FENOMÉN: CHŮZE JAKO EGYPŤAN (46)

Když byly Dorothy Eadyové tři roky, utrpěla v domě svých rodičů v Londýně pád. Batole běhalo po chodbě v patře, když zakoplo a spadlo ze schodů. Její otec Reuben se k ní dostal během několika vteřin, pokusil se ji oživit, ale v jejím těle nezjistil ani náznak dechu. Poté byl přivolán rodinný lékař, který po krátkém vyšetření prohlásil bezútěšným rodičům, že jejich dítě je mrtvé. Lékař poté odešel, aby se o hodinu později vrátil a připravil tělo k převozu do pohřebního ústavu. Ke svému úžasu zjistil, že malá Dorotka sedí na posteli a je zcela živá. Reuben Eady a jeho žena Caroline tomu nemohli uvěřit. Jejich holčička se jim vrátila. Ale opravdu?

Víte, Dorothy, která se vrátila ze své blízkosti smrti, byla rozhodně jiná. Mluvila se zvláštním přízvukem a často rodičům říkala, že "chce domů". Neřekla, kde ten "domov" je, ale rodiče dostali nápovědu, jakmile začala chodit do nedělní školy. Už po několika hodinách požádali Reubena a Caroline, aby ji drželi dál. Ukázalo se, že Dorothy nemá o biblické hodiny příliš velký zájem. Jediné, o čem chtěla mluvit, byli egyptští bohové. Podobně byla Dorothy vyloučena ze školy poté, co odmítla zpívat hymnus, která vyzývala Boha, aby "proklel Egypťany". Rodiče byli jejím chováním tak znepokojeni, že dívku vzali k psychiatrovi. Ten však na Dorotce neshledal nic špatného a přirovnal její nutkání k dítěti, které trvá na tom, že jeho imaginární kamarád je skutečný.

Pak došlo k incidentu v roce 1911, kdy Reuben a Caroline vzali svou nyní sedmiletou dceru na návštěvu Britského muzea. Dorothy se líbily všechny exponáty, ale výrazně reagovala na egyptologickou sekci. Při prohlížení fotografie v místnosti s exponáty chrámu Nové říše zvolala: "Tam je můj domov! Ale kde jsou ty stromy? Kde jsou zahrady?" Na snímku, který si prohlížela, byl chrám Setiho I., otce Ramesse Velikého. Pak začala pobíhat po chodbách egyptských místností, padala na kolena a líbala nohy různým sochám. Tato návštěva muzea vyvolala v Dorothy téměř posedlost. V následujících letech četla o starém Egyptě vše, co jí přišlo pod ruku. Kdykoli měla příležitost, navštívila také Britské muzeum. Tato posedlost měla i svou temnou stránku. Začala mluvit o nočních návštěvách mumie faraona Setiho I., trpěla nočními můrami a vypěstovala si návyk na náměsíčnost. Několikrát byla uvězněna v sanatoriích.

Dorothy se však z nočních můr zotavila, když už ne z fascinace vším egyptským. Po ukončení školy v 16-ti letech se zapsala na Plymouth Art College, kde získala dovednosti, které jí v pozdějších letech dobře posloužily. V 27 letech začala pracovat v egyptském časopise pro styk s veřejností, pro který psala články a kreslila karikatury. Zde se seznámila s Emanem Abdelem Meguidem, za kterého se po přestěhování do Egypta v roce 1931 provdala. Manželé se usadili v Káhiře a žili v rodině Meguidových z vyšší střední třídy. Jejich první a jediné dítě dostalo jméno Sety a Dorothy si začala říkat "Omm Sety" (matka Sety). Dorothyino neustálé blouznění o svém minulém životě ve starém Egyptě však vyvolávalo třenice s příbuznými. Ti napůl věřili, že si jejich syn vzal bláznivou ženu... a měli k tomu dobrý důvod.

Podle Dorothy ji v řadě snů navštívil egyptský bůh Horus a vyprávěl jí příběh jejího předchozího života. Tyto sny se opakovaly po dobu dvanácti měsíců a Dorothy si je každé ráno pečlivě zaznamenávala. Nakonec jí vzniklo sedmdesát stran hieroglyfického textu. Popisovala v něm život mladé ženy jménem Bentreshyt, která byla panenskou kněžkou v chrámu Kom el-Sultan. Když však bylo Bentreshyt čtrnáct let, svedl ji faraon Seti I. a ona s ním otěhotněla. To pro ni byl hrdelní zločin, který by na faraona také přivolal pohoršení. Než aby čelila těmto následkům, raději si vzala život. Nyní se reinkarnovala... v osobě Dorothy Eady.

Je snadné pochopit, jak tento příběh mohl Dorothyina manžela a příbuzné znepokojit. Nakonec to vedlo k rozpadu jejího manželství. V roce 1935 se s manželem rozešli. Sety zůstal s matkou a Dorothy přijala práci na egyptském Ministerstvu starožitností, aby ho uživila. Zde rychle odhalila pozoruhodné znalosti staroegyptské historie a kultury. Přestože jí chybělo formální vzdělání, ukázala se jako mimořádně zdatná při vykopávkách a identifikaci staroegyptských artefaktů. Na její nevysvětlitelné poznatky se začali spoléhat renomovaní archeologové jako Selim Hassan a Ahmed Fakhry. Téměř instinktivně věděla, kde kopat, a vždy trvala na tom, že si danou lokalitu pamatuje ze svého minulého života. Téměř nevyhnutelně se ukázalo, že měla pravdu.

