Komunikace a porozumění mezi lidmi

Milí čtenáři. Už vícekrát se mi v životě stalo, že člověk, se kterým jsem mluvila, nepochopil co chci říci a odpovídal mi na zcela něco jiného, případně mi podsouval úplně jiné úmysly než jsem skutečně měla. Několikrát takové nedorozumění vyústilo i v přerušení komunikace mezi námi, i když jsem k oněm lidem přistupovala upřímně a otevřeně a nebyla jsem si vědoma ničeho negativního, co by z mé strany k této situaci přispělo. V čem je tedy problém, jak vznikají nedorozumění mezi lidmi a jak je možné jim předejít?

Milá moje, otázka komunikace mezi lidmi je obecně ovlivněna způsobem, jakým přistupují k výměně energií jako takové. Každé energetické výměně se dá říci komunikace, a nezáleží na tom zda probíhá mezi bytostmi o přibližně stejné úrovni vědomí, či zda je ona úroveň odlišná. Tato úroveň pak ovlivňuje charakter výměny energií, ne fakt, že ona výměna vůbec probíhá.

Jak se tedy liší onen zmiňovaný úhel pohledu? Pohlédneme-li na energetickou výměnu z hlediska dualitního rozdělení, dá se v ní rozeznat aspekt dávání, a aspekt přijímání. Z hlediska celostního je ovšem energetická výměna jako taková umožněna tím, že skrze danou jednotku vědomí volně proudí energie. Klíčovým slovem pro komunikaci je tedy otevření se: aspekt dávání nebo aspekt přijímání samostatně jeden bez druhého mohou u jednotky vědomí působit jen v rámci její energetické kapacity - jakmile je do dna vyčerpána nebo naopak po okraj naplněna, proud energie se okamžitě zastavuje. Z tohoto faktu ze snadno odvodit, že pokud má tedy být komunikace mezi lidmi dokonalá, musí být i toto jejich otevření se jeden druhému dokonalé. Jestliže tomu tak v jakémkoli aspektu není, energie nemůže volně proudit a je zadržována: v energetickém systému člověka vzniká blok. O některých aspektech problému bloků v souvislosti s prací s energetickými vzorci jsme se už zmínili dříve, nyní na tuto problematiku navážeme a probereme ji i z jiného úhlu pohledu.

Ujasnili jsme si jednu z podmínek, která je pro navázání smysluplné komunikace mezi dvěma lidmi nutná - vzájemné otevření se jeden druhému v oblasti, jíž se komunikace týká. Co se ale konkrétně míní pod oním pojmem "otevření se", jaká je jeho podstata? Vzájemné předávání energií mezi dvěma energetickými systémy, tedy komunikace, je uskutečňováno rezonancí energií obou zúčastněných stran; o vlivu zákona rezonance jsme se v jiné souvislosti už rovněž zmiňovali. O působení zmiňovaného zákona se v tomto případě dá říci asi tolik, že pokud je energie člověka ve formě pozornosti zaměřena na určitou konkrétní oblast, rozvibrují se v něm zároveň všechny energetické vzorce, které jsou na tuto oblast energií navázány. Vzájemná harmonie či disharmonie jejich "tónu" u bytostí účastnících se komunikačního vztahu je pak určována tím, působí-li energetické vzorce obou účastníků v převážně souhlasném směru, nebo naopak převážně proti sobě.

