FENOMÉN: NEKLIDNÁ SMRT ELISY LAM (43)

Hotel Cecil se nachází v centru Los Angeles ve čtvrti zvané Skid Row a má nevalnou pověst. Hotel byl otevřen ve dvacátých letech 20. století jako luxusní obchodní hostinec, ale téměř okamžitě se dostal do finančních potíží v době velké hospodářské krize. Vedení bylo nuceno upravit obchodní model. Ceny byly sníženy, což přivedlo méně náročné zákazníky, kteří hotel považovali za levný podnik. Od té doby se hotel Cecil snažil získat zpět svůj zamýšlený trh. Nepomohla mu ani upadající čtvrť v okolí, ani jeho historie jako magnetu pro temné činy.

V roce 1947 byl hotel Cecil spojován s jednou z nejznámějších nevyřešených vražd v Los Angeles. Elizabeth Shortová, známá jako "Černá Dahlia", zde začala naposledy pít, několik dní předtím, než bylo její těžce zohavené tělo nalezeno na chodníku v jižním Los Angeles. O necelá dvě desetiletí později, v roce 1964, došlo v hotelu k dalšímu nechvalně známému zločinu. Goldie Osgoodová, známá jako "holubí dáma z Pershing Square", byla znásilněna a zavražděna ve svém pokoji. Případ se dosud nepodařilo vyřešit. "Noční lovec" Richard Ramirez si hotel Cecil zvolil za svůj domov přinejmenším během části svého hrůzného vražedného řádění v 80. letech. Bylo to také místo, které si rakouský sériový vrah Jack Unterweger vybral k pobytu během své návštěvy Spojených států, během níž spáchal několik vražd. Kromě těchto nechvalně známých případů se Cecil stal dějištěm nejméně šestnácti podezřelých úmrtí - vražd, sebevražd a předávkování drogami. Pokud lze věřit některým zprávám, je také místem výskytu paranormálních jevů.   

Ale možná nejnepříjemnějším nárokem na Cecilovu slávu je jeho postavení v centru nedávné tragédie, podivné a dosud nevysvětlené smrti Elisy Lamové. Elisa Lamová, dcera hongkongských přistěhovalců, se narodila a vyrostla v Britské Kolumbii v Kanadě. Vyrostla z ní krásná a inteligentní dívka, která se dobře učila a nakonec byla zapsána na Univerzitu Britské Kolumbie. V té době však již Elisu trápily psychické problémy. Trpěla depresemi a byla jí diagnostikována bipolární porucha. K léčbě těchto stavů jí byly předepsány čtyři léky - Wellbutrin, Lamictal, Seroquel a Effexor. Její rodiče proto hluboce znepokojilo, když jim Elisa v lednu 2013 oznámila, že se chystá na cestu do Spojených států a cestuje sama.

Avid a Yinna Lamovi se ze všech sil snažili dceři tento záměr rozmluvit, ale Elisa se rozhodla a nedala si to vymluvit. Nakonec museli rozčilení rodiče uznat porážku. Jeden ústupek se jim však z Elisy přece jen podařilo dostat. Volala jim každý den, kdy byla pryč, jen aby jim dala vědět, že je v bezpečí. A s tímto ujištěním Elisa odjela. V následujících dnech dodržovala svou část dohody a každý večer kontaktovala rodiče. Neznáme její přesnou trasu, ale víme, že cestovala vlakem Amtrak a meziměstskými autobusy. Víme, že navštívila zoologickou zahradu v San Diegu, protože z návštěvy zveřejnila fotografie na svých sociálních sítích. Víme také, že 26. ledna přijela do Los Angeles, a víme, že se toho dne ubytovala v hotelu Cecil.

Elisa si původně rezervovala postel ve společném pokoji kolejního typu v pátém patře hotelu. Její spolubydlící si však stěžovali na blíže nespecifikované "podivné chování" a 28. ledna byla přestěhována do jednolůžkového pokoje. Dne 31. ledna navštívila knihkupectví poblíž hotelu, kde si koupila knihy a CD, přičemž manažerce Katie Orphanové řekla, že jde o dárky pro její rodinu doma v Kanadě. Podle toho, co Orphanová později sdělila médiím, byla Elisa "společenská, velmi živá a přátelská". Toho dne však Elisa Lamová zmizela. David a Yinna Lamovi ten večer s napětím očekávali, zda se jim dcera ozve. Nikdy nepřišel. Následující den, kdy se Elisa měla odhlásit z hotelu Cecil, se stále neozývala, a tak Lamovi zavolali na losangeleskou policii. Prohlídka Elisina pokoje neukázala žádné známky toho, že by odešla. Její oblečení tam stále bylo, stejně jako peněženka, doklady a notebook. Byla tam také jízdenka na vlak do Santa Cruz v Kalifornii, kam měla namířeno. Po Elise však nebylo ani stopy.

