FENOMÉN: KAPKY Z VESMÍRU (94)

Odpoledne 7. srpna 1994 se nad městem Oakville ve státě Washington strhla letní bouře. Na tom by nebylo nic neobvyklého, severozápadní Pacifik je jednou z nejdeštivějších oblastí Spojených států. Bez pravidelných lijáků se tu neobejdete. Jenže ten den z nebe nepadal déšť, ale lepkavé, želatinové kapky, z nichž každá nebyla větší než zrnko rýže. Tato želatinová hmota pokrývala zem a lepila se na stromy a budovy. Ulpívala na předních sklech aut a pokud jste udělali chybu a zapnuli stěrače, vytvořila se z ní lepkavá šmouha. Nikdo nevěděl, co to je, ale brzy pocítí její účinky. Skvrny nebyly neškodné.

Nejdříve to pocítila zvířata. Psi a kočky, hospodářská zvířata a divoká zvěř po požití látky hynuli a brzy poté se zhroutili s prozrazeným zeleným filmem kolem úst. Pak začali onemocnět i lidé. Beverly Robertsová nabrala malé množství látky a vzala si ji domů v naději, že zjistí, co to bylo. Beverley byla opatrná a při odběru vzorku si vzala latexové rukavice. Nepomohlo to. Druhý den ráno vstala z postele a okamžitě se zhroutila na podlahu. Ležela tam bezmocná jako dítě, dýchala nejistě a v krku se jí zvedala nevolnost. Beverley se pokusila vstát, ale pocit závratě byl tak intenzivní, že si opět lehla. Sedmasedmdesátiletá žena se musela oblékat vleže na podlaze. Musela se plazit po zemi, aby se dostala ke svému autu. Sotva se dostala do ordinace svého lékaře. Odtud byla převezena do nemocnice, kde měla strávit týden na léčení, než se uzdravila natolik, aby mohla jít domů.

Beverley nebyla sama. Dotty Hearnová udělala tu chybu, že se holýma rukama dotkla želatinové kaše. Okamžitě ji přemohla nevolnost a upadla na podlahu, kde ležela v agónii a snažila se nadechnout byť jen na okamžik. Bylo štěstí, že ji brzy poté našla její dcera Sunny Barcliftová. Kdo ví, jak by to jinak dopadlo. Dotty se rozvalovala na podlaze koupelny, zalitá potem, a přesto studená na dotek. Byla při vědomí, ale příliš slabá na to, aby se pohnula. Sunny ji okamžitě odvezla do nemocnice. Zde lékaři mávli rukou nad tím, že by její příznaky byly způsobeny kontaktem s podivnou látkou, která spadla z nebe. Diagnostikovali jí těžkou infekci vnitřního ucha. Dotty zůstala v nemocnici tři dny, než ji propustili.

Policista David Lacey řídil svůj křižník, když na něj spadly kapky, které mu pokryly přední sklo a donutily ho zapnout stěrače. Brzy si uvědomil, že to byla chyba. Stěrače látku pouze rozetřely do tenkého mastného filmu připomínajícího vazelínu. Čelní sklo se stalo neprůhledným, takže nebylo vidět ven. Policista Lacey byl nucen zastavit na čerpací stanici, aby si mohl sajrajt vyčistit. Stejně jako Beverly Robertsová měl dostatek duchapřítomnosti, aby si předtím, než se úkolu ujal, natáhl latexové rukavice. Stejně jako v jejím případě to nepomohlo. Strážník Lacey se brzy začal cítit malátný a bylo mu nevolno. Pak se zdvojnásobil a vyhodil oběd na asfalt. David Lacey, Dotty Hearnová a Beverly Robertsová nebyli jediní, kdo pocítili dopad podivného deště, který se toho srpnového dne snesl na Oakville. Po celém městě se lidé potýkali s nevolností, závratěmi a příznaky podobnými chřipce. Někteří z nich přišli do kontaktu s želé, jiní se jen ocitli v jeho blízkosti.

Naštěstí nikdo nebyl tak hloupý, aby si látku vyzkoušel na jazyku. To by se mohlo stát osudným. Když se v místní nemocnici začala plnit lůžka, lékaři si nevěděli rady s vysvětlením, co jsou ty kapky zač a odkud se vzaly. Prozatím se soustředili na léčbu nemocných. Město Oakville zažije během příštích tří týdnů dalších šest záplav želatinové kaše. Obyvatelé se už naučili na tu věc nesahat, nebo se k ní dokonce ani nepřibližovat. Naučili se také držet své domácí mazlíčky uvnitř. Mezitím se začaly množit spekulace. Co to bylo za věc? Proč padala jen na město Oakville? Jak dlouho to bude trvat? Jaké byly dlouhodobé účinky? Jednou z osob, která byla odhodlána najít odpovědi, byla dcera Dotty Hearnové, Sunny Barcliftová. Sunny nebyla spokojená s diagnózou, kterou lékaři stanovili její matce. Trvali na tom, že to nemá nic společného s kapkami, ale Sunny o tom nebyla přesvědčená. Poslala vzorek laboratornímu technikovi v nemocnici a dostala zpět ohromující odpověď. Skvrny obsahovaly lidské bílé krvinky.

