HISTORICKÁ PLANETÁRNÍ KATAKLYZMA - SOUVISLOSTI A OKOLNOSTI (3)

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

16.06.2021 Exkluzivně

Göbekli Tepe, podzemní města Kappadokie a tajemný původ některých plodin

Podle různých tradičních starověkých spisů, existovala před a během poslední doby ledové prosperující vysoce pokročilá civilizace (a zřejmě nejen jedna), která byla zničená asi před 13 000 lety vlivem působení jednoho nebo i více asteroidů či samostatné  komety. Ve starých textech však existují i ​​varování pro budoucnost. Nejprodávanější autor Graham Hancock vysvětluje tyto události ve své knize “Otisky božích prstů“. Hancock popisuje jak na konci poslední doby ledové před 12 800 lety byla gigantická kometa zodpovědná za obrovskou katastrofu na Zemi. Kometa se rozpadla na různé fragmenty, některé z nich zasáhly Zemi, a nakonec vyvolaly globální kataklyzma. Upozorňuji, že jde o jednu z velkého množství hypotéz na toto téma. Oblastmi dopadu měla být především  Severní Amerika a Evropa, přičemž fragmenty měly předpokládanou rychlost nárazu kolem 97000 km/hod. V místech jejich dopadu se vytvořily obrovské tepelné vlny. Velké masy ledovcových pásem, které v té době existovaly, se během velmi krátké doby roztavily, což způsobilo, že miliony čtverečních kilometrů roztaveného ledu jednak destabilizovaly zemskou kůru a také vytvořily nepředstavitelně intenzivní povodně.

Ačkoli se z mýtických zemích (Atlantis, Lemuria, Mu nebo Hyperborea), do celého světa rozšířilo mnoho legend, akademická věda dodnes popírá existenci vyspělých civilizací v pradávné minulosti, ačkoli pro tento argument v současné době existuje mnoho důkazů. Samozřejmě o tom vědí iniciované kruhy, jako jsou například vysoké komunity svobodného zednářství, ale nechtějí, aby byly tyto znalosti široce známé. A nejsou to jen obrovské staré kamenné památky a megalitické stavby na mnoha místech světa, které o těchto civilizacích stále svědčí. Knihy Grahama Hancocka byly vědou dokonale ignorovány. To se však změnilo, když se někteří z těchto odborníků podrobněji podívali na jeho objevy. Rytiny ve slavném kamenném komplexu Göbekli Tepe (oficiálně nejstarší chrámový komplex Země), jsou důkazem toho, že neznámá síla, která zasáhla před 13 000 lety a vyvolala kataklyzma, zničila mnoho prastarých civilizací naší planety.

Lokalizace Göbekli tepe na mapě
Jedno z mnoha odhalených "jáder" "Göbekli Tepe

Prehistorická instalace, které se nachází v jihovýchodní Anatolii v Turecku a která byla objevena v roce 1963, je velkým megalitickým komplexem s kamennými kruhy z velkých kamenných desek ve tvaru písmene „T“. Více jak 200 z těchto těžkých kamenných desek bylo použito pro 20 dosud odkrytých kamenných kruhů. Každý z těchto sloupů je vysoký až 6 metrů a váží až 20 tun, největší nedokončená deska dokonce váží 50 tun. Jakým způsobem dokázali manipulovat takto těžkými deskami a sloupy? Nyní, po více než 20-ti letech výkopových prací v Göbekli Tepe, vědci stále nenašli jediný nástroj na řezání kamene! Jak dokázali primitivní lovci a sběrači zpracovat tyto tuny těžkých a až 6 metrů vysokých kamenných sloupů a vyřezat je z kompaktní skály?

Ve směšných televizních dokumentech se vážně tvrdí, že se to dělo za pomoci ostrých kamenných klínů! Umělecké sochy a různé velké rytiny byly také údajně vytesány do tvrdé skály kamennými klíny – tyto výtvory jsou dokonale hladké a mnohé linie jsou v pravém úhlu a něco takového se bez kovových nástrojů neobejde. Je také záhadou, proč kromě mýtických tvorů, jako jsou ptáci, lze vidět i sochy zvířat, jako je pásovec, divoké prase a husy, žádné z těchto zvířat nebylo pro tuto lokalitu typické. Odkud tedy přišli? Je náhoda, že údajné místo odpočinku Noemovy archy se nachází 560 km daleko v Arménii? Bylo zde nějaké spojení? I archu bylo možné vytvořit pouze s velkými technickými znalostmi.

