INCIDENT V PASCAGOULA

Ufolog- veterán Philip Mantle představuje důkazy o pozoruhodném setkání s UFO v  Pascagoula, v tomto případě se to týká Calvina Parkera, který ukazuje na  spojení mezi ufologií, paranormálnem a možnostmí vícero dimenzí.

------------------------------------------------

Existuje mnoho dobře známých vyprávění o případech únosů mimozemšťany z různých koutů světa, ale myslím, že je správné říct, že případy setkání Betty a Barnyho Hillových a  Travise Waltona jsou ta, která nám automaticky přijdou na mysl. Obě tato setkání byla v určitém období označena jako „nejlépe zdokumentované“ případy. U každého  z nich je jiný důvod, proč jsou takto označeny a oba mají  body, které poukazují ve prospěch tohoto označení, ale také body, svědčící proti němu. Když jsem to již uvedl, chtěl bych to vzít z jedné vody načisto a prohlásit, že jedno další setkání,  které se dostalo na okraj zájmu, si nyní zaslouží, aby bylo zahrnuto mězi nejlépe zdokumentované případy setkání třetího druhu (únos mimozemšťany), jaké kdy byly zaznamenány.  Případ, o který se jedná, se týká Charlese Hicksona a Calvina Parkera, a odehrál se u řeky Pascagoula ve státě Mississippi 11. října 1973.

Již vás slyším, jak se ptáte, co mne vedlo k takovému tvrzení? Mám to docela jednoduché. Není žádný jiný případ, kde by:

a) svědci nahlásili incident během několika minut na základně letectva (byla to letecká základna Keesler),

b) během hodiny to nahlásili místní policii, kde byla tajně pořízena nahrávka

c) během 72 hodin přišel na místo Dr. J. Allen Hynek, který potvrdil, že se jedná o skutečnou událost,

d) se vyskytlo hodně přímých svědků události 

e) kdy byli  oba svědci několikrát podrobeni regresní hypnóze

Mohl bych pokračovat, ale myslím, že vám toto dalo dobrou představu o tom, proč  označuji  tento případ za nejlépe zdokumenotvaný únos mimozemšťany. Jistě, možná že se mnou nebudete souhlasit, ale to mi nevadí. 

Většina toho, co jsem uvedl, je zaznamenána v první knize Calvina Parkera  s názvem "Pascagoula – The Closest Encounter" (Pascagoula- nejtěsnější setkání)  a nyní v jeho druhé knize "Pascagoula – The Story Continues" (Pascagoula- příběh pokračuje). V tomto článku se zaměřím na čtyři – ano, čtyři -  blízká setkání, která měl Calvin Parker. Některé podrobnosti z těchto čtyřech setkání byly objasněny na sezení regresní hypnózy, které Calvin podstoupil 14. září 2019 u Kathleen Mardenové. Tato technika je variantou  běžné hypnotické terapie, kterou poprvé vyvinula Dolores Cannon.

Sandersville, Mississippi 1963 - dáme bez obličeje   

Calvinu Parkerovi bylo v roce 1963 devět let a žil v Sandersville, Mississippi. Vzpomíná si, že byl doma spolu se svým bratrem a dívali se z okna. Dívali se, jak had požírá žábu. Dívali se na to z okna ložnice, která byla v zadní části domu. Najednou Calvin viděl, jak kolem plotu kráčí nějaký  člověk. V hypnóze o tom řekl toto: „ A najednou jsem zahlédl, jak někdo jde podél plotu  a já věděl, že jsem tu osobu již viděl, ale nic mi to neříkalo. Ale tentokrát to bylo jiné, vypadala jinak. Když zašla za roh a podívala se, tentokrát neměla obličej“. Calvin dále popisuje, že ta paní měla kalhoty a tričko, ale žádný obličej. Na hlavě měla modrou šálu. Šla do lesa a zmizela. Krátce na to je zavolala máma, aby šli večeřet.

Calvin, v hypnóze u Kathleen Mardenové, pokračuje ve vyprávění, co se pak stalo: „Zavolala nás máma a šli jsme večeřet a pak nás nachystala do postele.  V tu noc jsem měl spát v posteli já a bratr na podlaze. Když jsme zalehli, slyšel jsem ho zakřičet:  „Máš v uchu strašidlo!“ To mně trochu vyděsilo, ale  moc jsem si z toho nedělal. Vstal jsem a uklidňoval bratra, protože byl vystrašen.“  Kathleen se Calvina zeptala, zda něco viděl, ale neviděl. Ale řekl, že měl mokré ucho.  Calvinova matka se chlapců zeptala, proči kričí a řekla jim, aby byli zticha a šli spát. To byla dle Calvina první vzpomínka na tu divnou paní. Ale nebyla poslední.

Divná paní v lese  

Calvin byl pak požádán, aby řekl, kdy viděl tu paní podruhé. Bylo mu tehdy dvanáct či třináct let a šel s Charlesem Hicksonem a dalšími na ryby k Perlové řece. O té paní řekl: „Poprvé jsem ji zahlédl, když jsme chytali ryby. Šli jsme s pár přáteli k Perlové řece,  chytali jsme ryby a ona byla  lese. A chtěla, abych k ní přišel, ale neviděl jsem její obličej, ani jsem ji vlastně nevidel celou moc dobře, ale ona mi rukou naznačovala, abych k ní přišel. Ale náš kamarád  volal na děti, aby již šli,  tak jsem k ní nešel“.

Calvin popsal paní, že měla blond vlasy po ramena a hezky se usmívala. Její úsměv byl dle něj velmi pohodový. Charlie Hickson zavolal na Calvina, protože párky, které vařili na ohni, nebyly ještě dost tepé a paní odběhla do lesa. Calvin si pomyslel, že je velmi neobvyklé vidět v těch místech mladou ženu, protože to místo bylo doslova uprostřed pustiny.  Po zbytek noci se nic mimořádného nestalo, kempovali pod hvězdami.  Jedna věc, která je zněklidňovala během noci, bylo  volání vlka, což všechny vzbudilo.  Byli na plánovaném výletě, takže druhý den se zbalili a šli domů.

Únos Mimozemšťany, řeka Pascagoula, Mississippi, 11. října 1973

Calvinovi již bylo osmnáct let, skoro devatenáct a přestěhoval se z Laurelu do  Pascagouly, kde měl spolu s rodinným přítelem Charlesem Hicksonem  nastoupit do nového zaměstnání  v lodenici firmy K.B. Walker & syn. Hicksonovi tehdy bylo 42 let a Calvin byl srozuměn, že si od něj pronajme pokoj a bude bydlet spolu s Charlesem a jeho rodinou. Byl čtvrtek a Calvin byl první den v práci. Byl dělníkem v loděnici, dostal štos plánků a sadu řezacích nástrojů a svářečku. Nebylo to nejzajímavější zaměstnání, ale platili dobře a Calvin si vzpomněl, že dostával 13,-  dolarů za hodinu, což v roce 1973 nebyly špatné peníze.

Toho večera šli z práce a Charlie chtěl v ten večer na ryby. Calvin byl také vášnivý rybář, proto hned souhlasil. Jeli hned k Charliemu pro rybářské náčiní a dohodli se, že se najedí později. Vzhledem k plánovanému rybaření se nejdřív zastavili v místním obchodě a Calvin koupil nějaké potraviny a kolu. Calvin řídill, bylo to nové auto Rambler Hornet, které měl asi šest týdnů. Podle Charlieho pokynů přijeli na rybářské místo u řeky.  Vystoupili  z auta u starého přepravníku na obilí a protože je skoro sežral hmyz, rozhodli se přesunout ke staré opuštěné loděnici Schaupeter. Tam se usadili na starém molu a začali rybařit.  Calvin měl trochu starost, protože projeli kolem značky se zákazem vjezdu, ale Charlie mu řekl, aby si toho nevšímal.

Kathleen se zeptala Calvina Parkera, co se dělo dál.  “Všiml jsem si světel na druhé straně řeky, svítila tam modrá světla a já už viděl, že půjdeme do basy.   Stoupnul jsem si a otočil se a myslím, že si je Charlie všiml ve stejný okamžik jako já. A také se otočil a najednou nás osvítillo jasné světlo, hodně jasné, skoro oslepující. Bylo oslepující.“  Kathleen požádala Calvina, aby popsal, co se dělo, na co se to dívali a zda se Charlie také díval na to, co se dělo před nimi. “Tehdy jsem si všiml, že Charlie má vážný obličej. A pak odstoupil o krok zpátky a já si toho také všiml:  něco se k nám blížilo“.

Calvin si vybavuje, jak se ze světla před nimi vynořily tři postavy. „Připluly“ k nim a dvě postavy se přiblížily k Charliemu a jedna ke Calvinovi. Calvin byl velmi vystrašený a pak pocítil na rameni vpich a okamžitě se uvolnil. On i Charlie byli přepraveni do UFO. Bytost odvedla Calvina po chodbě do místnosti a Charlieho neviděl. Položili ho na nějakou, jak to popsal, krásnou postel. Když ležel na posteli, ze stropu se spustil předmět velikosti balíčku karet, obkroužil ho a zase se vrátil na své místo u stropu. Uvnitř plavidla to bylo velmi světlé, ale neviděl, odkud to svítí, neviděl žádná světla. Bytost, která se ho ujala, popsal jako šedou, podsaditou, bez krku, se svraštělou kůží a její nohy byly spojené. V tu chvíli byl Calvin téměř úplně paralyzován a bytost poodstoupila  a stoupla si stranou.  Calvin řekl: “Z nejakého důvodu jsem pootočil hlavu – něco se ke mně blížilo  a vypadalo to jinak, než stvoření, které tam již bylo. Vypadalo to jako žena. Blížila se ke mně normální osoba.”

Tato štíhle vypadající žena nevypadala jako stvoření, které ho znehybnilo. Měla normální proporce a modré vlasy. Žena se přiblížila ke Calvinovi a stiskla mu bradu. Jeho ústa se otvřela a ona mu vložila prsty do krku. Po podrobném Kathleenině dotazování si Calvin vzpomněl, že to byla ta samá žena, kteru viděl na výletě, kdy kempovali u Perlové řeky, i když vypadala trochu starší.  Pak vytáhla prsty z jeho pusy a on začal krvácet z nosu. Něco zamumlala a druhá bytost se pohnula, uchopila Calvina a on pocítil další píchnutí, a uvolnil se. Žena odstoupila a Calvin byl přesunut, jakoby plul vzduchem, z UFO a vrácen zpátky na molo. Další, co si uvědomil, bylo, jak na něj Charlie křičí: „Jsi v pořádku, Calvine?“ Oba tam stáli a sledovali, jak jasné světlo bledne, zhasíná a jednoduše mizí. Po diskusi nasedli zpátky do Calvinova vozu a zastavili se v obchodě, aby zavolali z telefonního automatu. Charlie nejdřív zavolal Keeslerovu leteckou základnu, která jim doporučila zavolat na policii. 

(Trochu to zkracuji, protože se chci zaměřit na jejich vyprávění o únosu). Charlie zavolal na policii, která přijela a doprovodila je do města na policejní stanici. Tam byl v tajnosti pořízen záznam a pak jim dovolili odjet domů. Oba muži šli druhý den do práce, ale když tam přišli, zjistili, že se událost dostala na veřejnost. Ostatní, jak říkají, je historie. Všechno toto, ale ve větších podrobnostech, je  napsáno v první knize Calvina Parkera, ‘Pascagoula – The Closest Encounter’ a plný přepis jeho hypnotické seance je zachycen v Calvinově nové knize.

Chybějící čas v roce 1993  

Calvin Parker je stále pod hypnózou a Kathleem se ho ptá, při jaké další příležitosti potkal znovu tu ženu. Calvin jel sám rybařit na loďce. Bylo to v březnu 1993. Když se chystal sníst svačinu, vesloval k jednomu ostrovu a ukotvil člun. Sendviče nemá moc rád a dodává: „Proro jsem sendvič položil vedle na sedadlo a nejedl jsem jej. A další věc, co jsem si uvědomil, že mne něco zvedá. Podíval jsem se nahoru a viděl jsem, teda, to, na co jsem se díval, bylo to neviditelné,  ale byl to mrak a v něm bylo něco, co mne nadzvedávalo. Stále mne to zvedalo, zdálo se, že celou věčnost. A já jsem se dostal do spodní části něčeho a byl jsem tam držen a přišla ta žena, kterou jsem již viděl předtím.“

Calvin popsal tu ženu, že to byla stejná, kterou již viděl, ale že se tentokrát chovala šíleně.  Hodila Calvina na stůl a přikurtovala ho (měl pocit, že je přikurtován, ale žádné úchyty neviděl). Calvin zaslechl zvuk, jako když něco kape, rozhlédl se a viděl, jak mu z ruky vytéká krev. Ta žena odstranila něco z povrchu jeho ruky. Velmi to bolelo a Calvin to popsal, že to pálilo. Cítil se slabý a šel do světla, jako když se umírá, ale žena zasáhla a vytáhla ho ze světla zpátky. Znovu se viděl, jak leží na stole a u zdi stálo jedno  z těch statných stvoření.

