Je "bermudský trojúhelník" hvězdnou branou? Existuje podmořská "Area 51"?

Německý historik/potápěč zaznamenal přesnou polohu a hodnotu odchylek v magnetickém poli u pobřeží Baham. Vědci, kterým údaje ukázal, nevyloučili možnost, že jsou způsobeny miniaturními červími dírami. Jeho bádání jej také vedlo k tomu, aby se zajímal o to, zda není americká námořní základna AUTEC na ostrově Andros – možná díky těmto stejným červím dírám –„ podmořskou Area 51 Karibiku“. A došel k novým závěrům o Atlantidě a Bahamách.

Bylo vypotřebováno již moře inkoustu na téma bermudského trojúhelníku, této zdánlivé paranormální oblasti ztrácejících se plavidel (stovek lodí a dvacítek letadel), odchylek magnetického pole, prudkých výlevů mlhy, pozorování UFO mnohem častěji než je národní průměr – a mnohem, mnohem víc. Tyto zprávy provází obrovské množství čirých spekulací, z nichž nejkontroverznější je, že bahamské souostroví je složeno z vrcholků hor a vyšších oblastí ztraceného kontinentu Atlantidy, který se do těchto vod potopil před tisícovkami let.

Jako historik s doktorátem z historie a sociologie z Německé sportovní univerzity v Kolíně – a tudíž s náročným školením v tom, abych se vyvaroval spekulací – jsem zcela jistě nikdy neočekával, že budu mít něco, čím bych mohl přispět do této polemiky, u níž jsem měl tendenci ji zcela zapudit.

Čirá náhoda vše změnila. Jsem také vyškolený instruktor potápění a v roce 1995 mě má firma vyslala na šestiměsíční stáž do Nassau na Bahamách, kam jsem odcestoval se svou ženou a dětmi. Mými německými zákazníky byli cestovní agentury Inter Airlines a Aeroplan. Mým úkolem bylo vyvinout turistický program pro potápěče a pomoci zákazníkům, kteří tam již byli.

V průběhu své práce jsem slýchával stálé zprávy o osobách na lodích, které zažily náhlé odchylky kompasů, což je svedlo mimo kurz. Má zvědavost jakožto historika nade mnou zvítězila (a kromě toho by to byl i neobvyklý potápěčský zážitek): rozhodl jsem se hledat anomálie magnetického pole v místech, kde byly odchylky zaznamenány a pokusit se zapsat přesné údaje o těchto odchylkách.

Na základě příběhů, které jsem slyšel, jsem vybral více než půl tuctu míst, kde se potápět: Fish Hotel, Lyford Cay a White Hole poblíž Nassau; Lost Blue Hole asi hodinu plavby člunem od Nassau; Dogleg Reef asi hodinu plavby člunem od Marathonu na Florida Keys; takzvanou „Atlantis Wall“ poblíž Bimini; a Sunken Train poblíž Eluthery.

Na těchto expedicích mě doprovázeli kolegové potápěči, Američan Al Miller a Jamajčan Joel Green. V průběhu několika týdnů jsme prováděli sedm potopení týdně, v závislosti na čase, který jsme tomu mohli věnovat. V každé lokalitě jsme se několikrát potopili s naším potápěčským vybavením, samostatně nebo ve dvojicích a obvykle jsme sestoupili do hloubky ne více než pár tuctů metrů. Ponory trvaly 60 až 75 minut; někdy jsme je prováděli z levných nafukovacích, jindy z pronajatých člunů.

Našli jsme jasný důkaz odchylek na čtyřech místech: Fish Hotel, Lyford Cay, White Hole poblíž Nassau; a Dogleg Reef poblíž Marathonu na jižní Floridě. Při svých ponorech jsme zaznamenali přesné údaje z našich kompasů v porovnání s tím, co by měly normálně ukazovat.

Během několika dalších měsíců jsem předal tyto údaje řadě fyziků po celém světě. Do jednoho mi řekli, že by takovéto anomálie magnetického pole mohly být způsobeny miniaturními červími dírami objevujícími se na krátkou dobu. Nemohli přijít na žádné jiné vysvětlení těchto odchylek. Prof. John Wheeler z Princeton University, Princeton, New Jersey, (obr. vlevo) pojmenoval „červí dírou“ to, o čem se domnívá, že by mohlo být „tranzitním tunelem“ mezi různými dimenzemi reality.