Doposud byly zcela odkryty pouze čtyři z dvaceti objevených kamenných kruhů, za což byl odpovědný německý archeolog Klaus Schmidt. V roce 1994 zjistil, že v uvedené lokalitě je pohřben megalitický komplex, a pomocí speciálního radaru se schopností skenovat podzemí bylo možné určit, že pod vrstvou trosek jsou skryté obrovské struktury. Ve středu každého kruhu jsou umístěny vždy dva velké sloupy ve tvaru písmene „T“ se zvláštními nápisy, což také vyvolává otázku, proč byly tyto kamenné kruhy takto pohřbeny do nitra země. Kromě toho jsou desky zasazeny do základen, které byly speciálně pro tento účel vysekány ze skalního podloží. Göbekli Tepe bylo velmi důležitým rituálním místem, kde se po staletí konaly specifické duchovní aktivity. Stáří tohoto komplexu se odhaduje na 12 000 let.

Pozoruhodné pilíře ve tvaru "T" jsou jednou z dominant
komplexu Göbekli Tepe. Jejich účel není dosud znám.
Podobně se to má i skamennými pilíři.

Vzhledem k tomu, že na velkých rituálních kamenech jsou zobrazeny sochy různých divokých zvířat, plazů a mýtických tvorů, předpokládá se, že oblast kolem tohoto starověkého komplexu byla dříve zalesněná. Na kamenech však nejsou žádné obrázky lidí, pouze ptačí stvoření s lidskými pažemi a rukami, stejně jako podivné symboly včetně zvláštního symbolu ve tvaru “H“. Symbol „H“ lze nalézt také nalézt na jiných megalitických strukturách po celém světě. Není jasné, zda tyto zvláštní bytosti představují „bohy“ nebo nějaké hybridní entity. Rovněž není známa technologie použitá k vybudování samotného zařízení.

Kamenné desky, jejichž povrch je dokonale plochý a vyleštěný, se musely odněkud transportovat a přesně umístit. Komplex byl vybudován v několika fázích, přičemž nejstarší část, jak již bylo naznačeno, je stará přibližně 12 000 let a v průběhu následujících 2000 let bylo původní jádro postupně rozšiřováno. V určitém okamžiku, z neznámých důvodů, byl celý komplex s velkým úsilím úmyslně pohřben. K tomu bylo použito neuvěřitelných 500 000 metrů krychlových výplňového materiálu. Chrámy byly pohřbeny do průměrné hloubky 15 metrů! Podobně jako u jiných starověkých kultur lze i v případě Göbekli Tepe vidět, že nejstarší budovy jsou technicky a umělecky nejdokonalejšího provedení. Později byly k původnímu jádru přidávány menší a jednodušší části. Pokud celkově existuje 20 chrámů, pak každých 100 let, byl vytvořen nový a ten předchozí byl “utopen“ v zemi. Jelikož nejstarší chrámové komplexy jsou nejsložitější, je zřejmé, že k vytvoření takových kamenných struktur bylo zapotřebí rozsáhlých technické zkušeností a znalostí. Ale odkud tento mentální potenciál místní obyvatelstvo získalo? Představují velké sloupy uprostřed kamenných kruhů bohy v životní velikosti, kteří byli uctíváni, protože přinášeli lidem kulturu a vzdělání?

Německý archeolog Klaus Schmidt v Göbekli Tepe

Nekrytá suť obsahovala zbytky divokých rostlin a desítky tisíc zvířecích kostí, hlavně z gazel. K tomu je však třeba něco vysvětlit: V Göbekli Tepe dosud nebyla nalezena žádná domestikovaná zvířata ani plodiny. Dosud nevyřešenou záhadou evoluce jsou domestikované druhy zvířat a rostlin, které se nikdy nemohly vyvinout náhodným procesm. Jde o mnoho dnes známých plodin, jako je kukuřice, pšenice, jablka, hlávkový salát, květák, rýže, fazole, rajčata, brambory atd. Není známo, z jakých původních forem se měly vyvinout. První nám v současné době známá zcela domestikovaná zvířata a rostliny se najednou objevila před 5 000 až 10 000 lety. To umožnilo lidem usadit se produkovat ornou půdu a rozvíjet zemědělské práce.

Citovaná kniha od Armina Risi

Hospodářská zvířata jako dobytek, prasata, kozy a kuřata, se také objevila náhle, podobně jako užitkové plodiny téměř současně na různých místech světa. Za jakých okolností k tomu mohlo dojít? Tvrdí se, že primitivní pravěcí lidé žili stovky tisíc let na úrovni lovců a sběračů. O divokých odrůdách se říká, že se transformovaly takovým způsobem, že jsou nyní zcela závislé na lidech? Pouzdra/lusky ve kterých jsou ukrytá zrna se již neotevírají automaticky, ale lidé je musí ručně otevírat, neboť je doslova vymlátit z klasů a pak znovu zasít. Pokud se tak nestane, tyto plodiny vyhynou. Kontinuální pěstování je proto možné pouze umělým setím a vznik tohoto druhů obilí vyžadoval mnoho tisíc let cíleného šlechtění.

