JAK ZÁPADNÍ MÉDIA PODPORUJÍ STÁTNÍ TEROR - ZATÍMCO MILIONY LIDÍ UMÍRAJÍ: A JAK BYL TENTO ČLÁNEK ZABIT (2)

Falešná stopa

A pak je tu „Russiagate“, ohromující příběh dlouho propagovaný americkými demokraty, zaměřený na tajný vliv ruského prezidenta Vladimira Putina na amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho údajnou kontrolu prostřednictvím výhružek odhalím Trumpova tajemství – včetně domnělého zásahu do výsledků amerických prezidentských voleb v roce 2016 a manipulace sociálních médií za účelem ovlivnění zahraniční politiky USA. Dlouho očekávaná Muellerova zpráva o těchto údajných jednáních podstatně oslabila konspirační teorii o vztahu mezi Trumpem a Ruskem, i když mnohem zjevnější vlivy, například masivních korporací a izraelské vlády, i skutečně obrovský vliv samotných USA na demokratické systémy jiných zemí, byly bagatelizovány. „Russiagate“ se také zhroutí, prověřujeme-li data spojená s politickou reklamou. Podle Facebooku utratila ruská firma "Internet Research Agency" zhruba 100 000 USD za reklamy na Facebooku během amerického prezidentského volebního období v roce 2016. Naopak volební kampaně Hillary Clintonové a Donalda Trumpa utratily za reklamy na Facebooku úhrnem 81 milionů dolarů.

Na rozdíl od ruské agentury týmy spojené s kampaněmi Trumpa a Clintonové také spolupracovaly s giganty sociálních médií na posílení jejich online vystupování. Facebook dokonce vyslal zaměstnance, aby pomohli Trumpově kampani, protože na této platformě utratila miliony. Jak komentují odborníci v oblasti komunikace Daniel Kreiss a Shannon McGregorová:

„Role Facebooku v prezidentských volbách v roce 2016 prošla mimořádnou zkouškou... Náš výzkum však ukazuje, že další, méně diskutovaný aspekt politického vlivu Facebooku byl z hlediska výsledku voleb mnohem významnější. Rutinní používání Facebooku v Trumpově i dalších kampaních – hlavní část z placené digitální reklamy ve výši 1,1 miliardy dolarů průběhu volebního období – pravděpodobně mělo mnohem větší dosah než ruské roboty a falešné zpravodajské stránky.“

Výdaje politiků a skupin mimo kampaně Trumpa a Clintonové byly vyčísleny na 1,1 miliardy dolarů.

Přesto se skeptický názor na „Russiagate“ naposledy mohl objevit v lednu 2017 na MSNBC, nejliberálnější televizní síti v USA, ve stejné době, kdy Trump nastoupil do úřadu. Případ „Russiagate“ vyvolal novou studenou válku. Navíc posedlost médií Ruskem posunula mediální pozornost ještě více stranou od dalších, nebezpečnějších akcí Trumpovy vlády v otázkách, jakými jsou změna klimatu, právo na potraty či dotace pro firmy. Ne všechna zpravodajská pravidla jsou však determinována silami mocných. Není také překvapivé nebo nutně škodlivé, že se kolem určitých myšlenek formuje konsenzus. Moc však bývá pozoruhodně relevantní a konsenzuální názory jasně korelují se zájmy elit. Jakkoli globální masová hnutí reagují na mnohá pochybení zahraniční politiky v dobách hrůzovlády, hlavní mediální instituce stále rutinně podporují oficiální interpretace svých států.

Hromadné odvádění pozornosti

Možná to udělali nejpůsobivěji v Iráku s fiaskem okolo zbraní hromadného ničení. Hlavní studie týkající se irácké války, které přinesly média USA a Velké Británie, naznačují, že zpravodajské diskuse odrážely především názory silných politických i vojenských elit. V médiích byla sotva na programu invaze a okupace Iráku coby agrese, tedy nejvyšší zločin v mezinárodním právu. Což znamená, že natáčely alespoň kamery, když v roce 2003 kampaň zahájila invazi, která přispěla k šestimístnému počtu násilných úmrtí – a to i podle nejkonzervativnějších odhadů. Člověk by se mohl zeptat, kde byla ta velká západní pera a objektivy v předcházejícím desetiletí, kdy sankce vedly k explozi dětských úmrtí – o číslech se stále diskutuje, ale nejmírnější náznaky hovoří o tom, že byla srovnatelná s extrémně vysokým počtem obětí invaze a samotné okupace.