Podle Wheelera mohou být tyto červí díry velké pouze miliardtinu čtverečního palce (jeden čtvereční palec = 6,45 cm2) – což je číslo 1, před kterým je 33 nul a desetinná čárka. Wheeler říká, že tyto miniaturní černé díry, které neustále problikují geometrií vesmíru, jsou považovány za kousky „virtuální hmoty“; to znamená, že mohou existovat pouze na omezenou dobu. Jejich protějšky, takzvané miniaturní bílé díry, jsou virtuální antihmotou. Kdykoliv tyto dva druhy virtuální hmoty dosáhnou nějaké míry, okamžitě se zničí. Wheeler může nabídnout vysvětlení, proč se miniaturní díry objevují, ztrácejí a pak znovu objevují.

Pokud jde o mé údaje anomálií magnetického pole, zde jsou uvedeny některé typické odpovědi některých vědců – obvykle kvantových fyziků – se kterými jsem mluvil:

Dr. Werner Műller, fyzik, Karlsruhe, Německo, v telefonickém rozhovoru v roce 1995: „Podle údajů, které jste poskytl a vzhledem ke skutečnosti, že na dně moře nebyl nalezen žádný přírodní zdroj, lze tento jev vysvětlit už jenom pomocí teorií kvantové fyziky.“

Profesor Tsung-Min Gung, fyzik, Tokio, Japonsko, v telefonickém rozhovoru: „Pokud nejsou teorie o interdimenzionálním propojení úplně mylné a mohou se vyvinout tak, jak to očekávám, mohly by silné vzájemné závislosti s gravitací a magnetickým polem Země být způsobem, jak je zjistit.“

Grazyna Fosar, fyzička, Berlín, Německo, v rozhlasové diskusi s mou osobou v roce 1997: „Z fyzikálního hlediska mohou být brány do hyperprostoru tím jediným rozumným vysvětlením těchto záhadných odchylek pole.“

Tyto překvapující výsledky mě vedly k vyšetřování, zprvu opatrného, pak s rostoucím zájmem, některých jiných jevů „bermudského trojúhelníku“ spojených s oblastí Baham. Věděl jsem, že teorie o odchylkách kompasu způsobených „hvězdnými branami“ již existovala (i když, co já vím, jsem první, kdo přišel s nějakými údaji); nyní mi bylo řečeno, že velmi vysoký výskyt pozorování UFO v souostroví Bahamy byl některými badateli spojován s těmito hvězdnými branami.

Dále mi bylo řečeno, že mnohá pozorování se udála poblíž Atlantic Undersea Test and Evaluation Center (AUTEC, Atlantické podmořské testovací a vyhodnocovací středisko),(viz. obr. dole uprostřed) základny amerického námořnictva na bahamském ostrově Andros, a že někteří badatelé se domnívají, že AUTEC by mohlo být podmořskou „Area 51“ – místem, kde americká vláda provádí tajný výzkum UFO, a které dokonce UFO čas od času navštívilo.

Jako historik jsem se rozhodl, pokusit se dostat na kobylku těmto mimořádným spekulacím. Atlantické podmořské testovací a vyhodnocovací středisko (AUTEC) má ojedinělé zdroje, včetně podmořského areálu, pro testování a výzkum akustického vybavení. Nachází se 284 km jihovýchodně od West Palm Beach, Florida, na ostrově Andros a Tongue of the Ocean v Bahamách.

Testovací zařízení AUTEC na ostrově Andros – k němuž je nutno předem získat povolení ke vstupu – má na souši rozlohu pouhých 2,5 km2, avšak ve skutečnosti zahrnuje 4325 km2 přilehlého Karibiku. Tato oblast oceánu je sevřenou hlubokou zátokou 160 km dlouhou a 32 km širokou. Hloubka se tu pohybuje od 700 sáhů (1280 m) u okraje až po 1100 sáhů (2012 m) na severním konci. Ať to počítáte jakkoliv, je to obrovské množství podmořského prostoru.

Z více než jednoho zdroje jsem se dozvěděl, že základna na Androsu má nejpřísnější stupeň bezpečnosti. Zde je názorný příklad. V roce 1997 prošla skupina lovců kachen kolem nápisu PROHIBITED AREA (zakázaný prostor) vzdáleného méně než 1,6 km od základny – náhle se ocitli tváří v tvář neobvykle tlusté stěně listoví. V tom okamžiku jim byly podraženy nohy a jejich tváře zatlačeny do země.

