Tak jak se dalo očekávat rozvířil "Horizont událostí" hladinu názorů a úvah. To je jedině dobře a svým způsobem jsem s tím počítal. V posledních hodinách zavalen množství e-mailů probírám jednotlivými názory, které si analyzuji a snažím si z nich vzít to podstatné důležité. Myslím tím samozřejmě i na "Horizont událostí". Je velmi příjemné vědět jací citliví a vnímaví jedinci chodí na mé stránky. Jedna paní mi dokonce napsala: "Nevím, nedokáži to přesně popsat, ale tak nějak intuitivně cítím, že "Horizont událostí" je zcela něco jiného než ostatní tomu podobné materiály. Cítím v tom velkou hloubku, energii a zvláštní charisma. Nesmírně se těším na další části".
Takže tyto a spoustu jiných kladných i záporných názorů mne přesvědčilo o tom, že bych měl jako autor tohoto materiálu sdělit něco více o okolnostech a nástrojích, které si beru k ruce při psaní. Tak především "Horizont událostí" jsou esenciální fakta, která existují nezávisle na mé tvůrčí potenci. Byli tu jsou tu a budou tu. "Horizont událostí" je ale také literární útvar, který se postupně vyvijí v mé tvůrčí dílně. A věřte tomu, že to není vůbec jednoduchá práce. Takže co je tedy onen "Horizont událostí"? Literární útvar, který pod vrchní dramatizační dějovou úrovní obsahuje zcela zásadní klíčové navigační zdrojové informace. Ony pro lidské vědomí esenciální informační a navigační perly jsou uložené na různých místech dějového panoráma. Vyžadují od čtenáře briskní pozornost, nezaujatost a hluboké intuitivní spojení s textem, tedy dějem. Ve stejném duchu o tom hovoří i jeden z mých spolupracovníků, pan Helebrant, který je součástí realizační skupiny tohoto projektu?..
Jan Helebrant se svěřuje: "Horizont událostí" je fenomén. Čtenář je prostě surfař.. Ihned na začátku ponořen do esence rychlého řečiště informací. Uchvácen tímto proudem doslova surfuje od stránky ke stránce, musí zvládat nejen různé změny tohoto toku, víry, peřeje, tůně a zátoky, ale zároveň se musí soustředit na sbírání velmi chytře zasunutých základních navigačních informací, oněch perel, které jsou ti skutečným pokladem pro hledajícího v tomto díle. Jak zmiňuje autor pan Jaroslav Chvátal "Horizont událostí" je velmi specifický literární projekt, je to sága - Záhada. Seriál na těchto stránkách jsou pečlivě vybrané fragmenty z původního literárního zdroje, který se právě nyní souběžně tvoří. Jaroslav Chvátal se k tomu vyjadřuje: "V první fázi půjde o tři knižní tituly. Tří díly. Trojnásobná možnost pro každého čtenáře ponořit se do bodu kde Nic a Všechno se stávají?.."
Jak jinak, na závěr malé upozornění pro každého čtenáře - surfaře. Má-li mít vaše cesta smysl, je třeba na bouřlivé hladině "Horizontu událostí" umět dokormidlovat dokonce. Ale to ještě nestačí. Na této pouti je třeba sbírat "skryté navigační informace - ony perly" pamatujete?. Nebudete-li věnovat této činnosti pozornost - utopíte se v proudu souvislostí. Budete-li úspěšní a přistanete na konci, bude pro vás rozhodující počet perel (navigačních informačních parametrů), které budete vlastnit. Tento počet je extrémně důležitý jelikož vám zabezpečí výchozí pozici do finálního úseku cesty. Jenže ten se milý čtenáři nachází na zcela jiné rovině než je text tohoto seriálu. Bližší informace budou k dispozici na jeho konci.
Takže? Chcete se vydat možná na jednu z nejdramatičtějších cest za Odhalením? Nic vám v tom nebrání?.. Vůbec nic!!
