JE MYSL V MOZKU?

Church PhD. Dawson

Church PhD. Dawson

publikováno: 09.01.2019 kategorie: Věda & technologie

Mysl není v mozku o nic víc, než je obraz na počítači uvnitř obrazovky. Když zapnete televizor a budete sledovat Comedy Central, tak se pořady také nenachází v obrazovce. Mezi vaším přístrojem a pořadem je ale určitě úzká souvislost. Pokud je vaše obrazovka prasklá, tak se pořad správně nezobrazí. To však neznamená, že by existence Comedy Central závisela na vaší obrazovce. Existence pořadu nezávisí ani na vaší obrazovce a ani na míře její funkčnosti. Mnozí odborníci, kteří se zabývají výzkumem mozku a mysli, naznačili, že mozek funguje obdobným způsobem (Kelly, 2011; Dossey, 2013). Převádí mysl stejným způsobem, jakým vaše obrazovka převádí signál, který pořad přenáší. Mysl a vědomí nejsou na obrazovce závislé. Výzkum ukazuje, že vědomí se v mozku nenachází.

Dr. Bruce Greyson, který na kardiologické jednotce provedl studii o zážitcích blízké smrti, dospěl k závěru, že: "Žádný fyziologický nebo psychologický model sám o sobě nevysvětluje všechny rysy společné zážitkům blízké smrti.“ Jasné receptory a komplexní procesy vnímání zaznamenané během doby zdánlivé klinické smrti zpochybňují koncept, že je vědomí lokalizováno výhradně v mozku." (Greyson, 2003). Vaše vědomí sahá mnohem dál než vaše lokální já a váš mozek se podobá přijímači, který vědomí překládá do každodenních prožitků. Při běžném bdělém stavu je vědomí pevně zakotveno v místní realitě. Když jedete do práce nebo se díváte na baseballovou hru svého dítěte, nebo když venčíte svého psa nebo vyplňujete své daňové přiznání, zaměřuje se vaše mysl na místní/lokální realitu. To, co vnímáte jako " vy/vás", řídí auto, dívá se na dopravní situaci a všímá si vozidel okolo. (Vaše auto řídí to, co vy vnímáte jako „sebe“.) Nelokální pole tam stále jsou, ale vaše mysl na ně není naladěna.

Během doby anomálních stavů, jako je snění, trans, meditace, mystická extáze nebo hypnóza, naše vědomí již není na místní realitu vázáno. Ztrácíme identifikaci s našimi těly a s lokálním smyslem/pocitem sebe. Stejně jako duše ve stavu barda se můžeme okamžitě přesunout do vzdálených částí vesmíru, neomezováni omezeními místní reality. Některé anomální stavy jsou všední pravidelné zážitky, jako například naše noční sny. Jiné jsou transcendentními zážitky, jako je jednota s přírodou, kterou můžeme zažít během poklidné chvíle hluboko v lese nebo když mácháme prsty v oceánu. V takových chvílích zmizí náš pocit lokálního já a my se cítíme jako jedno se vším. V mystickém stavu se rozpouštějí hranice našeho lokálního já a my se stáváme jedním s vesmírem/jednotou s vesmírem.

 

Mozek jako most mezi lokální a nelokální realitou

Mozek je také schopen překlenout lokální a nelokální realitu. Tak jako poskytuje biologickou kotvu, skrze niž se podílíme na nelokální mysli, tak i neustále zpracovává informace z našeho okolí. Tento tok informací je obousměrný. Když jsme ztraceni v denním snění, je naše vědomí daleko od našeho těla a když před našimi okny zařinčí výfuk auta, vrátí se naše pozornost okamžitě šokem zpět do přítomnosti. Když v noci během nočního snu cestujeme daleko za hranicemi bdělého vědomí a ucítíme kouř, upozorní nás náš mozek na nebezpečí a přivede nás ve spěchu zpátky na zem. Náš mozek přebírá informace z vnějšího světa a předává nám je. Schopnost mozku zapojit se a interpretovat vnější svět je klíčem k našemu fungování jako lidské bytosti.

Ale pokud věnujeme veškerou naši pozornost vnějšímu světu a lokálním myšlenkám, které kolují naším mozkem, můžeme přehlédnout extatické stavy, které máme k dispozici, když jsme napojeni na nelokální mysl. Lidská zkušenost, která je zaměřena pouze na uvědomování si lokálních jevů, je ochuzena, neboť se účastní jen malého kousíčku vědomí, které je nám dispozici. Nedávný výzkum ukázal, že kolem planety existují rozsáhlá pole, která obě vstupují do lidského vědomí a jsou jím ovlivňována (McCraty & Deyle, 2016). Lidský mozek je věrohodným biologickým prostředníkem mezi těmito rozsáhlými nelokálními poli a individuálním vědomím člověka, mostem mezi lokálním a univerzálním.

 

Voba signálu, se kterým se sladíme

Můžeme si zvolit frekvenci, se kterou sladíme svou mysl. Stejně jako jsou na internetu miliony možných stanic, ze kterých můžete přehrávat hudbu, tak jsou zde neustále miliony konkurenčních nelokálních signálů, ze kterých si můžete vybrat. Některé z těchto signálů jsou permutacemi strachu, zatímco jiné jsou permutace lásky. Můžeme si vybrat, se kterou z nekonečných dostupných variant sladíme radiostanici naší lokální mysli. Můžeme si vybrat kouzelné zážitky tím, že na ně vědomě zaměříme naše uvědomění. A ony se tak spíše stanou naším výchozím nastavením než příležitostnou šťastnou náhodou. Můžeme se rozhodnout, že budeme každé ráno po probuzení meditovat a tím neponecháme na náhodě, zda se daný den sladíme s vesmírem, či nikoliv.

