Jasná fakta (1)

Stejně tak jako každý velký příběh i v našem případě máme k dispozici určitou část reality a část mýtů a různých pověr. Tento materiál se bude snažit svým čtenářům ukázat trochu jiných pohled na problematiku tzv. „globálního oteplování“, což je pojem, se kterým se v současné době setkáváme dnes a denně.

Každý z nás si může všimnout změn klimatu a počasí. Na druhé straně se stále více a více množí zprávy o různých podvodných informacích související právě s klimatem. Internetový magazín Matrix-2001 se chce do budoucnosti pravidelně věnovat tomuto tématu, který rok od roku nabývá na důležitosti.

V této reportáži budeme čerpat z informací investigativního vědce, který se jmenuje dr. Nasif Nahle Sabag. Tento špičkový oborník v oblasti klimatologie a meteorologie je znám svými nekonformními názory, které jsou na hony vzdálené ustálenému názorovému proudu klasické vědy. Již v roce 2007 dr. Nasif Sabag veřejně prohlásil:

„Globální oteplování není důsledkem emisního zatížení oxidem uhličitým nebo lidskou činností, ale důsledkem působení kosmického mračna, kterým naše Sluneční soustava prostupuje. K analogické situaci došlo před 250 miliony lety.“ (Naše sluneční soustava oběhne kolem galaktického středu zhruba jednou za 250 milionů let).

Práce dr. Nasifa Sabaga, která se opírá o údaje, jež zaslala kosmická sonda Voyager, jasně dokazuje, že globální oteplování na naší planetě není způsobeno antropogenním činitelem (lidským činitelem), ale spíše důsledkem působené kosmického záření.

Tato data jsou navíc plně v souladu s vědeckými informacemi, které dokladují, že k analogickému globálnímu oteplování dochází prakticky na všech planetách naší Sluneční soustavy.

K tomu ke všemu ještě zjišťujeme množící se triky různých nadnárodních společností, které se chytily upřímné snahy sice nadšených, ale ne dobře informovaných a manipulovaných environmentalistů a okolnosti si přizpůsobily svým vlastním sobeckým zájmům.

Poslední zprávy (které nejsou vždy veřejnosti dostupné) poukazují na to, že atmosféra naší planety postupně degeneruje a již není schopná v dostatečném množství lidově řečeno filtrovat či „ředit“ kosmické záření.

Jde především o oblast ionosféry a termosféry. Tento specifický plášť obklopující naší planetu je pro život extrémně důležitý. Díky němu vnímáme efekt bílého dne či slunečního tepla na podzim, nebo i dokonce i v zimě.

Zdá se, že na poklesu účinnosti atmosféry má svůj vliv i magnetické pole planety, jehož síla za posledních 100 let poklesla zhruba o 10%. Tato data byla zjištěna činnosti skupině pěti sond v rámci projektu „Themis“.

Díky, nim již v roce 2007 NASA objevila poměrně rozsáhlé trhliny ve vnějších vrstvách naší atmosféry, které umožňují poměrně velkému množství kosmického záření dostat se k zemskému povrchu.

Zdá se, že je to právě vyšší emise kosmického záření, která způsobuje nárůst teplot při zemském povrchu. Již nyní v předstihu se mainstremové předhánějí s informacemi o tom, že blížící se rok 2010 bude jednoznačně nejteplejším a překoná všechny dosavadní rekordy.

Já sice moc na tento typ dlouhodobých předpovědí nedám, ale na druhé straně je rozhodně nehodlám podceňovat. Ještě bych se ale vrátil k atmosféře. Před nedávnem zdroje blízké NASA potvrdily, že družice US Air Force prokázaly úbytek horních vrstev atmosféry. Tato měření byla získána především souborem vědeckých přístrojů, které jsou známé pod zkratkou „CINDI“ a které byly umístěny na palubě družíce USAF „C/NOFS“ jejíž mise byla zahájena 16. dubna 2008.

Primárně jsou „CINDI“ a „C/NOFS“ určené pro studium poruch v ionosféře Země, které mohou ohrozit přenos navigačních signálů a komunikace. Ionosféra je v podstatě plynná část naší atmosféry, která se skládá z elektricky nabitých částic obklopující naší planetu.

Tato část atmosféry je středem velké pozornosti jelikož poruchy v této vrstvě mohou narušovat radiové vlny, radarové signály, ale i globální navigační systém.

První objev přišel velmi brzy po vypuštění „C/NOFS“ a přinesl informace, které nikdo nečekal. Během prvních měsíců provozu „CINDI“ se přechod mezi ionosférou a otevřeným kosmem nacházel v nočních hodinách ve výšce 420 km nad povrchem planety a v denní době pak ve výšce nějakých 800 kilometrů nad povrchem planety.

Tyto hodnoty jsou ale ve skutečnosti velmi nízké, pokud je porovnáme s historickými daty. Zjistíme totiž, že ještě nedávno se přechodová oblast v nočních hodinách nacházela na úrovni 640 kilometrů a přes den pak na úrovni 960 kilometrů nad zemským povrchem.

Kmitání roviny ekliptiky

Kolísání sklonu zemské oběžné dráhy probíhá zhruba v periodě 70 000 let a byla studována Milutinem Milankovičem. Nedávný výzkum zjistil, že rovina oběžné dráhy Země kolísá vlivem ostatních planet.

Hlavním faktorem je planeta Jupiter. Tato planeta se podílí ještě na jednom cyklu, který je poměrně konstantní o délce 100 000 let. Je zajímavé, že právě tento cyklus je dominantním faktorem určující periody ledových dob na naší planetě.

Naše planeta ale není ovlivňována pouze cykly, jejichž působci leží uvnitř Sluneční soustavy. Existuje celá řada vlivů, které se nachází vně našeho systému. Jak jsme si již řekli, existuje jeden velký cyklus trvající 225 milionů let, který souvisí s oběhem naší soustavy kolem galaktického centra.

Druhým velmi důležitým cyklem, který ovlivňuje dění uvnitř Sluneční soustavy a tím pádem i na naší planetě je oběžná dráha kolem energetického středu hvězdokupy Plejád. Tento energetický střed je určen velmi významnou hvězdou, která se nazývá Alcyon.

I z tohoto důvodu se ve starých esoterických pramenech toto hvězdné těleso nazývá „Centrální Duchovní Slunce“. Délka jednoho oběhu našeho systému kolem Alcyonu trvá asi 26 000 let a je rovná jednomu „Platonovu roku“.

Naše Sluneční soustava tedy vykonává souběžně dva výše uvedené cykly. V linii těchto drah střídavě přechází do horní a spodní hemisféry naší galaxie. Při každém takovém přechodu musí projít oblastí, které se říká galaktický rovník. A právě tato oblast nás bude zajímat v druhá části tohoto materiálu.

-pokraování-