Naše práce rovněž naznačuje, že válka v Sýrii byla popisována vysoce tendenčním způsobem, odrážejícím špatný výkon médií během irácké války. Podle korespondenta veterána Patricka Cockburna „západní zpravodajské organizace v tomto konfliktu téměř úplně zajišťovaly mediální podporu strany povstalců“. V důsledku toho podle Cockburna „smyšlené zprávy a jednostranné informace převládly ve zpravodajství do té míry, jaká byla pravděpodobně nevídaná od doby první světové války".

Lži v Sýrii

Přidejme další příklad: "Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons" (Organizace pro zákaz chemických zbraní, OPCW) byla pověřena vyšetřováním údajných chemických útoků v syrském konfliktu prostřednictvím své "Fact-Finding Mission" (FFM). V roce 2019 anonymní informátoři z OPCW vyzradili interní informace o procesu shromažďování skutečností FFM, stejně jako o jejich technickém posouzení, které OPCW zdánlivě odstranilo. Tyto úniky informací do britské "Working Group on Syria, Propaganda and Media" (WGSPM) spolu s dalšími skutečnostmi shromážděnými WGSPM naznačují, že některé zprávy OPCW byly manipulovány technickým sekretariátem, který stojí v čele FFM. Zpráva WGSPM naznačuje, že technický sekretariát byl kooptován skupinou spojenců vedenou Francií, Spojeným královstvím a USA. Dále navrhuje, aby určité zprávy OPCW byly vyloučeny nebo byly ignorovány důkazy o tom, že některé z údajných chemických útoků v Sýrii mohly být zinscenovány.

Tato odhalení ukazují na to, že syrské opoziční síly mohly páchat zvěrstva, aby vyvolaly „humanitární“ vojenskou intervenci Západu. Ve skutečnosti jedním z údajných chemických útoků, o jejichž původci se nyní jedná, byl útok z dubna 2018 v Doumě, který spustil sérii odvetných útoků Francie, USA i Velké Británie. Tento příběh úniků informací z OPCW způsobil explozi v nezávislých médiích, ale byl z velké části omezen na sloupky Petera Hitchense v "The Daily Mail" a Roberta Fiska v "The Independent" (zprávu o tom přinesla také France 24/AFP a Fox News).

Žádná pravda, ale zneužívání

Národní mediální systémy kdekoliv, jde-li o případy nápadného zneužívání ze strany státu, jak se vždy tvrdí, jej běžně brání. To je problém jak autokracie, tak i demokracie, na východě či na západě. Jedná se o situaci, která odpovídá předpovědím Hermanova a Chomského modelu propagandy s ohledem na vzorce mediální produkce. Miliony umírají. Jedná se o zbytečná úmrtí, způsobená mocnými jednotlivci a západními institucemi prostřednictvím předvídatelných důsledků hospodářsky i vojensky vedené války.

Nic z toho se ani nedotkne nesmazatelných krvavých stop, zanechaných v důsledku jistých uměle nafouklých a předimenzovaných průmyslových odvětví působících na naší straně – zejména tabákového, těžařského a zbrojního, nebo obrovského dopadu, který mají západní armády na znečištění a globální oteplování, či v důsledku jakéhokoli nového pekla, které by se mohlo kdykoli rozpoutat nad Íránem, nebo dokonce Čínou a Ruskem. Nenapadnutelná opačná fakta, spolehlivé analýzy i dobře prezentovaná alternativní vysvětlení lze nalézt v celé řadě zdrojů, jako například v "Media Lens", ale i v těch nejlépe hodnocených korporátních médiích jsou uváděna přinejlepším po částech. Média nesou spoluvinu. A to se stává v každé době. Ve skutečnosti to tak prostě bylo.

Veřejná cenzura

Jako akademici, kteří studovali a dokumentovali skutečnou roli médií a jejich funkcí, jsme neočekávali žádnou reakci samotných médií, které jsme zkoumali. Nicméně, jako by zasáhl osud, jeden z předních liberálních titulů byl naším projektem nadšen. Náš zdroj s námi velmi úzce spolupracoval až do dne uzávěrky, kdy byl text před tiskem předložen k finální kontrole šéfredaktorovi. A tehdy se začal odvíjet náš vlastní příběh. Nejde pouze o to, že s námi po několik týdnů úzce spolupracovali na vytvoření verze díla, o němž jsme si všichni mysleli, že je výjimečně dobře provedeno. Jeho redaktor dokonce vytvořil jedinečně působivý titulek: „How Western media amplifies and rationalises state-sanctioned war and violence— while millions die“.

