FENOMÉN: HLEDÁNÍ BENJAMINA (104)

Ráno 31. srpna 2004 přišel zaměstnanec do práce v Burger Kingu v Richmond Hills ve Virginii. Jeho cesta vedla kolem zadní části restaurace, kolem popelnic, a právě zde se jeho den změnil z obyčejného na neobyčejný. Na zemi mezi popelnicemi ležel nahý muž, celý od krve, po jehož těle lezli mravenci. Zaměstnanec vběhl dovnitř a zavolal záchranku. Na místě byla brzy policie a záchranáři. Zběžná prohlídka záchranářům ukázala, že muž žije, ačkoli byl strašlivě zmlácen. Sanitka ho odvezla do nejbližší nemocnice. Tam se probral k vědomí, i když vypadal zmateně. Lékařům nebyl schopen říct své jméno, a tak se do záznamu zapsal jako BK Doe, přičemž BK znamenalo Burger King, tedy místo, kde byl nalezen.

BK se ukázal být náročným pacientem. Prvních několik dní nemluvil a ani neotevřel oči. Neměl rád, když se ho někdo dotýkal, zejména v oblasti hrudníku. Reagoval agresivně, když se někdo dotkl jeho hrudníku. Když nakonec našel hlas, požádal o návštěvu kněze. Když ho však místní padre přišel navštívit, BK dostal záchvat. Začal křičet, že kněz je démon. Byla zavolána ochranka. BK musel být fyzicky spoután. Zatímco se to vše odehrávalo, policie se snažila zjistit BKovu totožnost. Prověřili jeho otisky. Nic. Prohledali hlášení o pohřešované osobě. Nikdo, kdo by odpovídal jeho popisu, nebyl v evidenci. Neměl žádné zvláštní identifikační znaky, žádné tetování ani výrazné jizvy. Lékaři sice našli v jeho ruce špendlík po předchozí zlomenině, ale ten byl obecný a k identifikaci nepomohl. BK prozatím zůstával v nemocnici.

Tento pobyt se nakonec protáhl na pět měsíců, během nichž se BK pomalu uzdravoval. Nechal se ostříhat a jeho neupravené vousy byly oholeny. Jeho jediným zbývajícím zdravotním problémem byl těžký šedý zákal, kvůli kterému téměř oslepl. Samozřejmě nechyběla ani jeho vadná paměť. BK si stále nedokázal vzpomenout na jedinou věc ze svého dřívějšího života. V lednu 2005, po pěti měsících v nemocnici, se BK konečně přestěhoval do útulku pro bezdomovce v Savannah ve státě Georgia. V té době už přijal jméno Benjamin Kyle. Už ho nebavilo, že mu říkají BK. V útulku se ukázalo, že je u personálu oblíbený. Byl výřečný a dobře fungující, zcela odlišný od jejich typické klientely. Rád četl a obzvlášť ho bavila sci-fi literatura. Zaměstnanci se mezitím věnovali odblokování jeho paměti. Trávili s ním celé hodiny a doufali, že v něm rozhovory něco vyvolají.

A určité vzpomínky se skutečně vynořily, i když byly nejasné a náhodné. Benjamin si vzpomněl, že jako dítě dostal na veletrhu v Indianě sendviče se smaženým sýrem. Vzpomněl si, že žil v Boulderu v Coloradu. Říkal, že se tam přestěhoval těsně před velkou povodní. Vzpomněl si, že v Boulderu rád chodil na jídlo do bistra Mama Alana's. Byla tam ještě jedna restaurace, kterou neměl rád. Jmenovala se Azar's. Benjamin si také vzpomněl na návštěvu kina v Denveru v roce 1976, kde se díval na film "Myčka aut". Tyto náhodné útržky ho nepřiblížily k tomu, aby si vzpomněl, kým byl. Jediný důležitý detail, na který si vzpomněl, bylo jeho datum narození. Bylo to 29. srpna 1948. Jak to věděl? Protože měl stejné narozeniny jako Michael Jackson, jenže ten byl o deset let starší.

Benjamin se mezitím stal de facto zaměstnancem útulku pro bezdomovce. Uklízel a dělal pomocné práce, i když jeho úsilí bylo poněkud omezeno jeho zhoršeným zrakem. Bylo na čase to napravit, a tak šel pod nůž na operaci šedého zákalu. Jedna z prvních věcí, kterou udělal, jakmile se mu zrak vrátil, byl pohled do zrcadla. To ho nastartovalo. Nemohl uvěřit, jak je starý. V jeho mysli mu bylo stále kolem třiceti. V roce 2007 začala v útulku pracovat zdravotní sestra Catherine Slaterová. Než se Catherine rozhodla pro kariéru zdravotní sestry, pracovala jako účetní a zachovala si klíčový smysl pro detail. Stala se posedlou odhalením Benjaminovy identity a vrhla se do úkolu po hlavě, dokonce promluvila s FBI a dostala Benjamina na národní seznam pohřešovaných osob, i když technicky vzato nebyl pohřešovaný.

