FENOMÉN: KDE JE EMANUELA ORLANDI? (122)

Má to všechny prvky thrilleru Dana Browna, náboženské prostředí, záhadné stopy, možné zapojení vysokých církevních představitelů. Ale tohle není Šifra mistra Leonarda Vinciho ani Ztracený symbol a není tu žádný Robert Langdon, který by za nás rozluštil důkazy. Tohle je skutečný život. Jde o zmizení a pravděpodobnou smrt mladé dívky. Emanuela Orlandiová po celý svůj život znala bezpečí a jistotu života mezi vysokými zdmi Vatikánu. Emanuela se narodila v roce 1968 jako čtvrté z pěti dětí Ercola Orlandiho a Marie Pezzanové. Její otec byl zaměstnancem papežské domácnosti, což rodině umožňovalo žít v tomto klauzurovaném prostředí, přičemž děti měly volný pohyb po vatikánských zahradách. Co se týče dětství, existují mnohem horší místa k vyrůstání.

A Emanuele se v tomto prostředí dařilo. V roce 1983 jí bylo 16 let, byla to hezká a sebevědomá dívka, která navštěvovala střední školu v Římě. Byla také nadanou hudebnicí, třikrát týdně chodila na hodiny flétny do Scuola di Musica Tommaso Ludovico da Victoria a zpívala ve sboru Sant' Anna dei Palafrenieri ve Vatikánu. Dne 22. června 1983 byl v Římě mimořádně horký den, takový, kdy byste raději byli doma než na prudkém slunci. Pro Emanuelu to byla špatná zpráva. Škola sice na léto skončila, ale ona měla ještě hodiny flétny. Pravidelnou jízdou autobusem se dostala blízko hudební školy na náměstí Piazza di Sant'Apollinare, ale posledních pár set metrů musela ještě ujít pěšky a na to se netěšila. Možná by ji mohl svézt její starší bratr Pietro.

Jenže Pietro řekl ne. Měl jiné plány. Emanuela odcházela rozrušeně, odjížděla kolem 16:00. To jí dávalo spoustu času, aby stihla lekci, ale z nějakého důvodu přišla pozdě, čímž si vysloužila pokárání od instruktora. Své zpoždění nijak nevysvětlila, alespoň ne učiteli. Později, po skončení hodiny, zavolala domů a mluvila se svou sestrou Federikou, které řekla, že ji cestou na hodinu oslovil nějaký muž. Ten cizinec jí nabídl práci, aby rozdávala letáky na nadcházející módní přehlídce. Plat byl štědrý, 3 70 000 lir (asi 590 eur) za pouhé dvě hodiny práce.

Existuje přísloví, že když něco zní příliš dobře, než aby to byla pravda, obvykle to pravda je. Nabídka, kterou dostala Emanuela, do této kategorie patřila. Nikdo vám nezaplatí tolik peněz za to, že budete pár hodin roznášet letáky. Federica to instinktivně věděla, i když mladší, naivnější Emanuela ne. Federica jí radila, aby to nepřijímala, nebo aby to alespoň nejdřív probrala s jejich rodiči. Emanuela řekla, že to udělá. Než však odešla na autobus, nadšeně o nabídce diskutovala se dvěma spolužačkami z hudební školy. To bylo v 19:30. Emanuelu Orlandiovou už nikdy nikdo neviděl.

Později té noci, ve svém bytě ve Vatikánu, se rodina Orlandiových začínala strachovat. Emanuela měla být doma už před několika hodinami a stále po ní nebylo ani stopy. Nakonec Ercole Orlandi zavolal řediteli hudební školy a zeptal se, zda on nebo někdo z Emanueliných spolužáků neví, kde je. O několik telefonátů později už byl Ercole na cestě na policejní stanici, aby nahlásil zmizení své dcery. Bylo mu řečeno, aby počkal 24 hodin. Během následujících dvou dnů se Emanuelina fotografie objevila na titulních stranách všech hlavních italských deníků. Nestává se každý den, aby beze stopy zmizela obyvatelka Vatikánu.

První stopa v případu přišla neoficiální cestou. Giulio Gangi byl agentem italské zpravodajské služby SISDE a rodinným přítelem Orlandiových. Začal pátrat ve svém volném čase a našel dva policisty, kteří uvedli, že viděli dívku odpovídající popisu Emanuely, jak nastupuje do tmavě zeleného BMW. Gangimu se podařilo vůz vypátrat a zjistil, že je v současné době v servisu. Jedno z jeho oken bylo rozbité, zřejmě zevnitř. Gangi poté vypátral registrační značku vozidla a zjistil, že patří ženě. Chystal se ji vypátrat, když si ho zavolali jeho nadřízení a řekli mu, aby se stáhl, jinak riskuje ztrátu zaměstnání. Agentura nesnášela, když její agenti vyšetřovali osobní záležitosti.

