Financování "Nového Světové Pořádku": Směrem ke globální měně a světové vládě (2)

Rada pro spolupráci v Perském zálivu a regionální měnu

V roce 2005 oznámila „Rada pro spolupráci v Perském zálivu“ (GCC) v rámci regionálního bloku mezi Bahrajnem, Kuvajtem, Ománem, Katarem, Saudskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty (SAE) cíl vytvořit do konce roku 2010 jednotnou měnu pro tento region. Zároveň bylo sděleno, že sjednocená a ekonomicky efektivní „GCC“ bude pro větší společnosti a geopolitické útvary rozhodně zajímavějším partnerem než jednotlivé ekonomiky zvláště pak s ohledem na objektivní překážky daného regionu v oblasti vzájemného obchodu.

Bylo také oznámeno, že přirozenou součástí této ekonomické integrace musí být zavedení společné měny v zájmu dalšího usnadnění obchodu mezi různými zeměmi. Bylo také oznámeno, že centrální bankéři regionu se rozhodli nastavit podobná pravidla, která platí v Evropské Unii.⁹

V červnu roku 2008 bylo oznámeno, že bankéři oblasti Perského zálivu se dohodli na vytvoření společného jádra centrální banky, která by měla začít fungovat v roce 2010.¹⁰ Ovšem již v roce 2002 bylo oznámeno, že státy regionu Perského zálivu budou hledat inspiraci u Evropské centrální banky a to v rámci svého vlastního programu měnové unie.

V únoru roku 2008 oznámil Omán, že nebude vstupovat do měnové unie tohoto regionu. V listopadu roku 2008 však bylo oznámen konečný návrh podoby měnové unie, který říká, že v Perském zálivu bude Centrální Banka fungovat nezávisle na vládách členských států.¹¹

V březnu roku 2009 bylo oznámeno, že „GCC“ by neměla spěchat na jednotnou měnu, neboť členské státy budou muset nejdříve vypracovat „rámec“ pravomocí guvernéra Centrální Banky v Saudské Arábii, kterým byl zvolen Muhammad Al Jasser. Ten doslova sdělil, cituji:

„Evropské Unii trvalo 45 let, než se jí podařilo dát dohromady jednotnou měnu. Neměli bychom spěchat.“ V roce 2008 globální finanční krize sebou přinesla problémy, které volaly po nové iniciativě „GCC“. Pochopitelně rostl tlak na jednotlivé členy „GCC“ s tím, aby bylo upuštěno dosavadních národních měn, tak jak inflace akcelerovala nad 10% v pěti ze šesti členských zemí. Všechny členské státy s výjimkou Kuvajtu měly svou měnu navázanou na dolar s tendencí následovat americký Federální systém rezervy při stanovování úrokových sazeb.¹²

Asijská měnová unie

V roce 1997 prominentní americký spolek „Brookings Institution“ diskutoval o možnostech asijské měnové unie. Přičemž naznačil otázku, zda se v brzké budoucnosti objeví obdoba regionální měny Evrospké Unie. Diskuze naznačila možnost vzájemné rivality amerického dolaru, japonského jenu a eura. Což by mohlo aktivovat snahy spojit tyto tři měny v silný globální ekonomický nástroj.

Zároveň bylo zdůrazněno, že tento proces by mohl být životaschopný pouze tehdy, pokud dojde k radikálním změnám v institucionálních opatřeních obdobného charakteru jako v Evropské Unii. Rozšíření kapitálové mobility a politické demokratizace umožní jednostranně neúměrně obtížnou fixaci směnných kurzů. Tato opatření budou vyžadovat mezinárodní spolupráci a efektivní spolupráce bude zase vyžadovat opatření blízké měnové unifikaci.¹³

V roce 2001 se v Asia Times Online objevil článek, který diskutoval o projevu ekonoma Roberta A. Mundella Chulalongkorna jenž byl pronesen na půdě Univerzity v Bangkoku. V článku se mimo jiné uvádí: „…..ASEAN a tři další státy (10 členů „Sdružení národů jihovýchodní Asie plus Čína, Japonko a Jižní Korea) by měly usilovat o integraci do podoby Evropské Unie, což by umožnilo užší propojení měnové politiky, obchodu a vyústilo v měnovou integraci."¹⁴