Nešťastní lovci kachen rychle přišli na to, že v listí jsou těžce maskovaní mariňáci a že další vyskakující z listoví za nimi je mrštili na zem. Byli dopraveni do nedalekého stanu, kde je jeden plukovník vyslýchal celé hodiny, až si byli jistí, že skončí ve vězení. Pak je náhle důstojník propustil se slovy: „Věřím vaší historce.“

Ve vodách u ostrova Andros bylo čas od času spatřeno podivné plavidlo, které nejen připomínalo UFO, ale vykazovalo stejnou neuvěřitelnou hbitost v pohybu a provádělo stejné neuvěřitelně ostré zatáčky. Jeden vídeňský obchodník mi řekl, že jednou, když se plavil na jachtě u pobřeží Androsu, zahlédl ve vzdálenosti asi 3,2 km (toho dne bylo velmi jasno) ve vodě, která je více než 2,4 km hluboká, nehybný objekt, o kterém si myslel, že je to velryba. Když se k tomuto objektu, který se nyní podivně třpytil, přiblížil na vzdálenost téměř 800 metrů, zjistil tento jachtař, že je to jakýsi druh člověkem vyrobeného plavidla ultramoderního designu.

Plavidlo náhle odstartovalo jižním směrem „šílenou rychlostí“, jak to popsal můj informátor. Řítilo se po vodní hladině. Pak najednou zmizelo pod vlnami a už se neobjevilo.

Byl jsem informován o spiknutí a potlačování teorií velmi temné povahy, které vzkvétaly kolem tématu AUTEC, jako „podmořské Area 51“, stejně tak jak tomu bylo v případě skutečné „Area 51“. Zde je příklad, který mi předal jeden informátor, s nímž jsem hovořil v listopadu 1998 v ústředí NASA v Cape Kennedy na Floridě.

Řekl mi, že vysoce uznávaný a prvotřídní britský potápěč Rob Palmer, (obr. vpravo) který byl řadu let ředitelem výzkumného střediska „modrých děr“ na Bahamách, se po jednom ponoru v Rudém moři v Izraeli v polovině července roku 1997 nevynořil zpátky na povrch a byl pokládán za mrtvého. Modré díry jsou malé podmořské jeskyně, zřejmě tvořené zevnitř, které se nacházejí převážně v oblasti souostroví Bahamy. Myslím, že je možné, že jsou modré díry vytvořeny vznikáním a zanikáním miniaturních červích děr.

Rob Palmer měl zřejmě zhruba podobnou teorii. Navíc se domníval, že modré díry by mohly být tranzitními body pro UFO přilétající z jiných dimenzí – a jeho vyšetřování jej vedlo blíž a blíž k základně AUTEC na ostrově Andros, kde se modré díry hojně vyskytují. Můj informátor mi řekl, že se povídá, že Palmer mohl být zavražděn vládními činiteli v AUTECu, pravděpodobně proto, že věděl příliš mnoho a možná post-hypnotickou sugescí, která způsobila, že si sám vzal život, zatímco byl pod hladinou Rudého moře.

Jako profesionální historik nehovím takovýmto příšerným spekulacím. Avšak jejich existence naznačuje, že v zařízení AUTEC na ostrově Andros mohou probíhat významné utajované činnosti.

Vzhledem k tomu, že u mnoha doposud získaných materiálů se ukázalo, že mají nějaký základ v realitě, jakkoliv nepřímý, rozhodl jsem se zkoumat příběh, že oblast Baham je lokalitou (ne zcela potopeného) kontinentu Atlantida.

Mnozí již dávno věří, že Bimini je pozůstatkem Atlantidy. Tuto myšlenku poprvé nadhodil Edgar Cayce, médium, který tvrdil, že mnoho lidí, se kterými měl sezení, žilo svůj minulý život na Atlantidě. Za použití nejnovější technologie vědci ze Stavebního výzkumného institutu britské vlády dokonce objevili nepatrná množství uhlí a zlata ve zjevně člověkem vytvořeném kameni, nalezeném na mořském dně u Bimini.

