Hráči s Bardo a tajemství Orionu

       Ve chvíli kdy budeme přemítat nad jakýmsi zázračným ustanovením V. dynastie v režii výše uvedeného příběhu, budeme se muset nutně probrat jistými poměrně dotěrnými otázkami. Jedna z nich by mohla znít: "Co je skrytý prostor Tehuti?" A nebo: "Co jsou svatyně tajemství?" "Jaké informace potřeboval vědět faraon Khufu?" Tzv. "Inventární stéla Khufu" byla nalezená v chrámě Isis nedaleko Cheopsova posmrtného chrámu v Gize v roce 1850. Výzkumem její podstaty se dozvídáme, že skrytá prostora Tehuti je v podstatě velký pyramidální komplex v Gize. Záznamy na stéle jasně dokládají, že Velká pyramida a Sfinga byly existující v době kdy Cheops dosáhl na trůn. Peter Lemesurier, učenec, který svůj život zasvětil výzkumem pyramid je přesvědčen, že význam slova Cheops (Khufu) v překladu znamená "On ochrání nás", přičemž jméno byla s největší pravděpodobností převzaté od tradičního stavitele pyramid Knum Khufu. Jiný zajímavý artefakt, který je znám jako Narmer/Nemes naznačuje, že pyramidy svou existencí  jistě předcházely spojení Horního a Dolního Egypta.

       Příběh o Djedi představuje krále, který nezná tajemství komory ve které je uložen jeho vlastní hrob, tedy pokud máme věřit tradičním egyptologům. Jenže ve skutečnosti chráněné místo Tehuti není žádným hrobem a Cheops je zainteresovaný odhalit toto tajemství. Čím by tyto svatyně tajných komor mohly ve skutečnosti být naznačuje pojem "Sakhbu", což v překladu znamená něco jako "duchovní hvězdné (astrální) místo". Takže toto "duchovní hvězdné místo", které samo o sobě obsahuje mechanismus Tehuti a její tajnou komorou je "Duat" - reinkarnační řeka po které se plaví duše zemřelého krále v člunu boha "Re" k opětovné inkarnaci. Jak vidno podle úvodního mytologického scénáře si Cheops nesmírně přál objevit tajemství tohoto mostu. Pochopení tohoto tajemství by prý vyústilo nesmrtelnost mezi hvězdami. Příběh o Djedi naznačuje, že tato králova neschopnost porozumět onomu odvěkému tajemství způsobila jistý rozvrat v jeho dynastii. A byla to následující pátá dynastie egyptských faraonů, která odhalila veřejnosti tajemství Tehuti.

        Jenže odvěká tajemství nebudou nikdy plně rozluštěna a odhalena uchovávají si svůj potenciál přesně v souladu pevně stanoveného předurčení, aby v jisté chvíli??.

       Mysteriózní tajná komora se počala otevírat v roce 1989 souběžně s článkem, který vyšel v "Oxford žurnálu" pod názvem: "Discussions in Egyptology". Impuls k tomuto materiálu zavdal známý badatel Robert Bauval, který argumentoval tím, že pyramidy v Gize ve skutečnosti představují unikátní vzor, který ve své podstatě velmi přesně odráží kompozice hvězd systému Orionu. Ve starověkém Egyptě bylo prostředí Orionu místem Osiris. Na tomto místě bych chtěl připomenout v podstatě unikátní spojení mezi mýtem o smrti a znovuzrození a výše uvedeným souhvězdím. Další šetření na místě postupně ukázalo, že skutečně s největší pravděpodobností celé pyramidové pole od Dashur k Abu Roash ve své konstelaci odráží hvězdnou oblohu nad sebou.

       V dnešní době je evidentní, že panteon Giza v sobě obsahuje úžasnou rovinu geometrických a matematických souvislostí. Tak například již jmenované tři hlavní pyramidy uložené uvnitř obdelníkového pole tvoří velmi známý a základní prvek tzv. posvátné geometrie - "vesicu pisces". Z tohoto základu jsou odvozeny další generativní kořeny - druhá odmocnina čísla dvě, tři a pět. Zjistilo se navíc, že funkce "vesica pisces" určuje úhly a výšky v královské komoře. Český vědec R. J. Kuchař dokázal, že geometrický axiální systém spojuje menší pyramidy s centrální pyramidou. Shledal také, že tento systém spojení byl založen za použití velmi zajímavých úhlů - 60 stupňů a 26,5 stupňů.

