FENOMÉN "MOTÝLÍHO MUŽE" (1)

Belzebub navštívil Západní Virginii

Prsty blesků dělaly díry do černé oblohy, když rozzuřená průtrž mračen smáčela surrealistickou krajinu. Byly tři hodiny ráno studeného, vlhkého rána na konci listopadu 1967 a malé domky roztroušené podél prašné cesty vinoucí se přes kopce Západní Virginie byly všechny tmavé. Některé se zdály neobydlené a v posledním stádiu rozpadu. Jiné byly, zanedbané, opuštěné. Celé prostředí připomínalo úvodní scénu béčkového hororu z třicátých let. Po cestě přicházel cizinec v zemi, kde jsou cizinci vzácní a podezřelí. Přistoupil ke dveřím rozpadajícího se statku a zabouchal. Po dlouhé chvíli se někde v domě rozsvítilo světlo a objevila se mladá žena, která si kolem sebe pevně přitáhla laciný župan ze zásilkové služby.

Otevřela dveře na škvíru a její rozespalá tvář se zkřivila strachem, když zírala na zjevení na prahu. Byl vysoký přes metr osmdesát a oblečený celý v černém. Měl na sobě černý oblek, černou kravatu, černý klobouk a černý kabát a nepraktické černé společenské boty pokryté blátem. V obličeji, který byl ve tmě sotva viditelný, měl pečlivě zastřižený knír a kozí bradku. Záblesky blesků za jeho zády dodávaly děsivý efekt. "Můžu použít váš telefon?" Zeptal se hlubokým barytonem, jeho hlas postrádal známý západovirginský přízvuk. Dívka tiše polkla a ustoupila. "Můj manžel...". Zamumlala. "Promluvte si s mým manželem." Rychle zavřela dveře a couvla do tmy. Uplynulo několik minut. Pak se vrátila v doprovodu robustního mladíka, který si spěšně zapínal kalhoty. I on při pohledu na cizince zbledl. "Nemáme tu telefon," zavrčel škvírou ve dveřích těsně předtím, než je zabouchl. Dvojice se s mumláním pro sebe stáhla a vysoký cizinec zmizel v noci.

Vousy byly v Západní Virginii v roce 1967 velmi vzácným jevem. Muži ve společenských oblecích a kravatách byli v těch zapadlých kopcích údolí Ohia ještě vzácnější. A vousaté, černě oděné cizince, kteří šli pěšky v dešti, tam nikdy předtím neviděli. V následujících dnech mladí manželé o zjevení vypr