KDYBY ASTEROID APOPHIS SKUTEČNĚ NARAZIL DO ZEMĚ?

Šance na zítřek pro život na Zemi nejsou dobré. Genocida pod rouškou falešných "pandemií", kolaps městských populačních center, III. světová válka... Vyberte si svůj jed! Jednotlivě nebo kombinací smrtelných úderů do těla civilizace se nám před očima postupně rozpadají všechny aspekty moderní kultury. Všechny tyto fatální příznaky sebedestruktivní společnosti však můžeme hodit za hlavu jako žalostně nepatrné ve srovnání s tím, co pro nás chystá Vesmír.

Potenciální srážka se Zemí 

Dne 19. června 2004 objevili tři američtí astronomové na Kitt Peak National Observatory v Tucsonu v Arizoně asteroid ve tvaru burského oříšku na potenciálním kolizním kurzu se Zemí. Protože Roy Tucker, David Tholen a Fabrizio Bernardi určili, že objekt má 2,7 % šanci, že při svém příštím průletu kolem naší planety narazí, pokřtili objekt Apophis, což je řecký název staroegyptského boha zkázy Apepa. S délkou 370 metrů je Apophis o 47,5 metru větší než nejvyšší budova Austrálie - "Queensland Number One", a jeho celková hmotnost se odhaduje na 1,1 milionu tun pevné horniny a niklu-železa. Kamenný kolos by se po vstupu do naší atmosféry pohyboval rychlostí mezi 56 327 km/h až 72 420 km/h. Je příliš velký na to, aby shořel třením při sestupu nebo při výbuchu ve vzduchu, jeho dopad bude mít za následek detonaci o síle 4 gigatun. To je ekvivalent 200 000 atomových bomb typu, které zničily Hirošimu na konci II. světové války.

Nebo osminásobek explozivní síly ruské bomby zvané "Car", největšího jaderného výbuchu v dějinách, který provedl člověk 30. října 1961 na souostroví Nová země v Severním ledovém oceánu. Pokud by například Apophis zasáhl centrum Sydney, 2,4 milionu obyvatel metropole by se okamžitě vypařilo. Další milion obětí by utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně v okruhu 26 kilometrů od dopadové zóny, zatímco dalších 400 000 osob mimo ohnivou kouli by zemřelo na následnou tlakovou vlnou.. Vítr o rychlosti 1609 km/h by si vyžádal dalších více než 100 000 životů, protože by zničil prakticky každý lidmi vybudované stavby v okruhu 21 kilometrů od centra výbuchu.

Ve vzdálenosti 63 kilometrů od dopadové zóny a při snížené rychlosti 322 km/h by byl vítr stále dost silný na to, aby připravil o život dalších 35 000 lidí. Jediné, co by připomínalo místo, kde kdysi stálo Sydney, by byl černý doutnající kráter o průměru 5,1 kilometru. Důsledky by se neomezily pouze na jihovýchodní Nový Jižní Wales, který by byl spálen 129 kilometrů širokou ohnivou bouří. Na 2 000 kilometrů krychlových úlomků a popela vyvrženého do atmosféry při dopadu asteroidu by blokovalo sluneční světlo dostatečně dlouho na to, aby zastavily produkci potravin na Zemi nejméně na následující 2 roky. Po rozsáhlém poškození celých ekosystémů bude nevyhnutelně následovat celosvětový hladomor a následný kolaps lidského zemědělství.

Apophis jako takový by mohl naši křehkou civilizaci vyhladovět k smrti globálním hladomorem, zejména vzhledem k tomu, že přirozený životní prostor lidstva je již nyní zatížen desítkami let neodstraněného průmyslového zneužívání. Nejsme však zdaleka prvním druhem, který podobným způsobem vyhynul, o čemž svědčí pět předchozích hromadných vymírání na Zemi, přičemž nejznámějším a nejsrovnatelnějším příkladem je nechvalně známý asteroid, který před 65,5 miliony let vyhubil dinosaury. Proto si nemůžeme dělat nárok na jedinečnost.

