HYPERBOREA (3)
Hyperborea na mapách
Měli jsme tu už hodně starých map. Na mnohých z nich oblasti kolem pólů nejsou zachyceny vůbec. Na mnohých je zakresleno nebo alespoň naznačeno něco, co mělo být Antarktidou. Jsou však i takové - i když těch už není tolik - kde je vykreslen i sedmý kontinent - Hyperborea. Snad nejslavnější z těchto zobrazení je Mercatorova mapa severního pólu (v plném rozlišení zde).
Staří kartografové měli takový velice užitečný zvyk, že své mapy popisovali nejen názvy zeměpisných útvarů, ale připojovali i krátké charakteristiky zobrazených míst. Učinil tak i Mercator na své slavné mapě. Podívejme se alespoň na něco z toho, co bylo v jeho době známo o severních oblastech naší Země. A protože jsme v této věci stejně neinformovaní jako autor, ponechme to bez komentáře.
-
1. Oceán, který si probil 19 průchodů mezi ostrovy má 4 průlivy, které bez ustání tečou na sever (do centra) a tam vtékají do samotného nitra země. Hora v místě pólu má v obvodu 33 mil.
-
2. V severních částech Bargu je ostrov, jak říká Marco Polo benátský v knize 1, kap. 61, který je tak daleko na severu, že severní pól ve vztahu k němu leží jižně.
-
3. Tento ostrov je nejlepším a nejpříhodnějším k životu ze všech severních ostrovů.
-
4. Tento průliv má 3 vchody, zamrzá každé 3 měsíce a je 37 mil široký.
-
5. Zde žijí Pygmejové vysocí 4 stopy (120 cm), v Grónsku jim říkají Skringeři.
-
6. Tento průliv má 5 vchodů a kvůli rychlému proudění nikdy nezamrzá.
-
7. Území Ung, kde nyní vládnou Gogové.
-
8. Planina Bargu, její obyvatelé se jmenují Mekryti.
-
9. Ostrov Tazata, který zmiňuje Plinius.
-
10. Za starých časů věřili, že tento záliv se vlévá do Kaspického moře.
-
11. Samojedi, kteří se vzájemně pojídají.
-
12. Toto je moře mající sladkou vodu, které hraničí s obyvateli Daguenai. Kanaďané říkají, že hranice jsou neznámé.
-
13. Kalifornie, nové území zaregistrované Španěly.
-
14. Magnetický pól relativně pokrytý zelení
Dalším velice užitečným zdrojem informací o bájné zemi je opět mapa Gerharda Mercatora, tentokrát z roku 1569. Nás bude zajímat detail severního pólu, který je na zvláštním obrázku mapy vlevo dole:
O oblasti severního pólu se nám tu sděluje:
Pro severní regiony
Protože naše mapa nemůže být prodloužena dál než k pólu, ukázali jsme ji zvlášť jako kouli při pohledu shora, abychom mohli vyznačit tento region. Použili jsme obrázek, který je nejvhodnější pro tuto část světa a který bude ukazovat pozici a položení zemí, jak se jeví na kouli. K popisu jsme si vzali svědectví z cest Jamese Bois-le-Duc, který cituje některá historická fakta spojená s Arturem Britským, ale především informace, které dostal od kněze, jenž sloužil králi Norska v roce 1364.
Byl potomkem v pátém koleni těch, jež král Artuš poslal žít na tyto ostrovy; vyprávěl, že v roce 1360 anglický mnich z Oxfordu, který byl matematikem, dosáhl těchto ostrovů a poté, když odtud odešel, prostřednictvím magického umění změřil vše za pomoci astrolábu a vytvořil popis, který jsme my převzali od Jamese Cnoyena. Ten tvrdil, že vody těch čtyř průlivů tekly do centra moře takovou silou, že žádný vítr nebyl dostatečně silný, aby je vrátil zpět.
Přesně takové svědectví vypráví Giraldus Carnbrensis ve své knize o zázracích Irska. Píše:"Nedaleko od ostrovů (Herbidských, Islandu a dalších) k severu je monstrózní propast v moři, ke které ze všech stran nesou se ohromné vlny, do centrálního moře postupující od vzdálených částí, pak se spojují a slévají jako do ohromného trychtýře; vlévají se do těchto tajemných hlubin přírody, a pokud kolem popluje nějaká loď, tak tyto vody ji přitáhnou a pohltí navěky.
Toto však nejsou jediná zobrazení Hyperborey nebo Antarktidy na starých mapách. Před časem jsme tu už zmínili mapy Piriho Reise (zde), který v 16. století dost přesně zachytil nezamrzlé pobřeží jižního kontinentu. Podívejme se však ještě po dalších příkladech.
Z téhle mapy je jasně vidět, že Číňané měli oproti většině kartografů evropských už na počátku 15. století dost přesnou představu o rozložení a tvaru kontinentů (a to Kolumbus ještě ani nebyl na světě!). Dokonce tu naleznete některá území, o nichž my, v jednadvacátém století nemáme ani tušení. A není to jen ona Hyperborea.
Tato zvláštní mapa je rekonstrukcí Ptolemaiovy mapy z roku 150 (!)
Ferdinand Verbiesta zakreslil severní zemi do své mapy dokonce ještě na sklonku 17. století.
Tolik pár namátkou vybraných starých map, jejichž autoři byli přesvědčeni, že na severním pólu je něco víc než jen led a sníh. Je velmi pravděpodobné, že podkladem pro tyto mapy byla mnohem starší vyobrazení ještě z dob "před potopou", která byla uložena v Alexandrijské knihovně. Ta se, jak známo, opakovaně stala cílem ničících a rabujících armád a prošla několika požáry.
Proč byly s takovým úsilím páleny nesmírně cenné svitky popisující nejstarší známou historii lidstva, se můžeme jen dohadovat. Zde uložené mapy však byly patrně z velké části zachráněny, protože poskytovaly velmi cenné údaje pro soudobou mořeplavbu a měly tedy obrovský význam jak obchodní, tak i vojenský. O mnoho století později se pak staly pramenem informací pro středověké kartografy Mercatora, Piriho Reise a další.
(Mimochodem, všimli jste si, že například Gerard de Jode nakreslil Antarktidu skoro tak, jak by vám ji dnes ukázal Google Earth z výšky 10 tisíc kilometrů? A udělal to na sklonku 16. století, tedy v době, kdy celá oblast byla pod obrovskými masami ledu a sněhu a nikde žádný Krasin na obzoru. Přesto tu z vody vystupuje daleko víc pevniny - ostrovy, které dnes neznáme, propojení s Jižní Amerikou, a dokonce kontakt s Afrikou! Skoro jako by hladina světového oceánu byla v době vytváření mapy o hodně - ale opravdu o hodně - metrů níž. To asi nebylo 16. století naší éry, kdepak...)
Názory vědců se shodují v tom, že všechny evropské národy mohou mít společnou pravlast. Možná se skrývá pod ledy Arktidy. Řekové ji nazývali Hyperborea, Slované Daaria, Britové Avallon, Němci Thule, Indové a Íránci Arianna a tak bychom mohli pokračovat...
Takže byla Hyperborea, nebo nebyla?
Zdá se, že Mercator a někteří další staří kartografové v tom měli jasno. My se v další části podíváme, co si o věci myslí badatelé současní.
-pokračování-