Hollywood, UFO a odhalení existence mimozemského života

Měl jsem včera možnost zhlédnout film District 9. Bohužel to byla spíš nepříjemná zkušenost. Odešel jsem po 20 minutách.

District 9 postavil mimozemšťany na diskriminovanou stranu rasistického chování lidstva. Nejvíc mě však rozčílilo jejich vulgární a drsné zobrazení.

District 9 chytře využívá obráceného motivu o invazi mimozemšťanů. Propaguje nicméně negativní stereotypy o nich.

Když k tomu přičteme i listopadovou premiéru snímku The Fourth Kind („Čtvrtý druh“), zjistíme, že se Hollywood opět uchýlil k pěkně hrubému vykreslení mimozemského života.

- Existuje nějaký skrytý důvod, proč mimozemšťany ukazovat tak, jak je tomu v District 9?
- Připravují nás snad vlády či korporace na budoucí odhalení jejich existence?

Při hledání odpovědí jsem kontaktoval expertku na UFO a exopolitiku – Paolu Harris. Ta se fenoménu UFO věnuje už více než třicet let a 14. září zahajuje svůj online kurz na téma „UFO a Hollywood.“

Její odpovědi na mých osm otázek osvětlují to, jak Hollywood v průběhu své historie zobrazuje UFO a mimozemšťany a rovněž dává příslib fascinujícího online kurzu.

1) Jaký mají filmy, jako je District 9 nebo Fourth Kind, které znázorňují mimozemšťany v negativním světle, vlastně význam?

Myslím si, že District 9 pojednává o rasismu jako takovém a jeho poselství je pozitivní. Popravdě ukazuje, jaké je to v kůži někoho jiného. Vidíme v něm, co dominantní kultura s vojenskou silou může udělat nějaké jiné kultuře – až už jde o černochy v Jihoafrické republice, nebo o mimozemskou kulturu.

Jakýkoliv druh rasistických úsudků – mezi něž spadá i rozhodování, které mimozemské rasy jsou „dobré“ či „špatné,“ jistě nepovede k produktivní galaktické diplomacii, která je jádrem exopolitiky. My, jako planetární kultura, máme možnost volby ohledně toho, jakým způsobem se lidstvo začlení do vesmírné komunity.

Tyto filmy nám ukazují důsledky možných rozhodnutí.

2) Co si myslíte o remaku filmu The Day the Earth Stood Still („Den, kdy se zastavila Země“), ve kterém se příchozí mimozemšťané změnili z pacifistů pokoušejících se pomoci lidstvu vyhnout se atomové válce na environmentalisty připravené zničit lidi, jen aby zachránili planetu?

Prostě změnili zaměření. Vypadá to, jako by se nějakému scénáristovi zdálo, že za záchranu tentokrát nestojíme.

První verze filmu přinesla varování před jadernou destrukcí. Ústřední pointou remaku je něco jiného. Protože Země představuje „klenot vesmíru,“ mise měla na této planetě zachránit pouze rostliny a zvířata. Ovšem konečným poselstvím se stalo ujištění, že vždy existuje naděje na kosmickou spásu. K tomu dojde, když robotický Keanu Reeves uvidí lásku mezi matkou a dítětem.

3) Souhlasila byste s tvrzením, že v Hollywoodu teď vzniká více filmů zaměřených na negativní stránky kontaktu s mimozemšťany?

Myslím, že lze mluvit o rovnováze obou. Násilí a negativita se do filmů vkládají kvůli publiku. Příšery a únosci lidí jsou tam kvůli výdělku. Ale některé snímky vyvolávají i dojetí a empatii vůči mimozemšťanům. To se týká třeba filmů: E.T. („E.T. – Mimozemšťan“), Close Encounters („Blízká setkání třetího druhu“), The Abyss („Propast“), The Fifth Element („Pátý element“), Blade Runner, Starman a obzvlášť The Man Who Fell to Earth („Muž, který spadl na Zemi“) s Davidem Bowiem. Části těch filmů se chystám využít i ve svém kurzu.

Myslím, že taxikář, který zachrání mimozemské děti ve filmu The Race to Witch Mountain („Útěk na Horu čarodějnic“), nese určité poselství. Osobně se domnívám, že Disney a ABC patří mezi průkopníky. Vždy jimi byli.

Víme, že i někdejší výtvarník u Disney, Ward Kimball, byl ze strany USAF (amerického letectva) požádán, aby vytvořil film na téma odhalení existence mimozemského života. Sám Walt Disney se přátelil s Wernherem von Braunem, který „Pravdu“ znal.

Je škoda, že se Dr. John Mack toho všeho nedožil.

4) Myslíte si tedy, že motiv „negativních mimozemšťanů“ je využíván kvůli silnější odezvě u publika, nebo to má i nějakou jinou psychologickou funkci?

To je různé. Podle mě patří Spielberg mezi insidery se smíšenými zprávami. Dokáže natočit filmy jako E.T. nebo Close Encounters, a pak zcela obrátí a rozhodne se zničit lidstvo ve War of the Worlds („Válka světů“). Kdo asi vydává příkazy? Ovšem minisérii Taken („Uneseni“) považuji za mistrovské dílo. Ta obsahuje snad všechny aspekty fenoménu únosu i kontaktu včetně následného utajování ze strany vlády.