Dne 6. května 2005 se na internetových stránkách „Sdružení národů jihovýchodní Asie“ (ASEAN), že Čína, Japonsko, Jižní Korea a dalších 10 členů výše uvedené geopolitické instituce nalezlo společnou dohodu týkající se rozšíření své sítě dvoustranných měnových „swapů“ do něčeho, co by se postupně mohlo stát jakýmsi virtuálním měnovým asijským fondem. ¹⁵

V srpnu roku 2005 zveřejnila v San Franciscu Banka Federální Reservy zprávu o vyhlídkách asijské měnové unie v odstavci o tom, zda splňuje kriteria pro vstup do měnové unie, se však uvádí, že ve srovnání s evropskou iniciativou je situace ve východní Asii mnohem těžší. Ve zprávě se dále uvádí, že v evropských podmínkách bylo možné měnové unie dosáhnout především proto, že byla součástí procesu politické integrace.

Nicméně dalším brzdícím faktem pro východní Asii je historická skutečnost velkých rozdílů mezi těmito zeměmi především v oblasti politických systémů, kultury a společných dějin. V důsledku toho si jednotlivé státy někdy až žárlivě střeží svou vlastní suverenitu.

Další potíž, na kterou „FED“ v San Francisku upozornila, spočívá v tom, že v prostředí východoasijských států se objevily velmi podezřelé nadnárodní instituce. Proto panují ve východní Asii obavy levicových vlád z předání značené pravomoci těmto nadnárodním orgánům. Ale jde o současnou situaci.

Na rozdíl od Evropské unie nebylo vytvořeno dohody o volném obchodu ani mezi největšími zeměmi uvedeného regionu, tzn. Japonskem, Čínou, Koreou a Tchaj-wanem. Uvedená zpráva uvádí, že v souladu s výše uvedenými skutečnostmi se stabilizace směnného kurzu a měnové integrace v blízké době jeví jako vysoce nepravděpodobná.
Nicméně i přes tato fakta se zdá, že probíhá vzájemná integrace prostřednictvím obchodní politiky a to i bez důrazu na formální dohody o Liberijci obchodu s tím, že existují důkazy o rostoucí finanční spolupráci v regionu, včetně rozvoje regionálních ujednání o poskytnutí likvidity v průběhu krize prostřednictvím bilaterálních devizových „swapů“, regionálního hospodářského dohledu a rozvoji regionálních tržních dluhopisů.¹⁶

V roce 2007 bylo oznámeno, že Asie musí zřídit vlastní měnový fond, pokud se má vyrovnat s budoucími finančními otřesy podobné těm, které otřásly touto oblastí před 10 lety s tím, že další asijská finanční integrace je nejlepším antidotum pro jakoukoliv budoucí finanční krizi v tomto regionu.¹⁷

V září roku 2007 oznámil Forbes, že ukotvit fungující měnovou unii v oblasti východní Asie je možné, ale bohužel chybí politická vůle. Ekonom „Asijské rozvojové banky“ Pradumna Rana prohlásil, že je možné v nejbližších letech ustanovit fungující měnovou unii a to především mezi Indonésii, Japonskem Jižní Koreou, Malajsií, Filipínami, Singapurem a Thajskem s tím, že měnovým potenciál měnové integrace je v Asii poměrně silný, i když politické základy této dohody ještě nejsou zcela funkční. To vše by mohlo vyústit v existenci bezproblémové zóny volného obchodu.¹⁸

V dubnu roku 2008 bylo oznámeno, že guvernéři bank a ministři financí geopolitického uskupení „ASEAN“ se setkali ve středním Vietnamu ve městě Da Nang a diskutovali o otázkách finanční a měnové integrace a spolupráce v regionu.¹⁹

Africké měnové unie

V současné době má Afrika k dispozici několik různých iniciativ ohledně měnové unie, stejně tak jako již některé existující měnové unie v rámci kontinentu. Jednou z podstatných iniciativ měnové unie je projekt „Hospodářského společenství západoafrických států“ (ECOWAS), který regionálně sdružuje skupinu 15-ti zemí v oblasti západní Afriky.

Mezi členy jsou státy, které jsou zároveň členy tzv. „Západoafrické hospodářské a měnové unie (WAEMU). „ECOWAS“ se skládá z těchto států: Benin, Burkina Faso, Pobřeží slonoviny, Guinea, Guinea Bissau, Mali, Niger, Senegal, Sierra Leone, Togo, Kapverdy, Libérie, Ghana, Gambie a Nigérie. ²⁰

Africká unie byla založena v roce 2002, přičemž se tato mezivládní organizace skládá z 53 afrických států. V roce 2003 „Brookings Institution“ tvoří dokument týkající se africké ekonomické integrace. V něm autoři konstatují, že Afrika, podobně jako jiné světové regiony se nachází ve fázi přípravy na vytvoření společné měny. Prý již existují projekty pro ustanovení regionální měnové unie i pro eventuální vznik africké centrální banky.

