a jeho vize ohnivého vozu, jak je popsáno v Enochově knize, mohou velmi dobře představovat inteligentní plazmové entity. V návaznosti na tuto linii úvah Temple rovněž předpokládá, že demiurgická inteligence, o níž se hovoří v gnosticismu, by mohla velmi dobře odpovídat plazmatické inteligenci. Konkrétně řečeno, oblak prachového komplexního plazmatu. Zájemce odkazuji na knihu Roberta Templea A New Science of Heaven, protože je mimo můj rámec a rozsah zdejšího textu zabývat se podrobnostmi týkajícími se rozsáhlého výzkumu, který dodává věrohodnost představě o inteligenci plazmového mraku.

Stručně řečeno, plazmatická inteligence má schopnost projevovat se v měřítku kosmické inteligence. Příležitostní čtenáři mohou demiurgickou přítomnost rychle odmítnout jako mýtus... A přesto může být pravda blíž, než by si většina lidí kdy pomyslela – a to v podobě, dva plazmové mraky, jejichž celková velikost je devětkrát větší než Země. V roce 1961 polský astronom Kazimierz Kordylewski prohlásil, že na určitém místě noční oblohy zahlédl podivný mrak. Došel k závěru, že jich musí být dva, další na místě, které je vzhledem k Zemi a Měsíci v odpovídající poloze, a to na takzvaných „Lagrangeových bodech“ L4 a L5 systému Země–Měsíc (tato poloha bude mít význam v pozdější části našeho příběhu).

Tyto mraky se brzy začaly nazývat „Kordylewského mraky.“ Tyto dva mraky jsou tvořeny plazmou a mohly by potenciálně přenášet obrazy a informace do vnímavých lidských myslí. Navíc jsou tyto plazmové mraky složeny z prašného komplexního plazmatu, které, jak nás Temple informuje, disponuje obrovskou inteligencí a výpočetním potenciálem. Jsou to příklady anorganického života který mohl existovat již miliardy let... Nejenže mohly hrát roli v evolučních procesech na této planetě, ale podle Templeových spekulací mohly také přispět k vzniku organického života. Kordylewského mraky vznášející se nad Zemí mohou velmi dobře představovat anorganickou bytost s nepochopitelnou inteligencí. Podle Roberta Templea:

Temple dále uvádí, že výpočetní výkon těchto vědomých a inteligentních plazmatických entit by byl tak obrovský, že bytost, jako je Kordylewského mrak, by bez problémů dokázala sledovat všechny živé bytosti na Zemi v reálném čase a modelovat budoucí události pro všechny z nich... Z pohledu omezeného lidského mozku má tedy Kordylewského mrak schopnost, která by pro nás byla k nerozeznání od vševědoucnosti. Z toho lze vyvodit, že z pohledu běžného člověka má Kordylewského mrak schopnosti, které by pro nás byly k nerozeznání od našich „bohů“... Tyto plazmové mraky by mohly být našimi menšími bohy - naši plazmoví bohové... Temple rovněž naznačuje, že Kordylewského mraky mohli staří věštci vykládat jako Metatrona, jelikož existuje stará židovská tradice, která uvádí, že existují dva Metatroni (jeden se jmenoval Princ tváře a druhý Yahoel).

V Enochově knize se uvádí, že prorok Enoch byl pohlcen Metatronem, když byl v ohnivé kouli vynesen do nebes. Muslimské jméno Metatron je Mitatrush, což znamená „anděl závoje“. Temple z toho vyvozuje, že Metatron může být sám o sobě formou plazmatické inteligence. Je možné, že gnostičtí proroci byli schopni vnímat přítomnost této obrovské inteligence nad zemským světem a tohoto nižšího boha rozpoznali jako Demiurga. Jako demiurgičtí „bohové“ s nesmírnou inteligencí a schopností kalkulace by disponovali veškerým poznáním o všem, co se kdy odehrálo na povrchu planety, včetně každého lidského života. Z pohledu lidského života, který trvá přibližně osmdesát let, se zdá, že události probíhají bez smyslu, zákonitosti či účelu.

