FENOMÉN: VODOPÁDY HVĚZDNÉHO PRACHU (80)

Cestování letadlem dnes považujeme za samozřejmost. Stěžujeme si na zpožděné lety, ztracená zavazadla a prostor pro nohy v ekonomické třídě. Stěžujeme si na jídlo v letadlech, bezpečnostní kontroly a omezení příručních zavazadel. Na konci 40. let, v pionýrských dobách transkontinentálních letů, si cestující mohli jen přát, aby měli takové triviální záležitosti, kvůli kterým by mohli reptat. Tehdy cestující platili královské výkupné a snášeli týdenní cesty v rozvrzaných letadlech s mnoha mezipřistáními po cestě. Cestování letadlem bylo vyhrazeno pro zámožné... a pro lidi s pevnou konstitucí.

Například neohrožená skupina cestovatelů, která odletěla z Londýna 29. července 1947. Každý z pěti mužů a jedné ženy zaplatil 350 liber (v dnešních penězích asi 14 000 Kč) za místo na palubě letadla Avro York společnosti British South American Airways (BSAA). Letadlo mělo namířeno do Santiaga v Chile, kam se však mělo dostat sérií letů na krátké vzdálenosti s mezipřistáním v Lisabonu, Dakaru, brazilském městě Natal, Riu de Janeiru, Montevideu a Buenos Aires, než po pěti dnech dorazí do cíle. Letadla, která je měla přepravit, byly přestavěné bombardéry z druhé světové války, pilotované bývalými vojenskými letci. Cestující byli palestinské, švýcarské, německé a britské národnosti.

Brit byl britský diplomatický kurýr, který převážel tajná sdělení na své velvyslanectví v Santiagu. Cestující ženou byla Marta Limpertová, původem Němka, nyní však občanka Chile. Byla na návštěvě ve své rodné zemi, když vypukla válka, která ji tam uvěznila na sedm let. Během té doby jí zemřel manžel a ona si vezla jeho popel domů. Palestinec byl obchodník s diamanty a říkalo se, že má několik vybraných kamenů zašitých v podšívce kabátu. Kromě toho, že cestování letadlem nebylo zrovna pohodlné, bylo v té době dosti trýznivé. Zvláště stresující by byl přelet Atlantiku z Dakaru do Natalu. Nicméně cesta proběhla bez nehod a letadlo s doprovodem přistálo 1. srpna v Buenos Aires, čímž byla dokončena předposlední etapa cesty. Po cestě byla použita různá letadla. Poslední let z Buenos Aires do Santiaga absolvovala skupina na palubě letounu Avro 691 Lancastrian, civilní verze legendárního bombardéru Lancaster.

Lancastrian dostal od svého provozovatele jméno Star Dust. Posádku tvořil schopný a zkušený tým. Kapitán Reginald Cook byl během své válečné služby vyznamenán Řádem za vynikající službu a Záslužným leteckým křížem. První důstojník Norman Cook a druhý důstojník Donald Checklin byli za války piloty bombardérů. Radiotelegrafista Dennis Harmer rovněž létal na bombardovací lety nad okupovanou Evropou. I letuška měla vojenské zkušenosti. Iris Evansová sloužila v ženské královské námořní službě jako poddůstojnice. Cestující nemohli být v lepších rukou, když 2. srpna 1947 odpoledne v 1:46 vzlétli z Buenos Aires. A let probíhal přesně podle plánu. V 17:41 vyslal radista Harmer Morseovou abecedou zprávu na řídicí věž letiště Los Cerrillos v Santiagu. Zněla: "ETA SANTIAGO 17.45 H STENDEC." Na základě tohoto přenosu mělo být letadlo za čtyři minuty na zemi. Pak... nic. Star Dust nikdy nepřistálo, nikdy se neobjevilo na obloze nad letištěm, nikdy nevyslalo další zprávu. Star Dust prostě zmizel.

Po tomto podivném zmizení zahájily pátrací akce týmy v Chile i v Argentině. Do pátrání se zapojila také BSAA, jejíž piloti létali po trase, kterou by Star Dust letěl, a hledali sestřelené letadlo. Vedoucí letecké společnosti, maršál Don Bennett, se dokonce osobně zapojil a řídil pětidenní pátrání, které nakonec vyšlo naprázdno. Po letadle Star Dust ani jeho cestujících nebylo ani stopy. Bylo to, jako by byli uneseni z oblohy a vtaženi do jiné dimenze. A to byla skutečně jedna z teorií, které se po katastrofě objevily, že Star Dust bylo zachyceno UFO. Jiná, pozemštější vysvětlení hovořila o tom, že šlo o obchodní sabotáž nebo že letadlo bylo vyhozeno do povětří, aby se zničily diplomatické dokumenty, které kurýr převážel. Pro tyto hypotézy nebyl předložen žádný důkaz, stejně jako nikdo nedokázal vysvětlit, jak může dopravní letadlo jednoduše zmizet a vzít s sebou všechny ruce.

