Jak Stanley Kubrick zfalšoval přistání na Měsíci, aneb "Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád lži" (1)

Weidner Jay

Weidner Jay

publikováno: 04.08.2009 kategorie: Konspirační teorie

„Pro ty, kteří dokáží odstranit jednu z ochranných vrstev pravdy, jsou dosažitelné úžasné nápady a nevídané průlomy.“
Neil Armstrong, „První muž na Měsící“. 20. července 1994


Motivace k podvodu

Proč ale vlastně přistání na Měsíci falšovat? Co k tomu vedlo, jaké motivace? Autoři Joseph Farrell a Henry Stevens nezvratně dokázali, že už v roce 1943 vyvinuli nacističtí vědci velice pokročilou technologii létajících talířů. Ti samí badatelé (Farrell a Stevens) také dokázali, že vláda Spojených států tyto nacistické vědce přivedla sem (tj. do USA), aby mohly být nesmírně pokročilé a technologicky vyspělé létající stroje skutečně zkonstruovány.

Dále se domnívají, že názor, podle něhož na Zemi pronikají mimozemšťané, je důmyslná krycí historka vykonstruovaná NASA, aby byla tato technologie co nejlépe utajena.

Mnoho zdrojů a kontaktů ze samého srdce amerického vojenského průmyslu mi vyprávělo, že jakmile byla technologie létajících talířů prezentována prezidentovi Kennedymu, ten si uvědomil, že takto pokročilá technologie v sobě skrývá úžasný potenciál vyřešit mnoho palčivých problémů tehdejšího světa. Podle jeho vize by vypuštění této exotické energie do světa vyznačilo mimo jiné cestu směrem k levným a životní prostředí nezatěžujícím energiím.

Krátce poté, co poprvé spatřil tuto energii, pronesl JFK svoji slavnou řeč, v níž žádal NASA, aby ještě před koncem desetiletí donesla člověka na Měsíc. Mnoho lidí zevnitř se domnívá, že to byl od JFK promyšlený tah, jak přimět NASA a tajnou vládu, aby vyrukovala právě s touto utajovanou technologií létajících talířů. Jelikož bylo jasné, že klasická raketová technologie nemá šanci člověka na Měsíc a zpět dopravit, JFK se zřejmě domníval, že aby NASA splnila jeho vizi o přistání člověka na Měsíci do konce šedesátých let, bude muset odtajnit a rozšířit povědomí o technologii, která spočívala v základu funkčnosti létajících talířů. JFK se tedy snažil vědomosti o této skryté technologii odtajnit a vyrvat ji ze spárů zákeřné stínové vlády.

Po Kennedyho zavraždění v roce 1963 spustila NASA nový plán, který měl vyřešit problém, jehož sémě Kennedy zasel. Tento plán by umožnil NASA a stínové vládě ponechat technologii létajících talířů pod pokličkou a zároveň přesvědčit veřejnost, že je možné dopravit člověka na Měsíc a zpět jen za pomocí klasické raketové technologie.

Někdo vysoce postavený ve stínové vládě se rozhodl zfalšovat celé přistání na Měsíci, aby byla nejnovější a pokročilá nacistická technologie létajících talířů uchována v tajnosti jak před námi – americkým lidem, tak před nepřáteli.

Z určitého pohledu byl tento postup NASA pochopitelný. Nacházeli jsme se uprostřed studené války se Sovětským svazem. Vážně jsme chtěli odhalit karty nepřátelům?


Kdo se podvodu ujme?

Na počátku roku 1964 režisér Stanley Kubrick právě dotočil černou satiru Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove) a chystal se natočit nějaký vědecko-fantastický snímek.

Během natáčení Dr. Divnolásky Kubrick požádal americké letectvo, aby si mohl pro film pořídit záběry jednoho z jejích bombardérů B-52. Pentagon jeho žádost zamítl.