Pak přišly telefonáty. Nejprve od mladého muže, který se představil jako „Pierluigi“, pak od majitele baru jménem „Mario“. Oba tvrdili, že se s Emanuelou stýkali ve dnech, které uplynuly od jejího zmizení. Řekla jim, že je na útěku, a uvedla jim své jméno „Barbara“ nebo „Barbarella“. Zajímavé bylo, že Pierluigi uvedl některé podrobnosti, které se shodovaly s Emanuelou, například že měla brýle na předpis, ale nerada je nosila. Během modlitby Anděl Páně 3. července vydal papež Jan Pavel II. výzvu k osobám odpovědným za Emanuelino zmizení a požádal je, aby ji bezpečně vrátily rodině. O dva dny později obdržela rodina Orlandiových první z několika telefonátů od muže, který mluvil s americkým přízvukem.

Protože tento člověk nikdy neuvedl své jméno, byl po celou dobu vyšetřování znám pouze jako „Američan“. Řekl, že zastupuje teroristickou organizaci, která Emanuela zadržuje. Chtěli ji propustit výměnou za propuštění MehmetaAliho Agcy, Turka, který v květnu 1981 zastřelil papeže. „Američan“ také tvrdil, že předchozí volající, ‚Pierluigi‘ a ‚Mario‘, byli součástí jeho organizace. Tvrdil, že může poskytnout důkaz, že Emanuela drží. Fotokopie jejího průkazu z hudební školy byla zanechána v odpadkovém koši na veřejném prostranství poblíž italského parlamentu. Tato fotokopie byla nalezena na místě, kde „Američan“ řekl, že bude. To však dokazovalo jen málo, průkaz mohl být získán přímo z hudební školy. Navíc „Američan“ nebyl jediný, kdo tvrdil, že má Emanuelu. Dne 4. srpna obdržela tisková agentura ANSA dopis od skupiny, která si říkala Turecká protikřesťanská fronta pro osvobození Turecka. Tvrdila, že stojí za únosem teenagerky, a požadovala propuštění Mehmeta Aliho Agcy, aby jí zajistila svobodu.

Tyto požadavky se měly opakovat v dalších šesti dopisech. Skupina rovněž tvrdila, že zadržuje Mirellu Gregoriovou, která se ztratila v Římě čtyřicet dní před Emanueliným zmizením. Dne 20. října italský prezident Sandro Pertini veřejně vyzval k propuštění obou dívek. Od údajné teroristické skupiny nedostal žádnou odpověď. Případ se nikam neposouval. V říjnu italské tajné služby pověřily Gennara Egidia, aby jménem rodiny vyjednával s případnými únosci. Egidio byl právník, který na podobných případech udělal kariéru a vedl delikátní jednání s teroristickými skupinami a mezinárodními zločineckými syndikáty. Po několika rozhovorech s údajnými únosci (včetně „Američana“) dospěl k závěru, že jde o podvodníky. K únosu nikdy nedošlo. To pro pohřešovanou dívku nevěstilo nic dobrého.

Papež se zatím kromě své počáteční výzvy k bezpečnému návratuEmanuely k celé záležitosti nevyjadřoval. To se však mělo změnit na Štědrý den 198 3, kdy Jeho Svatost navštívila rodinu Orlandiových v jejich bytě. Ujistil truchlící rodinu, že „Svatý stolec dělá maximum možného pro to, aby vše skončilo pozitivně“. Když odcházel, byla rodina naplněna novou nadějí. Papež Jan Pavel II. se však k této záležitosti již nevyjádřil. Příště se rodina od nositele tohoto úřadu dozvěděla až v roce 2013, kdy je papež František ujistil, že „Emanuela je v nebi“. To jim naznačovalo, že Emanuela je mrtvá a že vatikánská hierarchie ví víc, než říká. Po více než čtyřech desetiletích od jejího zmizení zůstává Emanuela mezi nezvěstnými a podrobnosti jejího zmizení jsou stále stejně matoucí. Kde tedy Emanuela Orlandiová je? Co se s ní stalo? Existuje několik teorií, z nichž některé jsou docela šokující. Podívejme se na ty hlavní.