Když jsme stresovaní, můžeme ťuknout a uvést naše problémové emoce do rovnováhy a udržet si naši schopnost spojit se s větší perspektivou. Můžeme se rozhodnout zajít na naše oblíbené místo v přírodě nebo si poslechnout hudbu, která nás pozvedne do stavu extáze. Můžeme změnit vysílací kanál, vypnout zprávy a místo toho se přeladit na slova a energii inspirativního učitele. Můžeme učinit vědomé rozhodnutí, zvednout naši pozornost/mysl od běžné místní reality ke kouzelnému/nádhernému nelokálnímu signálu univerzální mysli. Při volbě těchto postupů používáme uváženě/záměrně svou mysl, abychom navodili transcendentní stavy. K takovým stavům nedochází neúmyslnou/nechtěnou šťastnou nehodou, ale upgradem životního stylu, který jsme záměrně nainstalovali.

Já začínám každý den s naladěním. Vím, že pokud začnu rezonovat s poli strachu a nedostatku, které jsou přítomné v morfickém poli, pohltí mou pozornost. Místo toho záměrně sladím svou mysl s nejvyššími možnostmi pro mě a pro planetu. Můžeme si zvolit, že se sladíme s poli lásky, míru a radosti. Stejně jako si na číselníku volíme rádiové stanice, můžeme dovolit nástrojům našeho mozku a těla hrát melodie krásy a zázraků, které rezonují planetárním polem. Když se sladíme s těmito poli, tak rezonují prostřednictvím našich světů a synchronně nás spojují s nejvyššími možnostmi našeho osudu.

 

Pozornost buduje mozky

Výzkum mozků lidí v povznesených duchovních stavech nám říká, že zpracovávají informace velmi odlišným způsobem od toho, jakým fungují při běžném vědomí. Poměr vln delta, beta, alfa, theta a gamma se dramaticky mění, protože mozek funguje zcela odlišným způsobem. Když se vzorce žhavení neuronů pravidelně mění, začínají se rychle vytvářet nová synaptická spojení. Objem různých částí našeho mozku se začne měnit, protože hmota mozkové tkáně se znova a znova přizpůsobuje tomu, aby odpovídala mysli záměrného tvoření. Mozek se pak stává kvalifikovaným k transdukci těchto signálů. (P.p.: Transdukce je přeměna jednoho stimulu na druhý. Zdroj: Wikipedie ) S více neuronovými spojeními schopnými přenášet tok informací dokáže mozek lépe vybírat signály z univerzálního pole. Je na tyto signály z pole více naladěný a disponuje vyšším stupněm neurálních obvodů, které usnadňují synchronizaci.

Studie provedená výzkumnými pracovníky na univerzitě v Curychu porovnávala lidi, kteří se rozhodli, jak moc budou velkorysí. Na začátku experimentu byl 50-ti účastníkům slíben určitý obnos peněz. Polovina se zavázala, že bude peníze vynakládat jen na sebe a druhá polovina se zavázala jej vynakládat na někoho jiného. Obě skupiny pak byly požádány, aby provedly řadu rozhodnutí svědčících o štědrém chování. Výzkumníci použili magnetickou rezonanci ke změření aktivity mozku během a po rozhodovacím procesu. Zjistili, že u účastníků, kteří se chovali nejštědřeji, došlo k největším změnám v oblastech mozku spojovaných se štěstím. Vědci byli překvapeni, že pouhý záměr vynaložit peníze na někoho jiného, a to dříve, než se velkorysý akt uskutečnil, stačil na to, aby vyvolal změny v neurálních vzorech (Park et al., 2017).

V každém okamžiku čelíme volbám, kam budeme směřovat naše vědomí. Budeme se soustředit na bolestné utrpení, do kterého se média snaží lepit naše vědomí? Nebo nyní budeme směrovat naši pozornost k věčnosti? Necháme se zatahovat do nepodstatných dramat lidských podmínek/okolností nebo sladíme naše myšlenky s moudrostí univerzální mysli? S každou volbou, kterou děláme, utváříme náš mozek. Tím, že si nepřetržitě po měsíce a roky vybíráte, tak doslova utváříte mozek synchronně s nelokální myslí. Sir John Eccles, který získal Nobelovu cenu za svou práci na neurálních synapsích mozku, říká: "Musíme si uvědomit, že jsme duchovní bytosti s dušemi existujícími v duchovním světě, stejně jako hmotné bytosti s těly a mozky existujícími v materiálním světě." (Popper & Eccles, 2012). Když žijeme, jako bychom byli duchovní bytosti s hmotnými těly a tímto způsobem každodenně orientujeme své vědomí, tak věci, které vytváříme našimi myslemi, jsou velmi odlišné.

---------------------------------------------------------------

 

ODKAZY:

R. Kelly, The Human Hologram: Living Your Life In Harmony With The Unified Field, Elite Books 2011

L. Dossey, One Mind: How Our Individual Mind Is Part Of A Greater Consciousness And Why It Matters, Hay House 2013

B. Greyson, ‘Incidence and correlates of near-death experiences in a cardiac care unit’, General Hospital Psychiatry, 25(4), (2003), 269–276

R. McCraty & Deyle, ‘The Science of Interconnectivity’, HeartMath Institute 2016

S. Park, et al (2017), ‘A neural link between generosity and happiness’, Nature Communications, 8.

K.R. Popper & J.C. Eccles, The Self and Its Brain, Springer Science & Business Media 2012