Horizont událostí (8)

       Vzduch ztěžkl ještě více. Sova se zrakem fixovala asi deset centimetrů nad temeno mrtvoly. A já jsem upadal do bezvědomí. Poslední myšlenky patřily tomu stále se otáčejícímu symbolu. Byl jsem zoufalý? Tak blízko vedle nás?.. Každý den jsme to měli před sebou a nikdo?..  Přece nemůže být tak pozdě?..

      Tělo se kácelo bezvládně k zemi. Stav bezvědomí skutečně nastoupil, byl osvobozující a logicky předpověditelný.

     Velitel, který stál vedle první "sovy" zařval: "Ježiši Kriste !!! Vezměte ho někdo a hoďte do sněhu ať se vzpamatuje! Teď nemáme čas na projevy slabosti!" Křik mne trochu probral, ale to už jsem cítil jak mne ostatní vlečou ven ze sněžného traktoru, a pak jsem už jen vnímal ledový sníh. Zcela všude?..

     "Tak jak?" Obrátil se major na první "sovu". Ta se dívala dlouze a nehybně do zdi naproti. Chvíli trvalo než odpověděla. Bylo to zvláštní. Jako kdyby si rovnala myšlenky v hlavě, ale možná, že tím chtěla říci ještě něco jiného a nebo váhala zda říci zcela všechno?

     Nakonec pohnula hlavou a tiše odpověděla: "Podle předpokladu." Jeho vědomí bylo v kontaktu s jinou prostoročasovou vlnou. Došlo k tomu asi před 52 až 60 hodinami.

      "A jaká byla hladina?", dělal si důstojník zápisky.

      "Co myslíte důstojníku?", protáhla své obočí. Napětí se dalo uvnitř vozidla doslova krájet. "+ 67 let, pane. To znamená - rok 2012". Důstojník ztěžka polkl a z jeho tváře čišel stejný chlad jako z ledové pláně venku.  Otočil se k svému kolegovi.

      "Kapitáne, musíme to tu srovnat se zemí". Nesmí nic zůstat. Rozumíte. Máme na to pouhých 15 minut. Pak musíme dál. Musíme tu zatracenou práci dodělat!!"

       V tomto okamžiku si nikdo nevšiml jedné nepatrné, ale zcela klíčové maličkosti. A to byla osudová chyba?

        Ledovou planinou zatřásl oslňující výbuch. Během několika málo vteřin se stovky a stovky tun ledu proměnili ve vroucí vodu, který rychle chladla. Rozkaz byl vykonán. Úderný tým se dal znovu do pohybu. Hlouběji do nitra studeného království Antarktidy. Svítalo?.. Od výsadku uplynulo teprve několik desítek hodin. Nyní jsem velmi dobře chápal důležitost výcviku, kterým jsme všichni prošli na Falklandských ostrovech. To bylo ale také to jediné co čemu jsem rozuměl. Smysl všeho ostatního mi zcela unikal. Proti čemu tu vlastně bojujeme? Čemu čelíme? Pchá!! Nacisti? Tak to by bylo to nejmenší.

       V lůně polární noci se náš konvoj posouval krok za krokem vpřed. Pohybovali jsme se někde kolem 80 stupně jižní šířky. Nakonec jsme dostali chvíli času na jídlo. Teplé jídlo a teplé pití. Plynové hořáky tu byly k nezaplacení. Seděli jsme ve speciálních vozidlech a nebo jen tak na sněhu. Každý se zabýval svými myšlenkami. Nakonec se mnozí shlukli do skupinek a debatovali. Přišel čas na cigaretu a ti šťastnější vytáhli doutník. Lidé z důstojnického štábu se pohybovali sem a tam. Zjišťovali náladu mužstva. O kousek dál seděli "sovy". Díval jsem se jak spolu hovoří. Měl jsem z nich od prvopočátku takový zvláštní pocit. Kdo to byl? Bylo jasné, že v tomto týmu vojáků mají  speciální postavení. Prý to byli poradci. Ale odkud. Nikdo nám o nich nic nesdělil. V jisté chvíli se jedna ze "sov" na mne podívala. Byl to velmi zvláštní pohled. Nitrem mi projela směsice neuvěřitelných pocitů. Tyto pocity nakonec vyústily ve vzpomínku na krátký milostný románek v Jugoslávii. Trval několik týdnů. Bylo to krátce před tím než mne odveleli na Falklandy. Věděl jsem, že onu dívku již nikdy neuvidím?..

       Vzpomínal jsem na to co se mi přihodilo v transportéru. Všechny ty informace, všechny ty vjemy a skutečnosti, které jsem absorboval za asistence "sovy" bylo něco absolutně vzrušujícího a nenormálního. Byl jsem hluboce, velmi hluboce pohroužen do prožitků posledních hodin. Najednou mne vyrušil hlas: "Mohu, příteli?" Málem jsem vylil čaj do sněhu, tak jsem se lekl.

      Podíval jsem se před sebe a?. viděl "sovu". Stála přede mnou, a svýma velkýma očima se dívala do mé tváře.

      "Ale jistě, pojďte si přisednout".

      Byla to ona. Ona , která před několika hodinami ve mne spustila doslova uragán !!

       "Už je vám lépe?" "Ale ano", odvětil jsem. "Už je to dobré". "Chcete znát odpověď na spoustu otázek, ale tak rychle to nepůjde", usmála se.  Vnímal jsem jemnou energii, která mne počala obklopovat. Rozhodl jsem se, že se budu přísně kontrolovat. Ale nebylo to nic platné má mysl se počala vracet na začátek??