V dokumentu se mimo jiné také uvádí, že vznik společné měny byl jedním z cílů „Organizace africké jednoty“ a „Afrického hospodářského společenství“ nastiňuje šest etap k dosažení jednotné měnové zóny pro Afriku. Zároveň byl stanoven rok 2028 pro jejich plnou realizaci. Konečná fáze tak zahrnuje vytvoření „Africké centrální banky“ (ACB) a vytvoření jednotné měny a africké hospodářské a měnové unie.

Dokument dále uvádí, že „Africká centrální banka“ (ACB) by neměla být vytvořena dříve jak po roce 2020, ale série jednání a dohod ohledně sídla této banky by se měly spustit samozřejmě podstatně dřív. Stejně tak by se již během několika let měly začít postupně tvořit různé regionální měnové unie, které by měly tvořit stavební bloky k pozdějšímu vzniku jedné africké centrální banky a měny. ²¹

V srpnu roku 2008 se sešli afričtí guvernéři centrálních bank jednotlivých států v hotelu „Kigali Serena“, kde diskutovali o otázkách týkající se vytvoření tří důležitých finančních instituci. Jde o: „Africký měnový fond" (AMF), „Středoafrickou Banku“ (ACB) a „Africkou Investiční Banku“ (AIB).²²

-pokračování-
____________________________________________________________________________________________________________________________________


Prameny:

[9] AME Info, GCC: Full steam ahead to monetary union. September 19, 2005: http://www.ameinfo.com/67925.html


[10] John Irish, GCC Agrees on Monetary Union but Signals Delay in Common Currency. Reuters: June 10, 2008: http://www.arabnews.com/?page=6&section=0&article=110727&d=10&m=6&y=2008


[11] Forbes, TIMELINE-Gulf single currency deadline delayed beyond 2010. Forbes: March 23, 2009: http://www.forbes.com/feeds/afx/2009/03/24/afx6204462.html

[12] Agencies, ‘GCC need not rush to form single currency’. Business 24/7: March 26, 2009: http://www.business24-7.ae/articles/2009/3/pages/25032009/03262009_4e19de908b174f04bfb3c37aec2f17b3.aspx


[13] Barry Eichengreen, International Monetary Arrangements: Is There a Monetary Union in Asia’s Future? The Brookings Institution: Spring 1997: http://www.brookings.edu/articles/1997/spring_globaleconomics_eichengreen.aspx


[14] atimes.com, After European now Asian Monetary Union? Asia Times Online: September 8, 2001: http://www.atimes.com/editor/CI08Ba01.html


[15] ASEAN, China, Japan, SKorea, ASEAN Makes Moves for Asian Monetary Fund. Association of Southeast Asian Nations: May 6, 2005: http://www.aseansec.org/afp/115.htm


[16] Reuven Glick, Does Europe’s Path to Monetary Union Provide Lessons for East Asia? Federal Reserve Bank of San Francisco: August 12, 2005: http://www.frbsf.org/publications/economics/letter/2005/el2005-19.html


[17] AFP, Asian Monetary Fund may be needed to deal with future shocks. Channel News Asia: July 2, 2007: http://www.channelnewsasia.com/stories/afp_world_business/view/285700/1/.html


[18] AFX News Limited, East Asia monetary union ‘feasible’ but political will lacking – ADB. Forbes: September 19, 2007: http://www.forbes.com/feeds/afx/2007/09/19/afx4133743.html


[19] Lin Li, ASEAN discusses financial, monetary integration. China View: April 2, 2008: http://news.xinhuanet.com/english/2008-04/02/content_7906391.htm


[20] Paul De Grauwe, Economics of Monetary Union. Oxford University Press, 2007: pages 109-110


[21] Heather Milkiewicz and Paul R. Masson, Africa’s Economic Morass—Will a Common Currency Help? The Brookings Institution: July 2003: http://www.brookings.edu/papers/2003/07africa_masson.aspx


[22] John Gahamanyi, Rwanda: African Central Bank Governors Discuss AU Financial Institutions. The New Times: August 23, 2008: http://allafrica.com/stories/200808230124.html