FENOMÉN: INCIDENT "LOVE - 8" (62)

Psal se rok 1942 a Amerika byla ve válce. Devět měsíců po útoku na Pearl Harbor stále vyvolávala zrada tohoto zákeřného útoku pobouření. Od té doby rozhodující námořní vítězství u Midwaye obrátilo válku v Tichomoří ve prospěch Ameriky. Japonské císařské námořnictvo bylo ochromeno, ale v žádném případě nebylo poraženo. Jeho ponorky stále hlídkovaly u západního pobřeží Spojených států a vybíraly si těžkou daň na lodní dopravě. Nejméně tucet spojeneckých lodí bylo posláno na dno oceánu a jedna japonská ponorka dokonce ostřelovala kalifornský ropný vrt, což bylo poprvé od britského bombardování New Orleansu za války v roce 1812, kdy byla napadena pevnina USA. Nejlepší americkou obranou proti těmto útokům byla flotila vzducholodí umístěná na Moffett Field v oblasti Sanfranciského zálivu.

Poručík Ernest Dewitt Cody byl nedávno přidělen k 32. hlídkové letce vzducholodí námořnictva. Cody byl absolventem ročníku 1938 v Annapolisu, bylo mu 27 let a měl před sebou zářnou budoucnost. Byl archetypem "tichého muže", přemýšlivého člověka, který byl známý svým klidem pod tlakem. Cody, kterého jeho velitel popsal jako "jednoho z nejschopnějších důstojníků pod mým velením", již prokázal své schopnosti. V dubnu 1942 pilotoval vzducholoď na USS Hornet, aby dodal náhradní díly pro bombardéry B-25, které měly provést odvážný útok na Tokio, známý jako Doolittleův nálet. Operace vyžadovala pevné nervy, aby udržel vzducholoď stabilně nad vzpínající se letovou palubou letadlové lodi. Cody to zvládl s přehledem.

Navzdory této úspěšné misi byl Cody stále relativním nováčkem v létání s letadly lehčími než vzduch, protože jako pilot vzducholodí pracoval pouhých devět měsíců. To samé se nedalo říct o jeho druhém pilotovi. Podporučík Charles Ellis Adams byl veteránem námořního programu vzducholodí. Během dvacetileté kariéry sloužil na palubách lodí Los Angeles, Akron a Macon a ve vzduchu nalétal 2281 hodin. Byl dokonce vyznamenán německou vládou za záchranu cestujících z hořícího vraku Hindenburgu. Adamsovi bylo 38 let, byl ženatý a mimořádně schopný letec. Právě obdržel své pověření a v neděli 16. srpna 1942 ráno se chystal ke svému prvnímu letu jako důstojník.  

Plavidlo, které měli Cody a Adams pilotovat, byla vzducholoď amerického námořnictva L-8 (neboli Love-8), stejný stroj, s nímž Cody vyletěl na Hornet. L-8, dříve vlastněná společností Goodyear Tire & Rubber Company, byla dříve používána jako marketingové zařízení při sportovních akcích. Námořnictvo jej zakoupilo v březnu 1942, přeletělo na Moffett Field a zařadilo do flotily 32. letky. Byl 50 metrů dlouhý a měl průměr 14 metrů. Vzducholoď poháněly dva motory Warner Super-Scarab o výkonu 145 koní, dosahovala cestovní rychlosti 43 uzlů. Byla vyzbrojena dvěma hloubkovými pumami Mark 17 o hmotnosti 325 liber umístěnými na vnějším nosiči. Jeho další výzbroj tvořil kulomet ráže 30 mm s 300 náboji.

