HORY ŠÍLENSTVÍ A JEŠTĚ DÁL K MNOHEM NEVÝSLOVNĚJŠÍM VÝSPÁM (2)

Joseph Bulbulia^[11] poznamenává, že náboženská víra má evoluční výhody, včetně skupinové soudržnosti a dlouhověkosti, a vysvětluje, proč „pro obrovskou spoustu lidí strhující a dramatické náboženské vnímání i dramata představují neprůhlednou zástěrku zakrývající zbídačenou světskou realitu“. Je to zřejmé z toho, jakým způsobem vědci zdánlivě stojící ve vedení této expedice, totiž Elizabeth Shawová a Charlie Holloway, interpretují hvězdné mapy jako pozvánku inženýrů k jejich návštěvě, jakmile budou lidé schopni kosmických letů. Bez důkazů podporujících takovou interpretaci jeskynních maleb se staví na úroveň benevolentních stvořitelských bytostí.

V tomto bodě se sbíhají názory vědců s teoriemi týkajícími se možnosti existence starověkých astronautů a myšlenky, že inteligentní mimozemské bytosti v dávnověku a starověku navštívily Zemi a vstoupily do kontaktu s lidmi, jak ji zpopularizoval Erich von Däniken,^[12] který použil myšlenkový experiment^[13] v knize "Vzpomínky na budoucnost" (1968),^[14] aby extrapoloval, jak by mohli lidé naplňovat roli, kterou mimozemšťané sehráli v naší evoluci a při formování našich starověkých civilizací, jak tvrdí:

„Naši astronauti se mohli pokusit naučit domorodce nejjednodušším formám civilizace a vštípit jim jisté morální pojmy, aby umožnili vývoj sociálního řádu. Několik zvlášť vybraných žen mohlo být astronauty oplodněno. Vznikla by tak nová rasa, která mohla přeskočit některou fázi přirozeného vývoje. Z našeho vlastního vývoje dokážeme odhadnout, jak dlouho může trvat, než tato nová rasa dospěje do stádia, kdy se objeví odborníci zabývající se vesmírem a kosmonautikou. V důsledku toho by astronauti před tím, než se vydají na zpáteční let k Zemi, po sobě zanechali srozumitelné a nepřehlédnutelné pokyny, jimž by mohla mnohem později porozumět pouze vysoce technická, matematicky založená společnost.“

Význačné přitom je také to, že se pouť odehrává na Vánoce roku 2093, a zjištění, že dr. Shawová je neplodná, přesto byla následkem podlých machinací Davida a Weylandovy korporace vybrána jako testovací subjekt pro mimozemské oplodnění s úmyslem, aby Shawová porodila nového mimozemského boha, což vlastně mělo imitovat neposkvrněné početí Ježíše Krista. A jak by se dalo čekat, vyjde nakonec najevo, že Weylandova korporace má mnohem větší zájem o genetickou mezidruhovou hybridizaci a pokročilé biologické zbraně, než že by ji poháněla poctivá vědecká zvídavost zjistit, jaké jsou počátky lidské rasy.^[15]

Když se biolog na palubě vesmírné lodě Prometheus patřící Weylandově korporaci zeptá Shawové, proč je ochotná vynulovat tři století darwinismu, odpoví sebevědomě, „nevím, rozhodla jsem se tomu věřit“.^[16] I když ochota Shawové vybrat si, u které teorie lze potvrdit správnost na základě duchovního přesvědčení, je problematická, shodu víry a vědeckých principů lze najít ve spisech Johna Polkinghorna a Nicholase Beale, kteří tvrdí, že evoluce[17] a astrofyzika umožňují vhled do vědeckých podrobností toho, jak Bůh [stvořil člověka], o čemž se v Bibli nepíše.

Bible dává nahlédnout do daleko důležitějších etických a spirituálních skutečností“ stvoření. Zatímco Polkinghorne a Beale^[18] uznávají, že pochopení božských záměrů převyšuje kapacitu lidské mysli, spojení křesťanství a teorie starověkých astronautů povzbuzuje Shawovou, aby hledala vysvětlení u svých stvořitelů. Tuto představu o plánování a vedení napříč obrovskými časovými úseky je to jediné, na čem Prometheus staví, a to jen proto, aby ji zhatil. Poslední inženýr (strůjce) očekávající expedici odmítá osvětlit výtvory své rasy a pokračuje ve smrtící misi proti Zemi. Naznačuje se tu, že technologický vývoj dosáhne bodu, kdy lidstvo dokáže cestovat vesmírem, což spustí další éru vynucené evoluce.^[19]

Co se týče korporace Weyland, pak skutečný stínový technologický komplex je soukromý, nejde o nějakou veřejnou vládní instituci. Stejně jako dr. Shawová, mající dobré úmysly a utříděnou mysl, i naši vědci a technomágové málokdy zjistí, že slouží mnohem hlubší a temnější agendě stínové vlády.^[20] Dr. Shawová se dokonce dopátrá toho, že pro misi Prometheus byla vybrána proto, že se měla stát testovacím subjektem podobně jako Ripleyová v původní sérii "Vetřelce".

