Je 17. listopad 1986, v oblasti nad Aljaškou se rozjíždí série nejmysterioznějších leteckých incidentů s objekty "ufos". Zcela nová komplexní analýza včetně obrazové dokumentace exkluzivně zde na Matrixu - 2001 (2)

Vůbec prvním mužem, který po II. světové válce rozpoutal ohromující kampaň spojenou s problematikou „ufos“, byl soukromý podnikatel a pilot Kenneth Arnold. Ten v roce 1947 během přeletu kolem hory Mt. Rainier spatřil několik stříbřitých objektů půlměsícovitého charakteru, které jakoby klouzaly na hladině vzduchu. Když soustředil svou pozornost, napočítal celkem devět objektů letících zcela bezhlučně v šípovité formaci.

Je pravdou, že Spojené Státy experimentovaly s využitím tzv. „černých skřínek“ již během II. světové války, ale jejich skutečné používání odstartovala až havárie dvou letounů ve vzduchu v roce 1956, během které ztratilo své životy na 128 pasažérů.

Teprve od této chvíle se začaly v kokpitu civilních letadel používat hlasové rekordéry (CVRs). Od této chvíle tedy samozřejmě došlo k pravidelnému záznamu všeho, co v pilotní kabině zaznělo, a to včetně hlášení neidentifikovatelných objektů. Do současné doby je tak zaznamenáno na tisíce velmi věrohodných hlášení z různých míst světa a od různých pilotů.

Bohužel je nutno na tomto místě dodat, že 99% všech těchto záznamů dodnes leží v trezorech a zřejmě se nikdy nedostanou mezi lidi. Ale i to málo, co se většinou pod tlakem sdělovacích prostředků a aktivistů z řad badatelů a výzkumníků zveřejnilo, přesto stačí, abychom si dokázali udělat poměrně kvalitní obrázek toho, co se v atmosféře naší planety vlastně děje.

Tak například dne 18. listopadu 1995 „Let 405“ (LH 405) společnosti Lufthansa přelétával nad oblastí „Long Island“ nedaleko New Yorku. Je přesně 22:20 hodin místního času, když piloti tohoto letounu hlásí na letištní věž v Bostonu (ATC Boston) přítomnost neznámého objektu, který sleduje jejich Boeing. Piloti popsali objekt jako válcovité těleso, které směrem dopředu vyzařovalo jasně bílé světlo s dlouhým „nazelenalým ocasem“ jako kometa, viz obr. níže.

Na této skutečnosti je hodně důležitý fakt, že přesně v tu samou dobu zaznamenala ten samý objekt i pilotní posádka britského „Airways Let 226 (BA 226), který letěl v protisměru, tedy k americkému pobřeží.

Posádka tohoto druhého letounu přitom objekt popsala zcela shodně a navíc zdůraznila paprsek intenzivního bílého světla, které vyzařovalo z přední části válcovitého objektu. Obě dvě posádky navíc shodně informovaly své řídící věže, že objekt doslova „prosvištěl“ ohromující rychlostí v letové hladině asi 2000 stop nad nimi.

Řídící věž v Bostonu se rozhodla kontaktovat „Giant Killer“, speciální vojenské dohledové zařízení, které monitoruje vzdušný prostor v severovýchodní oblasti Spojených Států. Toto zařízení ovšem nic nezaznamenalo.

Poté, co si vyslechla žhavou zálohu aktuálního popisu neznámého objektu od pilotů obou dopravních letounů, zareagovala na to vojenská posádka „Giant Killer“ tak, že museli vidět meteorit.

Poté, co řídící věž v Bostonu přeposlala závěr vojenské posádky pilotům obou dopravních letounů, začali se tito okamžitě ohrazovat s tím, že rozpoznají meteorit od letícího umělého objektu. Poté již tento incident nebyl ani ze strany civilních zdrojů, ani ze strany vojenských sil nikdy nijak komentován.

Dne 9. srpna 1997 se „Let 127“ (SR 127) s letounem typu Boeing 747 nachází na trase z Curychu ve Švýcarsku do New Yorku. Je vynikající viditelnost a letoun se nachází ve výšce asi 23 000 stop. V jedné chvíli se před letounem v dálce objeví neznámý objekt, který velkou rychlostí proletí nad Jumbo Jet pouhých 200 stop. Kapitán posádky Filip Bobet se ihned spojil s řídící věží a podrobně popsal to, co viděl. „Byl to dlouhý, jasně bílý válcovitý objekt bez křídel, který se velmi podobal žralokovi."

Kapitán Bobet podal velmi vyčerpávající popis, přesto agentura „FAA“ tento případ uzavřela s tím, že posádka viděla meteorologický balón. Pilot a výzkumník Don Berliner sděluje, že je absolutně nemožné, aby si zkušený pilot velkého dopravního letounu za jasného dne s vynikající viditelností spletl případný meteorologický balón s tím, co kapitán Bobet popsal.

Stejně tak dne 28. února 1996 se nad americkým středozápadem dějí nesmírně podivné věci. Doslova během několika dní je tato oblast zahlcena zprávami o neznámých objektech kulovitého tvaru pulsujících zvláštním světlem. Z tohoto období jsou výjimečné především dva kolizní kurzy letounů. V prvním případě šlo o kyvadlovou linku „Let 5959“ a „Let 3179“ letecké společnosti „Masaba“.

Jako první se ozval „Let 5959“ s tím, že nahlásil v mracích pod sebou pohybující se zvláštní pulsující objekt. Objekt se pohyboval mezi dvěma vrstvami mraků. Hlášení poslal řídící věži v Clevelandu. Cleveland ATC odpovídá, že na svém radaru nic nemá a ptá se, jaká je nadmořská výška onoho neznámého objektu.

Po chvíli vzrušené debaty v kokpitu pilot odpovídá, že se objekt nachází asi o dva tisíce stop níže a je vzdálen od jejich letadla asi 10 kilometrů západně. V tu chvíli se ovšem ozývá i posádka letounu „Masaba 3179“, přičemž potvrzuje letící blikající objekt.

Nato se ozývá řídící věž Cleveland ATC s tím, že to, co piloti vidí, musí být odraz pozemního světelného majáku od spodních vrstev mraků. Toto tvrzení však piloti obou dvou posádek radikálně odmítají s tím, že nyní jasně vidí kulovité obrysy onoho neznámého objektu. Na to „Let 5959“ sestoupil pod blikající objekt a snažil se k němu přiblížit, přičemž potvrdil, že v žádném případě nemůže jít o světelný odraz čehokoliv ze země.

Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy se posádka letu „Masaba 3179" rozhodla zablikat na neznámý objekt přistávacími světly. Jakmile se tak stalo, ke zděšení všech v pilotní kabině se rozhodl toto „zablikání“ neznámý objekt opětovat. Blikající světlo bylo tak intenzivní, že v okamžiku se v pilotní kabině zvedla teplota snad o 15 stupňů a elektronika počala selhávat. Během několika následujících vteřin onen podivný objekt obrovskou rychlostí odletěl.