FENOMÉN: RUKA ZKÁZY (45)

Snad kromě zdravotních sester neexistuje skupina profesionálů, která by si získala takový respekt jako hasiči. A je to zasloužené. Jsou to hrdinové, kteří nasazují své životy, aby zachránili ostatní a ochránili majetek, a zasahují tam, kam se andělé bojí vkročit. Vrhnout se do zuřícího pekla, když všichni ostatní utíkají opačným směrem, vyžaduje zvláštní druh člověka. Hasiči to dělají každý den svého života. Francis Leavy byl jedním z typických představitelů této etiky. Francis byl ve 20. letech 20. století obětavým členem chicagského hasičského sboru. Sympatický, přátelský a společenský hasič veterán, kterého si kolegové vážili pro jeho profesionalitu, chladnou hlavu pod tlakem a statečnost. Francis byl během své kariéry mnohokrát vystaven zkoušce. Nikdy nebyl shledán nedostatečným.

Ale na jaře 1924 bylo s Francisem Leavym něco v nepořádku. Pohotový úsměv, který obvykle nosil, zmizel. Místo něj se objevilo svraštělé čelo, nevrlý výraz a ustarané chování. Byl mrzutý a uzavřený. Jeho kolegové si o něj dělali starosti, ale zdráhali se vyzvídat. Nejspíš měl doma problémy, do kterých jim nic nebylo. Francis o tom promluví, až bude připraven. Ráno 18. dubna 1924 však muži z jednotky107 přece jen našli důvod k zásahu. To ráno se věnovali údržbě hasičské zbrojnice a Francis jako vždy odvedl víc než svůj díl práce. Právě při mytí okna se náhle svalil na sklo a položil si na něj dlaň, aby se udržel. Těžce dýchal a jeho kolegům se zdálo, že by mohl dostat infarkt. Přispěchali mu na pomoc, ale Francis je odbyl se slovy, že je v pořádku. Rozhodně nevypadal v pořádku. Z obličeje se mu vytratila veškerá barva a viditelně se třásl. Když na něj ostatní hasiči zatlačili, dlouze si povzdechl a pak jim řekl, co ho v posledních dnech trápí. Měl předtuchy blížící se smrti a dnes byl ten pocit zmaru silnější než kdy jindy. "Dnes jsem na této zemi naposledy," řekl jim. "Už se nedočkám dalšího."

Pro kolegy Francise Leavyho bylo toto přiznání úlevou i starostí zároveň. Posttraumatická stresová porucha nebyla v té době ještě uznávaným onemocněním, ale oni se s tím setkávali dost často. Francis trpěl záchvatem paniky, což je u jedinců, kteří se často dostávají do situací, v nichž jde o život, docela běžné. Každopádně teď neměli čas o tom přemýšlet. Na stanici zazvonil alarm. Byl ohlášen požár. Curran Hall, čtyřpatrová obchodní budova na druhém konci města, byla v plamenech. Začaly fungovat dobře nacvičené postupy. Hasiči se připravili, nasedli do svých vozů a s kvílením sirén vyjeli ze stanice. Francis Leavy byl mezi nimi. Když hasiči dorazili na místo, plameny už byly v plném proudu. Celá budova byla v plamenech, z každého okna se valil kouř. Několik lidí bylo uvězněno v horních patrech. Rychle se jim vyčerpával kyslík a čas byl proti nim. Hasiči se okamžitě pustili do práce. Několik z nich vstoupilo do přízemí, zatímco ostatní vyběhli po žebřících a začali vynášet lidi ven.

Mezitím byly zapojeny hadice a na plameny byly namířeny proudy vody. Operace byla jako z učebnice. Jednalo se však o požár s neobvyklými vlastnostmi. Hasiči si všimli plamenů, které jako by stékaly po schodech dolů, téměř jako roztavená láva; všimli si, že oheň nemá konkrétní místo vzplanutí, ale několik. Plameny na ně přeskakovaly ze všech stran a budovou otřáslo několik výbuchů. Oheň se od nich vzdaloval a šířil se rychleji, než čekali. Přesto se tito stateční muži prodírali pekelnou krajinou kouře a plamenů, přičemž jejich postup ztěžoval nedostatek dýchacího vybavení. Mnozí byli stále uvnitř, když se zřítila střecha. Pak se začaly hroutit stěny a na ty uvnitř odsouzené budovy se sesypaly doutnající trosky. To už se ozývalo volání o posily. Všichni hasiči ve městě se hnali na místo. Kouřem zčernalý vzduch naplnilo bansheeovské kvílení blížících se sirén.

