FENOMÉN: VZKAZ V LAHVI (90)

Byl nádherný letní den v Ovidu ve státě New York. Devítiletý Kevin Reeder a jeho maminka Merle se procházeli po břehu jezera Cayuga a užívali si úchvatné scenérie. Alespoň Merle si výhled pochvalovala. Kevin, stejně jako většina dětí v jeho věku, byl tím vším ohromen. Merle přemýšlela, jak ho zaujmout, když její pohled upoutal záblesk v písku. Zamrkala proti odlesku a spatřila modrozelenou láhev ležící poblíž břehu. V tu chvíli ji napadlo. "Chceš poslat vzkaz v láhvi?" zeptala se syna.

Kevinovi se ten nápad samozřejmě líbil. Přečetl už dost knih o pirátech a mořeplavcích, kteří ztroskotali, aby ho ta představa zaujala. Vzkaz v láhvi? Co může být ještě lepšího? Merle mu nehodlala říct, že láhev vhozená do jezera Cayuga, dlouhého tři míle a širokého necelé dvě míle, se daleko nedostane. Podala chlapci stránku vytrženou ze zápisníku, který měla v kabelce, a podala mu pero. Kevin si načmáral následující vzkaz. "Ahoj, dnes je 16. července 1978. Jestli tohle najdeš, prosím, napiš mi. Ahoj". Připojil své jméno a adresu. Pak papír sroloval, vložil ho do láhve, nasadil uzávěr a pevně ho zašrouboval. Krátkým rozběhem a máchnutím ruky ji poslal plachtit do vzduchu, aby přistála ve vodě několik metrů od břehu. Kevin a Merle stáli a sledovali, jak se láhev pohupuje s proudem. Pak pokračovali v chůzi podél břehu jezera.

Několik následujících týdnů Kevin čekal v dychtivém očekávání a byl si jistý, že brzy dostane odpověď na zprávu, kterou poslal. Nemohl se dočkat, až každý den zkontroluje poštovní schránku. Spěchal ven, jakmile se pošťák vydal na obchůzku, odklopil víko a nahlédl dovnitř. Vždycky byl zklamaný. Na jeho zprávu nikdo neodpověděl. Nakonec jeho zájem o poštu začal opadat. Přešel k jiným věcem, dospěl, prošel ročníky, vystudoval střední školu. Pokračoval ve studiu gastronomie, chvíli žil na Floridě, nějaký čas strávil v Texasu. V sedmadvaceti letech byl úspěšným manažerem restaurace. Na láhev, kterou v dětství onoho letního dne hodil do vln, už dávno zapomněl.

Pak se v únoru 1996 Kevin Reeder vrátil do rodného města Ovid ve státě New York, kde na něj v poště čekala otlučená obálka. Na zásilce bylo několik známek, vyškrábaná adresa a nová adresa napsaná rukou, kterou nepoznával. Nejdřív šla do domu jeho dětství a odtud mu byla znovu adresována. Zaujatě obálku roztrhl a vytáhl dvě stránky, které obsahovala. První list papíru byl stářím křehký, tak křehký, že se bál, aby se mu nerozpadl pod prsty, kdyby ho uchopil příliš silně. Kevinovi trvalo několik vteřin, než si uvědomil, na co se dívá. Pak se mu oči rozšířily úžasem. Byl to vzkaz, který napsal před lety, jeho vzkaz v láhvi. Druhá stránka byla, pokud vůbec něco, ještě úžasnější. Byla napsaná na čerstvějším listu, úhledným písmem. "Ahoj Kevine," stálo tam. "Našel jsem tvůj vzkaz v láhvi (jako v té písničce) na pláži v San Diegu v Kalifornii. Napadlo mě, že by bylo vtipné ti odepsat. Docela hustý!" Vzkaz byl podepsaný "Bruce a Rosa". Nebyla v něm uvedena žádná zpáteční adresa ani jiné identifikační údaje.

