Hvězdy na horizontu konce věku (2)

Zvířetníková znamení a hvězdný zodiak

Nejlepší způsob, jak sledovat zodiakální věky je pomocí plochého modelu, který zobrazuje všech třináct ekliptických vzorů v kruhovém formátu. Nicméně takovéto modely je nesmírně obtížné najít. Přes všechno, co bylo o Věcích napsáno, nenaleznete jasnou, srozumitelnou ilustraci zodiaku v kruhovém formátu, snad možná mezi členy málo známé siderealistické školy astrologie. Já jsem vytvořil model, který nyní používám, na začátku intervalu 1974-2012. Na níže uvedeném obrázku je ve středu ukázán typický horoskop zakreslený na osnově dvanácti zodiakálních znamení a zároveň jsou znázorněna skutečná souhvězdí, která jsou z horoskopu vyjmuta.

I když je obtížné rozeznat detaily, středové kolo se skládá z dvanácti zodiakálních znamení (Beran, Býk, Blíženci), s planetami umístěnými k určitému datu. Zvířetníková znamení populární astrologie používají rozdělení ekliptické roviny na dvanáct stejných dílů. Planetární pozice jsou měřeny na základě této jednotné osnovy, bez ohledu na jejich skutečné postavení vzhledem k okolním hvězdám.

Mimo znamení zvířetníku vidíme tvar a rozsah skutečných souhvězdí, která leží podél okraje ekliptiky; proto tento model nazývám „Rimsite“ (rim = okraj). Šipky vycházející ven z bezhvězdného horoskopu ukazují, jak má každá planeta ve zvířetníku znamení jinou pozici v hvězdném zodiaku. Toto je konverze do Star Base™, grafického formátu znázornění skutečných souhvězdí.

Vědění, že sluneční znamení astrologie založené na jednotných ekliptických sektorech ignoruje hvězdy je zarážející, je to však nevyvratitelný fakt. Vyplýtval jsem litry inkoustu ve snaze roztřídit tyto dva formáty, zvířetník a hvězdný zodiak, ale tím se tady nebudeme zabývat. Výše uvedená ilustrace slouží k tomu, aby nám ukázala, že ekliptický kotouč s plnou škálou astrologických znamení – tj. horoskopický formát – je nezávislý na okolních souhvězdích.

Astrologové umisťují planety do tohoto formátu (orbitální roviny Země rozdělené na dvanáct stejných částí, každá o 30 stupních) a zcela ignorují nepravidelné hvězdné vzory viditelné na noční obloze. Astrologie ignoruje hvězdy. Abychom rozluštili vzory zodiakálního načasování, které se mohou vztahovat k roku 2012, musíme se podívat do astronomických zdrojů.

Abychom sledovali zodiakální věky, pozorujeme, jak ekliptický kotouč rotuje proti okolním hvězdám. Precese je zmapována karuselovým pohybem: pomalá rotace ekliptického kotouče s řadou dvanácti slunečních znamení, rychlostí jednoho stupně každých 72 let oproti stálicím na pozadí. Celý cyklus trvá 25.920 let (72 x 360 = 25.920).

K precesi dochází, když se slunovraty a rovnodennosti (čtyři čtvrtiny bezhvězdného astrologického systému osnovy) posunou proti hvězdnému pozadí souhvězdí. Konvenčním indikátorem zodiakálního věku je jarní rovnodennost nebo jarní bod, zkráceně VP. Toto je první stupeň astrologického znamení Berana. Může být přirovnáván k označení jedné hodiny na ciferníku. Představte si obrovský ekliptický kotouč jako ciferník s čísly 1 až 12, rozdělený do čtyř čtvrtin kruhu, orámovaný grafickým zobrazením třinácti mytických postav, jako je býk, krab, štír, kentaur, atd.

Ciferník se otáčí tak, že v jedné epoše historie se značka jedné hodiny nachází před býkem (Věk Býka: 4400-1850 př.n.l.), ale v další epoše se tato značka nachází před krabem (Věk Štíra: 7800-6150 př.n.l.). Precese je pak rotace ekliptického karuselu znamení ve vztahu ke kruhu obklopujících konstelací skutečné oblohy.

Grafické znázornění skutečné oblohy

Postavení Slunce oproti pozadí hvězdného zodiaku dne 21. března každého roku ukazuje zodiakální věk pro tuto historickou epochu. V současné době se VP nachází v souhvězdí Ryb (Fishes), na deváté hodině ve výše uvedeném modelu. Pomalu se posunuje ve směru hodinových ručiček zpod jedné z ryb do dalšího souhvězdí, Vodnáře (Waterbearer).

Existují dva způsoby, jak ukázat konstelace skutečné oblohy pomocí složenin nebo tečkovaných vzorů, jak je vidět na astronomických mapách:

A pomocí grafiky představující vizuální či fiktivní verzi hvězdných vzorů:

Každá astronomická mapa znázorní pozici jarní rovnodennosti pro určité datum (VP: 1950), ale tradiční mapy určené pro pozorování pouhým okem, zobrazují souhvězdí graficky, např. dvě ryby souhvězdí Ryb v nebeském atlasu Elijaha Burritta, 1835, vycházejícím z dřevorytů Albrechta Dűrera, 1510. Jedna z ryb plave vzhůru, pryč od ekliptiky směrem k souhvězdí Andromeda, řetězy svázané ženě. Druhá ryba plave směrem na východ podél ekliptiky (nad ní), směrem k sousednímu souhvězdí Vodnáře. Lze si představit, že druhá ryba plave do proudů, které plynou z nádoby, jež Vodnář třímá. Toto je jeden ze způsobů vizualizace přechodu od Ryb k Vodnáři.

