FILM JAKO RITUÁL (3)

San

San

autor

10.10.2020 Esoterika

Jen hrstka lidí se zajímá o virus naprogramovaného liturgického psychodramatu, jímž je očarovávají magické zrcadlové obrazovky, přičemž jsou vúdú kouzlem uspáváni do stavu zombie. Nikdy by se nemělo zapomínat na to, že mytologie týkající se zombie povstala díky schopnosti šamana zdrogovat nešťastnou oběť tak, že se nevědomě podřizuje sugesci šamanova vemlouvání – tedy že je myslí šamana ovládána. V tomto ohledu je exploze fenoménu zombie zhruba za posledních deset let projevem tohoto božského zjevení od našich vládců tam nahoře – jste očarováni, pod vlivem obeah, ovládáni jako panenka mediálního vúdú pracovníka pro nekalé machinace. Projekty společnosti Shamanic Network Inc. nejsou mystickou neznámou skrytého Boha – deus absconditus:[12] zombie je parazitická entita, která se živí živými. Mediální papežství má za cíl narušit a zničit vaši psychiku a proměnit vás v zombie, které naopak naporcuje a pohltí svého bližního. Zombie je tedy očarováno tak, že vidí smrt jako život, že parazitismus vás obdaří mocí, že sex je smrt, přitom ve skutečnosti zombie je smrt, která živí svou vlastní smrtí, jde o největší možné odhalení paktu se smrtí, jímž jest sebezničení.

Eliade to dobře ilustruje příkladem komparativní religionistiky z Afriky:

„U afrických kmenů Mandža a Banda existuje tajná společnost známá pod jménem Ngakola. Podle mýtu, který je vyprávěn neofytům během iniciace, měla obluda Ngakola moc zabíjet lidi, polykajíc je, a vyvrhovat je opět znovuzrozené. Neofyt je uveden do chýše, která symbolizuje tělo obludy. Tam slyší ponurý Ngakolův hlas, je zbičován a podroben mučení; je mu řečeno, že „nyní vstoupil do Ngakolova břicha“ a že je právě tráven. Když neofyt podstoupí ještě řadu dalších zkoušek, oznámí iniciační mistr konečně, že Ngakola, který byl neofyta pozřel, ho právě vyvrhl.“[13]

Ngakola a jeho manželka

Cílem těchto iniciačních rituálů je znovuzrození a tyto „rituální“ struktury jsou rovněž přítomné v některých méně rozvinutých dílech ať už nějakou minoritní či zkratkovitou formou. Neexistuje žádná „Ngakola“ – jde o vynález zvrácené skupiny kněží, která usilovala o absolutní ovládání mysli kandidáta prostřednictvím rituálního psychodramatu, v němž se objevuje mučení, deprivace a obluzení drogami. „Tajná společnost“ kněží ovládá kmen tak, že naruší psychiku svých prosebníků a vyznavačů úplně stejným rituálním psychodramatem, jaký dnes používají masmediální odborníci, akorát že špičkový hollywoodský hegumen[14] je technologicky sofistikovanější.

Dráty a vlny elektrických signálů a proudů jsou médiem pro jejich poselství, a mediální poselství je médium – prostředkem k podpoře své vlastní existence jakožto zdroje významu, a to prostřednictvím co nejvěrnějšího uvedení svého vlastního mystagogického psychodramatu. Pozoruhodný příklad této formy psy-op se nachází v postavě Dr. No od Iana Fleminga, kde ničemný Dr. No postaví „draka“ z tanku a plamenometu, aby odstrašil místní pověrčivé obyvatelstvo od slídění kolem jeho organizovaného zločinu. Flemingova obrazná řeč připomíná příklad ze skutečného světa uváděný v klasice Victora Marchettiho "CIA a Kult zpravodajských agentur",[15] v níž popisuje popis manipulačních technik použitých na Filipínách:

„Když jsem filipínské armádě představil aspekt psychologické operace (psywar) v duchu kanadského žertíku, vedlo to k několika nápaditým operacím, které byly pozoruhodně efektivní. … Jedna psychologická operace hrála na strunu pověrečné hrůze z asuangů, tedy upírů. … Když po stezce přišla hukská hlídka, útočníci ze zálohy tiše popadli posledního muže hlídky. … Na krku mu udělali dva vpichy podobající se kousnutí upíra, pověsili tělo za paty, nechali z něj vytéci krev a potom položili mrtvolu zpět na stezku. Když se Hukové vrátili, aby pátrali po pohřešovaném muži a našli svého kamaráda úplně bez krve, každý člen hlídky věřil, že ho dostal asuang a že jeden z nich bude jeho další obětí. … Když se rozednělo, celá hukská bojová jednotka se z okolí stáhla.“

Dr. No (1962)

Liturgický rituál je neustálá „re-prezentace“ nějaké prvotní události nadčasového významu, a z tohoto důvodu jsou masmédia naší novou liturgií „re-prezentující“ neustále se obnovující mýtus, který je zdrojem významu a gnóze i pro nás. Není to všechno jeden a tentýž proces? Dnešní obeah nevyužívá jako drogu jed ryby fugu,[16] nýbrž tinktury a lektvary velkých farmaceutických pharmakeia.[17] Jejich světci a mniši nosí obleky a kravaty a jako chorál pějí refrén z nějaké uhrančivé filmové doxologie.[18] Jejich kněží jsou dramaturgičtí herci, kteří hrají roli našich inkarnovaných bohů a bohyní.[19]

