FYZIKOVÉ, PSYCHOLOGOVÉ A LÉTAJÍCÍ TALÍŘE II. (3)

Beauvais Bevis

Beauvais Bevis

autor

14.01.2021 Různé

Ve své knize "Hon na bod nula" sleduje respektovaný novinář Nick Cook (2001), zabývající se kosmonautikou, legendu o výzkumu, týkajícím se exotické technologie "Třetí říše" a její dovoz a následný vývoj v USA,  kam oficiálně přijelo po válce cca. 1 600 německých vědců, inženýrů a techniků

Cook zmiňuje londýnské sídlo výzkumného týmu s názvem "Letecký výzkum international Ltd", který vytvořil  dokument, jenž je nyní veřejně k dispozici, s názvem: "Elektrogravitační  systémy: zkoumání elektrostatického pohybu, dynamické manipulace linií gravitační síly a barycentrického řízení".  Dokument s překvapivě raným datem 28. ledna 1955 a který tedy předchází Jungovu knihu o létajících talířích, obsahuje následující výpis:

"V letech 1948 a 1949 měla veřejnost v USA překvapivě jasnou představu o tom, co létající talíř může a co nemůže udělat. Nikdy tam nebylo jakékoli realistické vysvětlení, jaký typ pohonu to dokáže, ale jejich schopnost pohybovat se ve svém vlastním gravitačním poli se vyvozovala na základě toho, jak stroje dokázaly manévrovat. Přesto k tomu všemu došlo nejméně dva roky předtím, než se ukázalo,  že elektrostatická energie vytváří pohyb, tedy pohon. Je zajímavé, že veřejnost byla v tomto ohledu až do takové míry napřed před empiriky a existují pro to dvě možná vysvětlení. Jedno z nich je, že optické iluze nebo atmosférické jevy nabízejí předpojatou představu o tom, jak by mělo fungovat nejmodernější letecké zařízení. Druhé vysvětlení by mohlo být takové, že se jedná o znovuzrození Jungovy teorie univerzální mysli, která se pohybuje nahoru a dolů s ohledem na schopnosti nejvyšších intelektů a to může být případ, kdy tato mysl dosáhne velmi vysokého bodu vnímání.“

 Dva body, uvedené v tomto výpisu, se částečně odráží v Jungově dopisu ze srpna 1957 a Knollova dopisu ze září téhož roku, kde Jung píše:

"Pověst o UFO jasně ukazuje, že se latentní symbol pokouší pozvednout kolektivní nevědomí nad úroveň konfliktu opozit do zatím neznámé oblasti“, uvádí výňatek. “Univerzální mysl, která se pohybuje nahoru a dolů - ve vztahu k schopnostem nejvyšších intelektů a tohle může být případ, kdy dosáhne velmi vysokého stupně vnímání.“ Zatímco však Jung mluvil o "vysokém stupni," neříká nic o "vyšším intelektu." Podobně Knoll píše:

"Možná nejpozoruhodnějším faktem je, že tvar disku, vytvořený  nevědomím, je ve skutečnosti z pohledu aerodynamiky nejpříznivější,“ říká výňatek. „Je to zvláštní, že veřejnost byla při této příležitosti před empiriky tolik vepředu.“

Mimochodem si všimneme, že Knollova práce o rané technologii televize podporuje to Cookovo tvrzení, že válečná německá věda byla schopná sofistikovaného, dálkově ovládaného letectví. Různé pokročilé technologie, uvedené v Cookových spisech, byly vhodně porovnány s podobnými seznamy, týkajícími se Roswellského incidentu, který nám umožňuje číst mezi řádky,  jak to dělal Joseph Farrell.

