Úroveň rozvratu české politické scény dosáhla překvapivých a v této ranné fázi kolapsu neočekávaných hloubek. Chování politiků v mediální debatě nejlépe ukázalo vysokou úroveň představitelů státu, když se Topolánek s Paroubkem vzájemně peskovali jako testosteronem kypící pubescenti, na jejichž duševní úrovni se oba nacházejí. To bohužel platí i o nezanedbatelné části populace, která tyto „osobnosti“ opakovaně deleguje do čela státu.
Všichni kdo pozorují kroky k řešení krize musí nevyhnutelně dospět k závěru, že i kdyby kolaps v budoucnu nehrozil, tato generace místních i světových politiků nám ho zajistí. Zatímco situace ve zdravotnictví a školství se nadále zhoršuje, stát hodlá utratit v příštím roce rekordních 100 miliard za předražené dálnice, silnice a (možná také nějaké) železnice. Miliardy mají jít na šrotovné. Na kontraproduktivní a předražené projekty se peníze najdou vždycky! Dálnice budeme potřebovat až skončí recese! Ta samozřejmě už končí a to zejména proto, že to prohlásil geniální a jedinečný Ben Bernanke. Ten samý velikán již před rokem věděl, že žádná recese nehrozí. Proč recese končí se ale raději nevysvětluje! Že by několik deformovaných statistických výsledků něco změnilo na fundamentech situace, které se za rok nepohnuly k lepšímu ani o píď?
Tanečky Janoty a spol. kolem rozpočtu jsou další z odvíjejících se tragikomedií. Stručně lze říct, že bez jeho škrtů, což je pravděpodobná varianta bych odhadoval schodek rozpočtu v roce 2010 kolem 375 miliard, se škrty kolem 300 miliard. Pokles HDP kolem 3% jen v případě, že nezačne další řada krachů. První krok, který by politici měli učinit, je okamžité seškrtání všech svých výhod a platy nejvyšších ústavních činitelů nastavit na maximálně trojnásobek průměrného platu, poslanců na 1.5 násobek. Pokud chtějí vést, je na čase, aby začali vést příkladem a to nikoliv v negativním smyslu jako dosud. Nejlépe by ovšem bylo, kdyby se odporoučeli někam, protože jejich neschopnost je zcela očividná. Takovéto výsledky může předvádět v zaměstnání opravdu jen politik placený daňovými poplatníky. Každý jiný by byl z práce dávno bez pardónu vyhozen.
Globální finační struktury jsou pochopitelně stále v limbu a veškerý „růst“ pochází z rychle rostoucího státního zadlužování. Na postupující deflační spirálu to ale je a v blízké budoucnosti bude málo. Pokud globální struktury a jednotlivé státy ustojí předpokládaný budoucí přechod od deflace k (hyper)inflaci, měli by se ti, kdo mají finanční rezervy připravit na tuto situaci patřičnými investicemi (nemovitosti, zlato, umění apod.).
Základní investicí ovšem vždy budou vaše zdraví, výkonnost, schopnosti a dovednosti. Pokud můžete studujte, formálně i neformálně a to zejména technické obory. Vysoce kvalifikovaných pracovníků v energetickém sektoru se bude během 10 let a dál nedostávat, to samé platí o lékařích. Otázkou je v jak moc negativním stavu bude tou dobou ČR a svět vůbec. Osobně mířím ke kombinaci vysoce nadprůměrného formálního vzdělání a základní soběstačnosti (voda, teplo, základní zemědělské produkty, základní bezpečnost). Je mi zřejmé, že tohle ale není cesta pro běžné členy populace, kteří mají nebo chtějí mít rodinu, žijí normálním životem a začínají v hlubokém mínusu.
Spoléhat se na státní rozpočet a tedy další dluhy bych nedoporučoval. Jestli se někde musí začít škrtat, tak to nejsou platy, ale především důchody, které tvoří největší položku. Každá snaha toto obejít je odsouzena k nezdaru a zvyšování daní povede k posílení omezování poptávky a může skončit paradoxně tím, že se vybere ještě méně, respektive vše kromě základních potřeb půjde ze stolu. Proklamace o dočasných opatřeních bych chtěl mít podložena nějakým realistickým výhledem na základě čeho oživení příjde. Na základě ropy za 100$ za barel? Na základě schodků ve stovkách miliard?
Nebo snad na základě šrotovného? Systém postavený na dluzích dosáhl hranice možného a i široké veřejnosti začíná být zřejmé, že dál nelze tímto stylem pokračovat. Radikální škrty a také nárůst daní jsou nezbytné. Životní úroveň bude klesat – realita si to vynutí. Nezaměstnanost poroste. Vedení si ale i nadále nemůže dovolit říkat pravdu, protože by to pro ně byla politická sebevražda a také by hrozily ještě hlubší propady poptávky než přijdou v blízké budoucnosti, případně i runy na banky. Vytvořily jsme mašinérii, která se vymkla kontrole, auto bez brzd a bezpečnostních pásů, neřízenou střelu, monstra, která se urthla ze řetězu. Manévrovací prostor se víc a víc zužuje.
Ano tahle recese skončí. Všechno jednou končí. Udržitelným oživením to však nebude. Fundamenty ukazují na slovo na D a jen geologická realita ropného zlomu sama o sobě spolehlivě a nelítostně zajistí, že každý pokus o obnovení růstu nemilosrdně narazí do zdi klesající dostupnosti energie.
partner Matrix 2001