Pro příklad uvedu následující situaci: dva lidé spolu mluví o tématu výchovy dětí a rodičovství. V činnosti jsou základní energetické archetypy matky a otce (jako dílčí aspekty principů Jin a Jang) spolu s archetypem vztahu rodič-dítě. Ten sám o sobě je též postaven na základě principu dávání a přijímání, jen v jiném úhlu pohledu. Každý člověk v sobě tyto archetypy má individuálně zabarveny svými osobními názory na ně, které získal praktickými zkušenostmi s používáním jejich energií v průběhu všech svých minulých životů. Konkrétní podoba těchto energií, jíž v sobě nese, ho při dalším zrození vede do takové rodiny a takového prostředí, kde v průběhu dětství a dospívání do něho jsou vepsány vzorce chování odpovídající těmto jeho v minulosti získaným zkušenostem. Jakmile jeho osobnost v tomto životě dospěje do stádia zralosti, může už s těmito vzorci volně disponovat jako se svým "pracovním materiálem": pokud v sobě nemá v oblasti působnosti dané energie zahrnutou její celostní podobu v nedílné součinnosti obou jejích polaritních složek, přivolává mu převažující polarita do života opačnou složku této energie (podrobněji viz článek Energetické vzorce). Na jeho svobodné vůli potom záleží, zda zvolí cestu poznáním integrovat do své bytosti chybějící složku zmiňované energie, nebo toto poznání odmítne a počká si na další možnost pochopení v budoucnu.

Když v konkrétním vysvětlení této problematiky navážeme na výše popisovanou situaci, můžeme si ji následovně rozvést: oba účastníci rozmluvy o rodičovství mají problémy s výchovou svých dětí. Jeden z nich zastává ve výchově takzvanou "metodu tvrdé ruky", druhý láskyplně přijímá všechny činy svých ratolestí, aniž by se je snažil nějakým způsobem usměrňovat. V prvním případě u tohoto rodiče převládá mužský princip - dávající, který kvůli tomu že není vyvážený principem ženským-přijímajícím způsobuje, že u dětí se polaritně rozvíjí pouze princip ženský: jsou nuceny pasivně přijímat veškerá rozhodnutí a neumějí vytvářet a projevovat vlastní názory, protože převaha mužského prvku v jejich výchově nedovoluje jeho rozvoj v nich samotných. Převládají energie konstruktivní, u nichž nedostatek destruktivního prvku vytváří snahu "držet a nepustit", udržovat vše konzervativně v nezměněném stavu - doplňkovým sklonem je strach ze změny a z nových věcí. A protože základním laděním psychiky je pasivita a ženskost, které jsou ve své podstatě maximálně přizpůsobivé (vše přijímají), důsledkem je neustálý stres z konfliktu energií: mezi nutností vše přijímat a strachem ze změny, která je nevyhnutelným důsledkem onoho přijímání. Doprovodným jevem je přehnaná odpovědnost, neochota nechat druhým jejich svobodu v jednání, touha vše ovládat ze strachu z ovládání vlastního - tedy obrazně řečeno energie takzvané "matky kvočny".

Opačná situace pak nastává ve druhém případě, kdy ve výchově převládá prvek ženský: děti v sobě převážně rozvíjejí mužský princip, jsou aktivní a zaměřené na vnější projev, ale protože jim nebylo umožněno rozvíjet též ženskou stránku svojí povahy, neumějí naslouchat názorům druhých, přizpůsobovat se ostatním a podřizovat se autoritě. Převládají tendence vše bořit, ničit a kritizovat, neuznávat nutnost prvku stability ve vývoji. Převládají energie destrukce s doprovodnou neustálou touhou po změně, spolu se strachem ze setrvání na jednom místě a poutání se sliby či závazky, což vede k nestálosti a nezodpovědnosti - což jsou energie takzvané "zlaté mládeže". Též v tomto případě se vyskytuje stres z konfliktu energií: nedostatek ženské složky vede dotyčného člověka k agresivitě v jednání skrze přehnané prosazování vlastního názoru, skrze nepřizpůsobivost a neuznávání postojů druhých. To vše způsobuje, že jeho energie jsou okolím odmítány jako nežádoucí (též se snaží ovládat, i když ne ze strachu z ovládání vlastního ale kvůli pocitu vlastní nadřazenosti), takže je de facto zablokován v samotné svojí podstatě - dávajícím mužském principu.

V obou těchto případech je tedy porušen princip tvořivosti, jehož rozvoj a praktická aplikace závisí na rovnovážné a harmonické spolupráci obou základních životních principů - Jin a Jang.