Ať již si to vyobrazíte jakkoliv, má před sebou VP ještě dlouhou cestu, než vstoupí do hvězd Vodnáře – nejméně osm set let. Toto není žádná spekulace, ale jednoduchý astronomický výpočet. Beta Piscium, hvězda, která označuje nos ryby plavající zleva doprava podél ekliptiky, má pro rok 2000 délku 348,59. To je 11,41° od VP, nulového bodu na ekliptice. 11,41 x 72 = 822 let do té doby, než VP dosáhne této hvězdy a opustí souhvězdí Ryb. Technicky nevstoupí VP do seskupení hvězd souhvězdí Vodnáře do roku 2822 n.l.!

Ryby jsou spojeny vláknem, které poskytuje zřetelnou vizuální separaci od sousedního souhvězdí, Berana. VP přicházející ze souhvězdí Berana se tohoto vlákna dotklo okolo roku 120 př.n.l., kdy začal Věk Ryb. Měřeno přísně z astronomického hlediska, je doba trvání Věku Ryb asi 2900 let. Zodiakální věky nejsou stejně dlouhé, protože hvězdné vzory, které je určují, jsou nepravidelného tvaru a rozsahu. Na rozdíl od ostatních studentů kosmického načasování odmítám model dvanácti Věků vypočítaný v jednotných periodách 2160 let. Tvrdím, že je mnohem poučnější podívat se na načasování Věků v reálném astronomickém hledisku.

Každou hvězdu v ekliptických konstelacích lze přesně datovat. Zvířetník jsou hvězdné hodiny, přesný nástroj pro sledování Věků. Grafické formace používané k sledování precese patří k pozorovatelnému hvězdnému zodiaku a nemají nic společného s bezhvězdnými, nepozorovatelnými znameními. Vzhledem k situaci jsou zapotřebí dvě sady názvů, abychom rozlišili znamení a souhvězdí.

Dávám přednost ponechání dobře známých názvů (Beran, Býk, Blíženci, atd.) pro určení astrologických znamení a použití obrazových „pohádkových“ názvů pro souhvězdí skutečné oblohy: beran, býk, blíženci, atd. Astronomické mapy bohužel používají astrologická jména. Ve výše uvedené astronomické mapě jsem poskytl obrazová jména, Ram (beran), Fishes (ryby), Waterbearer (vodnář), namísto obvyklých latinských názvů.

Zvyknout si na používání pohádkových názvů není lehké, avšak jakmile to dokážete, velice to pomůže. Můžeme pak hovořit o znameních a souhvězdích současně. Člověk narozený, řekněme, 26. září má slunce ve 4° znamení Váhy na ekliptické škále a ve tváři panny v grafické formě souhvězdí. Umístění v tomto souhvězdí neznamená, že je tato osoba, o které se má za to, že je ve znamení Váh, ve skutečnosti znamení Panny. Umístění slunce, měsíce a planet na skutečné obloze neoznačuje osobnost a nepřináší stereotyp srovnatelný s typy Slunečních znamení v astrologii. Poukazuje na jinou dimenzi lidské zkušenosti, transpersonální sféru.

Hodina půlnoční

Vraťme se k otázce, jak souvisí rok 2012 se zodiakálními věky: poznamenali jsme, že Frank Waters a jiní učenci nebyli schopni určit tuto spojitost, protože neměli extrazodiakální faktor, který identifikuje půlnoční hodinu precesního načasování. VP se pohybuje okolo zvířetníku z jednoho Věku do dalšího, pomocí precesního pohybu proti přírodnímu či sezónnímu pořadí souhvězdí. Věky běží v obráceném pořadí: Blíženců (6150-4400 př.n.l.), Býka (4400-1820 př.n.l.), Berana (1820-120 př.n.l.), Ryb (současnost, začal ve 120 př.n.l.). Toto je posloupnost Věků, ale neodkrývá jejich vzor. Vzor kosmického načasování objevíme pouze v případě, pokud uzamkneme kompletní cyklus zodiakálních věků do extrazodiakálního rámce tak, aby bylo možné určit nultou hodinu neboli hodinu půlnoční. Rozhodujícím faktorem mimo zvířetníku je galaktický střed.

Galaktický střed samozřejmě neleží v kruhu, kde se objevují zodiakální hvězdné vzory. Leží v jádře čtyř galaktických spirál, asi 24.000 světelných let od nás, osmnáctkrát vzdálenější než jakákoliv hvězda ve zvířetníku. Samotné jádro pro nás viditelné není, ale směr k němu lze spatřit v oblasti, kde se zodiakální postava lukostřelce spojuje s jinou postavou, štírem. Galaktický střed, který je daleko, daleko mimo hvězd zvířetníku, může být dočasně umístěn v zodiakálních souhvězdích, čímž poskytuje nulté nastavení cyklu Věků.

Celý precesní cyklus se nazývá Kalpa. Když je VP v jedné přímce s galaktickým středem, Kalpa „se obrací“ a začíná nový precesní cyklus.

Přestože je jarní bod hodinovou ručičkou zodiakálních věků, není to zarovnání VP s galaktickým středem, co určuje nultý okamžik. Výpočty precese, porovnávání světových věků v různých tradicích a další podrobnosti astronomytologického učení vedly většinu učenců (včetně mě) k závěru, že nultá hodina nastává, když se zimní slunovrat dostane do jedné přímky s galaktickým středem. V současné době je pozice zimního slunovratu, kde se slunce nachází každý rok 21. prosince, asi tři stupně západně od nejlepšího odhadu křivky viditelnosti do galaktického středu: to znamená, 27° z astrologického znamení Střelce neboli ECL 267. Pozice zimního slunovratu je podle definice na 270 na ekliptické škále.