První hypotézou je ta, která převládala v počáteční části vyšetřování, že Emanuela byla unesena nějakou teroristickou organizací, možná proto, aby byla použita jako výměnný obchod za propuštění některých jejích členů. Nejčastěji se zmiňovala turecká protikřesťanská Fronta osvobození Turecka, ačkoli se zdá, že jde o fiktivní skupinu. Nebyly nalezeny žádné důkazy o její existenci. V poslední době se objevují názory, že mladíka unesla bulharská pobočka krajně pravicové polovojenské organizace Šedí vlci. Ani tato informace není ověřena. Předpokládejme však, že Emanuela byla takovou skupinou unesena. Co se s ní stalo poté, co byla unesena? Nejpravděpodobnější odpovědí je, že byla zabita. No, možná ne. Jedna z okrajových teorií říká, že žije v muslimské komunitě v Paříži a nemá v úmyslu se vrátit ke svému starému životu.

Souvislosti se zapojením teroristické organizace jsou přinejlepším chabé a vycházejí především z telefonátů „Američana“. Ale co když skupina, která Emanuelu unesla, vůbec nebyla politická? Co když byla napojena na organizovaný zločin? V červenci 2005 přišel anonymní telefonát do italského televizního pořadu Chi !'ha visto? Volající řekl, že by mohl případ Orlandi vyřešit, a navrhl, aby policie prohledala kryptu baziliky Sant'Apollinare. Prohlídka byla řádně provedena. Nebyla nalezena Emanuela ani žádná stopa DNA, která by naznačovala, že tam někdy byla. Pro katolickou církev to však znamenalo velký skandál. Na tomto posvátném místě, v kryptě vyhrazené kardinálům a dalším vysoce postaveným církevním činitelům, byly pohřbeny ostatky Enrica De Pedise, vůdce nechvalně proslulého zločineckého gangu Banda della Magliana.

Jak se tedy tento násilný zločinec ocitl pohřbený na tomto posvátném místě? Tehdejší ředitel baziliky Don Piero Vergari, na kterého jsme tlačili, aby odpověděl, trval na tom, že De Pedis, ačkoli byl zločinec, byl štědrý k chudým a věnoval církvi velké dary. Anonymní volající nabídl jiné vysvětlení. Tvrdil, že De Pedisovi dlužil kardinál Poletti laskavost, a naznačil, že to má něco společného s případem Orlandi. Naznačoval, že De Pedis nechal zmizet Emanuelu Orlandiovou, aby kardinálovi ulehčil některé obtížné otázky.

Zapojení Banda della Magliana se mělo objevit v další teorii, která se týkala Institutu pro náboženská díla (Vatikánská banka). Antonio Mancini byl bývalým členem gangu. Sabrina Minardiová byla bývalou přítelkyní Enrica De Pedise. Tvrdí, že De Pedis nařídil únos Emanuely Orlandiové na pokyn arcibiskupa Paula Marcinkuse, zneuznaného bývalého šéfa Vatikánské banky. Podle Sabriny Minardiové byla Emanuela omámená a několik dní držená ve svém bytě v Torvaianice. Později byla odvezena na benzinovou stanici poblíž Vatikánu, kde byla předána muži převlečenému za kněze.

O tom, proč se do takového nekalého plánu mohli zaplést vysoce postavení vatikánští úředníci, vyprávěl Antonio Mancini spletitý příběh. Zapojila se do něj Banda della Magliana, Vatikánská banka a protikomunističtí agitátoři v Polsku. Zločinecká organizace převáděla špinavé peníze prostřednictvím milánské Banco Ambrosiano. Mechanismus spočíval v půjčování peněz Vatikánské bance, které byly následně směřovány do hnutí Solidarita v Polsku, papežově vlasti. Vše probíhalo dobře, dokud Banco Ambrosiano nezkrachovala. Poté zločinecký gang požadoval vrácení svých milionů, což Vatikánská banka nemohla splnit, aniž by vyvolala četná varování. Jako pomstu gang unesl obyvatelku Vatikánu Emanuelu Orlandiovou, aby ji použil jako páku.

