FENOMÉN: DUCH DÁLNICE ČÍSLO PADESÁT (92)

V neděli 5. června 1994 odpoledne si Christine Skubishová sbalila věci do auta, na přední sedadlo naložila tříletého syna Nickyho a odjela ze svého domu v Sacramentu. Čtyřiadvacetiletá svobodná matka měla toho nádherného letního dne všechny důvody k optimismu. S Nickym začínali nový život nedaleko kalifornského Placerville v malebném pohoří Sierra Nevada. Žil tam také Nickyho otec, který měl s Christine v plánu se vzít. Kromě toho Christine právě získala certifikát právní asistentky a chystala se začít novou kariéru. Tu neděli se zdálo, že je na světě všechno v pořádku.

Ale kdo ví, co si pro nás osud přichystal? Christine Skubishová toho dne do Placerville nedorazila. Někde po cestě Christine a Nicky zmizely. Jejich zmizení by zůstalo bez povšimnutí až do doby, kdy o tři dny později Christinin nevlastní otec Dave Stautzenbach obdržel znepokojivý telefonát. Na lince byla jedna z Christininých kamarádek a ptala se, kde se nachází. "Ale určitě jste ji už museli vidět," odpověděl Dave. "Je v Placerville." "Ne," odpověděl přítel. "Nikdy nepřijela." Dave při té odpovědi málem upustil telefon. Hlavou se mu honilo milion myšlenek a žádná z nich nebyla dobrá. Jakmile zavěsil, vytáčel číslo znovu, volal na policii a nahlásil zmizení dcery a vnuka. Pak začal pracovat na linkách, obvolával všechny nemocnice na trase, kudy Christine jela, a modlil se, aby se jim stala nějaká menší nehoda a byli v pořádku. Žádná z nemocnic nepřijala Christine ani Nickyho jako pacienty.   

Mezitím další člen Christininy rodiny, její teta Karen Nicholsová, prožívala vlastní krizi související s Christininým zmizením. Od časných ranních hodin v pondělí 6. června Karen trápily hluboce znepokojivé sny. Karen v minulosti trpěla předvídáním. Jednou se jí zdálo, že někdo z rodiny má rakovinu, a to několik týdnů předtím, než mu byla diagnostikována. Nyní její spánek přerušovaly vize, jak jede na zadním sedadle auta, které se ve tmě prodírá klikatou horskou silnicí. První z těchto snů přišel v pondělí. Následující noc se opakoval s téměř stejnými detaily, tak živými, že si Karen byla jistá, že má nějaký hlubší význam. Pak se od člena rodiny dozvěděla, že se Christine pohřešuje, a všechno jí dávalo smysl. Byla si jistá, že ty sny mají se zmizením něco společného.

 Ale právě sen, který ji navštívil třetí noc, Karen skutečně znepokojil. Zjevil se jí ve středu 8. června v časných ranních hodinách a byl hluboce znepokojující. Karen se v něm nacházela v domě v lese a dívala se velkým oknem do korun stromů. Foukal silný vítr, který nabýval na síle, až dosáhl intenzity hurikánu. Karen slyšela tříštění skla a zvuk kovu o kov. Viděla jiskry. Pak se mezi prudce bičovanými stromy objevil Nicky, který stál uprostřed dvora. Vítr zvedal vír ze skla a kovu, který vířil kolem batolete. Na okraji svého zorného pole Karen spatřila Christine, která se snažila dostat k synovi, ale intenzivní vítr ji zadržel. Chtěla mu pomoci, ale nemohla najít své tenisky. Vstoupit ven bosá, když na zemi leží tolik skla a kovu, nebyl dobrý nápad.

Pak náhle zahlédla své boty. Natáhla si je a otevřela dveře. V tu chvíli vítr ustal. Uviděla Christine, jak objímá Nicky, a rozběhla se k nim. Christine byla v transu a dívala se přímo skrz ni. Karen se jí zeptala, jestli je v pořádku. "Ne," zazněla odpověď. "Jsi v pořádku?" Karen to zopakovala a dostalo se jí stejné odpovědi: "Ne." Karen se probudila ve studeném potu. Karen si nebyla jistá, co ten sen znamená, ale věděla, jak se kvůli němu cítí. Pocit čehosi zlověstného byl nepopiratelný. Následujícího dne shromáždila rodinu, aby pomohla při pátrání po Christine. Šerif už vyslal policisty podél dálnice 50, kudy Christine mohla jet. Rodina také začala projíždět trasu, rozdávat letáky a vyslýchat dojíždějící a řidiče kamionů. Jejich úsilí bylo o to naléhavější, že jim Karen řekla. Řekla, že sen ji přesvědčil, že Christine je mrtvá, ale Nicky je stále naživu. Pokud to byla pravda, tříleté dítě bylo v lese samo už tři dny. Jeho nalezení bylo závodem s časem, otázkou života a smrti.

Je snadné pochopit, proč se Karen Nicholsové mohly zdát takové sny. S Christine si byly blízké, tak blízké, že Karen nazývala Christine svou sestrou, i když byly teta a neteř. Méně pochopitelný je předvídavý zážitek ženy jménem Deborah Hoytová. Deborah Christine Skubishovou neznala, nikdy v životě se s ní nesetkala. Přesto se v časných ranních hodinách v sobotu 11. června probudila s neodolatelnou touhou jet k jezeru Tahoe. Toto nutkání nemělo žádnou logiku, rozhodně ne v tak bezbožnou hodinu. Ale touha byla tak naléhavá, že Deborah cítila bezmocnost jí odolat. Nakonec svého manžela probudila a řekla mu, že musí odjet ... hned. Lze si jen představit, co si muž musel myslet o podivné žádosti své ženy. Nejspíš si myslel, že Debora ztratila rozum. Je zásluhou Debořiných přesvědčovacích schopností, že vstal z postele, postříkal si obličej vodou a oblékl se. O chvíli později už vyjížděli po dálnici číslo 50.

Právě na úseku trasy známém jako Bullion Bend Debora zahlédla ženu. Ležela na měkkém okraji silnice, na boku, nahá jako v den svého narození. Debora si nejprve myslela, že ji klamou oči. Pak ji napadlo, že to musí být figurína. Když se však přiblížili, viděla, že je to žena, možná ne živá, ale rozhodně žena. Řekla manželovi, aby přestal, ale on odmítl s tím, že je to nebezpečné. Mohla by to být past, která je má připravit o auto... nebo něco horšího. Místo toho zajel k nejbližší čerpací stanici a zastavil tam, aby zavolal na tísňovou linku. Manželé pak počkali na příjezd policie a dovedli policisty zpět na místo, kde ženu spatřili. Jenže ta už byla pryč, vytratila se do noci. Možná měl její manžel pravdu. Možná byla návnadou v pasti, která měla polapit nějakého nepozorného řidiče. Pokud ano, Hoytovi se vyhnuli potenciálně životu nebezpečné situaci.

Ale jak se ukázalo, Deborah Hoytová nebyla jediná, kdo tu noc nahou ženu viděl. Vidělo ji i několik dalších cestujících. Policie byla náhle zavalena telefonáty. Jedna věc však zůstala shodná, a to popis, který svědci poskytli. Všichni tvrdili, že šlo o dvacetiletou ženu s tmavými vlasy po ramena. Policii neuniklo, že to přesně vystihuje pohřešovanou Christine Skubishovou. Jaká byla pravděpodobnost, že šlo o náhodu? Vzhledem k tomu, že hlášená pozorování stále přicházela, policie nyní upravila parametry pátrání a zaměřila své úsilí na lesy poblíž Bullion Bend. Netrvalo dlouho a našli Christinino zdemolované auto, které sjelo ze silnice a zřítilo se z náspu, než narazilo do stromu. Podle odhadu vyšetřovatelů Christine usnula za volantem a ztratila nad vozidlem kontrolu. To však vypovídalo jen o části příběhu. Uvnitř auta se odehrával zázrak.

Christine Skubishová nehodu nepřežila. Náraz do stromu přišel na její stranu vozidla, rozdrtil prostor řidiče a ukončil její život. Tříletý Nicky však přežil. Batole bylo nějakým způsobem nezraněné; nějakým způsobem se mu podařilo přežít pět dní tady v divočině vedle své mrtvé matky. Chlapeček pět dní nejedl ani neměl co pít. Byl nahý, tělo měl pokryté šrámy po kontaktu s jedovatým dubem. To naznačovalo, že se někdy dostal z vozidla. Později policistům řekl, že šel k silnici a hledal pomoc, ale když žádnou nenašel, vrátil se k havarovanému autu. Stejně tak je zarážející, že tříleté dítě přežilo pět nocí pod širým nebem, aniž by mělo dokonce deku, která by ho zahřála. V horách bývá po setmění zima i v létě.

Když Nick o několik let později vyprávěl o svých zážitcích z oněch děsivých pěti dnů a nocí, vzpomínal. Říkal, že nechápal, že jeho máma je mrtvá. Myslel si, že spí, a nechápal, proč se neprobudí, ať s ní třese sebevíc. O tom, jak se mu podařilo to utrpení přežít, Nick nepochyboval. Věřil, že nad ním bdí anděl strážný, duch jeho mrtvé matky. Je si také jistý, že nahá žena, kterou viděla Deborah Hoytová a další dojíždějící, byla přízrakem jeho matky, který upozornil na místo nehody, aby byl zachráněn.   

I skeptik v oblasti paranormálních jevů bude těžko zpochybňovat Nickovu interpretaci událostí, zvláště když uvážíme další prvky, které jsou zde ve hře. Je zřejmé, že nahá žena nebyla skutečná, protože rozsáhlé policejní pátrání v oblasti ji nenašlo. A přesto ji vidělo několik svědků, jak leží u silnice přesně v místě, kde Christinino vozidlo opustilo černou vozovku. Pak je tu ještě podivná síla, která probudila Deboru Hoytovou uprostřed noci a byla tak ohromující, že byla nucena vydat se na cestu v tu nejnevhodnější hodinu. Co to mělo znamenat?

A konečně jsou tu sny, které se Karen Nicholsové zdály během prvních tří nocí, kdy byla její neteř nezvěstná. Ty jsou důležité ze dvou důvodů. Za prvé, načasování. Podle Karen se z prvního snu probudila v pondělí 6. června ve tři hodiny ráno. Bylo to snad v době, kdy Christinino vozidlo opustilo silnici? Za druhé, je tu sen o hurikánu. Ten může mít více výkladů, ale dvě věci se zdají být zřejmé. Je tu volání o pomoc a je tu náznak, že Nicky je stále naživu a že jde o čas. Natáhla Christine Skubishová ruku ze záhrobí, aby zachránila synovi život? Odložila svůj odchod z pozemské říše, dokud nevěděla, že je její chlapec v bezpečí? To nemůžeme tvrdit jako fakt. Vidělo několik lidí zjevení, které se podobalo Christine, a vedlo to k objevení místa havárie a chlapcově konečné záchraně? Ano, to je doloženo. Závěry si můžete udělat sami.

-pokračování-