Hrozba asteroidu je reálná

Astronomové si teprve nedávno uvědomili, že náš svět krouží kosmickou střelnicí hustou blízkými asteroidy, z nichž dvacet tři stovek je identifikováno a klasifikováno jako "nebezpečné", schopné srážky s naší planetou. Největší hrozbu z nich představuje Apophis, a to kvůli neobvykle extrémní blízkosti své dráhy. Astronomové nás však ujišťují, že možnost její srážky s některým z 512 městských center lidstva obývaných milionem a více obyvatel je statisticky nepravděpodobná. Vědecká paměť je však krátká. Právě před 11 lety explodoval meteorit ve výšce 23,3 kilometru nad ruským Čeljabinskem. Atmosferický výbuch vyprodukoval 500 kilotun TNT, což se rovnalo americké bombě "Ivy King", největší jaderné zbrani s čistým štěpením, jaká kdy byla testována.

V Čeljabinsku a jeho okolí bylo zraněno asi 1500 lidí, z toho 112 bylo hospitalizováno, především v důsledku odlétávajících střepů z oken rozbitých tlakovou vlnou explodovaného objektu. Detonace a nárazy poškodily 3000 budov v 6 městech v regionu. Kdyby se bolid z 15. února 2013 - který se snášel rychlostí 19 kilometrů za sekundu - rozletěl o 3 sekundy později, pohltil by 1 160 000 obyvatel Čeljabinsku v rychlé sérii kataklyzmatických událostí ne nepodobných výše popsanému hypotetickému zničení Sydney Apophisem. Zdá se, že naše města nejsou imunní vůči ničení seslanému nebem. Jistě, většina materiálů z Vesmíru přirozeně padá do moří nebo jezer, která pokrývají 71% zemského povrchu.

To je však jen malá útěcha, protože následky pádu více než milionu tun pevné horniny rychlostí 17 kilometrů za sekundu by mohly být katastrofálnější než zničení jedné metropolitní oblasti. Někteří pozorovatelé - mezi nimi i populární americký astrofyzik Neil deGrasse Tyson - počítají, že Apophis může zasáhnout Tichý oceán 500 kilometrů západně od Santa Moniky v pátek 13. dubna 2029 ve 20:46 místního kalifornského času, kdy bude nejblíže naší planetě. Pokud v této oblasti dojde ke srážce, asteroid před explozí vyhloubí v moři díru o průměru několika kilometrů. Tabulka rizik Sentry odhaduje, že Apophis by do Země narazil s kinetickou energií odpovídající 1200 megatun TNT. Pro srovnání, japonské město Nagasaki bylo v roce 1945 zničeno jadernou bombou o síle 1,2 megatuny.

Tsunami, kterou Apophis vyvolá, se zvedne do výšky 600 metrů a rozletí se do všech směrů rychlostí více než 800 km/h. Při dopadu na pevninu bude většina lidských obydlí v délce tisíce kilometrů na západním pobřeží Spojených států vymazána z povrchu zemského. San Diego, Los Angeles, Sacramento a San Francisco již nebudou existovat. Pobřežní oblasti Kanady, Aljašky a jihozápadní Asie, dokonce i Austrálie, ale zejména Havajské ostrovy by pocítily vážné následky. Jakkoli hrozné byly záběry tsunami z roku 2011, která si v Japonsku vyžádala nejméně 20 000 obětí, bledly by při vyhlídce na 39 milionů lidí zabitých Apophisem.

Jaké jsou šance?

Existuje však nějaká reálná možnost takové bezprecedentní události? Astronomové z americké Jet Propulsion Laboratory "oznámili, že Apophis nemá v příštích sto letech žádnou šanci zasáhnout Zemi". Přesto připouštějí, že žádná jiná kosmická skála této velikosti se k Zemi v zaznamenané historii nepřiblížila více. Tak blízko, že Apophis bude snadno viditelný pouhým okem pro miliony pozorovatelů na venkově i v tmavších příměstských oblastech. Kosmický návštěvník bude dobře rozeznatelný běžnými dalekohledy z většiny míst, když jeho jasnost dosáhne maxima 3,1 magnitudy, zatímco nad Evropou, Afrikou a západní Asií proletí na vzdálenost pouhého pětinásobku poloměru Země, tedy desetkrát blíže než Měsíc. Očekává se, že asteroid proletí nad povrchem naší planety ve vzdálenosti necelých 29 000 kilometrů - z astronomického hlediska na vlas - pod geosynchronními pozicemi obíhajících komunikačních družic.