Tento příběh je v rozporu s dřívější Manciniho výpovědí, v níž za iniciátora únosu označil arcibiskupa Paula Marcinkuse. Přesto je to zajímavá myšlenka. A pak tu byl nevyhnutelný sexuální skandál. Ty římskokatolické církvi nebyly v průběhu let cizí, ale tento, pokud je pravdivý, by všechny ostatní postavil do stínu. V roce 2005 italská novinářka Pino Nicotriová tvrdila, že má vysoce postavený zdroj uvnitř Vatikánu, který jí řekl, že Emanuela vůbec nebyla unesena. Zemřela ve Vatikánu v noci údajného únosu. Stalo se tak během „přátelského setkání“ s vysoce postavenými vatikánskými představiteli.

Podle Nicotriho tato setkání (což je chabě zastřený eufemismus pro sexuální schůzky) probíhala již nějakou dobu. Emanuela se dokonce svěřila svému příteli, že ji obtěžoval „někdo blízký papeži“. Novinář dále uvedl, že všechny historky o zapojení teroristických skupin a zločineckých gangů byly záměrně vypuštěny do médií, aby se odvedla pozornost od skutečných viníků. Podle něj se na tom podílela i italská tajná služba. Tato obvinění dostala další impuls v květnu 2012, kdy se exorcista Gabriele Amorth rozešel s církví a prohlásil, že uvnitř Vatikánu působí skupina pedofilů a že tato skupina zabila Emanuela Orlandiho. Podle Amortha byl za nábor mladých dívek na sexuální večírky zodpovědný vysoce postavený člen vatikánské policie.

Jiný italský novinář, Alessandro Ambrosini, později oživil spojitost s Banda della Magliana a tvrdil, že gang byl najat, aby nechal Emanuelu zmizet a zabránil jí tak promluvit. Jakkoli se tyto teorie mohly zdát temné, mělo to být ještě temnější. V roce 2014 byly při vloupání ukradeny tajné vatikánské dokumenty. O tři roky později se tyto dokumenty dostaly do rukou italského novináře jménem Emiliano Fittipaldi. To, co obsahovaly, byl čirý dynamit. Jeden z dokumentů, podepsaný 28. března 1997, naznačoval, že Vatikán v letech 19 83 až 198 7 vynaložil přes 483 milionů lir (asi 250 000 eur) na zaplacení vzdělání, lékařské péče a dalších výdajů Emanuely Orlandiové. Podle tohoto rukopisu žila Emanuela v té době v Londýně, prakticky jako vězeň církve. Zemřela v roce 1997 a její tělo bylo poté převezeno zpět do Říma k tajnému pohřbu. Memorandum obsahující tyto podrobnosti zaslal arcibiskup Giovanni Battista Re arcibiskupovi Jeanu-Louisi Tauranovi. Pokud je autentická, ukazuje na spiknutí v nejvyšších patrech církve.

Otázkou je proč? Proč by církev unášela tuto mladou ženu, odváděla ji od rodiny a převážela ji do cizí země? To je otázka, na kterou zatím není odpověď, ale rozhodně to ukazuje na něco zlověstného, možná na zakrývání sexuálního skandálu, o kterém se zmiňuje Gabriele Amorth. Pro pořádek dodejme, že Vatikán i italské úřady tvrdí, že uniklá zpráva je podvrh. Nakonec existuje teorie, která církev zbavuje účasti na zmizení Emanuely Orlandiové. Ta naznačuje, že Emanuela byla unesena a zavražděna sériovým vrahem. V letech 1982-1990 zmizelo nebo bylo zavražděno v Římě dvanáct dívek a mladých žen. Mezi nimi byly i vraždy Katy Skerlové a Simonetty Cesaroniové, dva nejznámější odložené případy v Itálii.

V roce 2000 provedli soudce Otello Lupacchini a novinář Max Parisi studii více než dvanácti případů a zjistili některé překvapivé podobnosti. Domnívají se, že jak Mirella Gregoriová, tak Emanuela Orlandiová byly oběťmi tohoto nejmenovaného vraha. Pro ty, kteří sledovali případ Orlandiové, byl obzvláště zajímavý způsob jednání tohoto muže. Často oslovoval mladé ženy s příslibem snadného výdělku... prodejem výrobků Avon. Možná má tedy záhada přece jen jednoduchou odpověď, možná se Emanuela stala obětí sériového vraha. Nebo možná ne. V lednu 2023 Vatikán oznámil, že zahajuje vyšetřování zmizení Emanuely Orlandiové. Úkolem byl pověřen hlavní vatikánský prokurátor Alessandro Diddi, kterého jmenoval sám papež František. Netrpělivě očekáváme jeho závěry.

-pokračování-