Bylo klidné, i když poněkud zamračené ráno, když L-8 odstartovala z Treasure Island v Sanfranciském zálivu s poručíkem Codym za řízením. Vítr byl slabý a proměnlivý o rychlosti čtyři uzly za hodinu, se stropem 250 až 300 metrů. Navzdory počasí byla viditelnost dobrá. Cody mohl v dálce snadno rozeznat most Golden Gate Bridge. Úkolem L-8 toho dne bylo letět na Farallonské ostrovy, 45 kilometrů západně od San Francisca. Odtud měla zamířit na sever k Point Reyes a pak na jih k pláži Montara, než se vrátí na základnu. Po celou dobu měli Cody a Adams pátrat po nepřátelských ponorkách. V oblasti se údajně nacházela nechvalně známá japonská ponorka I-17. Pokud tomu tak bylo, Cody ji hodlal najít a potopit. Hlídka měla trvat čtyři hodiny a Cody s Adamsem se měli vrátit na někdy mezi 10:00 a 10:30.

Hlídka začala ve všech ohledech rutinně. V 7:38, tedy po hodině a půl, Cody rádiem oznámil polohu L-8 6 kilometrů východně od Farallonů. O čtyři minuty později vyslal druhou zprávu, v níž hlásil, že vyšetřuje podezřelou ropnou skvrnu. Takové olejové nánosy na hladině oceánu mohly znamenat, že se pod vlnami skrývá ponorka. V 7:42 L-8 vypustil dvě kouřové světlice Mark IV a označil místo. Kouř zpozorovala nákladní loď Albert Gallatin a rybářský trawler Daisy Gray, který stáhl sítě v obavě, že vzducholoď se chystá shodit hlubinné nálože. L-8 však bomby nespustila. Místo toho více než hodinu kroužila nad oblastí a po celou dobu ji sledovaly posádky lodí Albert Gallatin a Daisy Jane. Vzducholoď byla tak blízko, že námořníci rozeznali dva muže v gondole. V jednu chvíli L-8 klesla na pouhých 10 metrů nad vlny, zatímco její posádka skenovala vodu a zjevně něco hledala. Pak, krátce po deváté hodině ranní, se Love-8 vznesl se k obloze a zamířil zpět směrem k San Franciscu. Od tohoto okamžiku se začaly dít věci.

Poslední vysílání L-8 přišlo v 7:42, když se připravovala na průzkum ropné skvrny. Od té doby se řízení křídla snažilo obnovit rádiové spojení, ale bez úspěchu. V 8:20 bylo velitelství letky informováno, že spojení bylo ztraceno. To však nebyl důvod k poplachu. Vznášedla často ztrácela kontakt během hlídky. Rádiooperátorovi bylo řečeno, aby to zkoušel dál. Když se mu do 8:50 stále nedařilo spojit s Codym a Adamsem, byly vyslány dva plovákové letouny Vought OS2U Kingfisher, aby vzducholoď vyhledaly. Ostatním letadlům v oblasti bylo řečeno, aby se měli na pozoru.

Další zpráva o poloze Love-8 přišla téměř o dvě hodiny později, v 10:49. Pilot letadla Pan American Clipper ohlásil, že ji viděl nad mostem Golden Gate Bridge. Podle hlášení se vzducholoď zdála být nepoškozená a letěla kontrolovaně. V 11:00 jeden z Kingfisherů spatřil L-8 5 kilometrů západně od Salada Beach, jak stoupá skrz oblačnost ve výšce 700 metrů. O několik minut později vzducholoď klesla zpět do mraků. Vše nasvědčovalo tomu, že jeden z pilotů je u řízení, i když 700 metrů tlačí vzducholoď na hranici jejích možností. Za normálních okolností by se členové posádky vyhnuli překročení tlakové výšky. Nebylo jisté, proč se Cody a Adams rozhodli tento protokol ignorovat.  

Další pozorování L-8 provedl armádní pilot P-38. Spatřil ji poblíž Mile Rock a nevšiml si ničeho neobvyklého. Zdálo se, že vzducholoď míří zpět na Treasure Island. O několik minut později jel po pobřežní dálnici námořník mimo službu jménem Richard Quam, který mířil na celodenní pobyt na pláži, když v dálce spatřil L-8. V tu chvíli se mu zdálo, že stojí na místě. Všiml si, že vzducholoď není zcela nafouknutá a uprostřed se mírně prohýbá. Quam měl s sebou fotoaparát a zastavil, aby pořídil fotografii. Jeho film brzy zabavila námořní rozvědka.

