Klony, létavci a mimozemský parazitismus - je kolektivní vědomí lidské bytosti ovládané neznámou silou? - Úvodní poznámky. (3)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

11.12.2009 Exkluzivně

Pokud budeme chtít diskutovat na téma mimozemských parazitárních projevů, které mohou více či méně ovlivňovat charakter a projev lidské mysli, narazíme dříve či později na velký problém ohledně důvěryhodnosti zdrojů.

Na jedné straně tu máme starověké texty gnostického či sumerského původu, které nám zanechaly množství velmi důležitých odkazů, které v podstatě potvrzují existenci výše uvedeného fenoménu, na straně druhé ovšem máme evidentní problém s jejich přesnou interpretací.

Jsme v situaci, kdy velká většina veřejnosti považuje za jedinou pravdivou interpretační formu tu, která pochází z akademické obce. Potíž však spočívá v tom, že tyto a jim podobné instituce si vytvořili určitou výkladovou normu, která má své mantinely, jež nesmí být překročeny i kdyby byla skutečnost jakákoliv.

Poté veřejnost, která je svým vlastním obecným přístupem v podstatě závislá na tomto druhu interpretace vnímá celou řadu historických a prehistorických skutečností jinak, než jak by mělo být. Toto je bohužel situace, která má svou dlouhodobý vývoj a i když nechci být pesimista, bylo by jistě pošetilé si myslet, že se v dohledné době cokoliv podstatného na tomto přístupu změní.

Pak tu máme samozřejmě zdroje soudobého charakteru, které můžeme rozčlenit na dvě velké skupiny. Jsou to informace podávané přímými svědky, kteří měli možnost živého bezprostředního kontaktu se jmenovanými silami. V této skupině tvoří početné zastoupení ti, kteří byli konfrontování s tzv. „únosem“, ale jsou zde také lidé, kteří se s údajnými mimozemskými entitami setkali osobně při jiných příležitostech.

Prokázání míry věrohodnosti je v těchto případech velmi složité, ne-li přímo nemožné. Navíc samozřejmě ani v tomto případě nemůžeme očekávat nějakou podporu s řad oficiální vědy.

Svou roli zde hraje i cenzury informací prostřednictvím vlivu celé řady různých bezpečnostních agentur a institucí, kteří v určitých fatálních případech mají k dispozici celou řadu různých nástrojů, jak případného svědka umlčet, resp. ho donutit mluvit tak, „jak se sluší a patří“.

Druhou soudobou skupinu informačních zdrojů tvoří samotní výzkumníci a autoři, kteří se specializují na tuto tématiku. Mezi ty renomované patří například Robert Boulay, Karla Turner (která byla mimochodem sama „unesená“), Michael Mott, James Walden, Mark Amaru – Pinkham, Stan Deo, David Icke, Alan Walton, Maurice Doreal a mnoho dalších. Tento seznam by mohl být skutečně velmi dlouhý. A i v tomto případě je bohužel nutno konstatovat, že neexistuje žádný způsob jak ověřit důvěryhodnost jejich tvrzení.

Faktem, ale je, že se v poslední době, sice sporadicky, ale ozývají hlasy potvrzující mimozemské aktivity jak z vědecké komunity (zde bych především vyzdvihl práci dr. Johna Macka, dr. Davida Jacobse a dr. Budda Hopkinse, kteří neváhali vložit do svých materiálů své akademické renomé, což vyžadovalo určitě velkou dávku odvahy), tak i z oblasti armádních složek, viz velmi důležitá fakta, která nám podává plk. Corso, nebo Phill Schneider a v poslední době také Henry Deacon nebo Bob Dean.

Zástupci posledních dvou jmenovaných oblastí se oficiálně koncentrují kolem mezinárodního „Projektu Disclosure“. Osobně jsem přesvědčen o tom, že člověk, který věnuje pozornost všem výše uvedeným zdrojům, může získat poměrně konzistentní obrázek o potencionálních aktivitách cizí inteligence v podmínkách lidské společnosti. Jsem ale zároveň přesvědčen o tom, že bychom neměli zapomínat na pečlivé srovnávání s historickými zdroji, které máme stále k dispozici a to především v případe chování a vnitřních mentálních i psychických kvalit těchto E.T.