A nenašla se ani při prohlídce hotelu. Ta byla poněkud omezená, protože policie neměla oprávněný důvod prohledat každý pokoj, ale odvedla tak důkladnou práci, jakou měla povolenou. Prohledali Elisin pokoj a všechny veřejné prostory včetně střechy. Byli přivoláni psi, kteří však neúspěšně zachytili pach pohřešované ženy. Během následujícího týdne, kdy po Elise stále nebylo ani stopy, policie roznesla po okolí letáky a zveřejnila Elisinu podobiznu na internetu. David a Yinna Lamovi odletěli do Los Angeles, aby pomohli při pátrání, ale jejich dcera stále zůstávala tvrdošíjně nezvěstná. Už tehdy panovaly vážné obavy o její bezpečnost. A pak, 15. února, přišla událost, která tento znepokojivý případ definovala stejně jako všechny ostatní. Elisa se pohřešovala už dva týdny a policie začínala být zoufalá. Se svolením Lamových zveřejnila kamerový záznam z jednoho z Cecilových výtahů. Záznam byl pořízen 1. února a trvá dvě a půl minuty. Je to poslední známý záznam, na němž byla Elisa Lamová spatřena, a je hluboce znepokojující.

Vidíme na něm Elisu, jak nastupuje do výtahu a mačká všechna tlačítka v patře. Je sama a chová se nevyzpytatelně, s podivnými pohyby a gesty. Zdá se, že s někým mluví, ačkoli tam nikdo není. V jednu chvíli vykoukne z výtahu a podívá se na chodbu. Vystoupí z výtahu a pak se do něj vrátí. Nakonec vystoupí a odchází. Toto video Elisy Lamové se brzy stalo virálním a během prvních deseti dnů na internetu zaznamenalo 3 miliony zhlédnutí a 40 000 komentářů. Objevily se různé teorie. Některé naznačovaly, že se Elisa snaží uniknout před pronásledovatelem, jiné, že je pod vlivem drog. Jakmile vyšel najevo její bipolární stav, mnozí komentátoři naznačovali, že se psychicky zhroutila. Zastánci konspiračních teorií se domnívali, že s videozáznamem bylo manipulováno a že na něm byl někdo, kdo se právě ocitl mimo záběr a jehož totožnost úřady chrání. Jedno však bylo jasné. Nešlo o zdravou ženu. Byla to žena v ohrožení. Byla to žena, kterou je třeba najít... a to co nejdříve.  

A přesto se přes veškeré úsilí, které losangeleská policie do pátrání vložila, nedařilo Elisu Lamovou najít. Ráno 19. února, čtyři dny po zveřejnění videozáznamu, se Santiago Lopez, údržbář hotelu Cecil, vydal na střechu. V předchozích dnech Lopez vyslechl několik stížností obyvatel, stížností na tlak vody a na podivnou příchuť vody, která tekla z kohoutků v jejich pokojích. Byl na cestě zkontrolovat čtyři tisícigalonové nádrže, které se nacházely na střeše. Ty dodávaly vodu do pokojů pro hosty, stejně jako do kuchyně a do kavárny v přízemí. Dostat se k nádržím nebylo snadné. Lopez musel projít přes dvě bezpečnostní brány, použít klíče a přístupové kódy. Musel s sebou nosit desetimetrový žebřík, aby se k válcovitým nádržím o rozměrech čtyři krát osm metrů mohl dostat shora. Hned si všiml, že je tu problém. Víko jedné z nádrží bylo posunuté a sedělo na konstrukci. Lopez umístil žebřík a vylezl nahoru. Nahlédl do temné studny a zažil svůj životní šok. V nádrži bylo tělo, nahá nafouklá mrtvola ženy, která plavala ve vodě obličejem vzhůru.