Koordinátor realizační skupiny "Horizont událostí"
Jan Helebrant
Antarktida je nejvíce zrádný kontinent na této planetě. Je nevyzpytatelná. Velmi rychle jsem pochopil, že Falklandy byly svými podmínkami procházkou růžovým sadem. Bylo to neporovnatelné. Chci se vrátit k našemu výsadku. Jak jsem již naznačil byli jsme letecky přepraveni a vysazení na jedné z okrajových ker několik stovek kilometrů od hranic teritoria "Země Královny Maud". Byl to pochopitelně nejrychlejší způsob jak se dostat na místo. Očekávali jsme, že již během letu budou problémy, byli jsme připraveni skutečně na všechno. Bylo nám jasné, že nacisté budou mít perfektní protiletecký štít. Seděli jsme v letadlech v plné zbroji. Řev motorů však zcela pohlcovalo hrobové ticha mého nitra. Kolegové vojáci na tom nebyli o nic lépe. Letěli jsme několika letadly. Hlavní úderná skupina se skládala celkem ze 160 vojáků včetně důstojníků a pečlivě vybraných vojenských vědeckých poradců. Vůbec jsem jim nezáviděl, ale jak jsem velmi rychle poznal byli to velmi odolní a otrlí chlapíci.
Tak jak jsme se postupně nasouvali do kritické oblasti očekávali jsme problémy, ale nic se nedělo. Prostě vůbec. Bylo to zvláštní, podle všech předpokladů jsme již museli být dávno minimálně pod technickou kontrolou vzdušného prostoru protivníka. Byl klid?.. Tento stav nás ale vůbec nijak neuspokojoval?? Bylo to proti předpokladům a nám začínalo být jasné, že se zdaleka nebudeme moci spolehnout na předpoklady našich šéfů. Bylo to všechno jedna velká improvizace. V místě našeho výsadku již před několika hodinami byla ze speciálních námořních člunů vysazena speciálních výzbroj, vystroj a mnoho dalších vojenských zařízení. Po provedeném výsadku jsme si tyto věci převzali. Nacházeli jsme se několik desítek kilometrů od staré německé vědecké stanice Maudheim. Naše rozvědka měla k dispozici informace o tom, že Maudheim později sloužila jako vojenská tranzitní stanice, ale vše nasvědčovalo tomu, že je již delší dobu opuštěná.
Přísně tajná operace Taberlan předcházela monumentální vojenskou akci High Jumpe, která byla mezinárodním podnikem pod vedením admirála Richarda E. Byrda. Rozhodnutí postavit do čela tohoto muže bylo více jak logické. Tento člověk ve své osobě kombinoval všechny důležité předpoklady, které měly být zárukou konečného úspěchu. Byrd byl vědec, badatel a cestovatel, který měl o ledovém kontinentu vyjimečné znalosti. Byl to také velmi úspěšný voják, který se dokázal ve své kariéře vyšplhat velmi vysoko. A v neposlední řadě to byl člověk, který měl ojedinělé zkušenosti s německou morálkou majíce perfektní informace o některých nacistických projektech v oblasti Antarktidy.
Na druhé straně byla "Operace Taberlan" z hlediska vojenského ve podstatě čistě záležitostí anglického námořnictva. Nešlo o žádný monumentální podnik, spíše jakousi útočnou přepadovou akci v režii speciální jednotky toho nejlepšího co bylo momentálně k dispozici. Na rozdíl od High Jumpe byl Taberlan totálně utajenou záležitostí, která nikdy nepodlehla cenzuře a či záměrné desinformační kampani iniciovanou zpravodajskými službami. Z tohoto důvodu jsou skutečnosti, které nám podávají akta "Horizont událostí" zcela výjimečná.