Je nesmírnou zásluhou chicagských hasičů, že při této katastrofě přišel o život pouze jeden civilista. Pro sbor byla daň poněkud vyšší. Zemřelo devět hasičů - šest z jednotky 12, dva z jednotky 5 a jediný muž z jednotky 107 - Francis Leavy. Jeho předtucha vlastní smrti se ukázala být přesná. Vyšetřování později prokázalo, že požár úmyslně založili majitelé obchodu se sportovním zbožím v nižších patrech budovy. Jejich záměrem bylo získat pojistné plnění ve výši 32 000 dolarů. Místo toho si vyžádali deset lidských životů. Byl také odhalen důvod, proč se oheň choval tak podivně a šířil se tak rychle. Žháři použili jako urychlovač dřevný líh a na různých místech rozlévali velké množství této vysoce těkavé kapaliny. Byli odsouzeni za žhářství a vraždu, ale to bylo pro rodiny mrtvých jen malou útěchou. V případě Francise Leavyho mezi pozůstalé patřila manželka a dvě malé děti. Tragédie to byla samozřejmě i pro chicagský hasičský sbor. Devět hasičů bylo mrtvých a nálada v hasičských zbrojnicích po celém městě byla pochmurná. Na stanici, kde měl Francis Leavy základnu, utišovali muži svůj smutek tím, že se vrátili do práce a věnovali se údržbě, kterou prováděli, když byli povoláni do Curran Hall. Tehdy si jeden z nich všiml otisku ruky.

Zdálo se, že otisk je vyznačen sazemi na okenní tabuli, stejné tabuli, kterou Francis Leavy čistil, když odhalil svou předtuchu blížící se smrti. Hasič se ho pokusil setřít a pak použil trochu víc tuku na lokty, když se stopa odmítala posunout. Po chvíli zavolal několik svých kolegů, kteří se také bez úspěchu pokusili skvrnu setřít. Nepomohlo ani seškrábání nožem, ani použití silných chemikálií. Pokud něco, pak tyto snahy otisk ruky ještě zvýraznily. Zpočátku to byla jen slabá šmouha. Teď bylo možné rozeznat záhyby dlaně a prstů. Protože všechny snahy o odstranění otisku ruky z okna byly neúspěšné, rozhodli se muži z jednotky 107 nakonec nechat ho tam, kde stál, jako památka na jejich padlého kolegu Francise Leavyho. Zůstal tam po následující dvě desetiletí a přitahoval hordy zvědavců, kteří si chtěli prohlédnout jeho přízračný obrys. Pak 18. dubna 1944 neopatrný novinář poslal do okna noviny, které rozbily sklo a roztříštily strašidelný otisk ruky na nesčetné kousky. Pomník Francise Leavyho vydržel přesně 20 let. Okno, v němž byl otisk jeho ruky, se rozbilo přesně dvacet let po jeho smrti.

Příběh o strašidelném otisku ruky Francise Leavyho je v Chicagu populární. Většina ji považuje za městskou legendu a to je asi nejpravděpodobnější vysvětlení. I kdyby však nešlo o nic jiného než o folklór, je podložen některými nezpochybnitelnými fakty. S jistotou víme, že existoval hasič jménem Francis Leavy a že zahynul při požáru Curran Hall. Jeho oběť je oceněna na památníku chicagských hasičů a jeho odznak je také vystaven na chicagské hasičské akademii, což tato fakta potvrzuje. Víme také, že otisk ruky byl skutečný, protože byl vyfotografován a objevil se v lednovém čísle časopisu Fire z roku 1939 spolu s článkem o tomto fenoménu. Žádná z těchto skutečností není sporná. Teprve když začneme zkoumat paranormální aspekty případu, začnou se věci zamlžovat.

Byl to skutečně otisk ruky Francise Leavyho, nějak nesmazatelně vyrytý do skla jako památka na jeho tragický odchod? Nebo by mohlo existovat jednodušší, racionálnější vysvětlení? Jedna z teorií je, že otisk vytvořili Leavyho kolegové bezprostředně po jeho smrti. Pravděpodobně byla vytištěna barvou a měla sloužit jako dočasný památník. Jakmile se však o něm začalo mluvit a legenda o "otisku ducha" se ujala, hasiči se rozhodli, že ho tam ponechají, protože si uvědomili, že tak udrží Leavyho odkaz při životě. Problémem této teorie je, že otisk ruky si v průběhu let prohlédly tisíce lidí. Jistě by někdo na tak zjevný podvod upozornil. A přesto to nikdo neudělal, dokonce ani fotograf, který ho pořídil pro časopis Fire. Na obrázku je zřetelný otisk dlaně a čtyř prstů. Nezdá se, že by byl na skle namalován, jak tedy vznikl?

Na tuto otázku nelze odpovědět, aniž bychom měli k dispozici originální sklo, které bychom mohli prozkoumat. Předpokládejme však, že šlo o skutečný paranormální jev. Co tedy? Nejprve bychom museli přijít s racionálním vysvětlením, jak se otisk ruky na skle objevil. Jakým způsobem to bylo možné? Mohla přetížená nervová soustava Francise Leavyho generovat přebytečné teplo nebo elektřinu, podobně jako se to předpokládá v případech samovznícení člověka? Mohlo to způsobit, že se na skle objevila skvrna? To nedokážeme říct. A má otisk ruky nějaký jiný než fyzikální význam? Poslal nám Francis Leavy nějaký vzkaz? Chtěl se s námi rozloučit? To nevíme a pravděpodobně se to nikdy nedozvíme. Je to další z těch záhad, které se vzpírají rozluštění.

-pokračování-