Od chvíle, kdy devítiletý Kevin Reeder svěřil svůj vzkaz v láhvi vodám jezera Cayuga, uplynulo osmnáct let. Tehdy byl ještě naivní kluk, který si snadno dokázal představit, že láhev obletí celý svět a vyplave na nějakém cizím břehu. Představoval si, že by ji tam mohl vyzvednout příjemce, který by napsal odpověď a poslal ji zpět jeho směrem. Teď už věděl něco jiného. Jezero Cayuga je vnitrozemská vodní plocha. Nejdále mohla jeho láhev doletět do Ithacy. A přesto ji Bruce a Rosa našli vyplavenou na pláži na druhém konci země. Jak je to možné?

Kevin se to rozhodl zjistit, a tak se obrátil na doktora Phillipa Richardsona, jednoho z předních světových odborníků na globální oceánské proudy. Ten byl příběhem stejně fascinován a přijal výzvu pokusit se tento jev vysvětlit. V první řadě bylo třeba zjistit, zda láhev mohla uniknout z jezera. Dr. Richardson věřil, že je to možné. Příliv nebo odliv nějakého rekreačního plavidla ji mohl zatlačit do Erijského kanálu. Vavřince a odtud se mohla dostat do Atlantského oceánu poblíž Nového Skotska. Láhev měla nyní přístup do Atlantiku. Tam však nezůstala. Skončila na druhé straně kontinentu, v Pacifiku. Jak se dostala do San Diega? Nejrychlejší cesty by vedly přes Panamský průplav, Severozápadním průjezdem na Aljašku a pak po západním pobřeží nebo kolem Hornova mysu na cípu Jižní Ameriky. Dr. Richardson nevěřil, že by některá z těchto cest byla možná vzhledem k převládajícím proudům.

Domníval se, že láhev musela být unášena na jih podél východního pobřeží, než byla vytlačena do Atlantiku. Když se přiblížila k pobřeží Evropy, proudy ji odrazily a poslaly ji na jih a západ směrem k Jižní Americe. Poté ji proudy opět zachytily, zabránily jí v přistání a tlačily ji zpět k Africe, kde se vyhnula přitažlivosti severně proudícího Benguelského proudu a obeplouvala mys Dobré naděje na nejjižnějším cípu kontinentu. Nyní se loď nacházela v Indickém oceánu, odkud by ji silný Agulhasův proud odnesl do moře za bod, kde se Indický oceán vlévá do Tichého oceánu. Oceánské přílivy a odlivy by ji odnesly na východ, než by byla zatlačena na severozápad směrem k Filipínám a Japonsku. Zde ji zachytil severní pacifický proud, který ji poslal na její konečnou trajektorii směrem ke Spojeným státům, kde ji Bruce a Rosa našli na pláži v San Diegu.

Během této neuvěřitelné cesty urazila láhev více než 25 000 mil a strávila na moři neuvěřitelných 18 let. Svou pouť zahájila za prezidentství Jimmyho Cartera a ve vodě zůstala po dvě funkční období Ronalda Reagana, po celou dobu úřadování George Bushe mladšího a první ze dvou funkčních období Billa Clintona. Byl na vodě, když padla Berlínská zeď, a byl na vodě i během černobylské katastrofy, nástupu epidemie AIDS a tragédií v Oklahoma City a Waco. Plula světem, zatímco se internet stal populárním a ovládl naše životy. Byl u toho, když Amazon, Apple a Microsoft rostly z nadějných začínajících firem v globální giganty. Mobilní telefony byly ještě novinkou velikosti krabice od bot, když láhev vplouvala do jezera Cayuga. Když skončila v San Diegu, měli jsme už první chytré telefony. Byla to opravdu cesta epických rozměrů.   

Samozřejmě existuje i jednodušší vysvětlení, které doktor Richardson nezanedbal. Možná to byl jen promyšlený žert. Možná byl někdo na dovolené u jezera Cayuga, když láhev našel. Možná ji přivezli s sebou do Kalifornie a pak napsali Kevinu Reederovi, že láhev našli v San Diegu. Je to samozřejmě možné, ale Kevin by tomu raději nevěřil. Stále doufá, že se mu podaří najít dvojici známou jako Bruce a Rosa a rozluštit záhadu epické cesty jeho láhve.

-pokračování-