JSME SKUTEČNĚ NESMRTELNÍ?

Jen stěží bychom mohli určit okamžik ve vývoji člověka, kdy si poprvé položil otázku: ,,Mohu získat nesmrtelnost“? Víra ve věčný život v lidském těle ať už na zemi nebo v jiných sférách provází člověka zřejmě již od počátku, kdy začal přemýšlet o sobě a o životě ve světě. Jeho představy, zkušenosti a přání jej zřejmě přiměly přijmout víru v něco víc, než čím je tento pomíjející život. Neustálé střetávání s procesem zrození a smrti přiměly člověka k zamyšlení, zda bude existovat i po zániku svého hmotného těla. Možná, že to byla právě obava nebo strach ze smrti a umírání, co jej nutilo k přemýšlení o svém životě. V každém náboženství byla podporována víra v posmrtný život, i když se jeho realizace v mnohém lišila a stále liší. Z materiálního hlediska se život ohraničený zrozením a smrtí jeví bez vyššího smyslu, zvláště když je jeho délka mnohdy velmi krátká.

S touhou po neomezeném životě a věčném mládí přibývalo úsilí o získání elixíru života, nápoje nebo esence, která by vysněnou nesmrtelnost zajistila. Vznikaly netradiční nauky a náboženství, které pokud byly akceptovány, měly zajistit člověku jeho posmrtný život. Tato víra dala člověku šanci žít smysluplněji a s nadějí v lepší budoucnost, pro mnohé však nebyla v této podobě akceptovatelná, nebo něčím co lze brát jako jistotu. S rozvojem materiální vědy a vědeckých poznatků se začaly objevovat teorie podporující dlouhověkost za předpokladu dodržení potřebných podmínek. Díky výzkumu genetiky se zdálo, že je člověk jen krůček od poznání příčiny smrtelnosti a jejího eliminování. Přesto byl v oblasti medicíny za posledních 100 let učiněn pouze nepatrný a velmi rozporuplný pokrok v prodlužování života.

Podle současných vědců by budoucí objevy mohly pomoci prodloužit život až neuvěřitelným způsobem. Vědecký výzkum v oblasti DNA přinesl informace o její schopnosti realizovat obnovovací mechanismy lidského těla. Zároveň však bylo zjištěno, že jak tělo stárne, nedokáže dále tyto obnovovací mechanismy využít. Vědecký rozvoj slibuje do budoucnosti možnost opakovaného prodlužování života, ať už pomoci zásahu do DNA, náhrady poškozených orgánů nebo pomocí převratných technologií. Materiální názor s nadějí vzhlíží k myšlence Transhumanismu. Změna genetické podstaty člověka, mozkové i jiné implantáty, nanotechnologie a dokonce i převedení vědomí do softwarové podoby, to vše nabízí Transhumanismus. Toto hnutí usiluje o překonání lidského omezení pomocí vyspělých technologií. Této perspektivě věří mnoho současných významných vědců. Předpokladem této teorie je rozvoj současných technologií až do úrovně, kdy budeme moci sestrojit umělou inteligenci rovnající se nebo překračující tu lidskou. Naplněním této vize by mělo být sestrojení jakési kvalitativně vyšší superinteligence. Toto je jedna z vizí současného člověka, jak v budoucnu dosáhnout nesmrtelnosti.

Dalším velmi očekávaným procesem, který souvisí s nesmrtelností, je v současné době i takzvaná Transformace. V podstatě má jít o přechod do jiné dimenze s předcházejícím přeprogramováním lidského DNA pomoci myšlenek. Tento proces má podle některých zdrojů proběhnout díky vesmírné energii, která byla uvolněna z galaktického středu a její dopad na naše vědomí bude mít údajně tyto transformující účinky. Některé zdroje uvádějí, že je pro tento proces nezbytná změna myšlení ve smyslu osvobození se od paradigmat jako je smrtelnost, nedůvěra ve své neomezené možnosti a nemožnost měnit svou současnou realitu. Jsou nabízeny zaručeně úspěšné postupy jak přeprogramovat svou DNA pomocí myšlenek, zastavit tak proces stárnutí těla, zajistit si dokonalé zdraví a hmotnou nesmrtelnost. Podobným postupem lze údajně smazat karmu nahromaděnou z minulosti. Toto transformační hnutí staví člověka i s jeho hmotným tělem na úroveň Boha, který si může podle svých přání vytvářet hojnost všeho ve své vlastní realitě, a který je schopen vymazat všechny paradigmata které mu brání v dosažení hojnosti, absolutního zdraví i nesmrtelnosti.

Vše ve světě se skutečně neustále mění a vyvíjí, na tom není nic nového ani převratného. Na této zemi se již vystřídala řada civilizací, ta naše současná prochází překotným intelektuálním rozvojem a s ním se nebývale vyvíjí i lidské ego. Možná právě díky přebujelému egoismu vzniklo tolik fantastických nauk o tělesné nesmrtelnosti a možnosti cokoli ve své realitě změnit dle svých představ a přání. Dnes si téměř každý člověk uvědomuje, že jeho mysl do značné míry ovlivňuje jeho život. Ale málokdo si uvědomuje, že náš charakter určuje, jaké budeme tvořit myšlenky a konat skutky, že tyto myšlenky i činy nejenže vyvolávají patřičnou odezvu, ale především utvářejí náš osud.

Kde se vlastně bere ta lidská touha po nesmrtelnosti a věčném životě? Možná to bude tím, že někteří lidé podvědomě cítí, že jejich nesmrtelnost je nadosah. Většinou ale touha po nesmrtelnosti vzniká na základě strachu ze smrti. Lidské tělo podléhá zákonům tohoto vesmíru stejně tak jako jim podléhá každý živočich. Nesmrtelnost se nemůže týkat lidského těla a jeho ega, ale týká se přímo našeho vyššího Jáství – božského vědomí, které je naší neměnnou duchovní podstatou. Současná věda postupně odhaluje tajemství našeho vesmíru, pronikla do mnoha zákonů přírody a přesto vše jako by někteří lidé opomíjeli zákony vesmíru, které přesně a neoddiskutovatelně určují příčinnost všeho, co ve hmotném vesmíru existuje.

Filozofie již před mnoha tisíci lety chápala, že vše co v tomto vesmíru má svůj počátek, má i svůj konec. Vše co se zrodí, spěje po určitém čase k neodvratnému zániku. Plně si uvědomovala, že jakákoli akce nutně vyvolá i svou reakci a že to platí stejně tak na hmotné i na myšlenkové úrovni. Mudrcové, kteří položili základy duchovní filozofie díky svému insightu (přímému vhledu do podstaty mysli), plně chápali moudrost vesmíru a jeho zákonitostí. Svou moudrostí vydláždili cestu k pravdě, aby každý, kdo zatouží ji poznat, nemusel příliš bloudit. Současný člověk obklopen moderními technologiemi zřejmě není spokojen se starobylými naukami a je přesvědčen o tom, že moderní doba potřebuje nové a netradiční postupy. Namísto toho aby rozvíjel, co nám prostřednictvím osvícených mudrců bylo předáno, vymýšlí nauky a zkratky, které by naplnily jeho představy a uspokojily jeho egoistické přání a touhy.

Z vyššího hlediska ale není nic špatného na tom mít svá lidská přání a naplňovat je, protože s postupem času nás nakonec dovedou díky intuici k přání jedinému a nejmoudřejšímu, k přání poznat sebe sama. Je opravdu překvapující, kolik lidí je přesvědčeno, že ví co je pro ně dobré, že ví jakou hojnost si mají vytvořit aby byli skutečně šťastni. Pokud by si každý člověk na této zemi vytvořil svou realitu přesně podle svých přání a představ, pak by nejen ve světě ale i v celém vesmíru zavládl nevídaný chaos. Člověk, který není trvale ukotven ve své vyšší podstatě, vnímá svůj život v omezené individualitě, neví co je pro něj a jeho život skutečně dobré.

Žijeme-li výhradně pod vládou svého ega, nemůžeme se oprostit od jeho přání a tužeb, které nám paradoxně uzavírají cestu k vyššímu božskému vědomí. Veškeré lidské představy fyzické nesmrtelnosti jsou jen podvědomě zachyceným odrazem nesmrtelnosti absolutního vědomí, které je v pozadí všeho. Až si člověk uvědomí svou nesmrtelnost ve své podstatě, jakmile realizuje znovunalezení svého pravého Jáství, pak bude moci žít skutečně spokojený a šťastný život ve svém smrtelném těle, nebude závislý na hmotném majetku, a bude na proces smrti pohlížet jako na pouhou změnu stavu vědomí.

Dnešní doba přináší díky rychlému rozvoji technologií nebývalý přístup k informacím. Z tohoto pohledu můžeme částečně souhlasit s tvrzením, že se díky tomu zrychluje duchovní vývoj člověka. Avšak z hlediska přírody má každý plod svůj čas zralosti, což platí i pro duchovní realizaci. Samotný rozmach informací a přístupu k nim nám nestačí. Potřebujeme především, aby intelekt spolupracoval s intuicí, aby se rozum a srdce spojily, protože jedině tehdy můžeme snadněji rozeznat, které informace pro nás mají skutečnou hodnotu.

Naštěstí je celý vesmír řízen nekonečnou moudrostí a světová idea žene každou bytost ke konečnému odhalení. Kdo volí cestu k nesmrtelnosti pomocí svého ega, ten ji nakonec nalezne ve své podstatě stejně tak jako ten, kdo se ubírá cestou Hledání, kterou nám ukázala řada mudrců. V nekonečné evoluci vědomí nakonec všichni nevyhnutelně směřujeme k jedinému nesmrtelnému cíli, ale naše cesty budou rozmanité jako lidstvo samo.