Přibližně v 11:15, tedy pět hodin poté, co se L-8 vydala z ostrova Treasure Island na svůj osudný let, jeden z koupajících se na pláži Ocean Beach s údivem spatřil částečně vypuštěnou vzducholoď, jak se blíží nad vodu. Její motory mlčely a vznášela se asi 20 metrů nad hladinou, jak plula ke břehu. Na krátký okamžik se její gondola dotkla písku. Pak ji poryv větru zanesl do vnitrozemí, kde se odřela o úbočí kopce. Náraz ohnul její vrtule a uvolnil jednu z hlubinných náloží, která se krátkou vzdálenost kutálela z kopce, než se zastavila. Po odstranění váhy 325kilogramové bomby se L-8 opět vznesla do vzduchu a vyčistila násep. V nedalekém Olympic Clubu se v neděli ráno zastavili hráči golfu, aby sledovali vzducholoď, která se opět vznesla k obloze. Jeden z nich později přísahal, že viděl, jak se z L-8 spouští padák, zatímco vzducholoď byla ještě nad oceánem. Další svědek, sedmnáctiletý C. E. Taylor, později řekl listu San Francisco Call-Bulletin, že pozoroval L-8 dalekohledem a viděl postavy pohybující se uvnitř gondoly.

Opuštěná vzducholoď mezitím přilákala tisíce pozorovatelů. Když se vznášela ve vnitrozemí, začali ji pronásledovat příslušníci hasičského sboru z Daly City. Brzy se k nim přidala místní policie a kolona soukromých vozidel, jejichž řidiči se chtěli stát součástí odehrávajícího se dramatu. L-8 nyní klesal směrem k Daly City, kde jeho vlečné lano drhlo o střechy. Kolem půl dvanácté dopoledne se konečně zastavila uprostřed Bellevue Avenue, strhla elektrické dráty a poslala k zemi spršku jisker. V obavách, aby nedošlo ke vznícení paliva vzducholodě, se na místo vrhli hasiči a řezali do baldachýnu, aby posádku vyprostili. Jenže nikdo nebyl k vyproštění. Gondola byla prázdná.

Policie a hasiči vytvořili kolem spadlé vzducholodě perimetr, aby udrželi civilisty na uzdě, NAS Moffett Field byl zalarmován a vyslal 40 mužů, aby se ujali řízení situace. Brzy se k nim mělo připojit 50 vojáků z nedaleké armádní základny. Někteří z těchto vojáků byli vysláni, aby nalezli chybějící hlubinnou nálož, která byla lokalizována ve tři hodiny odpoledne. V té době již probíhalo pátrání po dvou pohřešovaných mužích. Dálniční hlídka okresu San Mateo strávila noc pročesáváním oblasti, kde L-8 vystoupila na břeh. Nic nenašli. Během následujících tří dnů prohledávala oceán malá flotila lodí námořnictva a pobřežní stráže, kterou ze vzduchu podporovala pozorovací letadla. Navzdory klidnému moři a dobré viditelnosti nebylo po Codym a Adamsovi ani stopy. V následujících dnech velící důstojník Moffett Field Donald M. Mackey přiznal, že si tuto záhadu nedokáže vysvětlit. 

