Fotonový Pás a sága o Alcyonu (2)

        Již v roce 1991 byly prezentovány velmi zajímavé informace týkající se problematiky tzv. "Fotonového Pásu". Vzhledem k tomu, že dostávám poměrně mnoho e-mailových žádostí ve kterých se ptáte na podrobnosti vztahující se k této věci rozhodl jsem se pro tento seriál, který by snad měl osvětlit něco z toho co Vás zajímá a o čem byste se chtěli dozvědět více. Takže již v roce 1991 alternativní zdroje informovaly veřejnost o specifikaci zvané "Fotonový Pás" a to ve vztahu k událostem a jevům vztažným k době blízké - tedy čerstvě přicházející. V tu dobu publikovala velmi zajímavé reportáže např. Australanka Shirley Kempová. Hned na začátku ovšem chci upozornit, že nepíši tuto reportáž proto, aby sloužila jako nástroj úniku a nebo "falešné berličky" pro ty, kteří nemají vůli na sobě pracovat a učit se z "ducha doby", který nás počíná obklopovat. Ne, "Fotonový Pás" a filozofie k němu vztažná není žádné únikové pásmo z reality, kterou žijeme a která je pro nás zcela úchvatnou školou poznání, ale i prozření. Pravda není složitá ani vzdálená, pravda je prostá a dřímá v každém z nás??.

        I v současné době panují dohady týkající se vizuálních efektů na obloze ve chvíli kdy naše Sluneční soustava včetně planety Země vstoupí do "Fotonového Pásu". Podle celé řady vědeckých odhadů by se na obloze v prvních chvílích měla rozpoutat nebývalá podívaná. Půjde o neuvěřitelnou kaskádu různorodých světelných efektů jejichž podstatou bude chladné světlo a nikoliv projev tepelné energie. Osobně mne velmi zaujala informace o tom, že v prvních chvílích průniku našeho Slunce do "Fotonového Pásu zřejmě dojde k tomu, že nastane absolutní tma - přičemž by tato situace měla trvat 110 hodin (nedokáži odhadnout jak dalece by k takovému jevu skutečně mohlo dojít, ale pakliže má reálné opodstatnění, pak jedinečně doplňuje starodávná proroctví týkající velmi inkriminovaného obdob, kdy na planetě Zemi nastane zhruba na 3,5 dne úplná tma - tyto skutečnosti jsou ovšem vztahovány spíše k možnému přepólování včetně zastavení rotace - pak by ovšem tento jev zasáhla pouze tu část planety, která by se v danou dobu nacházela na odvrácené straně od Slunce).

        Každopádně by měly na přítomnost fotonické energie reagovat buňky a molekuly našeho těla, jakožto jakéhokoliv jiného tělesa či projevené formy. Vzhledem k fluidické roli atmosféry a vzduchu by neměla být ani v té nejhlubší jeskyni tma. Velmi zajímavá situace pak nastane v nočních hodinách, kdy bychom mohli sledovat rozptýlené studené světlo.

        Podle těchto zajímavých studií by se mohla o něco málo zmenšit rotace Země. Kvůli sníženému slunečnímu záření by měla poklesnout teplota na povrchu Země s opětovným nárůstem ledového příkrovu (to je ve své podstatě na první pohled v rozporu s tím co nám předkládá teorie o globálním oteplování - ale já v tom osobně žádný rozpor nevidím, spíše jakési kompenzační energetické vyrovnání).

       Je zajímavé, že zcela bezpečně bylo zaznamenáno v naší planetární historii celkem pět "dob ledových" přičemž jejich průměrná doba trvání skutečně odpovídá zhruba 2000 rokům. Nemyslím si ovšem, že bychom museli zažívat nějakou klasickou dobu ledovou tak jak jí známe z učebnic, ale zcela jistě bude zajímavé v nejbližších letech sledovat vývoj globálního klimatu. I když se mnou nebudou jistě mnozí souhlasit, jsem stále více přesvědčen, že jsou ve hře podstatně výraznější a radikálnější ovlivňující síly vnějšího charakteru, než je ten lidský.

       Mnohé materiály naznačují, že již v šedesátých letech 20. stol jsme pronikly do vibračního vlivu (jakéhosi vnějšího aurické energetické sféry "Fotonového Pásu") a to vytvořilo první účinky především v globálním psychickém a mentálním pozadí lidstva. Já jsem se narodil v roce 1967, takže si toho z tohoto období moc nepamatuji, ale pamětníci by mohli zavzpomínat na poměrně radikální změny v politickém a sociálně kulturním prostředí se vznikem nových filozofických, politických, ale i třeba kulturních (viz. např. hudba) témat.