Jako historik, kterého zajímají spíše prvotní zdroje, než druhotné, jsem se rozhodl přečíst si jediný text, který je základem všech tisíců knih o Atlantidě. Tento text je řeckým filozofem Platónem nazýván Critias. Navíc jsem se rozhodl přečíst tento dialog ne tak, jak to již učinili druzí, jako mýtus nebo metaforu, ale jako historický fakt. Vynechal jsem většinu Platónových podrobných popisů o velkoleposti tohoto pradávného království, a místo toho jsem se soustředil na jeho rozměry tak, jak je Platón uvedl: Jaký tvar měla Atlantida? Jak byla dlouhá a široká?

Dozvěděl jsem se něco zajímavého: kdybyste vzali dnešní souostroví Bahamy a zvedli celou jejich pevninskou masu o 800 m – nebo jinak řečeno, kdybyste snížili hladinu vody kolem Baham o 800 m (její hladina během poslední doby ledové) – získali byste zemi, která se úzce shodovala, ve tvaru i velikosti, s pradávnou Platónovou Atlantidou: filozof napsal v Critia, že kontinent byl větší než Egypt (tehdejší); že střed ostrova, nedaleko moře, byl tvořen planinou obklopenou šesti nevysokými horami do vzdálenosti 9,6 km; a že tyto samotné hory se nacházely na velké planině, obklopené vysokými horami do vzdálenosti 321 km.

Mé závěry o takzvané Bimini Wall (stěně), o které se mnozí domnívají, že je pozůstatkem Atlantidy, nebyly zdaleka tak „novověké“. Domnívám se, že některé z kamenů tvořících stěnu vypadají jako vyrobené člověkem ne proto, že by pocházely z Atlantidy, ale proto, že zde byly zanechány během americké občanské války.

V těch dnech provádělo mnoho lodí blokádu Unie, aby přivedly obchod do přístavů Konfederace. Tato plavidla pronásledovaná loděmi Unie často unikla do mělkých bahamských vod, kam je velké fregaty nemohly následovat. Aby se mohly plavit přes útesy, kterých je v těchto vodách spoustu, museli často snížit svou váhu, aby se ve vodě plavily výše. Co je jednodušší způsob, jak toho dosáhnout, než odhodit žulové kameny z lodní zátěže? Myslím si, že toto může vysvětlit přítomnost mnohých žulových kamenů, které se nyní nacházejí na takových místech jako Bimini.

Ve svém vyšetřování jsem pokračoval v řadě dalších oblastí. Zjistil jsem například, že Bahamy mají své vlastní legendy o záhadných tvorech podobných opicím, které nelze téměř nikdy vidět: „chickcharnies“. Objevil jsem, že se k Bahamám pojí řada „duchařských historek“, a že šamani této oblasti mají údajně téměř božskou moc. Odletěl jsem s dojmem – který lze stěží vědecky prokázat – že v souostroví Bahamy existuje vysoký stupeň psychické, ba dokonce „interdimenzionální“ energie.

Má pozornost se přesto neustále vrací k „podmořským hvězdným bránám Karibiku“, které jsem objevil se svými přáteli Alem Millerem a Joelem Greenem. Nepřestávám si klást otázku, co by mohlo být dalším krokem ve zkoumání těchto „hvězdných bran“. Mám návrh. Bylo by zajímavé skutečně se pokusit vstoupit do jedné z těchto „hvězdných bran“ – až na to, že jsou obvykle v extrémní míře mikroskopické a jejich existence má tendenci kolísat.

Proto bych navrhl, aby jeden nebo více fyziků sestoupilo do míst některých těchto podmořských anomálií, možná těch poblíž Nassau, které jsou mělké a nedaleko břehu – a nedaleko hlavního města Baham, které by mohlo být vynikajícím hostitelem zástupců světového tisku, kteří by se chtěli účastnit tohoto neobvyklého „podmořského přistání k hvězdným bránám Karibiku“. Jeanne Dixon může být na toto dobrodružství příliš stará; ale musí existovat dost poměrně mladých a nadaných fyziků, kteří by se dali přesvědčit, aby nasadili potápěčskou výstroj a vydali se na dno oceánu, aby viděli, jaké telepatické pocity a zprávy cezené skrz tyto vznikající a zanikající miniaturní červí díry by mohli zachytit.

Můj návrh může vypadat výstředně. Ale já a moji kolegové potápěči bychom s radostí vyškolili jakékoliv budoucí fyziky a sestoupili s nimi na dno oceánu u Baham.

Nějací dobrovolníci?