Ale vysvětlení, jakkoli neuchopitelné, bylo zapotřebí. Dva dny poté, co Love-8 přistál v Daly City, svolalo námořnictvo vyšetřovací komisi. Během následujících sedmi dnů komise vyslechla výpovědi 35 svědků, civilních i vojenských. Nic z toho, co jim bylo řečeno, je nepřiblížilo k vyřešení záhady, jak dva důstojníci zřejmě zmizeli ve vzduchu. Rozhodně se nenašlo nic, co by je přimělo opustit loď. L-8 byla mezitím prozkoumána a shledána plně funkční. Přístroje a řízení letu vzducholodě fungovaly a v nádrži byly ještě čtyři hodiny paliva. Také vysílačka byla v pořádku, což bylo zvláštní, že po posledním hlášení v 7:42 s nimi muži nekomunikovali. Kromě toho byly na palubě stále tři padáky a záchranný člun. Jedinou anomálií bylo, že část jeho zásob paliva byla zřejmě vyhozena. Normálně by se to stalo pouze v případě, že by posádka potřebovala narychlo zvýšit vztlak. Protože se zdálo, že to není případ L-8, zůstávalo nejasné, proč se Cody a Adams rozhodli tak učinit. Byla to další hádanka v kupce sena záhad.

Absence reálného vysvětlení však lidem nebránila ve spekulacích. Teorií bylo mnoho a většina z nich bohužel nebyla pro Codyho a Adamse příznivá. Objevily se domněnky, že byli zajati japonskou ponorkou nebo že mohli být špiony pro Japonsko a setkat se s ponorkou, aby mohli uniknout. Další myšlenka byla, že se muži pohádali kvůli ženě, jeden zabil druhého a hodil ho přes palubu, přičemž spadl z lodi. Podle další teorie zasáhla L-8 podivná vlna, která oba muže spláchla přes palubu. Existovala také všemi oblíbená konspirační teorie, že Codyho a Adamse unesli mimozemšťané.

Je jasné, že žádné z těchto bizarních vysvětlení nemůže vysvětlit zmizení poručíka Codyho a praporčíka Adamse. Můžeme se tedy nějak dozvědět, co se s těmito muži stalo? Nejjednodušším vysvětlením je, že oba muži opustili vzducholoď nedlouho po svém posledním vysílání v 7:42 hodin. S největší pravděpodobností jeden z nich spadl přes palubu při průzkumu nalezené ropné skvrny. Loď se v té době nacházela pouze 30 stop nad hladinou oceánu, takže pád by nebyl smrtelný. S největší pravděpodobností se pak druhý muž snažil svému kolegovi pomoci a sám přitom spadl přes palubu. Vzducholoď pak odplouvala a nechala muže unášet uprostřed oceánu, kde se pravděpodobně utopili.

Stalo se to Ernestu Codymu a Charlesi Adamsovi? Pravdou je, že to nedokážeme říct. Toto vysvětlení by sice mohlo odpovědět na několik otázek kolem této záhady (například na absenci komunikace po 7:42), ale vyvolává další. V neposlední řadě je to skutečnost, že Cody a Adams byli pozorováni, když zkoumali podezřelou ropnou skvrnu. Nemohly být posádky lodí Albert Gallatin nebo Daisy Jane svědky nehody a přijít jim na pomoc? Přesto nikdo na palubě žádného z těchto plavidel neohlásil, že by viděl něco neobvyklého. Nakonec můžeme s jistotou říci jen to, že dva muži zmizeli z letící vzducholodě bez reálného vysvětlení. Rok po incidentu Love-8 byli poručík Ernest Cody a praporčík Charles Adams prohlášeni za mrtvé. Americké námořnictvo ukončilo vyšetřování a oficiálně klasifikovalo výsledek jako "100% neznámý/neurčený".

V té době už byl letoun L-8 opět v provozu. Zbytek války přečkal bez nehod, než byl vrácen společnosti Goodyear a pokračoval ve své marketingové roli. V následujících několika desetiletích bude známým zjevem při televizních sportovních událostech, kdy se bude klidně vznášet nad stadiony v modrozlaté livreji. V roce 1982 byl vyřazen a později jej společnost Goodyear věnovala Muzeu námořního letectva v Pensacole na Floridě. Tam je dodnes k vidění jeho řídicí modul, který je nově natřený a má stejné označení jako v srpnu 1942, kdy nevysvětlitelně přišel o svou posádku.

-pokračování-