Publikum touží po vzrušení. A Hollywood nám často jen dává to, co sami chceme – i když to někdy pokřivuje skutečnost o návštěvách mimozemských bytostí a o fenoménu UFO. Země stále existuje a ani nás, lidi, zatím nikdo nezničil.

To se může zdát divákům příliš nudné – takže je často nezbytné přesunout naši vlastní agresi do rámce chování mimozemšťanů.

5) Do jaké míry se v hollywoodských filmech odráží vliv vojenského sektoru – a do jaké míry se tedy v této oblasti uplatňuje program psychologické války?

Myslím si, že když navodíte u lidí strach, lze s nimi pak snadno manipulovat. Ať už jde o téma prasečí chřipky nebo o hrozbu přicházející od mimozemšťanů. Hollywood a vizuální média obecně fungují jako nástroje v rukou těch, kteří nad námi drží dohled. Na druhou stranu si ale myslím, že třeba producent a režisér Paul Davids nám svým snímkem Roswell, který se zakládá na svědectvích zúčastněných lidí včetně Jesse Marcela mladšího, prokázal velkou službu.

Mnoho událostí s mimozemšťany je podpořeno dobrými svědeckými výpověďmi – a právě ty mě zajímají nejvíce. S řadou takových svědků jsem si osobně promluvila. Jde například o bývalého pilota stíhacího letounu, Dr. Miltona Torrese, který dostal rozkazem vyslat na UFO řízenou střelu. K události došlo v roce 1957 nad Manstonem v Anglii. Otázka zní: střílelo někdy nějaké UFO zpět? Studium ufologie a exopolitiky do tématu vnáší světlo a „pravda“ je mnohokrát daleko podivnější než fikce, to mi věřte.

Svým studentům poskytuji podrobné rozhovory, které jsem vedla s mnoha lidmi z nejrůznějších komunit – z armády, tajných služeb či astronautiky. Můj učitel, pan J. Allen Hynek, říkával, že „fenomén UFO musí být zkoumán vážně a bez zesměšňování.“ Ze svých cest jsem získala tu zkušenost, že v zahraničí se tématem zabývají seriózněji. Méně lidí se tomu vysmívá – tamní zvědavost stojí na historické antropologické perspektivě – na propojení se starověkými kulturami. My ve Spojených státech jsme kultura relativně nová.

„Vesmírné kultury“ bychom měli studovat stejně, jako studujeme sociální vědy.

6) Soustřeďujete se ve svém kurzu o Hollywoodu a UFO na pozitivní zobrazování mimozemšťanů? Z jakého důvodu je to důležité?

Jde o to, najít v tom všem smysl – to není jen o negativitě a pozitivitě. Jsem zvyklá využívat při vyučování historickou perspektivu – třicet let jsem působila jako středoškolská učitelka literatury a historie.

V kurzech exopolitiky, které se konají na Institutu exopolitiky, využíváme mou knihu rozhovorů nazvanou Spojování bodů: Nalézání smyslu v rámci fenoménu UFO. Tam jsou k dispozici i dodatečné eseje z pera jiných badatelů či svědků – s jejich pomocí se snažíme dát celou tu skládačku dohromady.

Neříkám svým studentům, co si mají myslet. Nemám pro ně konečné odpovědi. Totéž se týká i mé nejnovější knihy Exopolitika: Vše nahoře, která se zvlášť věnuje teoriím odhalení mimozemských civilizací. Je to jen takové hloubání – o historii fenoménu a o tom, jak se na případný kontakt připravit. Ovšem jedna věc platí – tento fenomén existuje.

7) Co podle vás budou studenti vašeho kurzu považovat za jeho nejužitečnější část?

V rámci mnou navrhovaných námětů má student celkem 13 povinností, které je třeba splnit pro získání kreditu. Ale vždycky se tomu věnují více. Dokládají vlastní zkušenosti, vyhledávají videa na internetu a věnují se četbě i nepovinné literatury. Většinou je téma zaujme, takže dělají více, než se po nich požaduje. Mí studenti také často vnímají vysílání v televizi i různé filmy v daleko metaforičtějším rozměru. Hledají hlubší poselství a různá propojení. Většina z nich by skutečně mohla takový kurz i vést.

Existujících důkazů a expertních svědectví máme dnes již tolik, že bychom s nimi vyhráli jakýkoliv soud na téma fenoménu UFO a toho, že jsme již od dávných dob navštěvováni, sledováni a také že se nyní nacházíme v klíčovém bodě naší evoluce.

8) Chtěla byste ještě na závěr něco ke spojení Hollywoodu a UFO dodat?

Ano! Ze všeho nejvíc mě povzbudila ta poslední scéna ze Spielbergova filmu Close Encounters, kdy Francoise Truffaut s pomocí signálů, které vytváří vlastníma rukama, komunikuje s těmito bytostmi. Zažívá tam kontakt s mimozemským životem natolik odlišným od života pozemského, že zdánlivě neexistuje nic, co by nás s nimi spojovalo. Ovšem tím společným je úsměv – ten slavný úsměv.

Kontakt s mimozemšťany změní směr vývoje člověka a stav jeho vědomí. U mě to tak bylo. Zážitek měl na mě ohromný dopad a myslím si, že většina lidí se toho bojí. Já jej vítám.