Snímek Dr. Divnoláska je o letce bombardérů, kterým bylo nařízeno letět do Ruska a shodit na tuto zemi atomové bomby. Pentagon si přečetl Kubrickův scénář a jeho požadavek filmovat vnitřek a vnějšek bombardéru B-52 odmítl.

Důvod byl nasnadě – Kubrickův film byl očividnou satirou na armádu a americkou jadernou politiku. Pentagon Kubrickovi při takovém satirickém počinu zcela pochopitelně nechtěl asistovat.

Kubrick se ale nenechal odradit a pro záběry letícího bombardéru B-52 použil řadu zvláštních efektů. Když se na Dr. Divnolásku díváte dnes, mohou vám tyto triky připadat bizarní a staromódní, ale v roce 1963 vypadaly velice dobře a přesvědčivě. Je možné, že někdo v NASA Kubirckův film viděl a režisérova důmyslnost a zručnost na něho udělala dojem. Díky tomu to byl právě Kubrick, který byl tím nejkvalifikovanějším pro zrežírování přistání Apolla na Měsíci. Když si uměl tak dobře poradit s omezeným rozpočtem, co by asi dokázal s rozpočtem neomezeným?

Nikdo neví, jak došlo k tomu, že se Kubrick nechal přesvědčit, aby přistání modulů Apollo natočil. Možná že se mu snažili nějak vyhrožovat. Jednou z pák, kterou mohla vláda na Stanleyho použít a přesvědčit ho, aby spolupracoval, byla skutečnost, že jeho bratr Raul Kubrick byl šéfem Americké komunistické strany.

O Kubrickovi se také vědělo, že je velice nesnadné na čemkoliv se s ním dohodnout. Bylo by velice zajímavé být mouchou na zdi v místnosti, kde tato jednání mezi NASA a Kubrickem probíhala.

Nakonec se zdá, že Stanley Kubrick natočil několik fiktivních přistání na Měsíci výměnou za dvě věci. Zaprvé to byl v podstatě neomezený rozpočet pro jeho nadcházející film „2001: Vesmírná odyssea“, a zadruhé to byl příslib, že bude moci v budoucnu natočit jaký film bude chtít, bez jakýchkoliv úprav a cenzury, a to až do své smrti.

Až s výjimkou svého posledního filmu Eyes Wide Shut dostal Kubrick vše, co požadoval.


Souběžné události

Je až s podivem, jaké paralelismy provázely produkci 2001: Vesmírné odyssey a program Apollo. Produkce filmu byla zahájena v roce 1964 a pokračovala až do momentu, kdy se snímek poprvé objevil v kinech roku 1968. V roce 1964 byl současně zahájen i program Apollo, který byl završen 20. července 1969 prvním přistáním člověka na Měsíci.

Je důležité poznamenat, že vědec jménem Frederick Ordway pracoval v té době jak pro NASA – konkrétně právě na programu Apollo, tak pro filmaře, kde zastával funkci Kubrickova čelního vědeckého poradce a konzultanta při natáčení Odyssey.

Jakmile se Kubrick s NASA dohodli, mohli se dát do práce. Nejpalčivějším Kubrickovým problémem byl způsob, jakým na Zemi v roce 1964 natočit záběry měsíčního povrchu, které by působily realisticky. Měsíční scenérie musely vypadat rozsáhle a otevřeně, jako by šlo skutečně o záběry odtamtud, a ne z filmového ateliéru.


Podvod jménem Hollywood

Nikdo přesně neví, kolik různých metod vyzkoušel, a které to byly, ale nakonec se rozhodl vše vytvořit pomocí filmařské techniky zvané přední projekce.

Je to právě tato filmařská technika, jejíž přítomnost je patrná i ve všech fotografických a natočených materiálech NASA. Kubrickův rukopis je tu nezaměnitelný.

Co je to tedy ona přední projekce?

Kubrick sám ji nevymyslel, ale není pochyb o tom, že ji zdokonalil. Přední projekce je způsob natáčení, který umožňuje promítat za herce určité pozadí – scenérii, takže to na kameře vypadá, že se herci pohybují v prostředí, které ale není skutečné – je pouze prostřednictvím přední projekce dotvořeno.