      Díval jsem do hlubokých, doslova bezedných očí "sovy". Mou mysl zaplavil tok informací. Před sebou jsem viděl velký pravotočivě se otáčející symbol. Známý symbol??. Velmi známý symbol??  Vždyť ho musí znát i každý školák??.

       Sova mne bedlivě sledovala. "Co je to za symbol? Je všude, ale?..". Sova se napila kafe a na chvíli zaváhala. "Ten symbol je informace. Každý symbol je informace. Vlastně všechno je informace. Vy jste přece studoval vysokou školu, než začala? ta, válka". Pokýval jsem hlavou.

       "Proč je ten symbol tak důležitý? pane?.".  "Říkejte mi Jimmy. Vidíte, jméno je také informace. Každý se rodí do života s nějakým jménem". Vadilo mě, že odbočuje od mé otázky. "Proč je ten symbol tak důležitý", vyštěkl jsem. "Vždyť to říkám. Reprezentuje život". Odpověď mne neuspokojila. Střípky, jen samé střípky. Nic víc. Chci znát pravdu. PRAVDU !!!!, křičelo mé nitro. "Všichni chceme znát Pravdu", odtušila sova a já jsem na ní ohromeně zíral. Jak mohla znát mé pocity?

       Právě jsem chtěl zareagovat, když vzduch prořízl hlas píšťalky. "Konec a nastupovat. Za pět minut je odjezd pánové", křičel velitel. Sova jen s úsměvem nevinně pokrčila rameny?..

       Není minulost, není budoucnost?..

       Ve stejném okamžiku v nekonečném kosmickém prostoru se proťaly linie Osudu. Pár hluboký černých očí se opět setkalo. Bez jediného slova se střetl tok informací dvou inteligencí, aby vzájemně obohatil obě vědomí stojící vedle sebe. Pod oslnivou stříbrnou září hvězd za jemně vrnícího zvuku klimatizace famózního stroje pohybujícího se po neviditelné trajektorii vakua se vytvořila energie uspokojení???

       Ve stejném okamžiku dala pusu na dobrou noc svému medvídkovi Fredymu malá Nicol. Bouřící vítr sílil, cloumá okenicemi, ale spánek je silnější. Poslední na tomto světě?. Ubohá Nicol spící uprostřed New Orleans. A s prvním jejím snem pukají první metry zdí nedaleké vodní přehrady?..

       Ve stejném okamžiku s ohromujícím duněním v probouzejícím se ránu vysoko nad Sibiří dochází ke gigantickému výbuchu?..

       Ve stejném okamžiku v posledních vteřinách života se objímá se strachem na šibenici diktátor Saddam Husain??  

       Ve stejném okamžiku na jiném místě umírá?. pod vůní Růže, zasnoubená Láskou a přesto tak smutná  Máří Magdalena?.

       Ve stejném okamžiku v ohni nenávisti a vulgarismu Ega vládců tohoto světa vybuchuje děsivá mina?.. hroutí se Nagasaki i Hirošima?..

      Ve stejném okamžiku s burácejícím smíchem bavící se společnosti vystřelují špunty šampaňského a všude vůně vodky?. nějaký Alexej slaví narozeniny?

      Ve stejném okamžiku??

      Ve stejném okamžiku čteš tyto řádky s hlavou plných myšlenek a srdcem plných pocitů. Co je důležité a co je podstatné? Jsem šťastný a nebo smutný?. A jsem? Toužím a hledám. Pláči a směji se já?. důsledek vibrace?..

       Požitek, příjemný požitek. Vše pro příjemný požitek. Kradou a lžou ? Bože snad i zabijí!!! Bolest a příjemnost. Smutek a radost. Každý den dokola se probouzím a usínám. Rodím a umírám. Malé kruhy jsou plodem těch velkých. Malé činy jsou zárodkem těch velkých. Měřím, porovnávám a zkoumám. Učím se?..

       Neboj se?.. prostě se neboj. Užívej si to. Nic není špatné a nic není dobré. Ber tak jak je. Rozměry jsou iluze. Och!!! Přemýšlej bez rozměru, miluj bez rozměru, žij bez rozměru ve světě bez rozměrů s Nadějí bez rozměrů??

      A ještě jednou?.. Neboj se, přijmi se, přijmi Ho?. Usměj se?. Chápeš? Nejsi vně, jsi uvnitř, jsi doma?.. Oddej se životu, v kruzích otáčejících se kol těch velkých i malých tvořící spirály světa bez rozměrů. Jdi a nebo létej pohybuj se jak potřebuješ. Vidíš? Miluješ?.

     A ještě jednou?.. Nežádej, dostaneš !!  Neposuzuj a užívej pocty!!  Dopřej a budeš mít ještě víc!!  Obětuj se Vesmír se obětuje pro tebe!!  Nepodléhej závislosti a ochutnej svobodu!! Usměj se a pohlaď bez rozdílu a nebudeš nikdy sám!!

       A ještě jednou?..

       Ve stejném okamžiku?..

       Díval jsem do hlubokých, doslova bezedných očí "sovy". Mou mysl zaplavil tok informací. Před sebou jsem viděl velký pravotočivě se otáčející symbol. Známý symbol??. Velmi známý symbol??  Vždyť ho musí znát i každý školák??.