FENOMÉN: NA ÚTĚKU (71)
Až do léta 1996 byl Blair Adams obyčejný chlapík, který žil obyčejný život ve městě Surrey v Britské Kolumbii. Jistě, Blair měl v minulosti své problémy, problémy s alkoholem a návykovými látkami, problémy se zákonem. Ale to už měl pětatřicetiletý muž za sebou. Nyní měl dobře placenou práci jako mistr ve stavební firmě svého nevlastního otce, nyní byl dva roky střízlivý a navštěvoval Anonymní alkoholiky, nyní měl velký okruh přátel a aktivní společenský život. Pro ty, kdo ho znali, byl Blair Adams solidní chlap s optimistickým pohledem na život a geniální, společenskou osobností. Pak se to všechno bez zjevného důvodu změnilo.
Zhruba v polovině června 1996 si Blairovi přátelé a rodina začali všímat změn. Blair byl náladový, podrážděný. Působil úzkostně, neustále se ohlížel přes rameno, jako by tušil, že ho někdo sleduje. Stěžoval si, že v noci vůbec nespí. Přestal navštěvovat schůzky anonymních alkoholiků. Když se ho matka zeptala, co se děje, nabídl jí záhadnou odpověď: "Myslím, že bych ti o tom neměl říkat." "Co se děje?" zeptala se ho matka. Pak dodal, že o něm někdo šíří ošklivé pomluvy, i když na nátlak odmítl uvést podrobnosti. K přátelům byl o něco sdílnější. Řekl jim, že se ho někdo pokoušel zabít. Kdo to byl a proč mu chtěl ublížit, nikdy nevysvětlil. Blairovi přátelé každopádně toto tvrzení nebrali vážně. Domnívali se, že je paranoidní. Možná, že spadl z kola ven a znovu pije nebo bere drogy. Možná proto se choval jako případ na dně.
Blairovi přátelé se však nemohli mýlit víc. Blair nepropadl opět špatným návykům. Skutečně se něčeho bál. Takový strach, že se chystal udělat něco drastického. Dne 5. července 1996 šel Blair Adams do své banky a vybral veškerou hotovost ze svého účtu, celkem 6 000 dolarů. Odnesl si také obsah své bezpečnostní schránky, který zahrnoval zlaté a platinové mince a minipingy a šperky v hodnotě tisíců dolarů. O dva dny později nastoupil ve Victorii ve státě Britská Kolumbie na trajekt směřující do Seattlu ve státě Washington. Naneštěstí pro Blaira se mu nepodařilo projít celní kontrolou. Hraniční úředníky upozornilo jeho nervózní chování a rozhodli se prohledat jeho batoh. Uvnitř našli velké množství hotovosti a cenností. Poté prošli jeho jméno systémem a zjistili, že byl odsouzen za napadení a držení drog. Z toho usoudili, že je buď dealer, nebo překupník drog. Blaira Adamse proto postihla pro kanadského občana vzácná potupa. Byl mu odepřen vstup do Spojených států.
Adams se však nenechal snadno odradit. V časných ranních hodinách 9. července ho kanadská hlídka přistihla, jak se snaží pěšky proplížit přes hranici u pacifické dálnice. Následujícího dne se o to pokusil znovu, tentokrát řídil Nissan Altima, který si pronajal na mezinárodním letišti ve Vancouveru. Tentokrát prošel hraničním přechodem bez incidentu a odjel přímo na mezinárodní letiště Seattle-Tacoma. Tam si rezervoval zpáteční letenku do německého Frankfurtu. Adams toto město trochu znal. Dříve tam pracoval na dlouhodobém stavebním projektu a v době, kdy tam žil, chodil s Němkou. Ti dva byli stále v kontaktu, i když žena později policii sdělila, že ji Blair nekontaktoval, aby jí dal vědět, že plánuje návštěvu.
Stejně matoucí je, proč Blair Adams cítil potřebu rezervovat si let ze Seattlu. Proč by se tolik namáhal s přejezdem hranic, když mohl stejně snadno odletět z Vancouveru? Je to další matoucí záhada. V každém případě Adams na let do Frankfurtu nikdy nenastoupil. Ještě téhož dne vrátil peníze za letenku a část peněz použil na rezervaci jednosměrné letenky do Washingtonu D.C. Po příletu do hlavního města USA si na Dullesově letišti pronajal Toyotu Camry. Později ráno se stal účastníkem menší nehody na americké silnici 250 v Troy ve Virginii. Do večera byl v Knoxvillu v Tennessee, městě, které nikdy předtím nenavštívil a ke kterému neměl žádný vztah.