Aby si zachovaly svou geostacionární formaci pásu, musí udržovat konstantní výšku 37 015 km, což je dostatečně vysoko, aby unikly zemské gravitaci. Pokud by družice během blízkého setkání s Apophisem sestoupily o 8 000 km na jeho úroveň, slapové síly by je stáhly dolů a zničily by je stejně jako přilétající asteroid. Přinejmenším dojde ke změně jeho rotační osy, což naruší oběžnou dráhu, a připraví tak půdu pro další plánovaný střet v roce 2036, kdy velký bolid dostane další, pravděpodobnější šanci nás zasáhnout.

Vzhledem k tomu, že Apophis prolétá dolů oběžnými drahami našich 8 337 komunikačních družic, mohl by náraz do kterékoli z nich způsobit alespoň nepatrnou výchylku, nicméně dostatečně vlivnou na to, aby ji postrčil na přímý směr k Zemi. Jejich početní hrozba bledne před obrovským polem kosmického smetí, které obklopuje naši planetu. V současné době se na oběžné dráze může nacházet až 170 milionů kusů kosmického smetí. I když je naprostá většina z nich příliš malá na to, aby se dala sledovat kvůli limitům současné technologie, nejsou tyto úlomky o nic méně nebezpečné. Už jen jejich celkový počet činí přinejmenším několik srážek s Apophisem prakticky nevyhnutelným. Pokud asteroid v příštích pěti letech do něčeho narazí, jeho dráha bude potenciálně vychýlena do kolizního kurzu, vzhledem k tomu, že již nyní je na rok 2029 předpovězena jeho těsný průlet.

Pak je tu Yarkovského efekt. Dva roky před svou smrtí v roce 1902 objevil polsko-ruský stavební inženýr Ivan Osipovič Jarkovskij, že zahřívání rotujícího objektu ve Vesmíru způsobuje působení síly, která je sice nepatrná, ale vede k významným a dlouhodobým deformacím dráhy, zejména dráhy asteroidu. Nepravidelná interakce se slunečním zářením - střídavé zahřívání a ochlazování protilehlých stran, jak se objekt otáčí - ovlivňuje jeho trajektorii. Jak uvádí časopis Nature, "Jarkovského efekt je hlavním zdrojem nejistoty v odhadech pravděpodobnosti dopadu tohoto asteroidu."

K nevypočitatelné složitosti jeho nepředvídatelnosti přispívá i zplynování, kterému je asteroid vystaven, když se blíží ke Slunci a rostoucí teplota vyvolává výtrysky, které mění trajektorii. Ve snaze zohlednit všechny tyto nestabilní proměnné astrofyzici ke svému zděšení zjistili, že Apophis posouvá svou dráhu o 170 metrů ročně - což je změna, která ho buď odvede dále od Země, nebo se zaměří na naši planetu. Potvrzujíce tento neurčitý efekt, američtí vědci z "Národního úřadu pro letectví a vesmír" (NASA) přiznávají, že "radarová měření a pozemní pozorování zjistila, že se trajektorie Apophisu postupně odchyluje od čistě gravitační dráhy".

Řekli by nám to?

Žádný z výše uvedených údajů sice nedokazuje, že Apophis musí někdy v tomto století nevyhnutelně narazit do Země, ani tuto pravděpodobnost přesvědčivě nevylučuje, ale naopak naznačuje, že srážka je zcela možná. Ukazují však, že nepatrný rozdíl mezi těsnou srážkou a nárazem je příliš malý na to, aby se dalo o něm hovořit. To vše a další skutečnosti si nepochybně důkladně uvědomují i orgány NASA, které možná mají pocit, že musí bolid jako hrozbu bagatelizovat, aby se spojily s obavami veřejnosti a následným potenciálem sociálních nepokojů. Výběr z mnoha komentářů, které zveřejnili diváci různých stránek diskutujících o Apophisu na internetové platformě pro sdílení videí Youtube, odráží tuto znepokojivou nejistotu:

"Kdyby to mělo narazit do Země, neřekli by nám to, protože by to vyvolalo paniku. Myslím, že se celou pravdu dozvíme až několik dní před jejím příletem." "Takže je to něco, čeho byste se neměli obávat? Byl by to šílený chaos a občanské nepokoje, kdyby se lidé dozvěděli o svém zániku s několikaletým předstihem. Zaručuji vám, že pokud a kdy se některá z nich dostane na kolizní kurz se Zemí, nedozvíte se o tom, dokud vám to neřeknou sami odpovědní lidé. Rozhodně to bagatelizují." "Kdyby to mělo narazit, řekli by nám to, nebo by to tajili? Myslíš, že nám to řeknou?" "Ano. Na začátku devadesátých let jsem pracoval v jedné tiskárně. Jednoho dne jsme tiskli obálky pro časopis Time, na kterých byl obrázek toho asteroidu a grafika soudného dne, podle které to dopadne v roce 2029. Ale tehdy tomu dali jméno Wormwood. Náklad byl v polovině směny zrušen a už jsme o něm nikdy neslyšeli."

"A kdyby Apophis s velkou jistotou zasáhl Zemi, opravdu si myslíte, že by to lidem řekli? Mocní by nás prostě nechali ve falešné naději, zatímco by si připravovali bunkry hluboko pod zemí." "Kdyby se chystala zasáhnout, neřekli by nám to. Tenhle příběh bude za pár let mnohem jiný. Jistě, pokud budou platit proměnné, které byly na místě v době, kdy se tato měření prováděla, a do té doby se nic nezmění, nebude to životu nebezpečné. Ale to je hodně času na to, aby se něco stalo. Její oběžná dráha by se mohla změnit vlivem gravitace od jiných objektů, její hmotnost by se mohla změnit, což by změnilo její trajektorii. Není moudré předpokládat, že za pět let bude stejná jako dnes." "Nevěřím těm výpočtům. Věřím, že vědí, že by lidé zpanikařili. Proč by to dělali, kdyby měli pocit, že nás to nezasáhne?" "To je pravda. "Nejsem přesvědčen, že přepočty předpovídající blízký zásah jsou průkazné. Při tak těsné blízkosti nemůže samotná standardní odchylka ve výpočtech jednoznačně zaručit, že nedojde k dopadu v roce 2029 nebo 2036, případně znovu v roce 2068. Mám dojem, že jde o popření hrozby dopadu. Nebo možná snaha všechny uklidnit."

Vedení NASA by bylo mimořádně nedbalé, kdyby se nepokusilo nějakým vážným způsobem odvrátit Apophis od srážky, i kdyby věřilo v nepravděpodobnost takové události. Teprve před dvěma lety záměrně narazily půltunovou sondou planetární obrany DART do jiného asteroidu, který byl o polovinu menší než Apophis, rychlostí 20 922 kilometrů za hodinu. Jejich "test přesměrování dvojitého asteroidu" měl ověřit teoretickou strategii pro odklon podobných objektů mířících k Zemi. Zásah přinesl smíšené výsledky - zatímco se podařilo zpomalit dráhu cíle kolem dvojčete meteoroidu o několik milimetrů za sekundu, s trajektorií Dimorphosu to nepohnulo. Co hůř, DART nechtěně rozbil 37 velkých úlomků, které byly z povrchu vymrštěny.

Astronoma Davida Jewitta z Kalifornské univerzity (Los Angeles) napadla analogie se zbraněmi:

"Roj balvanů je jako oblak šrapnelů expandující z ručního granátu. Protože tyto velké balvany v podstatě sdílejí rychlost cílového asteroidu, jsou schopny způsobit vlastní škody."

Dodal, že: "...vzhledem k vysoké rychlosti typického nárazu by pětimetrový balvan dopadající na Zemi dodal tolik energie jako atomová bomba, která byla svržena na Hirošimu." Doufejme, že vědci NASA od aféry s Dimorphos učinili účinný pokrok ve vývoji "kosmických lodí planetární obrany".  "Pokud říkají 'ne, nemusíme se bát'," nabízí komentátor na Youtube, "znamená to, že se musíme bát. NASA začala tím, že řekla: 'Apophis má 2,7% šanci, že narazí do Země', až po: 've skutečnosti určitě proletí ve vzdálenosti 29 000 kilometrů, ale nyní má nulovou šanci, že narazí'."