Existovalo ovšem jedno zřejmé vysvětlení. Star Dust musel na své 700 mil dlouhé trase z Buenos Aires do Santiaga překonat Andy. Nebylo by to první ani poslední letadlo, které by nad tímto zrádným pohořím přišlo k neštěstí. Ale pokud Star Dust havarovala v horách, kde potom byla? Postupné pátrání v průběhu let by nenašlo ani stopu, ani jediný kus vraku na trase, kterou letěla. První náznak odpovědi na tuto záhadu přišel v roce 1998, více než 50 let po zmizení Star Dust. Dva argentinští horolezci lezli na horu Tupungato, asi 50 mil východně od Santiaga, když narazili na vrak leteckého motoru Rolls-Royce Merlin spolu se zkroucenými kusy kovu a kusy oblečení. O dva roky později, v roce 2000, našla expedice argentinské armády další trosky, včetně vrtule a podvozku letadla, přičemž jedna z pneumatik byla stále nafouknutá. Byly nalezeny také lidské ostatky, včetně tří torz, chodidla a pěstěné ruky. Ty byly později pomocí DNA identifikovány jako někteří z pasažérů a posádky zkázy.

A tak byl Stardust konečně nalezen a některé záhady kolem jeho zmizení mohly být vyřešeny. První z nich bylo, že letadlo nevybuchlo ve vzduchu, jak se kdysi předpokládalo. Trosky byly lokalizované, což naznačovalo náraz do země. Z nalezené vrtule bylo také zřejmé, že motor v době nárazu běžel cestovní rychlostí. Kromě toho byl zatažený podvozek, což znamená, že letadlo bylo v letu, nikoliv se pokoušelo nouzově přistát. Vše nasvědčovalo katastrofickému nárazu do úbočí hory. Jak se to ale mohlo stát? Jak mohl pilot tak špatně odhadnout situaci? V době zmizení Star Dust se objevily domněnky, že Cooka oklamala hustá oblačnost a mohl se domnívat, že už překročil Andy. Začal tedy klesat k Santiagu, aniž by věděl, že míří přímo a vysokou rychlostí k ledovci Tupungato. Cookovi kolegové piloti BSAA to však odmítli. Všichni prý byli před tímto možným scénářem varováni a upozorněni, aby nezačínali klesat, dokud nebudou mít vizuální potvrzení, že vrcholy opustili. Zkušený a disciplinovaný pilot, jako byl Reginald Cook, by nejednal v rozporu s protokolem. S největší pravděpodobností to byl silný vítr, který letadlo srazil.

Cookovi kolegové piloti tímto vysvětlením nejen chránili pověst respektovaného kolegy. V roce 1947 piloti ještě nechápali vliv tryskového proudění, tedy větrů ve velkých výškách, které vanou rychlostí až 100 km/h a sahají až do stratosféry. Bývalý pilot BSAA popisoval, jak se jednou pokoušel stoupat nad Andami na plný plyn, a přesto ztrácel výšku rychlostí 150 metrů za minutu. S největší pravděpodobností se Star Dust setkal s podobnými větry a byl vržen proti hoře, i když se ji snažil překonat. Moderní proudový letoun by možná měl tah na překonání rozdílu, přestavěný bombardér z druhé světové války na tento úkol prostě nestačil. V roce 2000 zpráva argentinského letectva očistila kapitána Reginalda Cooka od viny za havárii s tím, že za katastrofou stály nepříznivé povětrnostní podmínky. Zůstávají však dvě otázky, na které je třeba odpovědět. První z nich se týká trosek letadla. Jak se stalo, že Star Dust tak úplně zmizel a vzdoroval pátracím a záchranným snahám, aby se znovu objevil až o půl století později?

Odpověď na tuto hádanku se možná skrývá ve fyzice havárie. Star Dust pravděpodobně letěl po téměř vertikální trajektorii, když narazil do sněhového pole poblíž vrcholu ledovce. Silný náraz způsobil lavinu, která během několika sekund pohřbila vrak a skryla ho před pátrači. Když stlačený sníh ztuhl, vrak byl uvězněn v ledu. Tam zůstal, dokud ledovec nezačal tát a nevyvrhl části letadla a těla mnohem dále pod horu. Zatím se podařilo objevit jen asi deset procent trosek. V příštích letech můžeme očekávat objevení dalších. Druhá záhada je poněkud záhadnější a souvisí s poslední komunikací, kterou vyslal Hvězdný prach. Zpráva končila slovem "STENDEC", což v letecké terminologii ani v morseovce nemá žádný význam. Tato podivná fráze byla v průběhu let živnou půdou pro nejrůznější konspirační teorie. Co tím chtěl radista Harmer říci?

Bylo navrženo několik řešení. První je, že písmena byla zakódována a že se Harmer ve skutečnosti snažil vysílat slovo DESCENT (anagram slova STENDEC). Druhé je, že vysílal: SCTI AR (letecký kód letiště Los Cerrillos). Ten používá stejnou sekvenci teček a pomlček jako STENDEC, i když s jinými rozestupy. Třetí je, že STENDEC byla zkratka používaná posádkami letadel za druhé světové války k hlášení, že se letadlo setkalo s nebezpečnými povětrnostními podmínkami a pravděpodobně havaruje. Její význam je "Severe Turbulence Encountered, Now Descending, Emergency Crash-landing" (narazili jsme na silnou turbulenci, nyní klesáme, nouzové přistání). To dává smysl, když uvážíme, že celá posádka Star Dust byla složena z veteránů druhé světové války. Nedává to smysl, když se podíváme na zbytek zprávy, která informuje o předpokládaném čase příletu letu do Santiaga.

Pravý význam zprávy STENDEC se možná nikdy nedozvíme, stejně jako se nikdy nedozvíme skutečnou příčinu srážky Star Dustu s horou Tupungato. Možná bychom měli být vděční za to, že letecká doprava udělala za desítky let od oné osudné havárie tak významný pokrok.

-pokračování-