       Úhel 60 stupňů je velmi podstatnou funkci čtyřstěnu, ale v podstatě i trojúhelníku a úhel 26,5 stupňů je úhel úhlopříčky duálního čtverce a podlaha v královské komoře je duální čtverec. Ukazuje se, že celý je nastaven tak aby průduchy, které se nachází ve výšce 26,5 stupňů jednoznačně ukazovaly na šroubovicovou dráhu souhvězdí Orion a hvězdy Sirius. Ještě více fascinující je linie vedená pod úhlem 26,5 stupňů od východu jako indikátorový bod pro pravěký východ Orionu. Tato linie z druhé strany dále pokračuje do Betlému v Palestině. Vzhledem k jistým souvislostem mezi božský archetypem smrti Osirisem a paradigmatem vzkříšení Krista je tato záležitost velmi významná a jistě ne náhodná.

       Velké množství badatelů, kteří vedli své aktivity v Gize jako Max Toth, Rocky Mccollum a nebo Wiliam Buechler si všimlo velmi zajímavého uspořádání třech hlavních pyramid, které ve vzájemné geometrické kompozici tvoří část známého "zlatého středu" spirály. Pakliže tuto spirálu dostatečně dobře prodloužíme dostaneme se do oblasti série malých výběžků ve srázu, který se nachází několik kilometrů jihovýchodním směrem od vlastního pyramidálního komplexu. Tato oblast doposud získala velmi malou pozornost jelikož zahrnuje část místního hřbitova. Vzhledem k dalším okolnostem , které jsou ve hře volá celá řada výzkumníků po tom, aby i tato část lokality byla zahrnuta do hloubkového a komplexního výzkumu. Existují totiž indicie, které naznačují, že geometrický průmět spirály by mohl kopírovat možnou podzemní chodbu. Svého času se tématu zlaté spirály věnoval i esoterní filozof Jay Wiedner, který navrhl podobným způsobem pracovat s analogickou kosmickou spirálou, která se vytáčí z pozice tří hvězd jež tvoří pás Orionu a které se zrcadlí na zemském povrchu v podobě třech nejznámějších pyramidálních útvarů v Gize. Pakliže tedy na oné nebeské klenbě budeme pracovat se zlatým středem spirály dostaneme se k energetickému ohnisku komplexního hvězdného systému Orionu.

       Tento energetický střed se na první pohled jeví jako prázdná oblast. Radioastronomie ovšem v této oblastí objevuje kypící oblast hroutícího se hvězdného materiálu. Jde o místo, které se nachází vlevo dole pod hvězdou Bellatrix. V tomto ohledu je nesmírně zajímavé, že tato hvězda nese od nepaměti přídomek - "Hvězda smrti". Shrneme-li tedy dosavadní informace a skutečnosti kterým jsem se v této reportáži věnoval zjistíme, že komplexní geometrie Gizy, Sakhbu či "duchovního hvězdného prostoru" očividně ukládá a kóduje jistý druh skryté pravdy týkající se tajemství hvězdného pole Orionu. Navíc zjišťujeme, že památník v Gize funguje jako unikátní "Vesmírné hodiny" zřejmě v souvislosti s rokem 2012. Tato velmi interesující tématika je v současné době předmětem rozsáhlého bádání. Tyto fantastické hvězdné hodiny nám lidem připomínají kdo jsme a odkud jsme přišli a to v širokém galaktickém měřítku.

       Naše třetí otázka je tedy na místě. Jestliže energeticky uzavřený prostor Tehuti je v podstatě již zmíněný pyramidální komplex a svatyně tajných komor jsou hvězdné systémy v prostředí Orionu s tím, že v geometrické rezonanci synchronizují s plošinou v Gize, pak jak mohou tyto skutečnosti vložené do jistých okultních předmětů uložených v depozitech Heliopole? Dan Winter, alchymista a matematický badatel navrhuje, že odpověď možná spočívá v symetrickém souboru jistých fázových úhlů pevně uložených v samotné podstatě Platonových pevných tělesech a nebo jinými slovy přímo v matematice. A to by svým způsobem dávalo smysl. Památky v Gize jsou viditelné pro každého a v podstatě sami o sobě nereprezentují přímá skrytá mystéria. Ovšem jejich geometrické a matematické vztahy by mohly být zakódované do textů a uloženy v několika schématech v dílčích modelech a nebo nástrojích o kterých tu již v souvislosti s Heliopolí byla řeč.

       Za předpokladu, že "Book of Coming Forth unto the Light" tvoří jádro pyramidálních textů a objevil se  na konci V. dynastie je možná, že tehdejší královský majestát opravdu našel příslušný artefakt s tajnou instruktáží týkající v souvislostí s "duchovním hvězdným  prostorem".