Když to nepřineslo výsledek, obrátila se Catherine na média. Benjamin se bez úspěchu objevil v místním rádiu a televizi. Pak přišel velký zlom. Catherine a Benjamin byli pozváni do pořadu Dr. Phil. Tento pořad má samozřejmě obrovský dosah. Určitě někdo někde Benjamina uvidí a pozná ho. Určitě by se někdo přihlásil. Až na to, že se nikdo nepřihlásil. Benjamin zůstal duchem. A brzy by se stal duchem bez domova. Jeho pobyt v útulku se chýlil ke konci. Bude si muset najít nové bydlení a způsob, jak zaplatit nájem. To byl problém. Bez čísla sociálního pojištění nemohl najít zaměstnání. Znovu se ocitl na ulici, neměl kam jít, neměl se jak uživit. Situace by byla zoufalá, kdyby nezasáhla jeho přítelkyně Cathy Slaterová.

Catherine nabídla Benjaminovi pokoj u sebe doma. Nemohl jí samozřejmě platit, ale odvedl svůj díl práce a příležitostných prací. Zdálo se, že má talent na opravování věcí. Jednoho dne, když pracoval na toustovači, začal najednou mluvit o restauračním zařízení. Ukázalo se, že má v tomto oboru encyklopedické znalosti. To naznačovalo, že někdy v minulosti pracoval v gastronomii. Byla to stopa, ale brzy vyprchala, stejně jako všechny ostatní. Každý, kdo měl někdy doma hosta, ví, že novinka se může rychle omrzet. Catherine Slaterová se o tom přesvědčovala u Benjamina Kylea. Benjamin uměl být náladový a byl to sběratel, což se domácí hrdosti Catherine nelíbilo. Začala si také myslet, že jí schválně rozbíjí věci, jen aby měl co opravovat a důvod, proč tam dál bydlet.

V roce 2009 se zdálo, že záhada kolem identity Benjamina Kylea je na pokraji rozuzlení. Catherine se radila s genealožkou Colleen Fitzpatrickovou a Colleen našla potenciální shodu DNA s rodinou jménem Powell, žijící na východním pobřeží USA. Tato stopa však narazila na slepou uličku. Benjamin zůstal pod Catherininou střechou. V roce 2011 s ní žil už čtyři roky. Začalo to být napjaté. Téhož roku se Benjamin rozhodl odstěhovat. Později tvrdil, že se rozešli přátelsky. Podle Catherine to tak nebylo. Benjaminovým dalším přístavem byl Jacksonville na Floridě. Doufal, že zde najde místo v útulku pro bezdomovce, ale nakonec narazil na stejný starý problém. Neměl žádné číslo sociálního pojištění, žádný průkaz totožnosti s fotografií, žádný způsob, jak prokázat svou totožnost.

V útulcích ho nechtěli přijmout. Skončil by jako táborník na poli. Pak se mu naskytla příležitost. Začínající filmař Josh Wickstrom si dal do novin inzerát, v němž hledal potenciální náměty pro dokumentární film, který chtěl natočit. Benjamin se s Joshem sešel a vyprávěl mu svůj příběh. Následný film se jmenoval "Hledání Benjamina". Hrál se na festivalech Tribeca a Cannes a přitáhl pozornost místních médií. Majitel restaurace Josh Rut si přečetl článek a nabídl Benjaminovi práci. Muž beze jména se konečně dočkal. Benjamin si dával život dohromady. Mezitím v Savannah Colleen Fitzpatricková stále pracovala na jeho případu a stále se snažila vypátrat nepolapitelné rodinné vazby. Pak Benjamin nevysvětlitelně přerušil kontakt. Řekl Colleen, že už nemá zájem pátrat po své minulosti. Teď byl Benjamin Kyle. To mu vyhovovalo. Podrážděná tímto náhlým odmítnutím se Colleen obrátila na Facebook a napsala, že si myslí, že Benjamin možná něco skrývá nebo se snaží před něčím či někým utéct. "Mohl by to být kdokoli," napsala. "Mohl by být nebezpečný." Benjamin odpověděl, že důvodem, proč s Colleen přerušil styky, bylo to, že se s ním odmítla podělit o informace.