Článek měl být publikován v dubnovém "Thursday morning", ale šéfredaktor zasáhl coby finální kontrola. O hodinu později nám první redaktor telefonoval, aby nám sdělil, že došlo k problému a zpoždění. Část názvu „While millions die“ byla vypuštěna. Všechny odkazy na účast Západu v dění ve Východním Timoru, Vietnamu, Indonésii a Venezuele byly smazány. Odstraněny byly i naše odkazy na texty Eda Hermana, Noama Chomského, a zmizel dokonce i náš vlastní status odborníků v oblasti propagandy. Šéfredaktor cítil rozpaky nad naší kritikou "New York Times" a předpokládal, že jejich pokroucené použití kritiky zásahu NATO v Libyi (bědování nad „pošetilostí nekonečných válek altruismu“) bylo za daných okolností „dobrou věcí“. Mohlo by jít o dobrou nebo legitimní kritiku, řekněme, syrského diktátora Assada? Odpověděli jsme, že jsme ho obviňovali z toho, že pokračoval v „nekonečných válkách altruismu“.

Náš odstavec o bombardování Libye vojsky NATO byl komentován takto: „Vyžaduje pár řádků o povaze Kaddáfího režimu. Nelze ignorovat jeho zvěrstva.“ Jak jsme v reakci na toto zjistili, oficiální zdroje objasnily, že to byla naše strana a naši „rebelové“ v Libyi, konkrétně nikoli vláda Kaddáfího, kdo se dopouštěl rozsáhlého porušování lidských práv a etnických čistek – proti černým Afričanům. Náš článek byl důkladně hypertextově propojen na maximálně vyčerpávající a nejspolehlivější dostupné zdroje, včetně našich vlastních originálních recenzovaných článků v časopisech. Odpověděli jsme na každý vznesený dotaz a udržovali každotýdenní kontakt s redakcí déle než měsíc, než jsme dostali konečnou informaci, že bychom se s článkem měli obrátit jinam. Noam Chomsky nám napsal, jak se události postupně odvíjely:

„Tomu říkám příběh. Zatímco tato prohlášení [o historických amerických válečných zločinech] byla v té době velmi kontroverzní, domníval jsem se, že dnes by je mohl tolerovat dokonce i hlavní proud – podat je coby pradávnou historii, chybu, a tak dále.“ Někde mezi „šokem“ a „překvapením“ nad neobvykle zaměřenou a jasně zdokumentovanou povahou našich zkušeností s pokusem o uveřejnění textu Chomsky poznamenal, že „je to bohužel norma“.

-konec-

-------------------------------------------------------------------

Tento článek se původně objevil na Peacenews.info a jeho zdrojem je ProjectCensored.org: viz. https://tinyurl.com/y3hljmqp.

O autorech

Dr. Matthew Alford vyučuje politologii, jazyky a mezinárodní studia na University of Bath. Jeho disertační práce aplikovala model propagandy Noama Chomského na současný Hollywood, a jeho následný výzkum se podobně týká reprezentace západní výjimečnosti. Nedávno se stal spoluautorem knihy Union Jackboot: What Your Media and Professors Won't Tell You About British Foreign Policy.

 Dr. Daniel Broudy je profesorem rétoriky a aplikované lingvistiky na Graduate School of Intercultural Communication na Okinawa Christian University. Jeho výzkum se zaměřuje na systémy a techniky hromadné manipulace ve státních a firemních public relations.

Jeffery Klaehn je držitelem doktorských titulů v oboru komunikace na University of Amsterdam a v oboru sociologie na University of Strathclyde. Specializuje se na média a komunikaci, sociální teorii, mediální teorii, politickou ekonomii médií, propagandu, digitální vyprávění a design her, komiksy, grafické romány a interaktivní média.

Dr. Alan MacLeod je členem Glasgow University Media Group a pravidelně přispívá do Fairness & Accuracy in Reporting (fair.org). Mezi jeho výzkumné zájmy patří sociální média a internetové subkultury, propaganda, fake news a latinskoamerická politika. Jeho poslední knihu Propaganda in the Information Age: Still Manufacturing Consent vydalo nakladatelství Routledge v květnu 2019.

Florian Zollmann je docentem žurnalistiky na Newcastle University. Jeho výzkum se nachází v oblasti komparativních mediálních studií a analýzy zastoupení zahraniční politiky, konfliktů a lidských práv v celostátním tisku. Tento výzkum se zaměřuje na rozvoj mezinárodní perspektivy ve zpravodajských diskusích a zprávách o konfliktech. Poslední Zollmanova kniha s názvem Media, Propaganda and the Politics of Intervention (Peter Lang 2017) aplikuje model propagandy Hermana a Chomského na elitní americké, britské a německé zpravodajství o konfliktech v Kosovu, Iráku, Libyi, Sýrii i Egyptě.