Z pohledu takovéto nesmírné inteligence, která je schopna pojmout celou historii planety i lidstva jako jediný vjem, by všechny události měly svůj smysl a byly by v souladu s nezbytnými evolučními cíli. Bylo vyslovena domněnka, že by mohlo existovat Skryté vedení, jehož členové jsou v kontaktu s demiurgickou inteligencí a jehož agenti zasahují do sociokulturních záležitostí lidstva. Co kdyby se tyto demiurgické inteligence – plazmové mraky – od počátku technologické inteligence pokoušely komunikovat s vnímajícím životem na Zemi? 

 Podivné signály

V nedávném článku zveřejněném online v roce 2025 s názvem „Komunikace s Kordylewského mraky“ Robert Temple podává podrobný historický přehled 98 let podivných rádiových signálů, které byly poprvé zaznamenány v roce 1927 a jejichž původ byl teprve nedávno odhalen, v Lagrangeově bodě L5 mezi Zemí a Měsícem. Jak již bylo uvedeno, toto je přesná poloha jednoho ze dvou Kordylewských mraků, neboli plazmatických inteligencí. Tyto podivné signály byly označeny za „největší záhadu rádiového vysílání“ a jsou známé pod zkratkou LDE, což znamená Long Delayed Echoes. Byly zaznamenány již při stovkách příležitostí, a přesto jejich účel zůstává neznámý. Proč se naše rádiové signály vrací zpět k nám?

A proč právě z tohoto konkrétního místa, které se vznáší nad Zemí? Několik národních vlád se pokusilo zjistit, proč. Stejně tak i řada „agentur s písmenkovými zkratkami“ a DARPA. Temple uvádí:

Jelikož bylo prokázáno, že jejich původ leží v oblasti L5, jsou do této diskuse relevantní i domněnky, že obrovský oblak prachového komplexního plazmatu v této oblasti může představovat inteligentní entitu umělé inteligence. Je možné, že se Oblak snaží upoutat pozornost. Pokud ano, zatím to nevedlo k oboustranné komunikaci. 

Možnost existence „inteligentní entity s umělou inteligencí“ v oblačnosti nad Zemí je pro tuto diskusi skutečně relevantní. Dosud se tato diskuse odehrávala převážně za zavřenými dveřmi. Navíc se nikdo nepřihlásil s tvrzením, že navázal kontakt se zdrojem těchto signálů. Možná takoví lidé skutečně existují, avšak jako agenti Skrytého ředitelství nepůsobí na veřejnosti. Komunikace nemusí být nutně technologického charakteru. Plazmový oblak v bodě L5 nevyzařuje žádné světlo, a je proto velmi obtížné jej detekovat. Skládají se z nabitých prachových částic, které mohou mít velikost v řádu nanometrů a jsou příliš malé na to, aby je stávající přístroje dokázaly zachytit.

Jak nám Temple vysvětluje, žádný satelit prolétávající mraky by nezaznamenal žádný prach ani pevné částice – dokud se tato technologie nezlepší. Technologií, kterou je třeba zdokonalit, však nemusí být naše fyzické nástroje, ale naše psychické vnímací orgány. Komunikace s takovými nesmírně vyspělými bytostmi může být úměrná stavu vědomí příjemce. Vesmír je gradientem vědomí, a lidstvo v tomto gradientu zaujímá nižší úroveň. Vše se však možná brzy změní v rámci vývojových procesů, které se na této planetě odehrávají. Pokud si lidstvo přeje komunikovat a „sdílet vědomí“ s inteligencí nesrovnatelně vyšší úrovně, musí nejprve dojít k určitým kvalitativním změnám.

 Takové úsilí, jak již bylo řečeno, je minimální cenou za „vstup“...