Ještě znepokojivější příklad stírání hranic mezi vírou a vědou lze najít v prapodivné směsici posvátného obřadu a agresivní biotechnologie zobrazené v úvodní sekvenci filmu. Z pozůstatků rozpadlého těla inženýra se vytvořila různá vlákna DNA poskytnuvší buněčný základ novým životním formám. Zdá se, že obětoval svůj život, aby na planetě zasel nový, což naznačuje, že příslušníci této rasy jsou ochotni podstoupit sebezničení ve službě vyššímu poslání.

I když tedy film "Prometheus" přejímá von Dänikenovu představu, že zásahem mimozemšťanů došlo k formování kultury lidstva (jak vidíme na jeskynních malbách obrů komunikujících s lidmi napříč řadou starověkých civilizací na Zemi, což objevila dr. Shawová a Holloway), jde ještě mnohem dále. Naznačuje nejen to, že evoluce lidstva byla pod kontrolou mimozemské rasy, ale znamená to rovněž, že jsme se vyvinuli ze základních organismů, vytvořeni z jejich biologického materiálu předem naplánovaným způsobem. Taková arkánní věda zdánlivě kombinuje darwinismus s křesťanskou fundamentalistickou víru v inteligentní design, přičemž obojí zároveň zavrhuje.

Samotný text von Dänikena jeví zřetelné lovecraftovské momenty, včetně odhalení naší relativní bezvýznamnosti ve vesmíru a výkladu biblické potopy jakožto metody vynucené selekce prostřednictvím přímého zásahu:

„V tomto světle se Potopa stává předem uváženým projektem neznámých bytostí s úmyslem vyhladit až na několik ušlechtilých výjimek celou lidskou rasu.“

Jason Colavito jde ve svém díle "The Cult of Alien Gods: H. P. Lovecraft and Extraterrestrial Pop Culture" (2005) rozhodně ještě dál a dokazuje, že Lovecraftovo "Volání Cthulhu" položilo základy von Dänikenových teorií, když tvrdí, že:

„Tento příběh se stal milníkem jak v případě teorie starověkých astronautů, tak i pro samotného Lovecrafta. Lovecraft nakonec spojil různorodá vlákna science fiction, hororu a alternativní archeologie do jediné transcendentní ideje: starověké společnosti zaměnily návštěvníky z hvězd za bohy… Výjimečná díla starověkého umění a architektury byla fakticky dílem těchto návštěvníků.“

I když jsou tvrzení Colavita velmi spekulativní, přesto nabízejí způsob, jak filmu "Prometheus" rozumět, neboť zvýrazňují a nechávají zřetelněji vystoupit lovecraftovské aspekty starodávných mýtů o astronautech a dovádějí předivo všech těchto vlivů zpět na začátek. Děsivé plány inženýrů využívající živého člověka jako materiál nezbytný pro genetické experimenty se pomalu a postupně odhalují jak expedici, tak i divákům, což vede k zábleskům uvědomění si toho, jak moc se Shawová a Holloway mýlili, když jeskynní obrazy interpretovali jako neškodné.

-pokračování-

---------------------------------------------------

PRAMENY:

[11] Joseph Bulbulia: The Cognitive and Evolutionary Psychology of Religion. Biology and Philosophy 19.5, 2004, str. 655-86.
[12] Ridley Scott v interview s Chrisem Hewittem z časopisu Empire otevřeně přiznává, že při psaní scénáře filmu Prometheus byl ovlivněn knihami von Dänikena a jeho teorií pradávných návštěv mimozemšťanů na Zemi. Viz Chris Hewitt: Ridley Scott on Prometheus, www.empireonline.com, 27 December 2013.
[13] Myšlenkový experiment je hypotetický scénář, který slouží k pochopení skutečného stavu věcí. Existují různé druhy myšlenkových experimentů. Všechny myšlenkové experimenty se vyhýbají empirickým metodám, tzn. jejich součástí není ani pozorování, ani vlastní fyzické provedení experimentu.
[14] Erich von Däniken: Vzpomínky na budoucnost. Orbis, Praha 1971.
[15] Jay Dyer: Esoteric Hollywood: Sex, Cults and Symbols in Film. Trine Day, 2016.
[16] Prometheus, [19:40].
[17] Voluce, angl. volution, je spirálový pohyb.
[18] John Polkinghorne, Nicholas Beale: Questions of Truth: Fifty-one Responses to Questions about God, Science, and Belief. Westminster John Knox, Louisville 2009.
[19] David S. McWilliam: Beyond the Mountains of Madness: Lovecraftian Cosmic Horror and Posthuman Creationism in Ridley Scott’s Prometheus. Journal of the Fantastic in the Arts, 2015.
[20] Mike Stobbe: Ugly Past of US Human Experiments Uncovered. NBC.com, 27. února 2011.