Vzorek byl poté odeslán na Ministerstvo zdravotnictví státu Washington, kde mikrobiolog Mike McDowell zjistil, že se to v něm hemží dvěma druhy bakterií, z nichž jedna žije v lidském trávicím systému. To dalo podnět k první z mnoha teorií, které se během ságy objevily. Objevily se domněnky, že by se mohlo jednat o lidský odpad vyvržený z letadla během letu. Tuto myšlenku však Federální letecký úřad rychle vyvrátil. Jak upozornil mluvčí, letecké společnosti mají přísně zakázáno vyhazovat odpad za letu a v případě porušení pravidel jim hrozí přísné sankce. V každém případě bylo vyloučeno, že by odpad z letecké dopravy mohl být příčinou Oakvillských kapek. Podle mezinárodního leteckého práva je takový odpad napuštěn modrým barvivem. Z tohoto důvodu se mu v tomto odvětví říká "modrý led". Oakvillské skvrny byly průhledné.

Uplynul rok, aniž by se záhada vyřešila. Během této doby Sunny Barcliftová uchovávala lahvičku s želatinovou látkou ve svém mrazáku a stále doufala, že jednoho dne najde odpověď. V roce 1995 poslala Sunny svůj vzorek do soukromého výzkumného zařízení AmTest Laboratories. Zde ho analyzoval Tim Davis, další mikrobiolog. Domníval se, že v rosolu objevil eukaryotické buňky, složité buňky obsahující jádro, které jsou přítomny ve většině živých tvorů. To znamenalo, že oakvillské kapky byly živé, nebo alespoň že jimi kdysi byly. Právě tato analýza dala vzniknout asi nejrozšířenějšímu přesvědčení o Oakvillských kapkách. Podle ní bloby pocházely z Tichého oceánu, asi 50 mil západně od vnitrozemského Oakville. Podle této teorie americké námořnictvo provádělo bombardování nad vodou, když omylem shodilo zápalné látky na hejno medúz. Nešťastní tvorové byli vyhlazeni a drobné úlomky vyletěly do spodních vrstev atmosféry. Ty se shromáždily v mracích, odnesly se do vnitrozemí a pak se usadily jako déšť nad Oakvillem.

Možná odpověď na hádanku? Možná, i když se zdá nepravděpodobné, že by úlomky, jakkoli malé, mohly být vymrštěny do tak neuvěřitelných výšek. A biologický materiál by se po pádu na zem rozkládal a vydával zápach hniloby. Kapky nevydávaly vůbec žádný zápach. Námořnictvo v každém případě popřelo, že by se na tom podílelo, i když připustilo, že provádí cvičení bombardování na moři. Nebyl to jediný případ, kdy byla armáda zapletena do fenoménu Oakvillských skvrn. Zlověstnější teorie hovořila o tom, že bloby byly biologickou zbraní, kterou americká vláda použila proti vlastním občanům v rámci jakéhosi testovacího provozu. Mnozí obyvatelé Oakville uváděli, že těsně před deštěm viděli na obloze pomalu se pohybující vojenská letadla. Alternativní verze teorie říká, že vláda netestovala zbraň, ale spíše prováděla experiment, aby zjistila, jak by její občané mohli reagovat, kdyby se nepřátelský stát uchýlil k biologické válce. Armáda samozřejmě popírá, že by se na takové akci podílela. Není důvod o tom pochybovat.

A konečně je tu teorie "hvězdného želé". Hvězdné želé je skutečná věc, želatinová látka, která se nachází v chuchvalcích na zemi nebo někdy visí na větvích stromů. Vyskytuje se po celém světě a velmi se podobá kapkám, které spadly na Oakville. Zprávy o ní pocházejí již ze 14. století. Původ látky není znám. Někteří se domnívají, že jde o žabí potěr nebo druh řasy. Testy však ukázaly, že neobsahuje žádnou DNA, ani rostlinnou, ani živočišnou. Tím se okamžitě odlišuje od kapek z Oakville. Není také znám žádný případ, kdy by hvězdné želé padalo z oblohy. Ať už byla záhadná látka jakákoli, hvězdné želé to nebylo. Zdá se, že Oakvillské skvrny byly časově omezeným jevem. Od léta 1994 při bouřkách nad městem prší jen voda. A původ a povaha kapek zůstává záhadou. Vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné vzorky k dalšímu testování, je možné, že příběhu nikdy nepřijdeme na kloub. Místní obyvatelé mají alespoň smysl pro humor. Pokud dnes navštívíte Oakville, můžete si objednat koktejl s názvem "Medúza", odvar z vodky, želatiny a džusu, který připomíná podivnou potopu ve městě v roce 94. Jeho pití je zcela bezpečné.

-pokračování-