Zatímco zíráme na obrazovky a čekáme na nejnovější download a aktualizaci od našich pánů, které se týkají toho, co vlastně je ortodoxní konsensuální realita, a nezapomínejme, že se odehrává rituální psychodrama, abychom snad neupadli do náboženského vytržení blahoslaveného televizního kouzla. Ikonografie obrazovky je příběh i mytologie vytvořené podle zadání establishmentu. Jde o kakofonní komnatu ozvěn[20] nadace svatého mamonu a nachází se v kompetenci teologů think-tanku. Jeho rituálem jest to, čemu – jako desátek – denně věnujeme svůj čas, myšlenky i pozornost, zatímco s mysticky upřeným pohledem očekáváme nová zjevení, která bude Olymp diktovat ze svých třpytivých hvězdných satelitů. Jeho nynějším proroctvím z onoho světa jest zvěstováním virální zkázy a programování zombie, mučení a bičování flagelantů, neboť kvílí děsivým hlasem Ngakoly.

Existuje nějaké řešení? Jde o uskutečnění opravdové hrozby: je to hluboce zakořeněná víra, že proto, abychom se dobrali pravdy a významu, musíme zírat na bohy masmédií a klečet jako neofyti přijímající sv. Večeři Páně před tele-oltářem techno-divadelních katedrál, podobně jako ministrant nebo čarodějův učedník. Moderní člověk není ani zdaleka bezbožný, a to ani v naší době zcela založené na vědě. Jak řekl Michel Foucault, člověk prostě vyměnil staré kněze a bohy za nové a v esoterickém Hollywoodu najdeme spousty příkladů toho, jak k tomu došlo.

Jiří Karásek ze Lvovic napsal: „Hyne vlastním přeludem. Hyne tím, co bylo vytvořeno z něho sama. Hyne sám sebou.“[21]

-konec-

-------------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[12] Deus absconditus je pojem, který vystihuje židovsko-křesťanskou představu o principiální neuchopitelnosti Boha. Poprvé se s ním setkáváme ve starozákonní Knize proroka Izajáše (45,15).

[13] Mircea Eliade: Posvátné a profánní, str. 134.

[14] Igumen nebo hegumen je titul představeného pravoslavného nebo katolického kláštera východního ritu, odpovídá opatovi.

[15] Victor Marchetti, John Marks: The CIA and the Cult of Intelligence. Dell Publishers, New York 1975, kap. 4, viz http://www.statecraft.org/chapter4.html.

[16] Někdy rovněž nazývané „říční prase“, ryba z řádu čtverzubců.

[17] Řec. φαρμακεία, „magie, čarodějnictví, léčitelství“, rovněž „podávat drogu n. kouzelný nápoj“ nebo přímo „očarovat“.

[18] Doxologie neboli chvalořečení je slavnostní provolání Boží slávy tvořící závěrečnou část křesťanské modlitby. Ukončuje se zvoláním „Amen“.

[19] Dramaturgický přístup, za jehož pomoci lze analyzovat organizované společenství, sleduje sociální interakci z pohledu řízení a ovládání dojmů, kterými účastníci této interakce působí na ostatní účastníky. Erving Goffman využil metafory divadla, na níž ukázal, že aktéři společenské interakce přijímají určité role, jež před svým obecenstvem hrají, čímž ovlivňují dojem, který si o nich ono obecenstvo vytvoří.

[20] Komnata ozvěn (echo chamber) je situace, ve které se skupina osob vzájemnou komunikací utvrzuje ve svých názorech. Názory shodné se opakováním zesilují (vrací se jako ozvěna), zatímco odlišné názory jsou zeslabovány či přímo vyloučeny. Komnaty ozvěn nemusejí být tak negativní, jak se prezentuje. Jde o přirozený proces, kdy lidé mají tendenci věřit tomu, co potvrzuje jejich názor, a naopak mají averzi k tomu, co jejich pohledu odporuje. Proto spolu komunikují lidé, kteří si rozumí, tedy mají podobné názory a postoje a méně komunikují s lidmi, kteří mají jiné názory. Tento proces je značně zesílen moderními komunikačními technologiemi, které umožňují i lidem s extrémními názory najít dostatek stejně smýšlejících osob a vzájemnou komunikací se navzájem utvrzovat v pravdivosti svých myšlenek.

Jedinec se pak může dostat do jakési „informační bubliny,“ kdy je přesvědčen, že jeho názor nebo postoj je správnější a všeobecněji přijímaný, než ve skutečnosti je. Sociální sítě, např. Facebook, ale i Twitter, YouTube, vyhledávač Google a další, personifikují zobrazovaný obsah podle předchozích preferencí uživatele, čímž jej opět směřují k osobám a zprávám, které jsou mu blízké a omezují kontakt se skupinami, které mají odlišné postoje. Výsledkem může být v extrémním případě společnost roztříštěná do zcela antagonistických názorových skupin, které spolu nekomunikují a navzájem se nechápou.

[21] Jiří Karásek ze Lvovic: Romány tří mágů: Ganymedes (1925).