FENOMÉN: Prastaré tajemství kosmické genetické linie "Heinz 57" (7)

Andromeďané mi sdělili, že půda a mnoho dalších hornin, které se nachází na Měsíci, ve skutečnosti pochází z jedné sluneční soustavy, která se nachází v oblasti souhvězdí „Malé Medvědice“. Tato soustava se v jazyce inteligencí Orionu nazývá „Chowta“. Ve skutečnosti jde o binární sluneční systém, jehož součástí je 21 planet a 47 měsíců. Náš Měsíc prý původně kroužil jako satelit kolem sedmnácté planety uvedeného slunečního systému.

Část měsíční kůry je radioaktivní. Tuto skutečnost prý zjistilo již Apollo 15. Zejména pak v oblasti zvané Apeniny. Z jakého důvodu je tato oblast tak radioaktivní? Vissaeus a Morenae mi sdělili, že z důvodu přítomnosti jaderného odpadu. Jaderné palivo sloužilo pro některé podpůrné systémy tohoto tělesa.

Do naší sluneční soustavy však byl Měsíc přinesen prostřednictvím obrovského asteroidu, který krouží uvnitř naší galaxie a který pravidelně protíná vnitřní prostor naší Sluneční soustavy vždy jednou za 25 156 let. Mí přátelé mi také prozradili, že Měsíc býval pravidelně osídlen již před 1,8 miliony lety.

Měsíc je dutý. Tato skutečnost je všeobecně známá, i když stále přetrvává snaha o její potlačení před širokou veřejností. Obsahuje obrovské podzemní zařízení postavené ET a později i lidmi ze Země. K dispozici je sedm otvorů, které vedou do kůry Měsíce a poté i do podzemních prostor tohoto tělesa. Konzervativní vědci se často diví, proč se na povrchu Měsíce nachází tolik mělkých kráterů.

Do určité míry to souvisí s tím, že velká část povrchu byla vybudována na kovové skořápce kulovitého charakteru. Kráter Gagarin je příkladem takového velkého a mělkého kráteru. Měří napříč asi 185 mil, ale je pouze 4,5 až 5 mil hluboký.

Takto veliký kráter by ale musel být ve skutečnosti 4x až 6x hlubší. Ve skutečnosti jsou na měsíčním povrchu prakticky všechny krátery příliš mělké. Klasická věda si s tímto fenoménem dost dobře neví rady.

Mimoto, mnoho z těchto kráterů bylo vytvořeno umělým způsobem. Andromeďané mi také pověděli, že na místech mnoha kráterů na odvrácené straně Měsíce se původně nacházela velká města, která byla zničena během války, která zde probíhala zhruba před 113 000 lety. V některých kráterech se v současné době nachází komplexy, které jsou umístěny pod speciální skleněnou slitinou kulovitého charakteru.

Původní starověká povrchová základna se skládala z devíti vzájemně propojených center. Zbytky těchto konstrukcí byly objeveny americkými astronauty NSA a poté astronauty, kteří pracovali v rámci kosmické mise Apollo. V současné době se nachází jedna velká vojenská základna pod povrchem Měsíce. Mají k ní přístup astronauti USA i Ruska včetně některých druhů E. T. V současné době se jedná o přičlenění astronautů Číny a Indie.

Z povrchu Měsíce vede do podzemních prostor této základny hned několik přirozených vstupů. Dva vstupy se nachází na pólech Luny, další vstup lze vystopovat v pohoří Taurus, v prostoru kráteru Julese Verne na odvrácené straně a v kráteru Archimedes.

Černá vláda Spojených států za aktivní spolupráce s dalšími mocnostmi našeho světa v současné době rozšiřuje tento podzemní komplex a usiluje se o vybudování několika dalších umělých podzemních vstupů. To vše v reakci na nadcházející instalaci NWO v prostředí planety Země, kdy dojde k expanzi soukromých vědeckých a vojenských agentur pracujících pro světový řád.

Mnoho z původních struktur na povrchu Měsíce bylo zničeno. Bylo to v době před 113 000 lety, kdy naše Sluneční soustava byla vtažena do války mezi vzbouřenci, kteří se vzepřeli otrockému vlivu Impéria Orionu. V této válce byla ve větší nebo menší míře poškozena každá planeta našeho Slunečního systému.