Tato metoda byla dovedena k dokonalosti, když společnost 3M vyvinula materiál zvaný Scotchlite. Šlo o materiál, který byl vytvořen ze stovek tisíc maličkých kousíčků skla, z nichž žádný nebyl větší než asi 0,4 mm. Tyto kousíčky měly vysokou odrazivost. Při natáčení pomocí metody přední projekce byly v nahrávacím studiu desky z tohoto materiálu umístěny vzadu za herci. Úhel, který svíraly Scotchlitové desky a čočka kamery, musel být roven přesně devadesáti stupňům.

Projektor pouštěl na desku scenérii přes zrcadlo, přičemž světlo procházelo rozdělovačem paprsku, který propouštěl část světla až do kamery. Herec stojící před Scotchlitovou stěnou tak budil dojem, že se nachází „uprostřed“ projekce – tj. v prostředí, které mu bylo promítáno za záda.

Dnešní hollywoodští vizuální kouzelníci používají k dosažení kýžených trikových obrazů zelená plátna a počítače, takže přední projekce skončila ve starém železe podobně jako počítačka nebo automobiloví veteráni z počátku století. Ale v šedesátých letech nebylo nic lepšího než právě přední projekce, která výborně a věrohodně posloužila jak při scéně s lidoopy ve snímku 2001: Vesmírná odyssea, tak při fingovaných scénách přistání modulů v rámci vesmírného programu Apollo.

Abychom si přiblížili, jak metoda přední projekce funguje, prozkoumejme scénu s lidoopy z úvodu Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odyssea. Při prohlížení těchto fotografií z filmu či samotného pohyblivého snímku mějme na paměti, že scény z úvodu filmu s herci převlečenými do lidoopích kostýmů byly všechny točeny v ateliéru, tedy uvnitř. Nic z toho, co vidíte, se netočilo v exteriérech. Scenérie, které tu obklopující herce-lidoopy, jsou vlastně diapozitivy-snímky promítanými na desky ze Scotchlitu, jež byly umístěny vzadu za scénou.

Aby mohl vytvořit toto pouštní pozadí pro svůj film, vyslal Kubrick do Španělska tým fotografů, kteří tam měli pořídit diapozitivy Ektachrom o velikosti 8 na 10 palců. Tyto diapozitivy pak byly pomocí techniky přední projekce promítány na Scotchlitovou stěnu. Herci v kostýmech pak stáli před touto stěnou a hráli své party.

Pokud jste film 2001 shlédli na DVD, mohli jste si za pobíhajícími opy všimnout občasných „švů“. Rozsah Kubrickovy přední projekce a požadované rozlehlosti pozadí za herci byla tak nesmírná, že mu technici museli mnoho desek ze Scotchlitu pospojovat k sobě, aby bylo pozadí scén uvěřitelné.

Pokud se pozorně podíváte na tuto nepohyblivou fotografii z Odyssey, spatříte na modré obloze švy, o nichž byla řeč (viz. obrázek níže vlevo). Následuje ten samý snímek (níže vpravo), ale tentokrát jsem ho upravil v grafickém programu. Změny spočívaly v tom, že jsem zvýšil úroveň jasu (gamma) a zvýšil kontrast.


Nyní jsou již „švy“ a „stehy“ Scotchlitových desek, na něž je promítána přední projekce, zcela jasně patrné.

Aby se člověk správně zorientoval v dané perspektivě, je nutné si uvědomit, že Scotchlitová stěna se nachází hned za vyčnívající linií hor, která byla vytvořena v ateliéru.

Čáry, které vidíte na obloze, jsou kazy na Scotchliových deskách. Díky nim má nebe charakteristickou „geometrii“ Scotchlitového povrchu, na nějž je obloha prostřednictvím techniky přední projekce promítána.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly