JOHN FITZGERALD KENNEDY - ASPEKTY A SOUVISLOSTI, KTERÉ ZŮSTÁVAJÍ SKRYTÉ (7)

Mág z Ingolstadtu

Kam ovšem všechna ta vlákna pavoučí sítě vedou? Co nebo kdo může být středem této pavučiny? Jednou z osob, jež se jistotně nachází poblíž tohoto středu, jak naznačují články evropských novin citované Brussellovou, byl Martin Bormann, dřívější reichsleiter nacistické strany, finanční organizátor jak strany, tak i Hitlerova osobního majetku, všudypřítomný stín Führerův a duchovní otec nacistických plánů „strategické evakuace“. I když nenaznačujeme, že Bormann byl jediným vysoce postaveným členem oligarchie, která ve spiknutí rozhodovala o zavraždění prezidenta, pokud tu existovala nějaká účast nacistů, když tolik různorodých zdrojů naznačuje, že tomu tak je, pak Bormann jistě byl členem této skupiny na úrovni přípravy plánů a rozhodování Možná byl její hnací silou; možná se dozvěděl o již existujícím spiknutí a podle svého obvyklého zvyku si k němu chytrácky našel cestu a využil ho v zájmu „Nazi International“.

V každém případě je však Bormann ústřední postavou, neboť po vypuknutí faktického válečného stavu - a v této souvislosti stále rostoucí Hitlerovou zaujatostí a vměšováním - mu byla de facto přenechána každodenní vláda nad nacistickým Německem, stal se šedou eminencí, skutečnou mocí za Hitlerovým temným trůnem. Abychom si byli vědomi Bormannova významu, bude nejlepší si připomenout, že vedle jeho role partajního vůdce a pokladníka byl také obbergruppenführerem SS. To by mohlo Bormanna - podobně jako Kammlera a Mazuwa - pasovat do role pravděpodobného člena Himmlerových „zasvěcenců“ do takzvaných „okultních tajemství a mystérií“ řádu SS. Máme trochu problém představit si, jak se pragmatický a cynický Bormann zabývá takovými rituály z jiného důvodu, než aby si udobřil Himmlera a nespustil z očí svého mocensky nejvážnějšího rivala.

Vedle toho je ze všech vedoucích nacistických špiček právě Bormann onou postavou, jež je nejvíce obestřena tajemstvím a protiklady. Zatímco shledáváme obtížným uvěřit, že by Bormann zastával jiný než cynický postoj k Himmlerově posedlosti okultnem - připomeňme si, že Bormann si vedl pečlivé poznámky o hovorech u stolu s Hitlerem, a jak víme, Hitler považoval Himmlerovu obsesi pro takové věci za „nesmysl“ - je tu nicméně velice slabá možnost, že Bormann opravdu byl vysokým zasvěcencem a věděl o všech záležitostech jeho tajné společnosti, neboť si po převzetí moci nacisty vyžádal dům poblíž města Ingolstadt, jenž zůstal jeho legální rezidencí po celou dobu války. Pro ty, kdož by neznali význam Ingolstadtu, dodáváme, že jde o kolébku - 1. května 1776 - jedné z nejznámějších tajných společností v historii: bavorských iluminátů ingolstadtského univerzitního profesora Adama Weishaupta. Vzhledem k tomu, že jednu dobu byl Bormannovým šéfem jistý Rudolf Hess, muž, o němž se vědělo, že je ponořen do okultního učení a že je posedlý tajnými společnostmi všeho druhu, je obtížné uvěřit, že by Bormann neznal tuto historickou stránku města, jež si vybral za svůj domov.

 

Bormannova manipulace Hitlerem

Někteří spekulovali o tom, že mimořádná moc, kterou Adolf Hitler ovládal masy, jeho mimořádné charisma a to, že byl vynikajícím řečníkem, vycházela z nějakého okultního vlivu v jeho životě. Do jisté míry je to pravda, neboť je známo, že Hitler dosáhl pomoci takových jedinců, jakými byl řečník Hanussen školený v užívání gest doprovázených slovy, rétorickou školou s vlastními okultními a esoterními asociacemi. Vedle toho však není vůbec nic známo o Hitlerově zasvěcení do některé z tajných společností, třebaže řada badatelů o tom přemýšlela. Pokud však byla Hitlerova zjevná schopnost vládnout masám v Německu s okázalostí a skvělou výřečností důkazem nějakého okultního spojení, pak Bormannovo zjevné umění manipulovat s Hitlerem - i když zdánlivě byl jeho sluhou - je nutno považovat za ovládání krále dvorním mágem. Co bylo Bormanovým zdrojem vlády nad mužem, který třímal takovou moc nad Německem a Evropou? Jedno docela přijatelné vysvětlení nabízí William Stevenson ve své knize "The Bormann Brotherhood".

Žid coby zdroj veškerého zla pronásledoval Hitlera, který se obával, že i jeho krev je „poskvrněna“. Vedlo to k brutální vraždě jeho neteře a milenky (Geli Raubalové). Podrobnosti zavál čas, protože nacisté byli již na pochodu k moci a násilnosti a vraždy byly na denním pořádku…. A  teprve když se Bormannovo zmizení stalo záležitostí vážných dohadů a zpravodajští agenti začali zacházet do ošklivých detailů, vyšla na světlo tato neuvěřitelná epizoda z Hitlerova života. Vysvětluje to, jak byl Martin Bormann schopen uchvátit do svých rukou všechny nitky, jichž bylo třeba, aby Hitler tancoval podle toho, jak on píská. Jako mnozí další, kteří prošetřovali „sebevraždu“ Geli Raubalové, vyslovuje Stevenson domněnku, že když Geli Adolfu Hitlerovi vyhrožovala, že zveřejní skutečnost, že jeho babička měla dítě s baronem Rothschildem z Vídně, zastřelil Hitler v záchvatu slepé zuřivosti svou neteř pistolí a pak v panice prchnul ze scény a prosil Bormanna o pomoc. Bormann svého Führera ujistil, že se „o to postará“. Muselo být samozřejmě jasné, že pokud mají nacisté převzít moc, bylo by vyšetřování Hitlera ve věci vraždy značnou překážkou.

V tuto chvíli začíná Bormannův vzestup k moci - nějakým způsobem přesvědčí místního policejního vyšetřovatele, člověka jménem Müller, aby vraždu ututlal oplátkou za přízeň a povýšení A tak povstalo spojenectví mezi Martinem Bormannem a jednou z dalších „mocností skrytých za trůnem“, neboť Müller postupoval dál, aby se stal notoricky známým „gestapákem Müllerem, pořídil obsáhlé svazky prakticky na všechny, které byly dostupné nejen jeho bezprostřednímu nadřízenému Reichsführerovi SS Heinrichu Himmlerovi, nýbrž také Bormannovi, který tak měl okamžitý zpravodajský přehled o svém největším rivalovi a jeho rozsáhlém úřadu nacistické vlády Bormann, podle Stevensona, s jistotou inicioval prostřednictvím gestapáka Müllera ne méně než čtyři soukromá a diskrétní vyšetřování Hitlerova rodokmenu, jeho židovské krve a původu, to vše bez Hilerova vědomí. Vyděračská hodnota těchto informací by byla pro Bormanna nevyčíslitelná a přičítá se jeho schopnosti zmocnit se „všech nitek“, aby Hitler „tancoval podle toho, jak on píská“ Stevensonova charakteristika Bormannovy role je v tomto ohledu skutečně zvláštní reminiscencí výroku jiného člověka, který psal ve dvacátých letech dvacátého století, dlouho předtím, než se Hitler dostal k moci. Než se však k tomu dostaneme, je tu ještě něco jiného. Gestapák Müller byl přímo odpovědný za ochrannou bezpečnostní zónu kolem „skupiny expertů“ SS obergruppenführera Hanse Kammlera v Praze.

Jinak řečeno, Bormann byl prostřednictvím svého přítele gestapáka Müllera dokonale informován o rozsahu a povaze výzkumu nacistických tajných zbraní Ve skutečnosti to byl právě Bormann, kdo to všechno opanoval. A co ten výrok „tancuje podle toho, jak on píská“? Kdo jako první použil tuto formulaci ve spojení s nacisty? Tímto člověkem byl starý okultista a člen Společnosti Thule - tajné společnosti, z jejíhož lůna vzešla nacistická strana - Dietrich Eckhart, který krátce před smrtí sdělil svým žákům, aby „následovali Hitlera: on donutí svět tancovat, ale my jsme mu napsali, jak má pískat“. To vše staví Bormanna do role možného praktika nejklasičtější formy okultní černé magie: tajného vedení a manipulace slabých jedinců (Hitler) prostřednictvím jejich slabostí a obav. A to, že Bormann zvolil za svůj domov Ingolstadt, možná odráží jeho hluboce skryté asociace, neboť po první světové válce vstoupil Bormann, podobně jako mnoho dalších rozčarovaných německých veteránů, do jedné takové společnosti, Společnosti proti troufalému židovstvu. V každém případě tyto zvláštní charakteristiky dvou nacistických vůdců by mohly přispět k podpoře teorie některých lidí, podle nichž Hitlera přivedly k moci a záměrně s ním manipulovaly mnohem mocnější síly, než které kdy ovládal on, a když posloužil svému účelu, byl vědomě sabotován a odsunut.

-pokračování-

Další díly