Udělali jsme to samé s původními divokými zvířaty? I zde byl zjevně nutný propracovaný a precizní chov, aby bylo možné v konečném důsledku získat dnešní užitková a domácí zvířata. Jak mohl původní člověk vědět, které rostliny a zvířata si vybrat pro chov? Abych to vysvětlil, musím trochu odbočit od hlavního tématu. Problém na který narážím je podrobně popsán v knize „Jste osvícení“ od Armina Risiho. Armin Risi vysvětluje, že pro jeskynní lidi bylo téměř nemožné chytat obrovské zubry a během následujících 10 000 let je chovat a domestikovat do formy dnešních užitkových zvířat. Když se nad tím zamyslíme, zda se, že na tom opravdu něco může být. Oficiálně se tvrdí, že naši předci v pravěkých dobách takto šlechtili divoké kance, vlky, divoké kočky, divoké koně, divoké ovce, zubry atp.  

Pokud by tomu tak bylo, což je velmi nepravděpodobné, museli by tito lovci a sběrači neustále bloudit a pátrat po malých stádech těchto divokých zvířat, odchytávat je a při jejich chovu mít velké štěstí na generativní předávání jejich genů z jednoho pokolení na druhé v kontinuálně řadě, tak aby proces potřebné druhé transformace byl úspěšný. Jde o proces, který by takto musel trvat několik tisíciletí, tak aby úspěšně vznikla výsledná domestikovaná forma toho či onoho původně divokého druhu. Velmi podivný zástupce domestikovaných plodin je kukuřice. Kukuřice již sama o sobě není schopná vlastního rozmnožování, je také jedinečná v celé rostlinné říši a věda vůbec netuší, z čeho se tato plodina vyvinula.

Pokud si přečtete starodávné legendy starověkých národů, můžete okamžitě zjistit, odkud tato zvířata a rostliny pocházejí: Byly to dary od bohů, kteří přišli z nebe. V egyptských tradicích se říká, že hlad po velké povodni vedl ke kanibalismu, a proto bohové přinesli plodiny a zvířata na Zemi. Na první pohled to může znít jako pohádka, ale i nad takovou možností je potřeba se umět vážně a bez předsudků zamyslet. Vývoj stromů a květin je pro evolucionisty také neřešitelnou záhadou. Sám Charles Darwin to označil jako „odpornou záhadu“. Podobně jako u zvířat, i ve vývoji rostlin existují určité zásadní problémy a neřešitelné otázky. Fosilie rostlin jsou považovány za „jen“ 475 milionů let staré. Evolucionisté věří, že dnešní rostliny se vyvinuly z mořských řas. Něco takového se nemohlo stát dříve, než Země vytvořila ozonovou vrstvu, která chránila rostliny na zemi před nebezpečným UV zářením.

Poté, co se tak stalo, se tvrdí, že se rostliny přizpůsobily životu na zemi. Rostliny na zemi potřebují mnoho vlastností, které řasy nemají. Museli se naučit přijímat živiny z půdy a stát vzpřímeně a fungovat bez stabilní podpory vody. Kromě toho bylo nutné vyvinout mechanismus, který rostlinám umožní se na souši reprodukovat. Všechny tyto schopnosti nemohly být vytvořeny pouhou adaptací mořských řas, protože by se musela změnit přímo jejich DNA. Jak dnes víme, je velmi komplikované přidávat do původního genetického kódu nové informace. Rozdíly mezi mořskými rostlinami a rostlinami na souši proto nemohly vzniknout přirozenou evolucí s náhodnou mutací. Ve skutečnosti genetický kód všech rostlin byl naprogramován tak, aby se přizpůsobil nejrůznějším životním podmínkám na zemi! Většina vlastností suchozemských rostlin není přítomna v řasách, takže ty se jen stěží mohly přizpůsobit novým podmínkám.