Kathleen se zeptala Calvina, co se stalo potom. “Položila mne na stůl, a více méně bez námahy mne zvedla a opřela o zeď. A začala mi tlačit hlavu dozadu a z nějakého důvodu mi chtěla vrazit prst do nosu. Nevím, co mají s mým nosem, ale vždy mi chtějí srčit prst do nosu. A já začal krvácet a hodně to bolelo. Nikdy jsem necítil takovou bolest jako tehdy. Cítil jsem, jakoby celým mým tělem procházela elektřina.“ Calvin dodává: “A pak, z nějakého důvodu, se začal zvedat můj adrenalin.  A já  viděl, jak ke mně míří  malé elektrické kuličky.  Snažil jsem se jim vyhnout, a ona tam se mnou seděla. A já se snažil vyhnout těm kuličkám, několika jsem se vyhnul, ale některé mne trefily a štípalo to. A tehdy jsme měl toho dost, popadl jsem ji za krk a začal jí mlátit hlavou o zeď".

Calvin se velmi snažil vyhnout těm kuličkám, které vystřelovaly  po místnosti, ale některé ho zasáhly a to bylo velmi bolestivé.  Tehdy toho měl Calvin dost. „Prostě jsem ji popadl za krk a začal jí mlátit hlavou o zeď, aby se mi trochu ulevilo. Chtěl jsem, aby to všechno skončilo. Šel jsem, a hledal, zda najdu dveře, abych ze dveří vyskočil a vzal ji s sebou. Kdybychom se zabili, bylo by mi to jedno. A ona začala velmi krvácet. A tehdy začala znovu mumlat, těžko se to popisuje“. Calvin podobně popsal, že žena krvácela z očí, z nosu a uší a že její krev byla černá jak uhel. Calvin také stále krvácel. Ona opět něco zamumlala a statné stvoření se pohnulo a chytlo Calvina. Pocítil další bodnutí a okamžitě „zvadl“. Žena odešla a také zmizely elektrické kuličky. Když Calvin držel tu ženu, viděl v mysli nějaké obrazy. Byly tam mraky v podobě atomového hřibu a tváře lidí se roztápěly. Ale jak ji pustil, obrazy zmizely. Statné stvoření chytlo Calvina, on pocítil bodnutí a další věc, na kterou si pamatuje, je, že byl zpátky v loďce.  Nahodil motor a zamířil k domovu. Měl velké bolesti a stále krvácel.

Calvin odjel domů a ženě řekl, že měl nehodu na loďce. Kathleen se ho zeptala, zda si myslí, že to byla stejná žena, kterou viděl, když mu bylo devět a dvanáct a on jednoduše odpověděl, že ano. Když Kathleen ještě objasnila pár věcí, pomalu vyvedla Calvina z hypnózy.  Musím zdůraznit, že Calvin Parker si na hodně věcí vzpomněl i bez pomoci hypnózy. S Kathleen se poznal na mezinárodním ufologickém kongresu ve Fénixu na začátku září.  Krátce poté měla Kathleen příležitost udělat s Calvinem hypnotickou seanci a on souhlasil. Vím, že jsu lidé, kteří jsu toho názoru, že regresní hypnóza není způsob, který by měl být za takových okolností použit, zatímco jiní tvrdí něco zcela opačného. Ponechám na vás, abyste si na to udělali svůj vlastní názor. Snad důležitější bude zeptat se na názor unesené osoby. Při této příležitosti bych chtěl říct, že Calvinův názor je, že to bylo pro něj velmi užitečné a že mu to pomohlo vyjasnit některé věci.

V nové knize Calvina Parkera si můžete přečíst tři úplné přepisy hypnotických sezení jak s  Calvinem Parkerem, tak i  s Charlesem Hicksonem. Většina z nich ještě nebyla publikována. Kniha samozřejmě toho obsahuje mnohem víc, ale tento článek se soustředil na Calvinova čtyři setkání s tou zvláštní ženou. Snad je vám teď  zřejmé, proč jsem označil tento případ za nejlépe zdokumentovaný případ setkání blízkého druhu, jaký byl kdy zaznamenán.