KALIJUGA: KONEC KALIJUGY V ROCE 2025 - DEKÓDOVÁNÍ TAJEMSTVÍ JUGOVÉHO CYKLU (3)

Misra Bibhu Dev

Misra Bibhu Dev

autor

13.10.2020 Esoterika

A zde je ten nejúžasnější fakt: dva z nejslavnějších astronomů starověké Indie, Aryabhata a Paulisa, se domnívali, že jugový cyklus je složen z jug o stejné době trvání! V 11. století cestoval středověký učenec Al-Biruni 13 let po Indii, naslouchal a hovořil s učenými muži, četl sanskrtské texty, pozoroval náboženské obřady i zvyky a sestavil obsáhlý komentář k indické filozofii, vědě a kultuře. V "Alberuni's India se Al-Biruni" zmiňuje, že učení o juga cyklech  bylo odvozováno od indického astronoma Brahmagupty, který zase získal své znalosti ze sanskrtských textů „Smriti“. V tomto ohledu činí zajímavé prohlášení:

Brahmagupta dále říká, že Aryabhata považuje čtyři jugy za čtyři stejné části čáturjugy (cyklu jug). Tím se liší od učení spisu Smriti, které bylo právě zmíněno, a ten, kdo se od nás liší, je naším protivníkem.“12

Skutečnost, že Aryabhata věřil, že čtyři jugy mají stejné trvání, je nesmírně relevantní! Al-Biruni to zcela jasně potvrzuje: „Proto podle Aryabhatykalijuga 3 000 božských let... každé dvě jugy mají 6 000 božských let... každé tři jugy mají 9 000 božských let.“ Proč by Aryabhata něčemu takovému věřil? Měl snad přístup ke zdrojům informací, které se nám ztratily? Překvapivě to nebyl jen Aryabhata, kdo zastával tento názor. Dalším slavným astronomem starověké Indie byl Paulisa, který zjevně získal Brahmaguptovu přízeň tím, že podporoval poměr 4 : 3 : 2 : 1, co se týče doby trvání jug. Nicméně podle Al-Biruniho „je možné, že Paulisa tuto metodu pouze zmiňuje jako jednu z několika a že není právě tou, kterou sám zastával“.13 Což je patrné z Paulisova přesvědčení ohledně čáturjugy, jak zaznamenal Al-Biruni:

„Ze současné čáturjugy (cyklu jug) uplynuly tři jugy, tzn. podle něj 3 240 000 roků, tj. 9 000 božských let. Posledně uvedené číslo představuje tři čtvrtiny trvání čáturjugy.“14

Souhvězdí Velké medvědice (Ursa Major) je jasně vidět na severní obloze po celý rok.
Sedm prominentních hvězd představuje sedm mudrců
(Saptarsi).
Souhvězdí Velké medvědice se promítá do mytologie mnoha kultur.

To ukazuje, že se Paulisa domníval, že každá juga trvala 3 000 božských let. Stejnou metodu používá při prezentaci svých výpočtů po dobu kalpa, kde „on (Paulisa) nezměnil čáturjugy na přesné jugy, ale jednoduše je změnil ve čtyři části a tyto čtyři části vynásobil počtem let trvání samotné čtvrté části.“15 To jasně ukazuje, že dva z nejuznávanějších astronomů starověké Indie, Aryabhata a Paulisa, věřili v jugový cyklus, který se skládal ze čtyř jug o stejné délce trvání o 3 000 božských letech. Jejich názor však byl zastíněn protichůdným tvrzením Brahmagupty. Horlil proti Aryabhatovi a dalším astronomům, kteří zastávali odlišné náhledy, a dokonce je urážel. Al-Biruni říká o Brahmaguptovi:

Je dosti hrubý, aby přirovnal Aryabhatu k červu, který požírajíc dřevo, v něm náhodou nachází určité znaky, aniž by jim rozuměl nebo je zamýšlel popsat.“ „Ten, ať už kdokoli, kdo tyto věci zná důkladně, stojí proti Aryabhatovi, Srishenovi i Vishnucandrovi jako lev proti gazelám. Nedokážou jej nechat, aby jim pohlédl do tváře.“ „V tak urážlivém smyslu útočí na Aryabhatu a ponižuje ho.“16

Nyní můžeme pochopit, proč Brahmaguptův názor konečně převládl nad přesvědčením ostatních astronomů té doby, a rozhodně to nemělo nic společného se základní spolehlivostí jeho logiky ani s autentičností jeho zdrojů. Je na čase, abychom přestali stát v opozici vůči Aryabhatovi, Paulisovi, Srishenovi, Vishnucandrovi a dalším, jako oni „lvi proti gazelám“, a místo toho si uvědomili velmi reálnou možnost, že jugy v jugovém cyklu mají stejné trvání, a sekvence 4 : 3 : 2 : 1 mohla být matematickou manipulací, která se vplížila do nauky o jugovém cyklu někdy před rokem 500 n. l. Je možné, že tato manipulace byla zavedena, protože lidé byli ochotni věřit, že doba trvání jugy by se měla snižovat společně s úpadkem mravů i lidské dlouhověkosti z jedné jugy na druhou.

Ráma

Byl vytvořen elegantní vzorec, v němž se celková doba trvání jug zvýšila až na 12 000 let. Nastal však jeden problém. Pokud má kalijuga délku 1 200 let, měla by být od svého předpokládaného počátku v roce 3102 př. n. l. už mnohokrát dokončena. S cílem vyhnout se této potenciálně nepříjemné situaci byla přidána další komplikace. Každý „rok“ jugového cyklu se stal „božským rokem“, který se skládal z 360 lidských let. Cyklus jug se nafoukl na 4 320 000 let (12 000 x 360), přičemž se kalijuga rovná 432 000 rokům (1 200 x 360). Lidstvo upadlo do nekonečné doby temnoty.

 

Kalendář Saptarsi

Zdá se, že původní učení o jugovém cyklu bylo velmi jednoduché: jugový cyklus trval 12 000 let, přičemž každá juga čítala 3 000 let. Tento cyklus je zakódován v kalendáři Saptarsi (také známém jako kalendář Saptarishi), který se v Indii používá po tisíce let. Jeho užívání bylo značně rozšířeno během období Maurya ve 4. století př. n. l., a ještě dnes se v některých částech Indie používá. Termín „Saptarsi“ označuje „sedm rishi“ neboli „sedm mudrců“ představujících sedm hvězd souhvězdí Velké medvědice (Ursa Major). Jsou považovány za osvícené rishi, objevující se na začátku každé jugy a šířící zákony civilizace. Kalendář Saptarsi používaný v Indii měl cyklus 2 700 let; říká se, že souhvězdí Velké medvědice zůstává po 100 let v každém z 27 „nakšatras“ (lunárních asterismů), což odpovídá cyklu 2 700 let. Cyklus 2 700 let byl také označován jako „éra Saptarsi“ nebo „Saptarsi juga“.

Cyklus Saptarhsi napříč různými nakshatry

Pokud 2700letý cyklus kalendáře Saptarsi představuje skutečné trvání jugy, pak zbývajících 300 let z celkového trvání jugy 3 000 let (což odpovídá 1/10 trvání jugy) automaticky připadá na „přechodné období“, předtím než se plně projeví vlastnosti následující jugy. V souladu se stávající konvencí může být toto zasahující období rozděleno do dvou samostatných dob po 150 letech, z nichž se jedna vyskytuje na začátku jugy, známé jako sandhya (tj. úsvit), a druhá na jejím konci, známém jako sandhyansa (tj. soumrak). Celková doba trvání cyklu jug, s výjimkou přechodných období, se rovná (2 700 x 4), tj. 10 800 let, což je stejné jako trvání „velkého roku Hérakleitova“ v helénské tradici! To jasně ukazuje, že základem cyklu světových věků v Indii i v Řecku byl 2700letý cyklus Saptarsi. Historici se shodují, že kalendář Saptarsi, který byl používán v období Maurya ve 4. století př. n. l., započal v roce 6676 př. n. l. V knize „Traditions of the Seven Rsis“ to potvrzuje dr. J. E. Mitchiner:

„Můžeme dojít k závěru, že starší a původní verze éry Sedmi mudrců začala u Sedmi mudrců v Krttice v roce 6676 př. n l. ... Tato verze byla používána v severní Indii minimálně od 4. století př. n l., jak potvrzují prohlášení řeckých i římských spisovatelů, byla to také verze použitá Vrddha Gargou na počátku křesťanské éry.“17

Ve skutečnosti zaznamenaná chronologie indických králů sahá ještě dále než do roku 6676 př. n. l., jak dokumentují řečtí a římští historikové Plinius a Arriános. Plinius uvádí, že „od otce Libera, římského Bakcha nebo řeckého Dionýsa až po Alexandra Velikého (zemřel 323 př. n. l.) Indové napočítají 154 králů, v časovém měřítku pak 6 451 let a 3 měsíce.“18 Arriános udává 153 králů a 6 462 let od Dionýsa po Sandrokotta (Chandraguptu Mauryu), k jehož soudu byli v 314 př. n. l. posláni řečtí velvyslanci.19 Oba zdroje se dostávají při sčítání až k datu 6776 př. n. l., což je 100 let před začátkem kalendáře Saptarsi v roce 6676 př. n. l.

Z Pliniových a Arriánových výpočtů je zřejmé, že museli ze seznamu indických králů určit toho, kdo odpovídal řeckému Dionýsovi či římskému Bakchovi a jehož vláda skončila asi kolem roku 6776 př. n. l. Kdo to mohl být? Podle proslulého učence a orientalisty sira Williama Jonese nebyl Dionýsos nebo Bakchus nikým jiným než indickým panovníkem Rámou. Ve své studii „On the Gods of Greece, Italy and India“ (1784) sir William Jones „považuje Rámu za totožného s řeckým Dionýsem, o němž se traduje, že dobyl Indii armádou satyrů, jíž velel Pan; a Ráma byl rovněž mocným dobyvatelem a měl armádu velkých opic nebo satyrů, které velel Maruty (Hanumán), syn Pavanův. Ráma se také  v jiných bodech podobá indickému Bakchovi."20    
 

Časová osa jugového cyklu založená na kalendáři Saptarsi

Sir William Jones rovněž poukazuje na to, že Meros byl Řeky označován jako hora v Indii, na níž se narodil jejich Dionýsos, a že Meru je také hora poblíž města Naishada, nebo Nysa, nazývané řeckými geografy Dionysopolis, které je všeobecně opěvováno v sanskrtských básních.“21 Plinius i Arriános si byli těchto asociací vědomi. Plinius umístil dionýské satyry „do tropických hor v Indii, zatímco:

„Od Arriána (Hist. Ind. s. 318, 321) se dozvídáme, že uctívání Bakcha neboli Dionýsa bylo v Indii běžné a že jeho uctívači vykonávali řadu obřadů podobných těm v Řecku… Z tohoto důvodu, když Alexandr vstoupil do Indie, domorodci Řeky považovali za své příbuzné, a když obyvatelé Nysy poslali nejvyšší představitele svého města, aby vyprosili od řeckého dobyvatele svobodu, zapřísahali ho známým jménem Dionýsa coby nejúčinnějším prostředkem k dosažení svých cílů. ‚Ó, králi, Nyssané tě prosí, abys jim umožnil užívat jejich svobody a jejich zákonů z úcty k Dionýsovi.“22

Ztotožnění Dionýsa s Rámou nám poskytuje novou perspektivu. Podle indické tradice žil Ráma na konci trétajugy (stříbrného věku) a dváparajuga (bronzový věk) začala brzy po jeho smrti. To znamená, že datum 6676 př. n. l. jako počátek kalendáře Saptarsi, což je 100 let po Dionýsovi, tj. Rámovi, označuje začátek dváparajugy v sestupném cyklu. Pozdější kalendář Saptarsi, který se v Indii ještě stále používá, měl podle obecného přesvědčení počátek v 3076 př. n. l., když se Velká medvědice nacházela v „Magha“ nakšatra (lunárním asterismu), jak se o tom zmínil Varáhamihira v Brihat-Samhita (Brs 13-3). Dr. Subhash Kak však zdůrazňuje, že „nový odpočet, který sahá až do roku 3076 př. n. l., byl zahájen později, aby se co nejvíce přiblížil začátku období kali“23. Takže, kdy tedy skutečně kalendář Saptarsi pro kalijugu začal?