Tato velmi veřejná roztržka brzy přilákala třetí stranu, ženu jménem CeCe Mooreová. CeCe také pracovala v oblasti genealogie, ale byla také tak trochu celebritou, protože několikrát vystoupila v televizi. Znala Colleen a setkávala se s ní na různých konferencích a akcích. V této hádce však stála pevně na Benjaminově straně. Když slovní přestřelky pokračovaly, CeCe označila Colleen za neetickou. Colleen jí opáčila, že CeCe je spíš herečka než genealožka. Od té chvíle to šlo všechno z kopce. Benjaminův vztah s Colleen byl nenávratně přerušen. CeCe se však nyní ujala případu a byla odhodlaná uspět tam, kde ostatní selhali. Jejím prvním krokem bylo znovu prověřit Powellovo spojení, které Colleen Fitzpatricková odhalila. Kontaktovala rodinu a přesvědčila je, aby se na nadcházejícím rodinném setkání všichni podrobili stěru DNA. CeCe se také dozvěděla několik zajímavých informací o rodině. Jeden z členů přerušil před desítkami let příbuzenské vztahy a odstěhoval se do Indiany. Trocha detektivní práce zúžila rozsah pátrání na město Lafayette.

CeCe začala kontaktovat různé střední školy v okolí a prověřovala záznamy o maturitách. To ji přivedlo na Jeffersonovu střední školu. Tam v ročence z roku 1967 našla fotografii mladého Benjamina Kylea. Jeho skutečné jméno bylo William Burgess Powell. Měl ještě dva bratry, kteří žili v Lafayette. Podle nich Williama/Benjamina neviděli od roku 1976, kdy odešel z města. Domnívali se, že je mrtvý. Nějak jim unikla veškerá publicita kolem jeho případu. Bratři však byli schopni doplnit některé podrobnosti. Podle Furmana Powella byl William v době, kdy vyrůstali, vždy oblíbencem jejich matky. To v jejich otci vyvolalo jakousi žárlivost, díky níž se William stal terčem tvrdého zacházení. Furman Powell starší se vrátil z druhé světové války jako poškozený muž, trpící stavem, který bychom dnes označili jako posttraumatickou stresovou poruchu.

Byl to alkoholik, který měl problémy se vztekem a jeho vztek byl obvykle namířen proti Williamovi. V zoufalé snaze uniknout této situaci odešel William v roce 1974, když mu bylo pouhých 15 let, z domova. Nastěhoval se k rodinnému příteli a zůstal tam až do maturity v roce 1976. Poté si našel vlastní bydlení, ale stále se každý večer připojoval k rodině na večeři. Jednoho večera v roce 1976 se William u večeře neukázal. Jeho bratři se ho vydali hledat, ale nenašli ho. Nakonec jeho zmizení nahlásili na policii a bylo po něm vyhlášeno pátrání. Při pátrání bylo nalezeno jeho auto zaparkované u jezera na okraji města. Rodina se obávala nejhoršího a myslela si, že mohl spáchat sebevraždu, když vplul do nádrže a utopil se. To se však ukázalo jako neopodstatněná obava. O několik týdnů později policie Williama vypátrala v Boulderu v Coloradu, kde pracoval v restauraci Azar's, ve stejné restauraci, o které se zmínil zaměstnancům útulku pro bezdomovce. Rodina ho několikrát kontaktovala, ale William vždy nereagoval. Oba rodiče zemřeli, aniž by Williama ještě někdy viděli.

CeCe nyní znala Benjaminovo skutečné jméno, věděla, odkud pochází, a znala i něco z jeho rodinné historie. Ale kde byl mezi lety 1976 a 2004? Část této historie by mohly doplnit záznamy sociálního zabezpečení. William Powell pracoval v letech 1978 až 1983 v různých pohostinstvích v okolí Denveru. Poté zmizel. Příště se objeví na radaru až v srpnu 2004, kdy je nalezen nahý a zakrvácený za restaurací v Richmond Hills. Je tu 21 let jeho života, které nikdo nedokáže vysvětlit. Případ Benjamina Kylea/Williama Powella je neobvyklý, ale nikoliv ojedinělý. Jeho stav je v oblasti psychologie dobře známý. Říká se mu disociativní fugový stav. Často je vyvolán traumatem z dětství. Lidé, kteří tímto postižením trpí, obvykle ztrácejí veškeré vzpomínky na svou identitu.

Často přijímají nová jména a dokonce si osvojují nové osobnosti. Stávají se pomíjivými a nikdy nezůstávají na jednom místě příliš dlouho. Jeden z prvních zaznamenaných případů se týká muže jménem Ansel Brown, který jednoho rána v roce 1887 nastoupil do tramvaje na Rhode Islandu a po osmi týdnech se objevil v Pensylvánii, kde provozoval obchod pod jménem Ansel Bourne. Neměl tušení, co se s ním v uplynulých týdnech stalo. Ansel Bourne se osm týdnů nacházel ve stavu fugy. U Williama Powella trval neuvěřitelných 21 let. A stále není vyřešen. Powell se stále nemůže srovnat se svou pravou identitou. V jeho mysli byl vždycky Benjamin Kyle.

-pokračování-