       Nedávno jsem si procházel jednu velmi zajímavou studii týkající se výskytu fenoménu ufos s z pohledu celé řady zajímavých kulturně antropologických otázek. V jednom místě byl odkaz na zajímavou statistiku ze které jednoznačně vyplynulo, že největší výskyt sledování jevu zvaný "ufo" se odehrával pávě v průběhu šedesátých let 20. století.  Je to poměrně překvapivá informace, hlavně proto, že dnes disponujeme poměrně kvalitnějšími technickými prostředky než před 40-ti lety.

       Tato skutečnost mne znovu dovedla k zamyšlení se nad tím jak dalece a silně může být problematika "ufo" propojena s globálními psychologickými aspekty člověka a společnosti vůbec. Osobně se vůbec nebráním myšlence, že celá řada takových fenoménu může být spíše produktem doposud neznámých psychologických aspektů hlubinných úrovní lidského vědomí než mimozemské inteligence na průzkumné misi. Jak říkám není nic proti ničemu, ale je třeba všechna fakta a možnosti náležitě, bez předsudků a předpojatosti prozkoumat.

       Mnoho přírodních indiánských národů jižní, střední, ale i severní Ameriky disponuje velmi zajímavými filozofickými odkazy, které hovoří o tom o lidech z "nebe", kteří po věky s neměnnou pravidelností navštěvují naší planetu, aby tu po určitou dobu zůstali stávající se silným nástrojem inspirace a nového vývojového impulsu pro místní pozemské obyvatelstvo. Na této informaci by na první pohled nic zvláštního nebylo. Podobných legend existuje tisíce po celém světě. Přesto tu je jedna konkrétní myšlenka, která v kontextu skutečností již zmíněných se bude jevit jako v velmi zásadní.

       Ústní tradice těchto přírodních národů totiž poměrně přesně vymezují pobyt kosmických návštěvníků na naší planetě a ten se velmi nápadně kryje s délkou 2000 let. Když jsem tuto indicii zkoumal, napadla mne poměrně zajímavá myšlenka. Je poměrně logická a myslím si, že i pravděpodobná. Jak již bylo řečeno spadá naše Sluneční soustava do většího uzavřeného systému celé řady sluncí hvězdokupy Plejád. Bylo také naznačeno, že všechny tyto hvězdy (a tím pádem i jejich případné planetární systémy) procházely a procházejí analogickým vývojovým a zřejmě i evolučním prostředím.

       Nyní budeme muset zapojit trochu fantazii. Představme si, že energetickým středem celého tohoto ohromného útvaru je tzv. Centrální Slunce v podobě hvězdy Alcyon. Ostatní hvězdy systému včetně našeho Slunce po různé dlouhých orbitálních drahách rotuji kolem Alcyonu. V podstatě jde o jakousi ohromnou sluneční soustavu, kde roli slunce hraje Alcyon a role obíhajících planet přebírají ostatních hvězdy v systému. Skrz celý tento hvězdný systém jako energetický pruh či pásmo se táhne "Fotonový Pás".

       Alcyon se nachází trvale v prostředí "Fotonového Pásu" a hvězdy, které mají poměrně malou orbitu okolo něho se v převážné většině času pohybují také v prostředí fotonové energie (Maia, Taygeta a další). Naše Slunce bohužel má tu smůlu že se nachází na poměrně velmi vzdálené orbitě od ústředního slunce (analogicky jako kdyby bylo na pozici planety Uran v naší Sluneční soustavě), takže naopak mi lidé  většinu evolučního času prožijeme mimo Fotonový Pás.

       Představme si nyní, že na planetách těch sluncí, které na rozdíl od nás jsou většinu čas uvnitř energetického pásma se zvýšenou frekvencí je vysoce pokročilá civilizace, která je z hlediska evolučního velmi podobná té naší, ale s tím rozdílem, že jejich genetika a těla fyzické i ta jemno hmotná jsou přizpůsobena této frekvenci. Pak i když taková civilizace bude disponovat pokročilou technologií umožňující cestovat Vesmírem, nebude schopná se delší dobu usadit na planetě v hvězdném systému, který ve Fotonovém Pásmu pobývá podstatně kratší dobu. Až na jednu výjimku - a tou v případě Země bude vzácné období 2000 let v podstatě umožňující takový dlouhodbý kontakt.

       Milí přátelé, pakliže by má hypotéza byla alespoň zčásti akceptovatelná - pak ve velmi blízké době můžeme očekávat návštěvu našich blízkých známých z Vesmíru, kteří tu byly naposledy zhruba před 10 000 lety.

      A tato návštěva by trvala celých 2000 let.   Nádherné, že ?..? - pokračování -