Další vývoj situace mezi oběma rozmlouvajícími rodiči pak může být následující: v jednom z možných případů se energiím svého polaritně ho doplňujícího protějšku uzavřou a odmítnou převzít ze situace poučení. Potom se v lepším případě rozejdou - každý s pocitem, že jeho metoda je ta správná a ten druhý chybuje, nebo v horším případě začnou přesvědčovat druhého o své pravdě, a protože jsou uzavřeni vzájemné výměně informací a tudíž sjednocení se na společném závěru je nemožné, nemůže tato konfliktní situace skončit jinak než hádkou. Další možný případ je ten, že jeden zúčastněný je ochotný naslouchat argumentům svého protějšku, druhý nikoli. Pokud si je onen naslouchající málo jistý sám sebou, může nastat situace, že na místo svého původního názoru nekriticky přejme názor svého protějšku - a začne uplatňovat opět jen jednu polaritní část principu výchovy, tentokrát tu opačnou. Výsledný odraz - zrcadlová reakce jeho dětí - ho pak nenechá na pochybách, že tudy správná cesta též nevede.

Všechny dosud zmiňované varianty průběhu rozmluvy měly jedno společné - stálé střídání polaritních pozic, bez vzniku nové kvality, nového úhlu pohledu. Tato nová kvalita může vzniknout pouze v jediném případě - kdy se účastníci rozmluvy sobě navzájem otevřou, a porovnáváním svého postoje s postojem svého protějšku, hledáním jejich společného jmenovatele, dojde k pochopení principu výchovy: k uznání důležitosti rovnovážného a harmonického působení mateřského i otcovského principu, aby z dětí mohly vyrůst rovněž harmonické bytosti, jejichž tvořivost není omezena nerovnovážným zastoupením mužské a ženské složky v jejich osobnosti.

Toto je příklad, který nebyl vybrán náhodou, protože vysvětluje mnohé; ovšem přece jen ne všechno, co bylo podstatou položené otázky. Pro porozumění mezi lidmi při řešení jakéhokoli problému jsou skutečně nejdůležitější dvě věci. Jak jsme si již řekli, v prvé řadě je to vzájemná otevřenost vedoucí k ochotě naslouchat druhému. Tuto ochotu otevírá naše bezvýhradné přijetí druhého člověka, které je ovšem podmíněno bezvýhradným přijetím sebe sama: to je nezbytný základ pro zdravou sebejistotu, která má tu vlastnost, že člověka který ji v sobě má rozvinutou nenutí se s pýchou a arogancí vyvyšovat nad druhé, nebo se jim naopak poníženě podřizovat kvůli nízkému sebehodnocení: bere je jako sobě rovné, s tím, že jejich názory a životní postoje mají stejnou cenu jako jeho vlastní. Teprve tato sebedůvěra totiž umožňuje přistupovat k druhým s naprostou otevřeností, beze strachu, že jejich jednání, či pouhá existence jejich nesouhlasných názorů nás nějakým způsobem ohrožuje ve svrchovanosti.

Strach ze ztráty vlastního já v případě sebepodceňování nás uzavírá do odporu a odmítnutí druhého, a logickým důsledkem tohoto našeho jednání je sebeobranné promítání svých energií na druhé, snaha slyšet pouze sám sebe a potvrzovat si v komunikaci s lidmi svoje vlastní názory, naslouchat jen tomu, co souhlasí s našimi energiemi a čím se tudíž necítíme ohroženi. Opačnou polaritní formou k tomuto stavu, ovšem se stejným konečným účinkem je domněnka, že naše názory jsou tím jediným správným co existuje, přičemž se o této pravdě snažíme rozličnými způsoby přesvědčit všechny ve svém okolí. V obou případech tím ovšem vylučujeme jakoukoli možnost své změny a tedy i vývoje, protože si nevyměňujeme informace s druhými: zůstáváme chyceni v uzavřeném a stále se opakujícím kruhu svých vlastních energií. A pokud takto jsou uzavřeni oba účastníci případné rozmluvy, pak ačkoli tato rozmluva vnějškově vypadá jako dialog, protože spolu mluví dva lidé, vlastně vůbec dialogem není: každý z účastníků si vede svou, vedle sebe probíhají dva monology. A jaké je pozadí tohoto stavu?