       Pyramidální texty nejstarší doložené nábožensky laděné spisy, které byly vytesané do vnitřních částí zdí  jedné z pyramid V. dynastie a minimálně čtyř pyramid VI. královské dynastie. Tyto materiály v zakonzervované podobě zaznamenávají končený výraz starověké formy hvězdného náboženství jehož součástí je mysteriózní transformace životní energie mrtvé krále - faraona do prostředí hvězdné konstelace Orionu. Najdou se však tací badatelé, jako např. Gaston Maspero, kteří se domnívají, že tyto texty jsou podstatně staršího data a synchronizují je do období až 3300 př.n.l.

       Profesor R. T. Rundle Clark, jenž měl velký respekt k textům pyramid si všímá některý aspektů týkající se samotného ascendentu Orionu. Tyto aspekty souvisí s velmi důležitým úhlem 26,5 stupňů, který je vytvořen rozvorem mezi světovou východní stranou a pozicí Orionu v době svítání ve dne letního slunovratu. Jak se ukazuje tento aspekt byl z nějakého nám doposud nejasného důvody pro Starý Egypt velmi důležitý.

       Texty pyramid velmi intenzivně naznačují zajímavý vztah mezi orionem Siriem (Orion reprezentuje Osiris a Sirius Isis). Jinými slovy Orion zastupuje mužský princip a Sirius ženský princip. Přičemž Horus dítě výše uvedených je zastoupen Venuší. A zde je výzva pro čtenáře Matrixu. Zkoumejme  energetické a morfické vztahy mezi Orionem, Siriem a Venuší - Jitřenkou.

       Orion, jak jsme se již dozvěděli má poměrně unikátní vztah k paradigmatu smrti a znovuzrození. Velmi staré tajné texty naznačují, že naše Slunce není původním tělesem v naší Sluneční soustavě. V pradávných dobách Sluneční soustavy tu existovalo jiné Slunce. Budeme-li studovat i jiné texty, které mají blízko k mytologickým aspektům přírodních národů dobereme se ke stejnému zjištění. Konečně i známý vizionář a spisovatel Tolkien něco podobného naznačuje na jistém místě svého spisu "Silmarilion". Tyto velmi interesující a jistě kontroverzní informace dále hovoří o tom, že jistými kosmickými mechanismy, jiným vlivem bylo toto původní Slunce přemístěno do jiných míst Vesmíru. Ale mi dokonce víme kam. Do prostředí Orionu. Každý večer se mnozí z nás na toto slunce - hvězdu dívají a má i své jméno. Jmenuje se Betelgeuse !! I když celá záležitost může na první pohled vypadat poměrně šíleně není zase až tak od věci. I dnešní oficiální věda připouští, že jakákoliv velmi rozvinutá inteligentní civilizace může dosáhnout parametru tzv. "slunečního inženýrství".

       Takže naše Slunce bylo nahrazenou jiný velmi mladou hvězdou. Ale odkud? Tyto texty hovoří poměrně velmi jasně. Současné Slunce našeho systému pochází z oblasti Síria. Sírius není jen jedna známá hvězda, ale ve skutečnosti jde o velmi komplikovaný komplex minimálně tří hvězd vzájemně energeticky a zřejmě i evolučně spolu provázaných. Zde bych čtenáře odkázal na velmi zajímavé materiály astronoma vědce nového paradigmatu pana Roberta Templeho a jeho asi nejznámější dílo "Mystérium Síria" kde mimo jiné zmiňuje i velmi zajímavou kosmologii afrického kmene Dogonů. A jak vidno pozice Síria je v náboženském a mytologickém filozofickém paradigmatu Starého Egypta pevně zakomponován právě v souvislosti s Orionem.

       Ale ani Venuše není od věci. V jistém období jsem měl možnost velmi intenzivně studovat theosfické nauky. Právě v nich je Venuše postavena do poměrně unikátní pozice ve vztahu k planetě Zemi. Venuše v českém překladu znamená "Krasopaní" a v esoterické koncepci zosobňuje jakési "vyšší Já" naší planety. I z evolučního hlediska má na naše prostředí velmi silný vliv. V těchto theosofických spisech se hovoří o tom, že v prehistorických dobách sestoupili do vnitřního aurálního prostředí Země duchovně velmi vyspělé bytosti. Jsou nazývány "Manasaputras" (Manas - Mysl) a (Putras od slova Pitris, tedy děti) - "Synové čili děti Mysli". Tyto entity provedli urychlení evolučního běhu událostí na Zemi a to z toho důvodu aby se i energetika planety Venuše mohla dále rozvíjet jelikož jsou obě dvě planety ve velmi úzkém energetickém vztahu. Je třeba tyto analogické informace umět tím správným způsobem převézt do našeho jazyka. Pokud se nám to podaří bude jedině dobře.