JOHN FITZGERALD KENNEDY - ASPEKTY A SOUVISLOSTI, KTERÉ ZŮSTÁVAJÍ SKRYTÉ (13)

Čteme-li pečlivě mezi řádky, je jasné, že až teprve v roce 1952 se ředitel vojenské rozvědky letectva Spojených států obírá možností, že některá UFO mohou být nejen sovětského, ale právě tak i německého původu. Jenže roku 1952 bylo už Německo rozděleno a nemělo vůbec žádnou ekonomickou sílu pokračovat v takových černých projektech. Jinak řečeno, generál Garland naznačoval možnost nezávislého a pokračujícího německého vývoje těchto technologií v prostoru mimo Německo. Povšimněte si rovněž, že podle generála Garlanda se tyto projekty mohly rozběhnout už počátkem 30. let dvacátého století, tedy celé dva roky předtím, než se nacisté dostali k moci. V každém případě v období mezi roky 1931 až 1938 jsme v Německu svědky vývoje různých „teorií vířivého éteru“, ať už to byl Hilgenberg či další, takže se rozumí samo sebou, že už muselo být dosaženo nějakého experimentálního pokroku technologií založených na těchto teoriích.

Jenže Garlandovy poznámky mohou znamenat mnohem víc, pokud je za tím účelem umístíme do širšího kontextu se zvonem, Kammlerstabem a vlastními postřehy Igora Witkowskiho, že totiž zvon představoval tajný program pohřbený hluboko mezi projekty V-1 a V-2 a různými dalšími projekty raketových zbraní a tajných zbraní nacistického Německa. Ve skutečnosti Garland vlastně naznačuje, že k možnému reálnému vzniku studijní a inženýrské skupiny pro UFO došlo už v období před druhou světovou válkou, a to v Německu. V této souvislosti jsem ve své předchozí knize Říše Černého slunce poukázal na to, že taková tajná studijní skupina pro UFO jasně existovala už ve fašistické Itálii jsouc ustavena Benitem Mussolinim v roce 1933. Než skončila válka, stalo se vlastně touto „studijní skupinou“ SS, a není nikterak nevýznamné, že "Zvon" byl jejím nejchoulostivějším projektem.

Redfern pak cituje zprávu FBI, která naznačuje, že ti „uvnitř“ si byli dobře vědomi, že se spojeneckou legendou o nadřazenosti amerického programu vývoje atomové bomby nad Němci není něco úplně v pořádku:

"…(Zdroj) k tomu navíc uvedl, že od představitelů Ústřední zpravodajské služby v jižní Evropě a jižní Asii přišly nedávno zprávy, že Rusové experimentovali s nějakým druhem radikálně nového typu letounu nebo řízené střely, který lze vyslat na velké vzdálenosti nad moře, může za letu měnit směr a vrátit se na základnu, odkud odstartoval. Uváděl, že této informaci je třeba věnovat zásadní pozornost, neboť experimenty v této zemi byly doposud dotaženy pouze do bodu, kdy se zabýváme dopravením střely do vytčeného cíle dopadu, a dosud se nepřikládal žádný význam tomu, poskytnout této střele možnost se vrátit. (Zdroj) také upozornil na to, že Rusové se pokoušejí vyvinout nějaký druh jaderné energie a že získali obrovské množství informací týkajících se jaderné energie, když okupovali Německo, a že mají k dispozici omezené dodávky štěpného materiálu. (Zdroj) poukázal na to, že Rusové mají na poli atomové energie některé velice schopné vědce a že nadto vzali do vazby některé z nejschopnějších a nejpokročilejších vědců německé národnosti. Ovšem proč se vůbec trápit, když němečtí vědci byli za války na poli jaderné fyziky takovými břídily? Ledaže by si člověk, samozřejmě, vzpomněl na to, že baron Manfred von Ardenne přišel na nápad použít cyklotrony pro obohacování uranu."

Potom Redfern přichází s trochu šokujícími zprávami. První je zpráva, kterou doručil FBI v létě roku 1947 - to je rok, kdy došlo k údajné havárii v Roswellu a ke získání vraku, stejně jako k domnělému založení MJ-12 - jeden z informátorů, jímž byl jistý Edwin M. Bailey ze Stamfordu ve státě Connecticut. Baileyho komentáře byly předmětem následujícího sdělení řediteli FBI, J. Edgaru Hooverovi: Bailey tvrdil, že záležitost „létajících talířů“ je k dnešnímu dni odpovědná za už značné množství komentářů a přitáhla zájem vědců, a naznačil, že má svoji teorii „létajících talířů“. Předtím, než tuto teorii rozpracoval, poznamenal Bailey, jeho přítel (cenzurováno) bezprostředně po konci druhé světové války údajně pozoroval „létající talíře“ z observatoře v Miláně a v Boloni. Tvrdil, že v té době vzbuzovaly v Itálii „létající talíře“ očividně mírný zájem, ale po určité publicitě se zájem veřejnosti rychle vytratil. Bailey tvrdil, že je docela možné, že „létající talíře“ by ve skutečnosti mohly být rádiem řízené bakteriologické zbraně nebo atomové bomby, jež krouží po zemském orbitu a mohou být navedeny na jakýkoliv požadovaný cíl podle přesně stanoveného programu agentury nebo země, která s bombami operuje.

Redfern si všímá i toho, že FBI obdržela tuto zprávu 18. července 1946, což je zajímavé už samo o sobě, poněvadž v roce 1947, pokud máme věřit spojenecké legendě, se nepředpokládalo, že by atomovou bombu měl mít někdo jiný než Amerika! Ale že by je někdo mohl navést na oběžnou dráhu jako dálkově řízené satelity, to byl v té době pořád jenom nápad na rýsovacích prknech, ačkoliv na rýsovacích prknech nacistů byl už dávno předtím, než na to pomyslil kdokoliv jiný.
Jednu z nejzajímavějších zpráv však obdržela FBI v úřadovně v Detroitu v listopadu 1957. Nebereme-li ohled na cenzuru jmen svědků ve zprávě, kterou provedla FBI, zpráva samotná je neobyčejně významná, protože jde o očité svědectví polského válečného vězně, jenž viděl, jak Němci testovali mimořádnou technologii.

(Svědek se) narodil 19. února 1926 ve Varšavě a jako válečný vězeň byl v květnu 1942 převezen do Gut Alt Golssen, přibližně 50 kilometrů východně od Berlína, kde zůstal ještě několik týdnů po konci druhé světové války. Následující roky strávil v německých táborech pro nasazené osoby v Korku, Strasburgu, Offenburgu, Milheimu a Freiburgu. Navštěvoval školu pro rádiové techniky ve Freiburgu a více než rok byl zaměstnán v textilním závodě v Laurachbadenu. Do New Yorku dorazil 2. května 1951 prostřednictvím „SS generála Stewarta“ jako nasazená osoba… Podle (svědka) během roku 1944, na měsíc si nevzpomíná, zatímco byl na cestě za prací na poli nedaleko Gut Alt Golssen, motor jejich traktoru zhasl v bažinaté oblasti. Třebaže bylo slyšet hluk, popisovaný jako pronikavý ječivý zvuk podobný tomu, jaký vydává velký elektrický generátor, nebylo vidět žádný stroj nebo jiné vozidlo.

Objevila se stráž SS a krátce mluvila s německým řidičem traktoru, který počkal pět až deset minut, poté hluk přestal a motor traktoru zase normálně naskočil. Přibližně o 3 hodiny později v téže bažinaté oblasti, avšak dál od cesty, kde pracovní četa kosila louku, potajmu - protože tam byli Němci, kteří je měli na starost, a také stráž „SS“ v jinak opuštěné oblasti - pozoroval kruhovou ohradu přibližně 100 až 140 metrů v průměru, chráněnou proti náhodným divákům stěnou z plachet vysokou přibližně 15 metrů, za níž bylo vidět pomalu stoupající objekt, který vystoupil nad tuto stěnu a potom se pomalu krátce pohyboval horizontálním směrem, než mu zmizel z očí za blízké stromy.

Tento objekt, pozorovaný přibližně ze vzdálenosti 150 metrů, byl popsán jako kruhovitý, o průměru 70 až 100 metrů a asi 4 metry vysoký, sestávající z šedé stacionární kupole a spodní sekce, jeden a půl až dva metry vysoké. Přibližně metrová střední část se zdála mít rychle se pohybující komponent, vydávající neustálý rozmazaný zvuk připomínající vrtuli letadla, avšak jediné, co bylo vidět, byl okrouhlý objekt. Hluk vycházející z tohoto objektu byl podobný, ale o trochu méně pronikavý než ten, který slyšeli předtím. Motor traktoru se při této příležitosti opět zastavil a Němec se ani nesnažil ho nastartovat, dokud zvuk neumlkl, a poté motor opět normálně naskočil. Nic z toho není obvyklý repertoár legendy o nacistických UFO, neboť i místo testování - Gut Alt Golssen - je daleko od Prahy nebo Vratislavi. Není také pravděpodobné, že by polský válečný vězeň byl nějak žádostiv vymýšlet si něco, co by stavělo nacisty do lepšího světla. Podle Redferna se našel podobný případ s datem 8. června 1967 také v odtajněných dokumentech FBI o UFO. Dočteme se v něm následující:

Dne 26. dubna 1967 se (zdroj) objevil v úřadovně v Miami a poskytl následující informaci vztahující se k nějakému objektu, zanedlouho pak označenému za neidentifikovaný létající objekt, který údajně vyfotografoval v průběhu listopadu 1944. Někdy během roku 1943 absolvoval německou leteckou akademii a jako člen Luftwaffe byl přidělen na ruskou frontu. Těsně před koncem roku 1944 byl této povinnosti zbaven a odvelen jako zkušební pilot k přísně tajnému projektu v Černém lese v Německu. Během tohoto období viděl letoun popisovaný výše. Měl tvar talíře o průměru zhruba sedmi metrů, dálkově řízený rádiem a osazený několika tryskovými motory okolo vnější části stroje. Dále popisoval, že tato vnější část se otáčela kolem středové kopule, která zůstávala nehybná. Do jeho (svědkovy) odpovědnosti spadala také povinnost fotografovat objekt za letu. Prohlašoval, že se mu podařilo uschovat negativ fotografií, jež pořídil ve výšce 7 000 metrů.
Podle svědka byl výše uvedený letoun navržen a sestrojen německým inženýrem, jehož nynější pobyt mu není znám. (Svědek) se také domnívá, že tajemství pojící se s tímto letounem získalo spojenecké letectvo. Řekl, že tento typ letounu byl odpovědný za sestřelení přinejmenším jednoho amerického letounu B-26.

-pokračování-

Další díly