V roce 1956 Dorothy požádala o přeložení na Abydos, místo, které pro ni mělo zvláštní význam, protože věřila, že právě zde žila ve svém minulém životě jako Bentreshyt, a bylo jí vyhověno. V roce 1964, kdy jí bylo 60 let, měla odejít do důchodu z "Ministerstva starožitností". Těšila se však takové úctě, že jí bylo dovoleno zůstat na tomto oddělení ještě dalších pět let a nakonec v roce 1969 odešla do důchodu. I poté zůstala známou postavou archeologů i turistů, vedla krátké prohlídky a dělila se o své bohaté znalosti. V posledních letech života se Dorothy začalo zhoršovat zdraví, protože trpěla různými nemocemi, včetně úplavice, zlomeného kolena a infarktu. Navzdory těmto problémům se odmítla připojit ke svému nyní již dospělému synovi Setymu v Kuvajtu s tím, že chce zemřít v Abydosu. Její přání bylo splněno 21. dubna 1981 ve věku 77 let.

Toto je to, co můžeme s jistotou říci o Dorothy Eadyové. Byla to Angličanka, která se od útlého věku intenzivně zajímala o staroegyptskou historii a kulturu. Tento zájem jí umožnil získat mimořádné znalosti v této oblasti, a to tak velké, že se stala uznávanou a široce respektovanou egyptoložkou, přestože neměla žádnou formální kvalifikaci. Víme také, že Eadyová tvrdila, nebo spíše horlivě věřila, že je reinkarnací dávno mrtvé egyptské kněžky.
Toto tvrzení není tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát. Spousta lidí tvrdí, že žila v minulých životech. Tato víra je ostatně základním kamenem hinduismu, který má po celém světě asi 1,3 miliardy vyznavačů. Existují však nějaké důkazy, které by potvrzovaly velmi konkrétní tvrzení Dorothy Eadyové? Je nějaký důvod brát je vážně? Ukazuje se, že ano.

V roce 1958, kdy Eadyová žila v Abydosu, se ji hlavní inspektor egyptského odboru pro starožitnosti rozhodl otestovat. Přivedl ji do Setiho chrámu a zavedl ji do temné komory, do místa tak nedávno objeveného, že ještě nebylo vyfotografováno. Zde ji požádal, aby popsala malby, které zdobily stěny, a posměšně jí navrhl, aby se odvolala na své předchozí zkušenosti z pobytu v chrámu. Když Dorothy mluvila, byla v místnosti naprostá tma. Nebylo možné, aby viděla, co je na stěnách. A přesto to popsala velmi podrobně a naprosto přesně.

Nebyl to jediný přesný popis, který Omm Sety dokázala podat, ani jediný případ, kdy její "předchozí znalosti" archeologům pomohly. Dokázala například přesně určit polohu chrámové zahrady v Kom el-Sultanu, místa, kde se podle svého tvrzení setkala se Setím I. Vedla také tým k dosud neobjevenému tunelu na severní straně chrámu. Kromě toho tvrdila, že zná polohu Nefertitiiny hrobky, ale prý se zdráhala ji prozradit, protože Seti I. neměl rád královnina manžela Achnatona a obviňoval ho ze snahy potlačit tradiční egyptské náboženské zvyky. Naznačila však, že se hrobka nachází v blízkosti Tutanchamonovy hrobky. Téměř o tři desetiletí později bylo právě takové místo lokalizováno sonarem, a to přesně tam, kde Eady tvrdila, že bude.

Kolegové egyptologové smrt Dorothy Eadyové hluboce oplakali a označili ji za významnou osobnost oboru. Lze pochybovat o tom, zda mnozí z těchto vědců skutečně věřili, že byla reinkarnovanou kněžkou. Nikdo však nebyl ochoten říci o Omm Sety špatné slovo. Nebyla od přírody klamavou osobou. Pokud řekla, že je reinkarnací Bentreshyt, pak tomu musela věřit. V každém případě jí její víra nijak nebránila v práci. Pokud něco, tak ji naopak umožňovala.

Což nás přivádí k otázce. Co vůbec vedlo Dorothy Eadyovou k tomu, že uvěřila, že je Bentreshyt, která znovu ožila? Ukazuje se, že neurologie má pro nás odpověď... nebo alespoň část odpovědi. Je velmi pravděpodobné, že mladičká Dorothy při pádu ze schodů utrpěla poškození locus ceruleus. Je známo, že poškození této části mozku způsobuje dislokaci od okolí. V mnoha případech se pak jedinec upne k něčemu, co mu dává pocit sounáležitosti, často až k posedlosti. To přesně popisuje Dorotino chování po pádu. Nechává však nezodpovězenou jednu klíčovou otázku. Proč právě Egypt? Co může tříleté dítě vědět o životě za vlády faraonů? Odkud se tyto znalosti vzaly? Proč po zážitku blízké smrti začala mluvit s neznámým přízvukem? To jsou otázky, které je třeba zodpovědět, abychom mohli tento příběh vyvrátit.

V roce 1987 vyšla v New York Times recenze životopisné knihy Dorothy Eadyové "Hledání Omm Sety: A Story of Eternal Love", v níž ji popsala jako "fascinující a přesvědčivou moderní kazuistiku víry v reinkarnaci". Je to tak.