Čekala nás cesta ke stanici. Několik hodin intenzivního přesunu pod rouškou černo černé noci?? v třeskutém mrazu?? v tak husté vánici, že nebylo pořadně vidět na deset metrů kolem dokola. Znovu opakuji nechci případné čtenáře tohoto dokumentu unavovat vojenskou taktikou. Je to z toho důvodu, že se chci soustředit na jiná daleko důležitější fakta zcela zásadního charakteru. Nicméně musím konstatovat, že skupina byla rozdělena do několika menších celků (úderný oddíl první linie, jistící skupina, záložní skupiny a technický oddíl. A byl to právě tento technický oddíl, který od samého počátku poutal mou pozornost. Nacházelo se v něm několik lidí, kteří neměli prakticky žádné zbraně, přičemž sami byli střeženi jinými vojáky. Nebyli to pochopitelně žádní zajatci, naopak někdo kdo byl pro naší misi velmi, velmi důležitý. Netušil jsem ovšem ještě, že nejbližší hodiny mi pomohou tuto hádanku rozhřešit.
Postupovali jsme svými technickými prostředky kupředu rychlostí asi 15 kilometrů v hodině. V černočerné tmě, šlehajícím větrem do tváří a třeskutou zima jsme se nezadržitelně blížili k základně Maudheim. Ještě 4 kilometry. Úderný oddíl se za jízdy přeskupil do útočné konfigurace. O základně jsme měli k dispozici základní informace a s tím jsme si museli vystačit.
Pak se najednou rozsvítilo slunce, zároveň zaječela siréna a náš oddíl byl zasypán salvou kulek. Okamžitě jsme reagovali a střelbu opětovali. Vše se odehrálo nesmírně rychle. Hučení větru jsem zaslechl permanentní křik. Bylo to v němčině. Jako kdyby nám chtěl nepřítel sdělit něco velmi naléhavého. Na vlastní oči jsem viděl jak zpoza základny utíkají lidé, kteří prakticky okamžitě byli zasaženi našimi kulkami. Přišlo mi to v u chvíli všechno naprosto bizarní a absurdní. Ti lidé se chovali nějak zvláštně. Nebyli uvnitř objektu museli se pohybovat někde v jeho blízkosti. Ale proč.
Poté co jsme ovládli prostředí okolo základny jsme provedli rychlý úder směrem dovnitř. Byl jsem mezi prvními, takže jsem měl velmi dobrý výhled. Bohužel to co jsem uviděl mi doslova vyrazilo dech. Po rychlém pročesání vnitřních prostor jsme narazili na dvě mrtvá těla?? Bože!!!!! Co to bylo???? Jejich těla byla něčím ohlodaná, resp. tkáně byli zcela přesným, řekl bych přímo chirurgickým způsobem odstraněna na několika místech. Ať to bylo cokoliv, zda se mi o tom ještě dnes. S těmito nepochopitelnými ostatky se tu nacházel napůl šílený člověk. Když nás uviděl, sáhl po pistoli a před našimi zraky se zastřelil. Jsou okamžiky, které se stávají v životě lidského jedince průsečíkem mnoha dalších sekvenčních událostí. Velmi rychle jsme pochopil, že jsem do jednoho z nich právě vstoupil?? Nechtěl jsem, ale osud byl silnější??.
Ještě před tím než se onen mladý nešťastník zastřelil, zaplnila se místnost vojáky. Skoro všichni byli upoutáni nezvyklým torzem mrtvol. Prakticky okamžitě co se mladý muž zastřelil, začal velitel křičet aby okamžitě dorazili "sovy" z technického. O žádných sovách v technickém oddíle jsem nic neslyšel, ale to se mělo v následujících okamžicích změnit. Velitel vytáhl souběžně z vaku hodinky , teprve později jsem zjistil, že to byly stopky. Dav se zavlnil a do popředí vstoupili dva muži. Ihned jsem je poznal. Bylo to ti neozbrojení z technického oddílu. Ale proč jim říkali "sovy"? Jeden z nich promluvil úsečně na majora: "Kolik?" "Mínus 25 vteřin", odtušil velitel. "Takže nám zbývá nějakých dva a půl minuty". Okamžitě ho přeneste do sněžného traktoru, ale rychle!! Byl jsem vyzván abych ještě s jedním vojákem zdvihl mrtvolu a odnesl jí na místo. Ještě 120 vteřin. Při sporém osvětlení jsme se potáceli s tělem vzhůru po točitých schodech. Pot se mi hrnul po zádech. Devadesát vteřin !! Zahřímal za mnou velitel. Sakra přidejte. Nikdo z nás nechápal o co tu vůbec jde. Běželi jsme jak o závod k nejbližšímu sněžnému traktoru. Sedmdesát vteřin!!! Zoufal si major.