V knize "Traditions of the Seven Rsis", Dr. Mitchiner zdůrazňuje, že kalendář Saptarsi pro kalijugu (kašmírsky Laukika Abda) začal, když bylo sedm mudrců v Rohini. A protože se Saptarsi nacházeli v Rohini v roce 3676 př. n. l., znamená to, že cyklus kalijugy musel začít v roce 3676 př. n. l. Tady se to stává zajímavějším. Éra Saptarsi začala v roce 6676 př. n. l. a další cyklus byl zahájen přesně o 3 000 let později v roce 3676 př. n. l. Cyklus Saptarsi však trvá 2 700 let. Proč tedy začala éra Saptarsi pro kalijugu 3 000 let po předchozím cyklu? To znamená, že na konec předchozího cyklu musí být přidáno 300leté „přechodné období“! To jasně dokazuje hypotézu, že 2700letý cyklus Saptarsi, spolu s 300letým přechodným obdobím, byl původním kalendářním základem jugového cyklu. Z této analýzy také můžeme vyvodit, že kalendář Saptarsi počínaje rokem 6676 př. n. l. počítal čas od dváparajugy v sestupném cyklu, protože dváparajuga bezprostředně předcházela kalijuze.

 

Časová osa jugového cyklu

Použijeme-li datum 6676 př. n. l. jako začátek dváparajugy v sestupném cyklu a 2 700 let trvajícím cyklu Saptarsi spolu s 300letým přechodným obdobím jako základ pro cyklus jug, pak se celá časová osa jugového cyklu objasní. Tato časová osa cyklu jug umisťuje začátek zlatého věku do roku 12676 př. n. l., což je více než 14 500 let před současností, když byla Velká medvědice v „Shravana“ nakšatra (Velká medvědice postupuje o tři nakšatry v každé juze kvůli 300letému přechodnému období). To velmi dobře odpovídá indické tradici, protože Mahábhárata uvádí, že podle starých zvyklostí bylo Shravana nakšatra v cyklu nakšatra na prvním místě. Časová osa také ukazuje, že vzestupná kalijuga, která je naší současnou epochou, skončí v roce 2025 n. l.

Další jugavzestupná dvápara – se naplno projeví v roce 2325 n. l., po přechodném období 300 let. Po vzestupné dváparajuze budou následovat další dvě jugy: vzestupná trétajuga a vzestupná satjajuga, která dokončí cyklus vzestupu o 12 000 letech. Sanskrtský text Brahma-Vaivarta Purana popisuje dialog mezi bohem Krišnou a bohyní Gangou. Krišna zde říká, že po 5 000 letech kalijugy nastane úsvit nového zlatého věku, který bude trvat 10 000 let (Text 50, 59). To lze okamžitě pochopit v kontextu zde popsané časové osy juga cyklu. Nyní končíme kalijugu, téměř 5 700 let od jejího počátku v roce 3676 př. n. l. A po skončení kalijugy budou následovat další tři jugy, které budou trvat 9 000 let, než skončí vzestupný cyklus.

-konec-

---------------------------------------------------

 

PRAMENY

12. Alberuni's India, Chapter XLII
13. Alberuni's India, Chapter XLII, str. 375
14. Alberuni's India, Chapter XLII, str. 376
15. Alberuni's India, Chapter XLII, str. 375
16. Alberuni's India, Chapter XLII, str. 376
17. J.E. Mitchiner, Traditions of the Seven Rishis, Motilal B, Delhi 1982, str. 163.
18. Pliny, Naturalis Historia, 6.59-60
19. Arrian, Indica, 9.9
20. Encyclopaedia Londinensis, Vol 21, 1826, str. 677
21. Sir William Jones, On the Gods of Greece, Italy and India, 1784
22. The Edinburgh encyclopaedia, část 3, 1830, str. 174
23. Subhash Kak, On the Chronological Framework for Indian Culture, Indian Council of Philosophical Research. 2000, str. 1-24.