Mnoho prostředků k tomu jak se přiblížit skutečné pravdě k dispozici nemáme. Otázka důvěryhodnosti zdrojů totiž nespočívá ve schopnosti věřit, nebo nevěřit tomu či onomu. Pojďme se nyní podívat na trochu ucelenější pohled na parazitární vlivy mimozemských inteligencí.

Jak jsem již zmínil dříve, nejlepšími kandidáty, kteří se nejvíce podobají hmotnému projevu archontských sil jsou bytosti, které nazýváme „Greys“. Jiným projevem archontských sil mohou být aktivity tzv. „létavců“. Podle Carlose Castanedy již staří toltékové si byli vědomi toho, že tato stvoření vyhledávají především mladé lidi, kteří jsou plní energie.

Zdá se, že jednou z charakteristických vlastností těchto stvoření jsou jakési „upíří aktivity“, které se bohužel v jistých případech velmi výrazných způsobem projevují i v lidské společnosti. Nemám tady samozřejmě na mysli, nějaké filmové „upíří“ scény, ale jakousi podvědomou lačnost po energii, kterou tito jedinci dokážou jen těžko ovládnout.
Je zajímavé, že se tento fenomén více projevuje u mužů než u žen (tedy pokud máme věřit výzkumu Johna Lashe). Takže se pochopitelně nabízí otázka, zda nemohou být tyto tendence výsledkem nějakého vnějšího cizího vlivu, který je schopen manipulovat s vědomím daného lidského jedince.

Je veřejným tajemstvím, že mezi mocnými tohoto světa jsou běžně rozšířené určité druhy rituálních aktivit, které se svým charakterem jaksi velmi přibližují satanistickým a jiným podobným brutálním praktikám. Celá řada badatelů dlouhodobě studuje tento jev, který berou velmi vážně i mnozí z psychiatrů a terapeutů.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že mezi námi existují skupiny jedinců (jde výhradně o osoby z velikým politickým, nebo ekonomickým vlivem) jejichž mysl může být individuálně, nebo i kolektivně ovládána cizorodými parazitickými formami inteligence, aniž si to dotyčný vůbec uvědomuje.

Na podobné téma přináší poměrně zajímavé poznatky plukovník Corso, (obr. dole uprostřed) který opakovaně vypověděl, že armády světových mocností pomalu, ale jistě uvnitř své infrastruktury přebírají vzorce fungování, které jsou typické plazí vojenská společenství.

Objektivně se tyto tendenci projevují především silnou brutalitou až určitým zvráceným chováním např. vůči zajatcům (viz. charakter fungování americké armády v Iráku, nebo vyšetřovací aktivity s výraznými prvky mučení, které byly dokonce oficiálně legalizované).

Velmi zajímavým způsobem tyto aspekty rozebírá plk. Corso ve své knize „The Day After Roswell“, která rozhodně stojí za přečtení. Dravčí charakter chování grays a plazích forem inteligence ve svých materiálech zdůrazňuje i bývalý vojenský důstojník Phil Schenider a tzv. „dálkový snímač“, který dlouhodobě spolupracoval s CIA Courtey Brown.

Tento člověk napsal svého času velmi pozoruhodnou publikaci, ve které prostřednictvím svých paranormálních schopností detailně analyzuje to, co bychom mohli nazvat „mysl dravce“. Kniha se nazývá „Cosmic Voyage“. Brown popisuje, jak přímo cítil vibrace mysli těchto sil, které doslova zamořují celý vesmír, tak jako když se nekontrolovaným způsobem rozmnoží jakýkoliv parazit. Jejich existence je problém a tento problém těžko kdy vyřešíme, dokud ho nepochopíme, dokud nepochopíme jeho kořeny.

-pokračování-

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly