JE NAŠE UNIVERZUM 3D HOLOGRAM? (2)

Už jste si někdy zkoušeli nakreslit tzv. „flip knihu“ s nějakou postavičkou v různých pozicích na jednotlivých stránkách. Ve chvíli, kdy počnete rychle otáčet stránkami, uvede se postavička do pohybu. Ve své podstatě jde o optickou simulaci pohybu. Především ke konci 19. století byly tyto „flip knihy“ velmi populární.

Naše mozky toto rychle poskakování z jednoho obrázku na druhý zaznamenávají v kontinuálním pohybu ve formě určité optické iluze. Ve skutečnosti jde sled diskrétních jednotlivých snímků. Existuje předpoklad, že Vesmír funguje na podobném principu. Takže když vidíme někoho jet například na kole jde o určitý druh optické iluze, kdy náš mozek ve skutečnosti vnímá sled statických holografických obrazů. Ve hře jsou v našem Vesmíru miliardy obrazových snímků za sekundu. To je hrubě řečeno maximální počet snímků, které mohou být realizovány v rámci tzv. „Planckova času.“

Poznámka: Planckův čas je časový interval, který je definovaný jako doba potřebná pro překonání Planckovy délky pro foton ve vakuu. Jednotka je pojmenovaná po Maxu Planckovi a je brána za "časové kvantum", protože podle současných poznatků se nic nemůže odehrát v době kratší než Planckův čas. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Planckův­_čas)

Od izolovaných obrazů k fraktálům

Linda Moulton Howe (LMH): Když se vám to v roce 2002 stalo, začal jste svět vnímat zcela jiným způsobem – prostřednictvím fraktálových struktur?

Jason Padgett (JP): Tato forma vidění mne doprovází v každé vteřině života. Mnohdy je to velmi náročné, neboť pulzující fraktálové struktury naší reality vidím například i ve chvíli, když se snažím usnout. Někdy to je pro mne skutečně velmi, velmi těžké.

LMH: To nás vede k ukázce kvantového vyobrazení ruky, tak jak ji vidíte vy?

JP: Vše, co přichází do našeho mozku, se děje v energetických kvantech. V jakýchsi diskrétních malých kouskách. Ve své podstatě nic v naší realitě nefunguje v plynulém režimu. Osobně doslova na vlastní oči nyní vidím, že plynulost je iluzorní faktor. Velmi často se operuje s termínem „nekonečno“, ale reálně nelze toto „nekonečno“ spočítat. Můžeme se mu ve své představě pouze nekonečně přibližovat. Podobně se to má s holografickou podstatou reality. Jednotlivé pixely můžete dělit na stále drobnější a drobnější analogické obrazy a takto můžete pokračovat prakticky do nekonečna.  

LMH: Co cítíte při pohledu na tuto svou ilustraci?

JP: Že všechno je jen vlna a jejich pozorování vytváří realitu, tak jak si jí uvědomujeme prostřednictvím svých smyslů.

LMH: To ještě více podporuje ideu, že se nacházíme uvnitř nějakého pokročilého simulovaného Vesmíru.

JP: Rozhodně se mi to jeví tak, že se pohybujeme v simulované realitě. Ano, je to tak.

LMH: Pak ale přichází na řadu další znepokojivá otázka. KDO za tímto experimentem existence stojí a KDE se nachází.

JP: Osobně jsem přesvědčen o tom, že v tomto existuje zcela jasný ZÁMĚR. Nejsem si však jist, zda vůbec někdy pochopíme, a hlavně přijmeme jeho podstatu. Zjišťuji, že veškerá hmota je „zmrazené světlo“. To samozřejmě také znamená, že bez ohledu na to, zda se prostřednictvím svého hmotného nosiče/těla projevuje jako lidé, draci či cokoliv jiného, jsme všichni na klasické fyzikální úrovni složení z přediva fotonů, což také znamená, že všichni pocházíme z jedné podstaty. O to více veškeré formy násilí a anti-sociálního chování se zdá na první pohled být fatálním paradoxem.

Pokud hovoříme o simulované formě Vesmíru, disponuje 3D předpokládanou holografickou strukturu?

LMH: V dubnu 2016 došlo v průběhu rokování „vědecké komise“ v New Yorku na diskuzi kterou moderoval astrofyzik Neil deGrasse Tyson. Klíčovým tématem byla počítačová simulace Universa.

JP: Ano. V současné době jsem již na základě svých vlastních zkušeností postavených na schopnosti kvalitativně jiného způsobu vnímání reality přesvědčen o tom, že tu máme co do činění s holografickým principem Vesmíru. Základem zdá se být „Planckova délka“, která tvoří základní matrici pixel holografického obrazu, které jsou matematicko-geometrickým vyjádřením naší reality.

LMH: Dotýkáme se velmi zajímavého tématu. Matematik prof. Guth z Harvardu přišel z hypotézou, že existuje nekonečné množství Vesmírů. My se nacházíme v jednom z nich. Je možné, že všechny ostatní Vesmíry, pokud existují, mají různou fyziku?

JP: Je to velmi pravděpodobné. Nemohu to samozřejmě nijak dokázat, ale osobně jsem přesvědčen o existenci platnosti teorie „Multiverza“, neboť výrazným způsobem podporuje opodstatnění fraktálové reality.

LMH: Takže nyní poté, co po úrazu Váš mozek funguje podstatně jinak, takže vnímáte jinak než my všichni ostatní, vidíte, že existuje fraktálová podstata Vesmíru? Širší veřejnost se poprvé o fraktálách dozvěděla prostřednictvím piktogramů, jejichž existence sahá až do osmdesátých let 20. století. Šlo o dva velmi známé fraktálové struktury. Jedna z nich je známá jako tzv. „Mandelbrotova množina“.  

JP: Rozumím

LMH: Myslíte, že analogické fraktálové struktury se mohou projevovat v makrokosmickém prostředí našeho Vesmíru?

JP: Jednoznačně. Předpokládám, že mnohým je známá základní definice fraktálů. Jde o útvar, který lze dělit na stále menší a menší pakety, které v sobě obsahují podstatu celku. Takže Vesmír (alespoň z našeho 3D úhlu pohledu), je tvořen fraktálovou mřížkovou strukturou ve které převažuje v kontextu s našim vnímám 3D charakter. Tato základní holografická platforma je dělena na stále menší a menší analogické holografické matrice. Vesmír se chová jako gigantická a pro nás zcela nepředstavitelná VLNA, která se svých vibračním charakterem projevuje jako unikátní FRAKTÁL.

LMH: Dívám se znovu na Váš pozoruhodný náčrtek, který nazýváte „kvantová ruka“.

JP: Bohužel tady ta kresba ani zdaleka nevystihuje skutečnou světelnou strukturu, kterou svýma očima vidím.

LMH: Ano, ale velmi pěkně je vidět, jak energetický proud světla/fotonů přichází ze středu ruky. To by ovšem opět naznačovalo onen námi již zmíněný koncept tzv. „zmrazeného světla“ a také to, že naše fyzikální podstata zde ve 3D má fotonový základ.

JP: Velmi výstižně řečeno.

LMH: To by také vysvětlovalo, proč někteří lidští jedinci jsou schopni účinným způsobem využívat energii tryskající z ruky k řešení různých zdravotních potíží.

JP: Charakter Vesmíru je totiž ve skutečnosti mnohem podivnější, než si dokážeme vůbec představit. Velmi důležitou roli zde hraje i naše mysl. V tomto ohledu lze v blízké budoucnosti očekávat velmi významné objevy.

-pokračování-