FENOMÉN: DO PEKLA A ZASE ZPÁTKY (97)

Howard Storm byl geniální člověk, ať už se to vezme z jakéhokoli úhlu pohledu. Narodil se v Newtonu ve státě Massachusetts v říjnu 1946 a již v raném věku prokázal svou inteligenci. Projevil také nadání pro umění a rozhodl se pro jeho profesní dráhu. Po absolvování střední školy získal bakalářský titul z výtvarného umění na Sanfranciském institutu umění. Poté pokračoval ve studiu na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal titul Master of Arts a Master of Fine Arts. Díky této kvalifikaci se stal velmi žádaným akademickým pracovníkem a nakonec přijal místo na Northern Kentucky University v Newportu, kde vedl nově vzniklou katedru umění. Na NKU dosáhl Storm v rekordně krátkém čase vedoucího postavení a tuto pozici zastával 20 let. Jeho život byl usedlý, jistý a prosperující.

Ale zatímco v kariéře byl Howard Storm úspěšný, v osobních vztazích už tolik ne. Věci mu v životě šly snadno, a to s sebou neslo jistou aroganci. Nebyl to člověk, který by lehce snášel hlouposti. Byl netolerantní k méněcenným smrtelníkům, asertivní až agresivní, sžíravý ke všemu, co nesplňovalo jeho přísná měřítka. Jeho žena a děti se ho bály. Stejně tak i mnoho jeho studentů. Jedním z jeho oblíbených témat byly nepodložené systémy víry, zejména ty, které se zakládaly na náboženství. Na vrcholu svého úspěchu byl Howard Storm zarytým ateistou.

V červnu 1985 vzal Storm skupinu svých studentů na exkurzi do Evropy. Výlet přirozeně zakončil v Paříži, kde se nachází Louvre. Zde se profesor s manželkou ubytovali v hotelu a strávili spolu klidný večer. Následujícího dne vedl Storm svou skupinu na ranní exkurzi a do hotelu se vrátil kolem 11:00. Poslední půlhodinu výletu strávil v nepohodlí, protože začal pociťovat svírání v břiše. Teď, když se vrátil do svého pokoje, se toto píchání rozhořelo v plnou agónii. Ve skutečnosti měl takové potíže, že paní Stormová zavolala na recepci a požádala o lékaře.

Howard Storm byl převezen do nemocnice Cochin, kde byl brzy diagnostikován zdroj jeho potíží. Měl perforaci dvanácterníku, potenciálně život ohrožující trhlinu v břišní stěně. Takovou trhlinu lze napravit pouze chirurgicky a zákrok je třeba provést co nejdříve. Operace Howarda Storma byla naplánována na devátou hodinu večer. Storm mezitím dostal léky proti bolesti a byl převezen na oddělení, aby si odpočinul. Tehdy měl předtuchu. Byl přesvědčen, že je to jeho poslední den na Zemi. Chystal se zemřít pod nožem. Byl o tom přesvědčen.

Vřed, jakým trpěl Howard Storm, je nesmírně bolestivý. Profesorovi byla podávána silná analgetika, což způsobilo, že když ležel na nemocničním lůžku, upadal do bezvědomí. V jednu chvíli si vzpomněl, že byl zcela při smyslech a řekl své ženě, aby se vrátila do hotelu, protože nemá smysl se zdržovat v nemocnici. Když se s ní loučil, byl si jistý, že je to naposledy. O chvíli později omdlel. Pak se jakoby mrknutím oka znovu probral. Stál vedle lůžka, zcela zbavený bolesti, a díval se na muže, který tam ležel. Ke svému úžasu si uvědomil, že ten muž je on.

V místnosti byl ještě někdo jiný. Když se Howard podíval přes postel, uviděl svou ženu, jak sedí v křesle a tiše pláče do dlaní. Pokusil se na ni zavolat, ale bylo jasné, že ho neslyší. V tu chvíli mu to došlo. Jeho předtucha se naplnila. Byl mrtvý a to, co teď prožíval, byl posmrtný život. Kupodivu necítil žádný strach, žádný smutek, žádné emoce. Jestli takhle vypadá smrt, pak to nebylo tak zlé. Teprve teď Storm uslyšel hlasy, které volaly jeho jméno, volaly ho anglicky. Na okamžik byl zmatený. V pařížské nemocnici se anglicky mluví jen zřídka. Ale samozřejmě už nebyl v Paříži, ani ve Francii, ani v Evropě, ani na planetě Zemi, když už jsme u toho. Byl někde jinde, na jiné úrovni existence. Po naléhavých hlasech vyšel na chodbu, kde narazil na několik bledých humanoidních bytostí. "Čekali jsme na tebe," řekla mu jedna z bytostí. Howard Storm nemohl jinak, a tak je následoval.