Asi dvakrát nám mrtvola spadla do sněhu a museli jsme jí zvedat. Vzhledem k tomu, že jsem utíkal jako první měl jsem před sebou volný výhled. Viděl jsem jdoucí "sovy". Šli takovým zvláštním vlnivým způsobem. Ti lidé působili velmi, ale velmi cize. Byli zcela klidní?.
Jakmile jsme našli příhodné místo, okamžitě přistoupili k tělu. Kolik? Ještě zbývá asi 50 vteřin!! V následující vteřině se to stalo. Jedne ze "sov" rychlým pohybem třemi prsty pravé ruky se dotkla třech míst nedaleko od sebe pod levým okem mrtvoly. Vzduch ztěžkl. Bylo nás u toho několik včetně velitele, bože nikdy jsem nevěřil, že zažiji něco tak zvláštního. "Sova" se absolutně koncentrovala na jisté místo asi 10 centimetrů za temenem hlavy. Cítil jsem ohromnou sílu, která se počala okolo systematicky koncentrovat. Později, když jsem se o svých pocitech bavil s ostatními příchozími, shodli jsme se na tom, že jsme byli svědky nějaké psychotronického působení. Naprosto nám ovšem unikal důvod takového nezvyklého chování.
Vlastně to co píši není tak zcela pravda. V jisté chvíli jsem vstoupil do svého vlastního individuálního prožitku. Nikdy jsem o něm nehovořil a tak tento prostor je vlastně prvním místem tohoto sdílení.
Jak jsem již naznačil, koncentrovala se jedna ze dvou "sov" na mrtvolu v jakési nepochopitelné činnosti čehosi co prostě nelze popsat. Následující okamžiky bych chtěl detailně sdělit, jelikož se mi zdají velmi důležité. Nevím proč, ale prostě zdají se mi velmi, velmi důležité.
Stalo se, že po chvilce jsem pocítil teplo na temeni hlavy, pamatuji se, že jsem se bezděčně poškrábal na hlavě a dál sledoval události přede mnou. Narůstal ve mně neklid a jakýsi druh nervozity. Upozorňuji, že šlo o vteřinové bloky, bylo to velmi rychlé.
Pak mne doslova jakási síla zvedla hlavu a přinutila se setkat s očima té druhé "sovy". Ježiši Kriste !!!!
(Segmenty buňkové paměti zareagovaly na neviditelný tok energie. Během několika desetin vteřiny došlo k prolomení prvního stupně amnestické inkarnační hráze. "Sova" se vnitřně usmála. Vysoce koncentrovaný tok žluto růžové energie dosáhl kritického místa "Energetický Krystal Rahunta se v dalším těle člověka stal opět aktivním. Po jak dlouhé době!!! P celých 2 680 000 letech !!! Sova byla velmi spokojená. Nejenže našla dalšího?.., ale dokonce se jí podařilo vyvolat Reakci !!! U kolikátého už !! Vynikající výsledek).
Ve stejném okamžiku se kybernetickým vědomím "Roje" prozářila jemná vlna znepokojení. Toto znepokojení nemělo žádný racionální důvod. "Roj by tomuto jevu nevěnoval pozornost, kdyby za poslední osm let nešlo o 24863 stále se dokola opakující vjem.
Díval jsem do hlubokých, doslova bezedných očí "sovy". Mou mysl zaplavil tok informací. Před sebou jsem viděl velký pravotočivě se otáčející symbol. Známý symbol??. Velmi známý symbol?? Vždyť ho musí znát i každý školák??.
Zdroj: Akta - "Horizont událostí"
(c) Jaroslav Chvátal
Šíření pouze se souhlasem redakce
partner Matrix 2001