Můžeme sympatizovat s Jungovými nářky o tom, že byl nepochopen, protože kritika profesora Knolla je spíše naivní, neboť se zdá, že jen srovnává kolektivní konsenzuální stanovisko s objektivností. V každém případě Jung odkazoval na simultánní vizuální a radarové pozorování, které tudíž obsahuje dva datové body. Výňatek z jeho knihy, vydané v srpnu 1950 s názvem "Synchronicita: princip akauzálního propojení", by měl být jeho kritiky čten s větší pozorností. Ale tam, kde máme co do činění s pomíjivými událostmi, které nezanechávají za sebou žádné prokazatelné stopy, kromě útržkovitých  vzpomínek v mysli lidí, pak se jedinečná událost jevila naprosto důvěryhodně. Člověk musí myslet jen na pověstnou nespolehlivost vyprávění očitých svědků. Za těchto okolností čelíme nutnosti zjistit, zda zjevně jedinečná událost je opravdu jedinečná v naší zaznamenané zkušenosti, nebo zda stejné nebo podobné události nelze najít jinde.

Tady hraje všeobecná shoda psychologicky velmi důležitou roli, když empiricky je to do jisté míry pochybné, protože pouze ve výjimečných případech všeobecná shoda prokázala, že má nějakou hodnotu při zjišťování a prokazování fakt. Empirik to nezavrhne, ale raději se na to nebude spoléhat. Absolutně jedinečné a pomíjivé události, u nichž nemáme žádný způsob, jak dokázat nebo popřít jejich existenci, nikdy nemohou být předmětem empirické vědy; vzácné události mohou být velmi dobře prokázány za předpokladu, že existuje dostatečný počet pozorování spolehlivých jedinců. Tzv. možnost takových událostí nemá nicméně žádný význam, protože kritérium toho, co je možné v určitém věku, je odvozeno od racionálních předpokladů, k tomu věku se vztahujících. (Rozhovory s Dr. Jungem (1958-59) od Louisy Zinsstagové)

Carl Gustav Jung

Následující dopis se měl objevit v časopise "Flying Saucer Review" v roce 1985, kdy byla jeho vydavateli, Gordonu Creightonovi, zaslána jeho kopie od slečny GoodallovéBeckenhamuKentu, která kopii obdržela od poslance, pana Filipa Goodharta. Dovolíme spisovatelce, ať nám poskytne vlastní biografii:

"Doktor Carl Gustav Jung byl bratranec mé zesnulé matky. Nikdy jsem ho v mládí nepoznala, ale vzpomínám si, jak moje matka a její sestry mluvily o spiritistických experimentech, které prováděl jako student v Basle s jejich mladší sestrou Helene jako jeho médiem. V poslední knize, což byla publikace, vydaná po jeho smrti, vypráví Jung  o těchto experimentech, aniž uvádí jméno svého média. Časnou smrt hezké a oblíbené Helene má matka vždycky částečně připisovala těmto náročným pokusům. Ovšem, vzhledem k tomu, že Helene žila ještě dalších dvanáct let poté, co byly tyto experimenty ukončeny, já o tom pochybuji. Tak jako tak, to byl důvod, proč moje rodina ztratila s Carlem Gustavem kontakt, což byl fakt, kterého jsem později často litovala.

Můj vlastní zájem o létající talíře vznikl v roce 1953. Během několika let jsem měla  v držení pozoruhodnou sbírku dokumentů, včetně fotografií UFO. Můj přítel, Jungův žák, mu o tom řekl a v létě 1958 jsem najednou dostala pozvání na neděli odpoledne na čaj s ním. Bylo to jedno z nejlepších nedělních odpolední, jaké jsem kdy zažila. Jungovo osobní kouzlo  a lidský přístup byly takové, že jen málo lidí odolalo tomu, aby  nepodehli jeho kouzlu. Ale neměl v sobě nic kouzelnického. Nehledě na jeho vřelý příjemný úsměv jsem si všimla v jeho modrých očích, když jsme si potřásli rukama, že je jeho pohled střízlivý a zkoumavý.  Po několika krátkých poznámkách a otázkách k rodinným záležitostem, začal okamžitě mluvit o UFO. Po většinu času těch čtyř hodin jsme s  nezastavili. Byla s námi jeho sekretářka. Byla to Angličanka a Jung navrhl, že bychom měli v rozhovoru použít její jazyk, protože, řekl: "jazyk letecké dopravy je angličtina všude na světě...“

-pokračování-