Během tohoto válečného konfliktu se však Měsíc nacházel na orbitě planety, která v současné době již neexistuje. Její místo bylo mezi Marsem a Jupiterem. Jmenovala se Maldek. Během uvedeného konfliktu došlo k jejímu totálnímu zničení. Jejím pozůstatkem je pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.

Druhým umělým tělesem, které kroužilo na orbitě kolem planety Maldek, byl dnešní Phobos. Po komplexní destrukci Maldeku byl Phobos připoután k orbitě planety Mars a Měsíc byl naveden na orbitu kolem Země. Je toho podstatně více, co by se dalo na toto téma sdělit, ale všechno má svůj čas.

Nyní bych sdělil pár informací o našem Slunci. Tato hvězda prý produkuje vysoce pronikavé záření v jisté části elektromagnetického spektra. Frekvence toho záření je z lidského pohledu neuvěřitelná. Přibližně jeden milion cyklů za sekundu.

Tato frekvence se nachází mezi spodní částí infračerveného a radiového spektra. To co vám nyní povím, bude velmi šokující, jelikož jde o informaci, která bude v konfliktu s vaším zažitým vědeckým paradigmatem.

Výše uvedený typ záření je primárním činitelem planetární gravitace a nikoliv rotace. Její intenzita je závislá na velikosti planety. Podrobněji vám tuto skutečnost vysvětlím ve chvíli, kdy se budeme zaobírat problematikou tzv. „duté Země“.

Moreane a Vissaeus mi sdělili, že každé těleso, jehož průměr je alespoň 29,3 kilometrů a je zároveň vystaveno slunečnímu záření, je schopné emitovat gravitační pole a to i v případě, že nerotuje kolem své osy.

Dozvěděl jsem se od nich také následující příběh.

Ve chvíli, kdy se astronauti NSA (National Security Agency) za přítomnosti bytostí Greys poprvé dostali do podzemního zařízení na Měsíci, naskytl se jim naprosto neuvěřitelný pohled. Na mnoha místech byly nalezeny kostry bytostí napůl lidského a napůl plazího vzezření. Také zde byla nalezena stará orionická technologie. Podle Andromeďanů je velikost podzemní instalace na Měsíci rovná velikosti státu New York.

V současné době se v této instalaci nachází asi 37 000 obyvatel, z nichž někteří jsou mimozemského původu. V blízké době však bude schopné toto zařízení pojmout až na 600 000 jedinců. Podle Andromeďanů se právě v této instalaci nachází hlavní stan Illuminátů a tzv. „Světové černé vlády“. Paradoxně jsou v tomto prostředí v daleko větším bezpečí, než by tomu bylo na planetě Zemi.

Generalita „NWO“ nechala v tomto prostředí vybudovat celou řadu vysoce výkonných zbraňových technologií. V současné době se zde nachází 53 objektů schopných překročit mnohonásobně rychlost světla.

Nachází se zde také částicové zbraně, lasery. Některé z těchto technologií se nachází i na naší planetě. Především v lokalitě „Pine Gap“ v Austrálii, na ostrově „Diego Garcia“ v Indickém oceánu a také v oblasti Sibiře v Rusku.

Rozhodnutí vytvořit hlavní stan na Měsíci padlo uvnitř generality Illuminátů v březnu roku 1959. Došlo k realizaci přísně tajného programu mezi Američany, Rusy a Greys. Pozdější mise Apollo byla pouze krycím manévrem, který měl odvést pozornost od jiných aktivit mezi Zemí a Měsícem. I když se to může udát nepochopitelné, vše se dařilo držet v tajnosti. I díky jinému krycímu manévru, který vešel do dějin jako „studená válka“.

Od roku 1961 začaly vznikat na Měsíci první pracovní skupiny. Technologie, které zde byly nalezeny, ale i mnoho jiných informací a skutečností bylo zamlčeno a utajeno před standardními úrovněmi NASA. Pouze ty nejvyšší složky této agentury byly v přímém spojení s NSA a tím pádem byly také do problematiky zasvěceny.