Nikdo neměl nejmenší tušení, jak se Elisa Lamová mohla ocitnout uvnitř vodní nádrže. Odpověď na tuto otázku však bude muset počkat. Prozatím bylo prioritou vyzvednout tělo a převézt ho do kanceláře koronera. To by znamenalo nádrž rozříznout, protože poklop pro údržbu byl příliš úzký na to, aby se do něj vešlo potřebné vybavení. Rozklad lidského těla je ošklivý proces, rozklad ve stojaté vodě ještě ošklivější. Kůže Elisy Lamové získala nadpozemsky zelenkavý odstín s určitým mramorováním a oddělením kůže. Její mrtvola byla mírně nafouklá a začalo hnití. Klíčovou otázkou pro koronera byla příčina smrti a na tu nedokázal dát jednoznačnou odpověď. Na těle nebylo žádné zjevné poranění ani stopy po sexuálním útoku. Elisa měla extrémně nízkou hladinu alkoholu v krvi (0,02 g%) a žádné stopy po rekreačních drogách. Bylo však zřejmé, že se v posledních dnech léčila nedostatečně, neužívala předepsané léky, jak jí bylo určeno. To podle rozhodnutí losangeleského koronera přispělo k její smrti. Konstatoval nešťastnou náhodu při utonutí, přičemž jako hlavní faktor byla uvedena Elisina bipolární porucha.

Koroner tvrdil, že Elisa Lamová uprostřed psychotické epizody vyšla na střechu hotelu, vylezla na jednu z vodních nádrží, zvedla dvacetikilový poklop, svlékla si oblečení a pak spadla do vody. Ve vodě zůstala tak dlouho, dokud se neutopila, ať už úmyslně, nebo proto, že nemohla nádrž opustit, jakmile do ní vstoupila. Vzhledem k tomu, co už víme o schodech, které musel Santiago Lopez absolvovat, jen aby se dostal na střechu, se to zdá nepravděpodobné. Přístup na střechu byl omezený, dveře a schodiště byly zamčené a klíče a přístupové kódy měl pouze personál. Jakýkoli pokus o násilné překonání některé z bran by spustil alarm, který by byl slyšet v nejvyšších patrech hotelu a zazněl by i na recepci. Žádný takový poplach nebyl spuštěn. Předpokládejme však, že Elisa dokázala tato opatření nějakým způsobem obejít (objevily se domněnky, že tak mohla učinit přes požární schodiště). Předpokládejme, že se nyní ocitla na střeše a před sebou měla čtyři nádrže s vodou.

Jak se této metr osmdesát vysoké ženě podařilo přelézt po strmých stěnách osmimetrové vodní nádrže? Santiago Lopez k tomu potřeboval žebřík. Jak to Elisa zvládla? Další otázkou, kterou je třeba položit, je, proč se policii nepodařilo Elisu najít během počátečního pátrání. Víme, že se vydali na střechu, a víme, že byla zapojena jednotka K-9. Jak je možné, že psi nezachytili pach, který by byl relativně čerstvý? Tyto a další otázky přispívají k záhadě, kterou je smrt Elisy Lamové. Některé internetové pátrače to přivedlo ke spekulacím, že Elisina smrt nemusela být vůbec nehoda, ale další z vysoce postavených vražd, které hotel Cecil sužují po celou jeho historii. Tito amatérští detektivové poukazují na nesrovnalosti v koronerově zprávě, na nezveřejnění nálezů ze soupravy na znásilnění, na fyzická zranění, která by v rozporu se zprávami mohla přece jen ukazovat na sexuální útok. Dokonce i někteří z patologů, kteří na případu pracovali, se k nálezu neúmyslného úmrtí stavěli nejednoznačně. Vzhledem k tomu, že případ je nyní oficiálně uzavřen, se možná nikdy nedozvíme, zda v něm nešlo o něco víc, o něco nekalého.

V září 2013 podali rodiče Elisy Lamové na hotel Cecil žalobu za protiprávní úmrtí. Jejich případ byl nakonec zamítnut. V roce 2017 losangeleská městská rada odhlasovala, že hotel Cecil bude prohlášen za památku Los Angeles. Nájemní smlouvu na hotel od té doby získal newyorský developer, který dokončil rekonstrukci za 100 milionů dolarů a proměnil hotel Cecil v moderní butikový hotel, v němž jsou k dispozici pokoje za 200 dolarů na noc. Takový byl vždy záměr původních majitelů. Možná, že Cecil konečně naplnil svůj osud a zanechal svou pohnutou historii za sebou.

-pokračování-