Jakmile máme pocit, že vůči druhým lidem je nutná obrana, tedy že nás mohou i chtějí ohrozit, naše vědomí už nemůže volně přijímat realitu: energetickým uzavřením způsobeným tímto naším strachem klesá naše schopnost vibrační sounáležitosti se Všejednotou, náš úhel pohledu na realitu se zužuje a stále více omezuje pouze na naše osobní stanovisko, neberoucí v potaz ani hlediska jednotlivých lidí okolo nás, ani celku jako takového. A to mnohdy ani ne kvůli jejich vědomému odmítnutí, ne kvůli tomu že bychom je znát nechtěli, ale kvůli tomu, že je skrze zaslepenost působenou vlastním strachem a přednostním zaměřením na své osobní Já nemůžeme rozpoznat a pochopit. Pak ve druhých vidíme místo reality iluzi - obraz kreslený naším strachem namísto jich samotných, pak mluvíme ke svým představám, nikoli k nim: a můžeme se potom divit, že nám nerozumějí?

Milá moje, vzájemná otevřenost je jedna podmínka pro ochotu hledat porozumění, nastolení souladu a harmonie v obou účastnících energetické výměny. Nyní si probereme podmínku další, a tou je rovnováha mužského a ženského aspektu v obou komunikujících stranách. Jak už jsme si řekli výše v onom konkrétním příkladu, který i kvůli tomuto byl zvolen: jedině jsou-li oba tyto principy v nás v rovnováze, je zaručeno plné rozvinutí tvořivosti - a tvořivost je ta vlastnost, bez níž je nemožné cokoli změnit, vždyť každá změna je ve své podstatě přetvoření starého v nové.

Pro plné pochopení této problematiky je nejprve třeba si uvědomit, že jen ten energetický pohyb vede po žebříku vývoje výš, který prochází rovnovážným středem: představuje svislé rameno kříže jakožto symbolu pozemského žití s jeho cílem - ovládnutí energií v jejich celistvosti skrze pochopení a tím i sjednocení jejich polaritních stavů. Polaritní výkyvy pak představují pohyb opačný, tedy příčné břevno kříže; a jejich prožívání fixuje zkušenost oddělenosti obou polárních stavů každé energie, bez jehož prožití ve stavu individuality není možné tuto energii jako celek vlastním prožitím pochopit a zvládnout její používání - pak teprve je možné ve středovém bodě sjednocením obou polarit přejít z horizontálního pohybu ve vertikální, povýšit v tomto bodě reality svoje vědomí do celistvosti. A protože každý konkrétní typ energie ve formě životního principu má svůj mužský a ženský pól, teprve ovládnutí jednoho každého z nich umožní lidské bytosti nastolení dokonalé rovnováhy mužské a ženské polarity uvnitř sebe.

Cesta komunikace mezi lidmi i všemi bytostmi obecně jako nástroj porozumění skrze vyrovnávání polarit je tudíž cestou, která je sama sobě prostředkem i cílem zároveň: bez komunikace není možné dosažení porozumění, bez určitého stupně porozumění není možná komunikace; a obojí se stane dokonalé teprve tehdy, když k dokonalosti dospěje i jeho protějšek. Až však toto nastane, vyrovnáním všech rozdílů polarit udržujících jsoucno v projeveném stavu se vše navrátí zpět do neprojeveného; a tím skončí i tato nádherná hra energií, věčný tanec Boha a Bohyně, jejichž vzájemná zrcadlová odlišnost tká síť Jsoucna v nespočetných variantách svého projevu.