Holandská spojka, aneb jak rodina Bushů získala bohatství od německých nacistů (2)

Jakmile Berlín padl do rukou Spojenců a Rusů, bylo načase dokumenty odeslat zpět do Rotterdamu, aby banka na „neutrální“ půdě mohla prokázat vlastnická práva pod „přátelským“ dohledem Allena Dullese, který jako tehdejší šéf „OSS“ (předchůdce pozdější CIA) velmi dobře věděl o nacistickém vyšetřování rodiny Thyssenů. Jenže pro Fritze Thyssena vše nešlo zase až tak hladce jak si představoval. Během II. světové války byla berlínská banka Augusta Thyssena několikrát bombardována a potřebné dokumenty byly pohřebeny v podzemním sklepením pod tunami suti a drti. A tak přišla na pořad dne otázka: „Co s tím?“

Z materiálů zpravodajce Gowena víme, že princ Bernhard osobně řídil jednotku holandských zpravodajců, kteří se několik týdnů hrabali v tunách suti, aby nakonec po několika týdnech rodině Thyssenů diskreditující dokumenty konečně našly a ještě v roce 1945 je vrátili do banky v Rotterdamu.

Této epizodě se věnuji podrobně, abyste si dostatečně zřetelně zcela absurdní, až neuvěřitelný fakt. Skupina důstojníků zpravodajské služby hledá osobní dokumenty nějakého bankéře a průmyslníka (ve skutečnosti zloděje a podvodníka) s vědomím toho, že jde v podstatě o předmět doličný, prokazující zločinnou činnost rodiny Thyssenů, aby po nalezení těchto dokumentů místo obvinění, tyto obratem doručili do jejich druhého soukromého bankovního ústavu v Holandsku. A vše je v pořádku a nic se neděje. Holandští zpravodajci pracující takto pro soukromou osobu si vymysleli velmi originální odůvodnění své akce. Nacisté prý ukradli korunovační klenoty manželce prince Bernhardta, princezně Julianě. Rusové (kteří měli v držení tu část Berlína, kde se Thyssenova banka nacházela), dali k prohrabování se v sutinách souhlas. „Operace Juliana“ byl neuvěřitelným holandským podvodem provedeným na spojeneckých vojskách, která pátrala po indiciích prokazující Thyssenovi podvody.

Po roce 1945 jeden z vysokých holandských manažerů rotterdamské banky pokračoval v pátrání po usvědčujících dokumentech, aby nakonec skutečně zjistil, že celou tu dobu seděl na obrovském skrytém nacistickém finančním pokladu. V roce 1947 začal tento manažer Thyssena vydírat s tím, že vše oznámí holandským úřadům. Jenže když zjistil, že mu jde o život, jelikož se zapletl do velmi vysoké hry, uprchl do New Yorku. Zde, jak sami asi chápete, velmi naivně zamýšlel celou záležitost probrat s ředitelem bankovní korporace, do které rotterdamská banka patřila, panem Prescotte Bushem. Gowenův holandský zpravodajský zdroj přímo uvedl, že manažer zcela vážně zamýšlel Prescottu Bushovi „odhalit“ pravdu o tajemství pana Fritze Thyssena v návaznosti na existenci nacistického majetku v rotterdamské bance.

Co myslíte. Jak to asi dopadlo? No, jak jinak? Tradičně.

Tělo našeho naivního manažera bylo nalezeno v ulicích New Yorku o dva týdny později.

Podobně dopadl poměrně nedávno v roce 1996 holandský novinář Eddy Roever, který v Londýně pátral po skrytých vazbách mezi rodinou Bushů a Margaret Thatcherovou v návaznosti na problematiku, kterou tu probíráme. Roevenovo tělo bylo nalezeno o dva dny později. Jak správně Gowen poznamenává, je jen těžko uvěřit, že by oba dva lidé shodně těsně po té co se snažili odkrýt pravdu, zemřeli na infarkt.

Bohužeů Gowen a ani jeho holandský zdroj nevěděli o existenci podpůrných důkazů, které se nacházely v „Custodian archivech“ a „OMGUS archivu“. Tyto dva nezávislé zdroje důležitých informací potvrzují fakta, která prezentoval holandský zdroj zpravodajce Gowena. První archiválie potvrzuje, že do korporace „Union Banky“ v New Yorku, patřila i rotterdamská banka. Druhá archiválie potvrzuje, že rotterdamská banka byla skutečně vlastněna rodinou Thyssenů.

Nedivme se tedy, že Allen Dulles poslal Paula Manninga na „lov divokých hus“ do Jižní Ameriky. Byl totiž velmi blízko odhalení nezvratné skutečnosti, že banka Bushovi rodiny v New Yorku byla v utajení vlastněna nacisty a to před II. světovou válkou, v jejím průběhu a po ní. Jednou je vlastnictví „Union Banking Corporation“ prokázáno, což poukazuje na zcela jasný případ zrady v režii nejen Allena Dullese, ale i Bushovi rodiny vzhledem k jejich zřejmé pomoci nepříteli během II, světové války.

Prvním klíčovým faktem, který je jasně ověřený a mohl by posloužit v jakémkoliv případném trestním řízení, je fakt, že Thyssenova rodina tajně vlastnila Bushovu banku. Mimo Gowenova zdroje a analogicky shodné části archiválií uložených na dvou místech v USA, pak existuje ještě třetí faktum, které pochází přímo z rodiny samotných Thyssonových. V roce 1979 představil baron Thyssen-Bornemisza (synovec Fritze Thyssena) psanou historii své rodiny o kterou se podělil se svým nejvyšším vedením. Kopii této třicetistránkové studie pod názvem „Historie Thyssenovi rodiny a jejich aktivity“ poskytl Gowenovi jeho holandský zdroj. V tomto materiálu se nachází i toto sdělení:

„Na počátku II. světové války se banka „voor Handel en Scheepvaart“ se stala součásti holdingu otcovi holandské firmy, přičemž jejím jediným podílníkem maďarský občan. Již před rokem 1929 vlastnila podíly banka Augusta Thyssena, a také americké dceřiné firmy a také americká „Union Banking Corporation“. Podíly všech poboček se v roce 1945 nacházely v bance Augusta Thyssena, která se nacházela ve východním sektoru Berlína. Na poslední chvíli se je však podařilo přenést na západ.“

-pokračování-


Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly