FENOMÉN: POŽÁR NEZNÁMÉHO PŮVODU (22)

Mary Reeserová byla žena pravidelných zvyků. Sedmašedesátiletá vdova vstávala každý den v šest hodin ráno, ranní práce vykonávala při poslechu rádia a v osm hodin snídala. Poté čekala na příchod svého syna, doktora Richarda Reesera, který se vždy objevil v deset hodin, aby si dal ranní kávu. Po odchodu doktora Reesera Mary odcházela na nákupy nebo zařizovala domácí práce, často pro svého syna. Málokdy se vracela domů později než ve čtyři odpoledne. Pak si zdřímla, než se pro ni syn vrátil na večeři, kterou vždy jedla u něj doma. V osm hodin už byla doma a poslouchala rádio, dokud nebyl čas jít spát. Taková byla Maryina rutina od chvíle, kdy se nastěhovala do bytu č. 1 v budově Allamanda na Cherry Street 1200 v Petrohradě na Floridě. Luxusní rezidence měla pět bytových jednotek, ale v době, kdy se odehrává náš příběh, v červenci 1951, byla Mary jedinou nájemnicí. Jedinou další osobou, která tam v té době žila, byla správkyně budovy Pansy Carpenterová. Předtím Mary v Columbii v Pensylvánii. Na Floridu se přestěhovala po smrti svého manžela několik let předtím.

Neděle se obvykle řídily pružnější šablonou než všední dny v životě Mary Reeserové. Dne 1. července 1951 přišla domů později než obvykle v 16:30 a zdála se být rozrušená. Asi o hodinu později se u ní zastavila snacha a krátce ji navštívila. Kolem osmé hodiny večerní se objevil doktor Reeser. I on se zdržel jen několik minut. Tyto příchody a odchody ve spojení s Maryiným chováním vedly Pansy k domněnce, že mohlo dojít k nějaké rodinné neshodě. Přesto jí do toho nic nebylo a neměla ve zvyku vyzvídat. Když se později večer s Mary setkala a Mary přiznala, že je rozrušená, neptala se proč. Mary pak řekla, že si vzala dvě tablety Seconalu a jde spát. Bylo to naposledy, co Pansy viděla svou nájemnici živou.

V pondělí 2. července kolem páté hodiny ranní Pansy Carpenterovou probudil tupý náraz, o kterém si myslela, že by mohl být zvuk zavíraných dveří. Vstala, šla to prozkoumat a vyšla na dvůr. Když nic neviděla, chtěla se vrátit do svého bytu, když vtom ucítila závan kouře. Domnívala se, že vychází z elektrického čerpadla v garáži, které se v poslední době porouchalo. Šla dovnitř a vypnula ho, než se vrátila do postele. Do hodiny byla opět vzhůru a věnovala se ranním povinnostem. Obvykle slyšela slabé tóny Maryina rádia, když šla ven vyzvednout ranní noviny, ale dnes bylo ticho. Možná se Mary vyspávala z toho, co si vzala po Seconalu.

Když však v osm hodin ráno dorazil úředník Western Union s doručenkou, nebylo z Maryina bytu stále slyšet ani náznak života. Řekl, že má pro Mary telegram, a zeptal se Pansy, ve kterém bytě se nachází. Pansy řekla, že telegraf doručí sama, a převzala ho od chlapce. Stejně musela odnést ranní noviny. Když se Pansy blížila, nevšimla si ničeho neobvyklého. Před bytem byly dveře s plátnem a ona se natáhla, aby vzala za kliku. Vzápětí ruku stáhla. Klika byla horká. Až nepříjemně. V tu chvíli si Pansy vzpomněla na kouř, který ráno zaznamenala. Její mozek provedl rychlý výpočet, v němž zohlednil zápach, nedostatek aktivity z Maryina bytu a horkou kliku. Vrátila se mu blikající výstraha: Požár!

Pansy nehodlala ty dveře otevřít, ne s tím, co se může skrývat uvnitř. Místo toho vyběhla z činžovního domu a upoutala pozornost dvou mužů, kteří natírali budovu na druhé straně ulice. Poté, co jim vysvětlila situaci a požádala je o pomoc, vběhla zpátky dovnitř a zavolala hasičům. Pak vytočila číslo Maryina syna, doktora Reesera. Zatímco se to všechno dělo, malíři uvolnili dveře do Maryina zakouřeného bytu. První z mužů nahlédl dovnitř a oznámil, že vidí do ložnice a že v posteli nikdo není, ačkoli se zdálo, že se v ní spalo. Tento muž odmítl vstoupit do bytu, ačkoli jeho společník ano, prošel do ložnice a zase se vrátil, než si všiml zapáleného křesla. Pak si všiml něčeho na podlaze a s hrůzou zjistil, že je to spodní část lidské nohy, stále ještě obutá v černém střevíci. Muž spěšně opustil byt. Z dálky se ozval zvuk blížících se sirén.

  Hasiči, kteří na tuto výzvu reagovali, ještě nikdy neviděli nic podobného makabrózní podívané, kterou našli v bytě číslo 1. Obydlí bylo plné kouře, ale téměř nedotčené plameny. Jediný předmět, který oheň poškodil, bylo křeslo, na kterém Mary seděla. I tak ale škody nebyly takové, jaké by měly být vzhledem k intenzitě, s jakou musel oheň hořet. Ke zničení lidského těla je zapotřebí žáru o teplotě přes 3 000 stupňů, který hoří několik hodin. A Mary Reeserová byla skutečně zničena. Zbyla z ní jen lebka, část páteře a holeň a chodidlo pravé nohy.   A přesto skutečnost, že Mary byla ohněm tak zcela zničena, byla jen polovinou hádanky. Druhou polovinou byl stav bytu, který byl z větší části neporušený. Křeslo sice shořelo, ale koberec, na kterém sedělo, byl pouze ohořelý, a to jen v oblasti, která byla pod křeslem. Plastové kryty elektrických zásuvek byly mírně roztavené, ale všechny zásuvky stále fungovaly. Maryiny elektrické hodiny se zastavily ve 4:20, ale když je zapojila do jiné zásuvky, hned se zase rozběhly. Hromada novin, která ležela v rohu za křeslem, neutrpěla ani nejmenší ohoření. Malba na stěnách nebyla žárem potřísněna puchýři a byla jen mírně zčernalá od sazí. Jak je to možné?

To byla otázka, která následujících pět dní zaměstnávala policejního šéfa J. R. Reicherta. Nabízelo se několik teorií, většina z nich byla dost bizarní. Jedna z nich tvrdila, že Mary Reeserová byla unesena, shořela na jiném místě a pak se vrátila do svého bytu. To bylo snadno odmítnuto, protože Mary zcela zjevně zemřela v křesle a zdálo se nepravděpodobné, že by únosce unesl starší matronu spolu s kusem nábytku. Jiný návrh, zaslaný prostřednictvím nepodepsaného dopisu "šéfovi detektivů", neochvějně tvrdil, že Mary zasáhl kulový blesk, když seděla ve svém křesle. "Otevřeným oknem proletěla ohnivá koule a zasáhla ji," uvedl pisatel. "Už jsem to viděl." Podle další teorie někdo Maryino tělo polil éterem nebo alkoholem a pak škrtl sirkou. To bylo opět nepravděpodobné. Akceleranty by požár podpořily, nikoliv zpomalily. Žádná z těchto myšlenek neprošla. Nakonec, po pěti dnech přemýšlení, se šéf Reichert obrátil na FBI s žádostí o pomoc.

Dne 7. července 1951 odeslalo petrohradské policejní oddělení 14 důkazů do laboratoře FBI k prozkoumání. Byly mezi nimi úlomky kostí, šest Maryiných zubů, vlákna z Maryiny noční košile, pružiny a zuhelnatělé nohy křesla a část koberce, silně pokrytá jakousi mastnou látkou. O případ se údajně osobně zajímal J. Edgar Hoover. Úřad nakonec nabídl zdánlivě racionální vysvětlení. Takové, které řešilo většinu nevyřešených otázek, ale ne všechny.
Zpráva FBI byla zveřejněna 31. července 1951. Uváděla, že na místě činu nebyly nalezeny žádné akceleranty a že smrt byla pravděpodobně nešťastnou náhodou. Nejpravděpodobnějším vysvětlením bylo, že Mary usnula v křesle, zatímco kouřila cigaretu. Silně nadopovaná prášky na spaní se neprobudila, když jí upuštěná cigareta zapálila noční košili, a tak uhořela.

Nedostatek rozsáhlých škod způsobených požárem by se dal vysvětlit hypotézou, že oheň spíše doutnal, než hořel. Jedná se o takzvaný "knotový efekt", kdy se lidské tělo promění v jakousi svíčku naruby. Oblečení a tělesný tuk fungují jako "knot" a vytvářejí dostatek tepla, aby zničily vnitřnosti předtím, než se rozpadnou a zhroutí dovnitř. Tělesný tuk člověka slouží jako zásoba paliva, které pomalu a vytrvale udržuje intenzivní teplo. Protože se oheň nikdy nerozhoří do plamenů, předměty v bezprostřední blízkosti jsou nedotčeny nebo jen mírně poškozeny. Toto vysvětlení dává smysl a je podobné vysvětlení, které se nabízí v jiných případech "samovznícení člověka". Je neuvěřitelné, že za poslední tři století bylo zaznamenáno více než 200 takových případů a většina z nich se podobá Reeserovu případu. Oběťmi bývají starší ženy, které mohly požít nějakou tlumivou látku, obvykle alkohol (v případě Mary Seconal).

Místo vznícení je často určeno spíše jako vnější zdroj než jako skutečně spontánní. Vysvětlení, jak k tomu dochází, je docela hrůzné. Počáteční žár způsobí, že kůže se rozdělí a vytvoří puchýře, tuk se zkapalní a vytéká ven, čímž se stane pomalu hořícím palivem pro oheň. Tělo je doslova upečeno zevnitř. Stalo se to Mary Reeserové? Byla příčinou její zkázy upuštěná cigareta, nebo se jedná o skutečný případ samovznícení člověka? Je takový jev vůbec možný? Podle britského chemika Dr. Johna Emsleyho ano. Emsley předpokládá, že by ke vznícení mohlo dojít v důsledku nadprodukce difosfanu. Ten by zase mohl zapálit vodík a metan ve střevech a vyvolat pomalu hořící oheň zevnitř. Této příčině bylo ještě v prosinci 2010 přičítáno úmrtí Michaela Fahertyho, 76letého obyvatele irského hrabství Galway.

-pokračování-