KARDINÁLNÍ INKARANCE (14)

Rafi Eitan: "Mohu s plnou odpovědností říci, že v čele organizace ODESSA nikdy nestál. Je pravda, že ODESSA je spíše virtuální než skutečná. Spoustu věcí vymysleli novináři."

Záhada zůstává záhadou. Seriózní historici nenašli žádnou stopu po organizaci, která by ukrývala válečné zločince.

Richard Hufschmid: "Pochybuji, že tato organizace skutečně existovala. Faktem zůstává, že existovalo mnoho malých sítí, kde si bývalí nacisté navzájem pomáhali. Argentina je toho příkladem. Skorzeny byl poměrně úspěšný podnikatel a cítil povinnost pomáhat svým bývalým soudruhům, národním socialistům z Třetí říše."

Po útěku z tábora v Darmstadtu se Otto usadil ve frankistickém Španělsku a angažoval se ve strojírenských firmách. Podle některých tvrzení za války zachránil před represemi v Německu příbuzného samotného generalissima Franca, čímž si získal jeho přízeň a plnou podporu. Jak úspěšným podnikatelem byl Otto Skorzeny? Byl multimilionářem a jaké byly zdroje jeho údajného bohatství?

Carlos Collado Seidel, profesor na univerzitě v německém Marburgu, řekl:

"Říkalo se, že byl schopen svým bohatstvím překonat takzvané nacistické fondy na konci druhé světové války. V těchto fondech zůstalo ukryto mnoho peněz, šperků a zlata. To mohl být základ bohatství této německé kolonie po druhé světové válce."

Podle agenta FBI, který se se Skorzenym setkal v Madridu v letech 1950-1951, spřádal Skorzeny plány na vytvoření armády 500 000 bývalých německých vojáků ve Španělsku, protože věřil, že Sovětský svaz v roce 1951 napadne Evropu. Také ve svých zprávách agent uvádí, že tento muž je dobře zajištěný, nikoliv bohatý. I když názory lidí, kteří se s Ottou setkali, na jeho materiální blahobyt se značně lišily. Ale již na počátku 60. let si Skorzeny koupil v Irsku farmu o rozloze 160 akrů, kde trávil dovolenou se svou rodinou. V polovině 60. let prezentoval španělské strojírenské firmy na výstavě v Jihoafrické republice a uzavřel mnoho obchodů.

Waltraud Riessová vzpomíná:

"Můj otec