Nevíme, proč se Blair Adams rozhodl ujet 500 mil z Washingtonu do Knoxvillu, ale víme něco o jeho duševním rozpoložení. Nejlépe to ilustruje příhoda, která se toho večera stala na čerpací stanici na Strawberry Plains Pike v Knoxville. Adams zastavil, aby natankoval do svého pronajatého vozidla, ale pak vstoupil do samoobsluhy a řekl prodavači, že má problém s otevřením svého vozidla. Nefungoval mu klíč. Následoval telefonát do servisu Interstate Repair Service, který na místo přivedl mechanika Geralda Sappa. Sapp okamžitě zjistil, v čem je problém. Klíč, který Adams používal, nebyl od vozu Camry, který řídil. Byl od Nissanu Altima, vozidla, kterým jel z Vancouveru do Seattlu. Mechanik navrhl Adamsovi, aby prohledal kapsy a našel správný klíč. To Adams nevysvětlitelně odmítl a trval na tom, že klíč od Nissanu je ten správný. Protože se nechtěl zaplést do hádky s člověkem, který už tak vypadal rozrušeně, souhlasil Sapp s odtažením Camry do místní opravny. Poté Adamse vysadil v hotelu Fairfield Inn v Knoxvillu.
Zde nepředvídatelné chování Blaira Adamse pokračovalo. V hotelové hale trávil 40 minut, rozrušeně chodil sem a tam, nejméně pětkrát vyšel z budovy a znovu do ní vstoupil. Nakonec přistoupil k recepci, požádal o pokoj a zaplatil novou, čistou stodolarovou bankovkou. Když se mu pak hotelový úředník snažil vydat drobné, Adams se otočil na podpatku a vypochodoval z budovy. Pokoj, za který zaplatil, nikdy nevyužije. Bylo to naposledy, co někdo viděl Blaira Adamse živého. Následujícího dne krátce po půl osmé ráno přišel na knoxvillskou policii telefonát. Na staveniště poblíž křižovatky Strawberry Plains Pike/I-40 dorazil tým stavebních dělníků a objevil na zemi ležící mrtvé tělo. Policisté, kteří na volání reagovali, našli polonahého bělocha se svlečenými kalhotami a rozepnutou košilí. Jeho kalhoty, boty a ponožky ležely v blízkosti těla. Na zemi kolem něj byly rozházeny bankovky americké, kanadské a německé měny v celkové hodnotě téměř 4 000 dolarů.
Nedaleko nalezená černá taška obsahovala mapy a účtenky z cest, dále zlaté a platinové mince, šperky, klíče od auta a sluneční brýle. Byl zde také kanadský pas, který identifikoval oběť jako Roberta Dennise Blaira Adamse. Tento zločin byl matoucí ve více ohledech. Za prvé tu byl motiv. Vzhledem k penězům a cennostem nalezeným na místě činu bylo možné snadno vyloučit loupež. Stav svlečeného těla naznačoval, že jde o sexuální zločin. Ale i sexuální delikvent by jistě sebral tolik hotových peněz? A jak se oběť a vrah ocitli společně na tomto opuštěném místě? Jedinou logickou odpovědí bylo, že Blair Adams musel útočníka na místo doprovázet dobrovolně. Čím více však vyšetřovatelé pátrali, tím nepravděpodobnější se to zdálo. Adams byl muž sužovaný démony, sužovaný paranoiou. Proč by souhlasil s tím, že doprovodí cizího člověka na tak odlehlé místo ? A musel to být cizí člověk. Blair Adams byl daleko od domova. Pokud se dalo soudit, v Knoxville nikdy nebyl a neznal nikoho, kdo by v okolí žil.
Druhá záhada souvisela s příčinou smrti. Adams měl drobné řezné rány a odřeniny na rukou a pažích a na hlavě měl zranění, které si pravděpodobně způsobil těžkým předmětem, například páčidlem. Toto zranění však nebylo tím, co ho zabilo. Jako příčina smrti byla stanovena sepse v důsledku úderu, který mu protrhl žaludek. Nejedná se o rychlou smrt. Adams by měl velké bolesti, ale nebyl by neschopný života. Proč se tedy nepokusil vyhledat pomoc? Dálnice byla vzdálená pouhých dvanáct metrů. Proč se tam neprobil a nepokusil se zastavit nějaké vozidlo? Proč si prostě lehl a zemřel? To byly otázky, na které by knoxvillská policie nedokázala odpovědět. Vzhledem k tomu, že vyšetřování mělo jen velmi málo stop, bylo od začátku v problémech. Jediné, co policie měla, byl jediný pramen dlouhých vlasů sevřený v ruce oběti a popis, který poskytly dvě ženy, které tvrdily, že viděly Adamse v rozhovoru s nějakým mužem před restaurací Cracker Barrel v Knoxville. Ani jedna z těchto stop je nepřiblížila k uzavření případu. Zůstává nevyřešenou záhadou.
Pro přátele a rodinu Blaira Adamse je záhada ještě hlubší. Ztráta milované osoby v důsledku násilného činu je těžkým břemenem. Tato ztráta je několikanásobně větší, když existuje tolik nezodpovězených otázek. Proč došlo k dramatické změně Blaiřina chování? Kdo si myslel, že po něm jde? O jakých pomluvách mluvil a kdo je podle něj šířil? Proč se dal na útěk a proč skončil právě v Knoxvillu v Tennessee? A pak je tu ta největší záhada ze všech. Co způsobilo tak dramatickou změnu v chování Blaira Adamse? Opravdu po něm někdo šel? Dohnali ho nakonec a ukončili jeho život? Nebo byl jeho vrahem náhodný cizinec, skutečné monstrum, na které narazil, když utíkal před imaginárním?
-pokračování-