V současné době existuje komplikovaná symbióza rostlin, hub a hmyzu, bez níž by již nebyla možná reprodukce mnoha druhů rostlin. Pokud by včely nedisponovaly přesně tím správným tvarem těla, nedokázaly by získat potřebný nektar z květů a nedokázaly by efektivně květy opilovat. Takže vidíte, že hmyz a rostliny jsou navzájem dokonale sladěny do úžasné harmonické konvergence, a pokud by tomu tak nebylo, tyto druhy by nebyly schopny přežít. To vše muselo být takto nastaveno od samého začátku. Celý ten vzájemně dokonale propojený živý organický systém se prostě nemohl vyvinout náhodnými procesy. Stále existují druhy stromů, které přežily beze změny stovky milionů let. Například strom ginkgo existuje nejméně 270 milionů let, a je tedy svým způsobem živou fosilií. V roce 1994 byly v Austrálii objeveny exempláře „wollemia“, i když se věřilo, že tento druh stromu vyhynul před více jak 90-ti miliony lety! Ani tato rostlina se evolučně nezměnila. Jak je to možné? Prý existují evoluční přechodné formy – ovšem jak chtějí vědci vysvětlit jejich vývoj? Nejstaršími rostlinami, které dnes na Zemi stále žijí, jsou stromy různých druhů borovic. Ale nejstarší exempláře jsou staré pouze 5 000 let – proč na zemi neexistují žádné starší stromy?

Živoucí fosilie - Wolemia Nobilis
Pohled ve větším detailu

Tráva se údajně vyvinula teprve před 40-ti miliony lety a údajně se přizpůsobila horkým a suchým oblastem teprve před 10-ti miliony lety a bez travnatých oblastí by určité druhy zvířat logicky nemohly existovat. Tyto typy zvířat se prý objevily před 25-ti miliony lety a vyvíjely se společně s trávnatým rostlinstvemi. Ovšem jak je možné, že ve fosilizovaných dinosauřích výkalech objevených v Indii, byly nalezeny zbytky různých druhů trav. Fosilní pyl v těchto výkalech dinosaurů je údajně starý až 70 milionů let. Znamená to, že býložraví dinosauři se živily trávou – to ale vrhá všechny teorie o vývoji travnatých rostlin a dinosaurech „na hlavu“. Tráva v trusu dinosaurů je důkazem toho, že tito plazi buď žili před mnohem kratší dobou, než se oficiálně tvrdí, nebo travnaté rostliny jsou trojnásobně stáršího data než se uvádí!

Další velmi záhadnou rostlinou, která nezapadá do evolučního schématu, je – banán. Autor Ray Comfort ho popisuje jako „noční můru ateistů“. V současné době se věří, že k domestikaci a pěstování banánů došlo někde v jihovýchodní Asii před více než 10 000 lety, neboť se v té době tato plodina objevuje téměř současně v pásmu od jižní Číny až na Papuu Novou Guineu. Přesný způsob, jakým měl proces domestikace probíhat, není znám. Existuje asi 1 000 různých druhů banánů, o nichž se říká, že vznikly mutacemi. Existuje tzv. „úzký profil“, ve kterém se původně nacházelo jen velmi málo pěstovaných rostlin, které se poté postupně rozšířily skrze lidskou infrastrukturu. To ale zjevně nebyl případ banánů, které byly k dispozici ve velkém množství od samého začátku. Divoké formy banánů, které existují dodnes, mají malou slupku a spoustu tvrdých semen. Pro člověka jsou nepoživatelné.  

Výsledky testů genetické analýzy několika odrůd banánů ukázaly, že u nich došlo k hybridizaci, což znamená, že několik různých odrůd banánů z geograficky široce oddělených oblastí bylo navzájem zkříženo – vědci hovoří o „složitých geo-domestikačních cestách“. Současný banán bez pecek tedy musel být vyšlechtěn z divokého předchůdce, který obsahoval enormní množství tvrdých jader. Tento proces se nedá vysvětlit pouhým náhodným výběrem. Vědci zde hovoří o intra-specifických hybridizačních procesech a mutantních rostlinách bez jader. Víme ovšem, že mutací nikdy nedojde k tak razantním změnám v kvalitě plodu jako tomu je u banánů. Trvalo by tisíciletí vypěstovat, byť i jen jednu odrůdu banánů bez pecek. Ale jak jsem řekl, existuje téměř 1 000 odrůd banánů, z nichž některé jsou úplně jiné formy.

A považme. Kdo by se tak snažil, pokud by lidé nevěděli, jaký výsledek ono jejich šlechtění přinese ani za tisíc let. A kde by předvěký člověk získal potřebné botanické a obecně i biologické dovednosti potřebné k domestikaci. Na začátku tohoto složitého procesu naší předci nemohli tušit, co bude výsledkem těch mnoha a mnoha hypotetických mutací. Pokud by bylo velké množství potenciálně vyšlechtěných banánů vytvořeno současně v pásmu mnoho tisíc kilometrů dlouhém (z jižní Číny do Papuy), pak by muselo k mnoha století trvajícímu šlechtitelskému procesu banánů docházet v celé výše uvedené oblasti ve stejnou dobu.

Jak by k mohlo k, tak obrovskému logistickému projektu dojít záhy po „Velkém kataklyzma“, kdy zbytky rozvrácené civilizace, které globální katastrofu přežily, bojovaly o holé přežití?

-pokračování-