Pak se tento bdělý sen změnil v děsivý. Náhle se otevřela černá prázdnota a Storm zjistil, že je vtahován dovnitř. Zde na něj čekala horda tvorů, kteří nepředstírali žádnou pasivitu. Byli agresivní, mlátili, kopali, kousali, trhali mu maso. Storm cítil, jak je vtahován hlouběji do prázdnoty. S naprostou jistotou věděl, že jakmile ho dostanou dovnitř, neunikne. A tak Howard Storm, oddaný ateista, udělal něco, co by si v tomto životě nikdy nedokázal představit. Začal se modlit. Začal citovat úryvky z Písma, které si pamatoval z dob, kdy chodil do nedělní školy. Pak odcitoval slib věrnosti a zazpíval hymnu, kterou si ještě pamatoval. Brzy si uvědomil, že jakákoli zmínka o slově "Bůh" zahání bytosti zpět. Vyslovit jméno Ježíš bylo jako chrstnout jim do obličeje kyselinu. Když pokračovali v ústupu, Storm cítil, že ho náhle obklopuje jasná záře. Později tvrdil, že ho zachránily "duchovní bytosti světla".

Ale představení ještě nebylo u konce. Nyní byly Stormovi předvedeny útržky z jeho života, slideshow, chcete-li, životní přehled. A nebylo to lichotivé. Ukazovala ho v jeho nejhorších chvílích, rozzlobeného, sarkastického, vyhrožujícího, chovajícího se ke svým blízkým s opovržením, ke svým vrstevníkům a studentům se stěží skrývaným pohrdáním. Poté pořad získal širší perspektivu. Podle Storma viděl vize války, přírodních katastrof, moru, zhroucení životního prostředí. Těmto věcem by se dalo zabránit pouze tehdy, kdyby došlo k zásadnímu duchovnímu posunu ve vědomí světa, řekly mu světelné postavy. Storm je viděl, jak slábnou, vzdalují se do dálky a mizí. Měl čas na poslední otázku. "Co je to pravé náboženství?" zeptal se. "To, které tě přivede nejblíže k Bohu," zazněla odpověď.

Howard Storm si byl jistý, že prožívá svůj konec, byl si jistý, že operaci nepřežije. Tato předtucha se ukázala jako mylná. Zákrok byl naprosto úspěšný. Storm se probudil na nemocničním lůžku se zprávou, že perforace dvanácterníku byla opravena a že se plně zotaví. Teď už potřeboval jen odpočívat. V následujících dnech si Howard Storm, ležící v posteli, znovu a znovu probíral podivný zážitek, který prožil, a znovu si ho v hlavě rozbaloval. Co to bylo? Horečnatý sen vyvolaný léky, které dostal? Skutečný zážitek blízký smrti? Pohled na osud, který ho čeká, pokud bude pokračovat v cestě, po níž se vydal? Starý Howard Storm, ateista Howard Storm, by se přiklonil k první z těchto možností. Muž, kterým byl teď, věřil, že to byla ta druhá možnost. Tohle nebyl sen. Bylo to varování přímo z nebe. Byl by blázen, kdyby to ignoroval.

Nebyla to ani jediná "duchovní návštěva", kterou Storm během svého pobytu v Nemocnici Cochin zažije. Bylo jich hned několik. Při jedné z nich vstoupil na oddělení lékař a svou přítomností rozzářil místnost. Když odešel, místnost byla náhle opět potemnělá. Když se na to Storm zeptal zdravotní sestry, řekla mu, že se mýlí. Žádný lékař nevstoupil. Storm se domníval, že ho navštívil anděl. A pak přišla duchovní rada, která ho málem zabila. Přišla v podobě "hlasu", který k němu promlouval, když spal. Řekl mu, že se musí okamžitě vrátit do Spojených států.

Vzhledem k tomu, co už zažil, měl Storm tendenci poslechnout. Navzdory radám lékařů, kteří mu řekli, že tím ohrožuje svůj život, se Storm nechal propustit z nemocnice a rezervoval si letenku do Cincinnati. Přiletěl v kritickém stavu a přímo z letiště byl převezen do lékařského centra Cincinnatské univerzity. Tam mu byl diagnostikován dvojitý zápal plic, zhroucení plic, extrémní zánět pobřišnice a hepatitida typu non-A non-B. V nemocnici se Stormovi podařilo najít lékaře, který ho odvezl do nemocnice. V nemocnici zůstal pět týdnů a potřeboval sedm měsíců domácího odpočinku, než byl připraven vrátit se do práce.

Howard Storm však nikdy nehodlal pokračovat v kariéře profesora umění, ne po tom všem, čím si prošel. Upřímně věřil, že se vydal na cestu do pekel a že ho zachránilo jen to, co mu zbylo z víry z dětství. Začal znovu chodit do kostela a pak se rozhodl udělat další krok. Začal pracovat na získání titulu Master of Divinity na United Theological Seminary. Po jeho získání vstoupil do semináře a byl vysvěcen. Z někdejšího ateisty se stal reverend Howard Storm, pastor sboru Zion United Church of Christ v Norwoodu ve státě Ohio. Storm působil také jako pastor Sjednocené církve Kristovy v Covingtonu v Ohiu a poskytoval svým farníkům jedinečný pohled na nebe a peklo. O své zkušenosti s blízkou smrtí napsal knihu Můj sestup do smrti.

-pokračování-